Tma
Jozef Karika
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468305/bmid_tma-mjE-468305.jpeg
3
1379
1379
Televízny scenárista odchádza na osamelú horskú chatu v Malej Fatre. Chce si oddýchnuť od hektickej práce aj napätého manželstva a vychutnať si pokojnú zimnú atmosféru. Zrazu sa však prihodí čosi nečakané a pobyt sa zmení na desivú nočnú moru. Chata sa stáva väzením, hoci dvere nie sú zamknuté…
Horory Thrillery Literatura slovenská
Vydáno:
2015
,
Ikar (SK)
Originální název:
Tma, 2015
více info...
Přidat komentář
Zajímavý námět, zdařilé zpracování i závěr. Akorát mně kniha nějak nesedla a vlastně mne nebavila číst.
Oukej, překvapilo mě, že jsem si v knihovně půjčila slovenský originál. Pár knih už jsem ve slovenštině četla, takže mi to nevadí, ale věřím, že spousta jiných (českých) čtenářů s tím může mít trochu problém, o čemž svědčila i podtrhaná slova jako garád, hmla nebo clivota (mimochodem super slovo) :D
Zastávám názor, že tím nejlepším od Kariky je Trhlina a další díla se na její úspěch marně snaží navázat. Tma je zpočátku zajímavá, neokoukaná, ústřední motiv bezvadně funguje... ovšem do chvíle, než se na něj začnou nabalovat další a další „zákeřnosti“ a rádoby dějové zvraty. Příběh pak působí (alespoň na mě) jako přeplácaná obložená houska (šunku nebo sýr? Ále, dáme oboje... a k tomu vejce, na ty mám zrovna chuť, okurku i rajčata, trochu špeku a nezapomenout ani na dresink, jó, to bude mít grády!) Prvotní nadšení pak každou stránkou upadá, čtenář už se nediví ničemu, co se v knize stane, místy se dokonce nudí... což je vážně škoda.
SPOILER: Myslím, že kdyby se víc rozpracoval ústřední motiv slepoty v horské chatě daleko od civilizace a pozbyl i těch „nadpřirozených“ věcí, mohl by to být setsakra napínavý survival trhiller, který by až připomínal Kingovu Geraltovu hru. Nicméně takto to na mě působí hodně přehnaně (jako snaha šokovat za každou cenu) a ani závěr mě nijak nenadchl.
Na Karikových hororech miluji tu atmosféru. V první půlce knihy je vybudována mistrně: sníh, zima, samota, pak tma, vrzající dveře, kroky, dávné dětské strachy ze skříně, přízrak tajemného pronásledovatele… (Pro mě nutnou podmínkou, abych si takovou četbu vychutnala, je večerní samota doma v posteli, za okny tma… Číst to někde v kavárně plné lidí, asi by to nefungovalo.)
Jenže zhruba ve dvou třetinách autor překročil takovou neviditelnou hranici, kdy už toho všeho začalo být moc.
Inspirace jinými díly, kterou Karika tak trochu přiznává, mi zase až tak nevadí, každý asi pozná to svoje, mně to v něčem připomnělo Kingovu Geraldovu hru. Co mi ale dost vadilo, byla závěrečná, za vlasy přitažená scéna, kdy si nešlo nevzpomenout na povídku Jacka Londona Láska k životu. Jenže co snad bylo možné na Aljašce před sto lety, trochu mi nesedí na Slovensko 21. století.
Váhám s hodnocením (3 - 4), nakonec trochu přidávám na slabší čtyři, pro tu úžasnou, pro mě neuvěřitelně působivou atmosféru v první půlce knihy.
Trosku natahovana banalitka, mozna ne zcela plne naplnujici ocekavani. Na druhou stranu, ledova zima je pri cteni primo citit a Karika umi svym popisem strhnout. Citim se mirne tahan za nos. Nicmene co naplat, vyjma jalove uvodu, jsem se opet bavil skvele.
Pro mne nejlepší Karikův román z trojice hororů "Strach-Trhlina-Tma", přesto nemůžu napsat, že jde o něco děsivého a hrůzu nahánějícího. Atmosféra byla určitě lépe vylíčena ve Strachu. Tma mne do dvou třetin nebavila - autor se dost opakoval, jeho vševědoucí mentorský tón mne už značně iritoval a když se hrdina chytil do pasti, to už bylo za hranou zdravého rozumu a mé čtenářské inteligence, nicméně závěr dal všemu překvapivý smysl /na rozdíl např. od Trhliny/. Odnáším si pocit, že jsem četla kvalitní psychologickou detektivku, ale nikoli horor, který nedá spát.
