Tisíce metrů ode dna
Jasmin Schreiber
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462462/bmid_tisice-metru-ode-dna-IBc-462462.jpg
4
328
328
Paula toho k životu moc nepotřebuje: domov, trochu peněz na jídlo a malého bratra Tima, kterého miluje nade vše na světě. Pak ale dojde k hrozné nehodě, která ji uvrhne do hluboké deprese. Z beznadějného stavu ji dostane teprve Helmut, starý mrzout, který jí paradoxně vlije do žil novou chuť do života. Nakonec se Paula a Helmut společně vydávají na dobrodružnou cestu, která je oba vede k sebepoznání…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , Ikar (ČR)Originální název:
Marianengraben, 2020
více info...
Přidat komentář
Opravdu zajímavé téma. Vyrovnat se se smrtí blízké osoby je vždy "těžké". Nechci říct nemožné, ale těžké mi nepřijde jako dost silné vyjádření.
Nechť každý kdo se s něčím takovým musí vyrovnat potká "svého Helmuta".
Dojemný příběh o dívce, které umírající stařec pomůže nalézt chuť žít, zpracovává téma pozůstalých, kteří si vyčítají, že milovanou osobu nedokázali zachránit.
Uff... Touhle knihou jsem se nějak nemohla prokousat. Ale nebyla vyloženě špatná, to rozhodně ne. Jen byla taková jiná než ostatní knihy co jsem četla. Nejspíš si ji za nějaký čas i přečtu znovu.
To byla KNIHA!
Úžasné, já na konci tak brečela, to bylo fakt slzavé údolí a krásný, ale velmi, velmi depresivní příběh.
Přesto je tam kdesi hluboko schovaná naděje.
Jediné co mi vadilo bylo neustálé zavolání hrdinky "hustý" a "megahustý" to se nehodilo a trvalo mi to oči i uši, ale určitě opravdu vřele doporučuji, kniha vás dostane.
Kdybych mohla, dala bych hvězdiček alespoň deset!!! Jedna z nejlepších knih, které jsem letos četla. Byť má jenom 200 stran, téma nenechá to jenom tak proletět za jeden den.
Pěkná kniha, zvlášť pro někoho, kdo náhle ztratil příbuzného, protože tady jde o zpracování náhlé ztráty...
Kniha mě zas tak neoslovila. Neříkám, že příběh nebyl zajímavý nebo pěkný, ale něco mi v té knize chybělo. Škoda. Kniha zněla a vypadla lákavě, ale asi nebyla pro mě.
Knížka, která pohladí, ale taky otevře všechny bolavé vzpomínky.
Nejen Paula a Helmut, i čtenář si srovnává myšlenky.
Za mne velice povedené.
Brečím, vzpominám a smiřuju se s osudem.
Skvělá kniha :-) Plná smutku, ale i radosti z úplně obyčejných věcí, místy velmi zábavná, spousta hlubokých myšlenek, myslím, že jsem ji nečetla naposledy :-)
Ten typ knížky a příběhů, které mám ráda. Dokáže vás rozesmutnit, rozesmát, nutí vás přemýšlet, vidět vše očima dvou odlišných generací. I když tato je hodně melancholická.
Téma smrti na každé stránce a pokaždé jinak, i když ve finále je to vlastně stejné. Pocity viny a pitvání se v minulosti je nám všem zřejmě vlastní. Myslíme si, že zrovna my prožíváme něco strašného, abychom zjistili, že někdo jiný si prošel v životě horším trápením.
" Cítila jsem, že se ve mně něco zlomilo. Chapadla kolem kotníků byla pryč a já jsem si uvědomovala, že se skutečně dostávám ven z Mariánského příkopu. Měla jsem pocit, že můžu konečně pořádně oplakávat tebe, a ne nějakou vinu,která stála mezi námi. Cítila jsem se ti být tak nablízku jako už dlouho ne, poslední dva roky byl můj pohled zamlžený a teď jsem viděla jasně, cítila jsem jasně. Přišla jsem o bratra, ztratila jsem tebe a chyběl jsi mi každičkou vteřinu. Konečně jsem to dokázala opravdu cítit, neskutečně to bolelo, ale věděla jsem, že je to bolest, která se dá zvládnou. Protože jsem jí zároveň vnímala jako dobrou bolest. "
Podle anotace a obálky jsem čekala romantiku. Nejdříve jsem si říkala, že to číst nebudu. Ale nakonec jsem nadšená. Těžké téma dokázala autorka podat s humorem. Za to jí děkuji.
Tak tohle jsem opravdu nečekala. Ani si nepamatuji, kdy jsem naposledy přečetla knihu takhle rychle. Přečteno a probrečeno během dvou dní. Dotýkalo se to nějakého hluboko uloženého smutku ve mně a krásně jsem si ho odbrečela. Citlivě a z mého pohledu opravdově popsaný proces smíření se se ztrátou blízké osoby. Paula je mladá studentka biologie, která truchlí nad ztrátou mladšího brášky a po seznámení se s Helmutem, starým mrzoutem, který v životě také lecos a leckoho ztratil, nabere její smutek úplně jinou hloubku. Moc moc knihu doporučuji a kdyby to šlo, tak dám 10 hvězdiček.
Přiznám se, že do čtení jsem se musela občas i nutit. Asi mi nesedl styl psaní, příběh je to smutný a bolavý, to ano, ale je podám takovým způsobem, že ve mně nezanechal tak silný pocit, jako jiné podobné knihy. Jsem hodně citlivá a většinou u těchto knih brečím, ale tahle ze mě bohužel nevydolovala ani jednu slzu, až se to stydím přiznat... Škoda.
