Tma o polednách

10.12.2019

Sovětský svaz náš vzor na věčné časy a nikdy jinak!

29.09.2019

„Každý technický pokrok vytvoří nové komplikace v ekonomickém uspořádání společnosti, vyvolá nové činitele a kombinace, které masy po určitou dobu nechápou. Každý výrazný technický pokrok předstihne intelektuální vývoj mas, a tím zaviní pokles na teploměru měřícím politickou vyspělost. Trvá to někdy desetiletí, někdy celé generace, než lidé dokážou porozumět změněným poměrům a přizpůsobit se jim natolik, aby znovu nabyli schopnost si vládnout, jakou projevila už civilizace na nižším stupni, Politickou zralost mas nelze tudíž měřit absolutními údaji, ale pouze relativně, to znamená v poměru k rozvoji civilizace v dané chvíli.“
Rubašov, deník.

„Ten, kdo se postaví diktatuře, musí přijmout občanskou válku jako prostředek. Ten, kdo se zalekne občanské války, musí se vzdát opozice a přijmout diktaturu.“
Rubašov, „polemika“ proti umírněným.

Nedávno jsem navštívil bývalé komunistické (a předtím nacistické) vězení Patarei v Tallinnu. Při čtení jsem si jasně vybavoval ty hrůzostrašné, studené cely, výslechové místnosti, místnost pro popravy, ve sklepení budovy, na samém dně, ještě s původní hadicí pro čištění kaluží krve proudem vody, jedny dveře znamenali život, další dveře smrt. Autor to popsal naprosto dokonale, vzor je zcela identický, atmosféra v knize stejně tíživá jako v realitě, v temných neosvětlených chodbách, za železnými dveřmi cel, hrůzné podmínky pro zlomené lidi, zamřížované okno ven, malá špehýrka do temné, studené chodby. Myšlenky na život a na smrt. Komunismus je zlo. Je nutné si to zlo připomínat, jen tak lze zabránit tomu, aby se v jakékoliv jiné formě opakovalo.

Tuhle knihu by si měli přečíst zejména moderní rádoby revolucionáři, kteří chtějí bořit současný (ano, nedokonalý) svět. Vězte, že další Číslo 1 vás všechny postupně sežere stejně, jako tyran v této knize. Je to příznačná vize budoucnosti, až vás nahradí mladší generace, a vy, hrdinové revoluce, budete obětováni na oltář pokroku, s hlavou v oprátce, na špalku, nebo s kulkou v týle.

V knize je skvěle vidět ta atomizovaná společnost Stalinistického Ruska, nikdo nikomu nevěří, každý každého zradí. To se to pak snadno vládne těm několika tisícům poskoků nejvyššího tyrana nad 150 milionovým národem.

„Zemři mlčky“

28.07.2019

Nejde o příběh konkrétního člověka, ale hlavní postava v sobě spojuje charaktery a osudy mnoha bezejmenných lidí žijících v té době.
Hlavního hrdinu zavřou a jsme svědky jeho každodenních rutin, vězeňských návyků a pochodů svědomí. Jeho výslechů, konfrontací a konce.
Padne hromada zajímavých myšlenek, vesměs pravdivých, v kontextu mnohdy působících jako zbožná přání.

Delší dobu jsem nevěděla, co si o něm myslet. Nebyl ani kladný, ani záporný, ne stoprocentně. V průběhu čtení se tak jako kolébal z jedné strany na druhou.

Spíš si říkáte, jak byste se chovali. A jestli třeba myslíte, že vždy čestně, kladně a hrdinsky, tak vás možná atmosféra příběhu z té představy vyvede.
Nevím, jestli dnešní člověk by pro čest zemřel. Nebo pro ideály. Nebo pro souseda, bráchu a vlast. Nejsem si jista. Po přečtení několika knih o "době temna," zdaleka ne středověku, bych řekla, že důležité bude vždy prostě přežít. A to i bez ohledu na to, kdo kvůli tomu zemře.

12.06.2019

Rubašov je typem hlavního hrdiny, se kterým nelze sympatizovat nebo jej upřímně litovat, protože i on si nese svou část viny. Nakonec se stane nepohodlným a režim, kterému po celý život sloužil, ho odvrhne. Režim, pro který otázka viny či neviny nemá podstavu a cení si více lidstva než člověka jako takového. Což si Rubašov uvědomuje, když je ve vězení konfrontován se smrtí a začíná si uvědomovat, že smrt není nějaký vzdálený pojem "fyzické likvidace", ale má velmi osobní rozměr.

Nejsilněji na mou představivost zapůsobila pasáž, ve které odsouzení vyprovázejí na smrt své spoluvězně, pobíhají po pokoji od stěny ke stěny a předávají si ťukáním vzkazy.

A citace, která mi přišla opravdu výstižná, i pro dnešní politickou situaci: "Zásada, že účel světí prostředky, je a zůstane v politice jediným mravním kritériem."