Loni jsem četla Trhlinu, která se zařadila mezi nejzajímavější knihy, které jsem v posledních letech četla. Přelítla jsem ji jedním dechem a i jsem se bála :) O to víc mě Tma zklamala. Nelíbí se mi, kolik toho hrdina zvládl přežít, pořád se to nabalovalo, až jsem si říkala, no to snad už neee... i když myšlenka knihy je zajímavá... ale je to podle mě spíš taková povídka. Navíc, vůbec jsem se nebála a na to jsem se těšila :)
Ta to bylo....nevím.. divné...zvláštní. Fakt zvláštní. Jednu chvíli jsem myslela, že knihu ani nedočtu. A tentokrát určitě ne proto, že by mě nebavila. Ty pocity během čtení, při vžití se do pocitů, co musel prožít hlavní hrdina po nakapání očních kapek a při pomyšlení na to, co asi bude zažívat vzhledem k okolnostem - něco jako panika (ne, tak tohle nedám, tohle nedokážu číst), neustálé pocity naděje, že to dobře dopadne, střídané s pocity hnusu, jako když vidíte nějaký blbý americký horor, se spoustou krve a seker a motorových pil :-D. Pořád také nevím jestli hlavního hrdinu litovat nebo si říct "dobře mu tak". I když to všechno co prožil, je dost trest sám o sobě. Ale tady je důkaz o tom, jak se limity lidských sil neustále posouvají a posouvají. A jak je lidská psychika zrádná a ošemetná.
A nyní se po Trhlině a Tmě s očekáváním těším na Strach.
Tuhle knihu jsem si půjčil v knihovně ve slovenském jazyce a při čtení jsem si musel ve slovníku vyhledat jen tři slova......paráda. Bylo to fajn, pan spisovatel dal hlavní postavě docela čočku.....
První půlka knihy mě bavila víc, jakmile se postava přesunula jinde, tak se mi to zdálo takové natažené....a ještě mu stane tohle a tohle a tamto.......a na konci mu to dám "riadne zožrať"
Začátek knihy mě zcela odrazoval, chvílemi jsem myslel, že knihu i odložím ale konec stál za to
Pre mňa sklamanie. Príbeh na mňa pôsobil skôr poviedkovo. Knihu som prečítala za pár hodín a až do poslednej strany som čakala, že sa niečo stane, nejaký okamih, ktorý vo mne vyvolá to „wow“. Ale nestalo ????
Ked som knihu držala po prvý krát v ruke, netušila som aký že to držím skvost:))) ďakujem p. Karika bola to opäť nezabudnuteľná jazda :)))
Nejpve jsem přečetl Karikovu Trhlinu. Moc jsem od ní nečekal a byl jsem příjemně překvapen - komentář si kdyžtak dohledejte sami. Pak jsem si poslechl autorovu povídku Samota (která s Tmou volně souvisí) a měl jsem neutrální dojem - prostě hororová povídka napsaná za jeden večer. A teď jsem dočetl Tmu a jsem spíše rozčarován.
Hlavní potíží je absence silnějšího příběhu. Zápletka vydá opět na slušnou povídku a nedá se jí upřít nápaditost, ale tolik stránek prostě neutáhne. U Trhliny jsem ocenil, že autor zbytečně nenadstavoval. Tma nadstavuje vydatně a hlavně stále tím stejným: kolikrát chcete číst stále se opakující imaginární rozhovory hlavní postavy s diktafonem? U Trhliny jsem vyjádřil přesvědčení, že nesympaticky napsané postavy byly zřejmě autorův záměr. Nebyly. Ať už zmíněná povídka Samota nebo Tma neobsahují jedinou postavu, u které by mě zamrzelo, kdyby umřela, a to autor dokáže pokazit i epizodní postavičky, které se v příbězích doslova jen mihnou nebo na ně najdeme ve vyprávění odkaz. Tma nikam nespěje, nevrcholí, Karika v příběhu tápe stejně jako hlavní hrdina, občas to působí jako kdyby prostě psal a psal a psal a pak rukopis rovnou odevzdal. Je škoda, že potenciál zůstal nevyužit, a knížka ve výlohách knihkupectví je tak spíše dokladem šikovné propagace distributora, než důkazem zrání autora.