Není to vůbec letní čtení a z počátku je to těžká depka. Ale postupem se začnete u příběhu i usmívat. Je to čtení o smrti, umírání, pocitu viny, ale také o smíření, naději a novém začátku. Protože když něco končí, něco jiného začíná. Paula a Helmut se setkají na hřbitově a tak začíná jejich společná cesta, na které si jsou vzájemně oporou i terapeutem, pochází z rozdílných světů, ale mají mnoho společného, proto se dokáží vzájemně pochopit a možná částečně "vyléčit".
Ja nejak nevim… Rozhodne je to silny a ctivy pribeh,ktery ve me zanechal spoustu emoci. Ale tak nejak jsem si myslela,ze budu cist neco jineho,asi bych takovehle knize napsala jinou anotaci.
(SPOILER)
Knížka, kterou jsem si zase! vzala jako oddechové čtení - protože letní obálka, málo stránek, super font (miluju v tomhle ohledu knížky od Ikaru). A zase přešlap jak blázen :-D Tisíce metrů ode dna je příběhem Pauly, která přišla o bratra a nemůže se vyrovnat s jeho smrtí. Na popud terapeuta se rozhodne pro první návštěvu na hřbitově, ale v noci, protože k traumatům má i sociální fóbii a když ze hřbitova utíká, potká starého muže, který přišel ukrást urnu své přítelkyně. Při přelézání zdi skončí velká část Helžina popela na Paule a tak je odvedena k Helmutovi domů, naložena do vany oblepené kávovými filtry, aby zachytily co nejvíce Helgy a vzniká velmi podivné přátelství, kdy se společně vydávají na cestu do hor, aby Helmut ještě naposledy ukázal Helze její oblíbená místa. Celou cestou je doprovází Helžina fenka Judy, která chodí velmi často pozpátku a kniha je plná těžkých, silných momentů, ale stejně tak i krásných humorných chvilek.
Jedná se o román s přesahem, který ukazuje, že i v těch nejtěžších chvílích v životě tam někde nahoře stále svítí slunce a vesmíru je úplně jedno, že nějaký člověk trpí, protože svět se točí dál. Krásná kniha, kterou jsem přečetla na jeden zátah za jedno odpoledne a nemohla jsem ji odložit.
Moje hodnocení: 10/10 - protože pokud mám při čtení slzy v očích, tak si nic jiného nezaslouží.
Tak tato kniha byla naprosto nádherná. Ačkoliv byla krátká, bylo v ní uloženo tolik smysluplných a hlubokých myšlenek, že na ni hodně dlouho nezapomenu. Je to ten typ knihy, který se vám vryje do srdce a už tam zůstane.
Tak tento příběh mě naprosto dostal!!! Na konci,ale musím říct,že i v určitých částech knihy mi tekly slzy. Je zde krásně popsáno,jak se člověk vyrovnává s velice těžkou částí svého života - jako je smrt nejbližšího
Toto je velice ojedinělá kniha, která ukazuje, jak se těžko vyrovnáme se smrtí svých blízkých. Knížka mě dovedla k zamyšlení a pochopení. Velice citlivě napsaná kniha, která čtenáři dá víc než jen chvilku oddechu a zábavy, ale ukáže i cestu bolesti a překonání bolesti ze ztráty nejbližších. Na prvotinu je kniha velmi dobře napsaná. A není jen smutná má i určitá humorná místa. Hodně věrohodný a pravdivý příběh.
Tisíce metrů ode dna
Meisterstück
Pro mě určitě.
Jsem konsternovaná z toho, jak poměrně mladá spisovatelka dovede napsat něco tak působivého.
Tohle je přesně ten typ knihy, kdy při čtení nasáváte navozenou atmosféru, pocity a rozpoložením jste hmatatelně blízko hlavní hrdinky a samotný děj, který posouvá příběh přirozeně dál, se nějak dostává na vedlejší kolej a přestává být čtenářsky důležitý.
Je to neuvěřitelně upřímné.
Nikdy by mě nenapadlo, ze přečtu příběh o reaktivní depresi a bude se mi líbit.
Autorka nezachází do patosu, nešroubuje srdceryvné scény na max, aby čtenáři hrkly slzy do očí a sahal po kapesníku. Naopak, příběh odlehčuje vtipnými až mírně sarkastickými životními karamboly. Takže se i přes smutný obsah docela lehce čte. Kniha svým způsobem končí pozitivně. Paula najde východisko ze své životní situace. V tom tkví síla celého příběhu.
Knížka obsahuje hodnotné informace z biologie, což je autorčin obor, rozumné názory na vyrovnání se s koncem života, ale i třeba na nacisty v Německu.
Mohla bych napsat, že se jedná o kombinaci knih Staré odrůdy, Vyměnit vodu květinám a plus je tam zapůjčený Muž jménem Owe, ale to zdaleka nevystihuje podstatu knihy, která je více rozměrná, než mix výše uvedeného.
Lze dodat něco o pevnosti sourozeneckého vztahu, což je pro mě jedna z nejcennějších věcí, které mi život dal.
O tom, jak jsem dlahovala našemu kůzleti spirálovitě zlomenou stehenní kost, poté co mi veterinář řekl do telefonu, ze ho mám zabít.
Nebo, jak úžasné je spát ve stanu v Dolomitech …
Ale vedle tohoto hlubokého příběhu by to působilo dost lacině.
Celkovému dojmu rozhodně napomáhá bravurní překlad.
Knihu doporučuji.