Tak toto bylo slabé! Kniha má jen pár stránek a k tomu velký formát písma. Přišlo mi, že autor chtěl napsat aspoň něco, nežli nic.
Nějak se nemohu rozhodnout, jestli se mi kniha líbila, či ne. Což asi není v pořádku. Téma i zpracování vynikající, ironie i vtip. Rozjezd byl perfektní, byla jsem hodně napnutá. Pak to začalo být už přehnané a závěr to dorazil. Na konci bylo překvapivé, jak to vlastně bylo. Předchozí knihy autora se mi líbily víc.
Televizní scénárista přijíždí na osamělou horskou chatu v pohoří Malá Fatra, kde si chce oddychnout od hektické práce a napětí v manželském vztahu, ale i vychutnat si poklidnou zimní atmosféru. Pak se však stane cosi nečekaného a jeho ozdravný pobyt se změní v děsivou noční můru.
Kniha je děsivá, mrazivá i temná. Líbí se mi, jak autor dokázal dobře vytvořit hororovou atmosféru i réálné oblasti, kde se kniha odehrává. Na závěr samozřejmě přijde nečekná pointa. A jakmile jsem pochopila, proč se kniha jmenuje právě Tma, tak mě zamrazilo v zádech a nechtěla bych být v jeho kůži. U této knihy jsem se ani jednou nenudila a hltala slovo od slova a čekala na celé rozuzlení, jak to vlastně celé dopadne. Nechápu negativní komentáře na konec knihy, podle mě by to dopadnout takhle mohlo...
Moje první kniha od tohoto spisovatele. Musím uznat, že psát umí skvěle. Příběh byl napínavý, přečetla jsem do druhého dne, ale že by se mi to extra líbilo, to zase né.
Já jsem se do toho i svým způsobem začetla, přelouskala jsem to za dva večery, docela to odsejpalo. Ale na Trhlinu to nemá ani omylem. Tam jsem se bála v lese, když jsem po přečtení šla běhat. :D Nápad to byl vlastně zajímavý. Trochu mi vadily dlouhé popisy, ale to už teda v Trhlině, stačilo by to napsat v nějaké kratší verzi. Autor nechává čtenáře až do konce v nějakém napětí, jak se to rozlouskne. Jenomže bohužel jakmile padla věta ve smyslu "Řekni proč jsi tady", to s Natálií bylo první, co mě napadlo. Překvapení se teda nekonalo. A upřímně si neumím přestavit nikoho kromě Harryho Holea nebo McGywera, který by normálně dal všechno to, co se mu stalo. Už jen s tou zlomenou rukou, jak se mu poměrně dařilo fungovat... #wtf
Trhlina - skvělá, Strach - úžasný, tak jsem se vrhl na Tmu a přece jen slabší... Ale Tma od předešlých není až tak úplně horor. Nic nadpřirozeného v příběhu není (tak jako je v Trhlině a Strachu). Je to vlastně monolog jednoho člověka, který sám uprostřed zimních hor ztratí zrak. Hororovou atmosféru Karika dokáže i zde v vytvořit, ale ... Na druhou stranu, číst tuto knihu jak se patří, tedy sám na horské chatě, určitě se strachy pose... :-)
Můj vánoční dárek mně moc nepotěšil. Bohužel, a přitom to mohlo být tak dobré. Třetí hvězdu dávám za poslední věty v knize, tam byl aspoň náznak takového Kariky, který mě tak baví.
Štítky knihy
slovenská literatura slepota rozhlasové zpracování Malá Fatra slovenské horory
Už třetí horor z pera Jozefa Kariky, který jsem přečetla. Z knihovny na mě zírají ještě Brány meonu, ale to nedám, cením si svého spánku.
Na Tmu nejsou téměř žádné kladné recenze a já váhala, mám-li se do ní vůbec pouštět. Zkusím první kapitolu, řekla jsem si a pak jsem knihu přečetla za jediné odpoledne. Za mě výborně zvládnutý popis postupujícího šílenství a rozkladu osobnosti až k hrozivému konci. Já jsem zklamaná nebyla.