11.06.2019

"Ne, ráje nelze stavět z betonu. Bašta bude zachována, ale ztratila poslání, už nebude světu vzorem. Režim Čís. 1 pošpinil ideu socialistického státu více, než někteří středověcí papežové pošpinili ideu křesťanské říše."

Další kniha o zrůdnostech režimu. Nesoudí lidi, za to co udělali, ale za to co by mohli udělat. Není to tak brutální, jako jiné knihy popisující krutosti a bestialitu totalitních režimů, ale je zde spousta myšlenek, které stojí za přečtení a zamyšlení.

05.01.2019

Hodně dobrá knížka s výborně vykreslenou tísnivou atmosférou a nejistotou, kdy nikdo neví, kdo je kdo, co je upřímnost a co léčka, co je pravda a jestli to už zítra nebude lež, a jestli má člověk vůbec nějakou cenu.
Mám na sebe trochu zlost kvůli knedlíku v krku, který se mi stal na poslední stránce, protože Rubašov si soucit nezaslouží, neliší se moc od těch, kteří ho soudí, hrdina revoluce, která požírá své vlastní děti. Stranu, která ho odsoudila, navíc ani na konci neopustil. Můj pocit lítosti tak asi pramení z vědomí těch tisíců nevinných, které tenhle systém semlel, kvůli tomu nepředstavitelnému strachu a teroru. Když se Rubašov přece jen zamýšlí nad tím, co se stalo s původní myšlenkou revoluce, je dost děsivé zjištění, jak logicky a racionálně celá ta komunistická ideologie vypadá. Naštěstí ve stejnou chvíli člověk vidí, kam tahle logika a racionalita vede.

"Každou myšlenku je potřeba zjednodušit a vtlouci masám do hlavy stálým opakováním. Co je pokládáno za správné, to se musí třpytit jako zlato, a co je vydáváno za scestné, to se musí vykreslit černě jako saze. Politická prohlášení musí být vybarvena jako perníková srdce na jarmarku."

"Tvůj Raskolnikov je blázen a zločinec ne proto, že zabije stařenu, ale protože tím sleduje osobní prospěch. Zásada, že účel světí prostředky, je a zůstane v politice jediným mravním kritériem. Všechno ostatní jsou plané žvásty a rozpadnou se ti pod rukama. Kdyby byl Raskolnikov odkrouhnul tu bábu na příkaz strany, aby třeba obohatil stávkový fond anebo u ní mohl tisknout ilegální tisk, pak by rovnice vycházela a román s touto zvrácenou problematikou by nebyl nikdy napsán ..." (k otázce ospravedlnitelnosti vraždy)

"(my jsme poprvé) ... tak důslední, že v zájmu spravedlivého rozdělení půdy necháme pomřít hladem na pět milionů zemědělců a jejich rodin ročně. Byli jsme tak důslední v osvobozování lidí z okovů průmyslového vykořisťování, že jsme poslali na deset milionů lidí na nucené práce do polárních oblastí a sibiřské tajgy za podmínek, jež připomínají život antických otroků na galejích. Jsme tak důslední, že názorové rozdíly řešíme pouze jediným argumentem: smrtí, ať už jde o pohorky, umělé hnojivo nebo linii strany v otázce Indočíny. Naši technici pracují s vědomím, že sebemenší chyba ve výpočtu je může přivést do vězení nebo na šibenici....."

23.12.2018

Rozhodně stojí za přečtení, hlavní hrdina je zvláštní typ člověka, který vyvolává nejednoznačné pocity, přesně ten typ, kterému by se člověk radši vyhl. Přesto budí zájem.

16.11.2018

Knihu jsem šla číst bez velkých očekávání, o to větším překvapením pro mě bylo kvalitní zpracování knihy. Poněkud strohý a depresivní styl vyprávění se mi přesně trefil do noty, celý příběh vyzněl velmi realisticky. Vždy mě jen mrzí, když si přečtu dobrou knihu a vidím takto malý počet hodnocení (čtenářů).

03.02.2018

Ne tak silné jako Orwell či Huxley, ale asi souhlasím, že by té svaté trojici měla být. A jestli nás to čeká, jako že to vypadá, že spíš ano, tak aspoň víme, do čeho jdeme ...

19.09.2017

Koestlerova „Půlnoční“, jež je bystrou literární sondou pod povrch v archivech sotva dva roky žloutnoucích stránek novin (nemyslím ironicky; zorientovat se v současnosti je vždy oříšek), nám dá na několik dní nahlédnout v mysl kulkou do ní později zrecyklovaného pekaře režimu a autor jí na krátkém a sympaticky podaném (nehraje na city, černobílost apod.) příkladu ilustruje, kterak víra hory přenáší a jak při tom, s cílem v hledáčku, nekouká do čeho šlape...až se v tom štěstíčku najednou brodí po bradu a spatřit cíl žádá periskopu.
Jinak vězte, že na přežitky, jakými jsou děj, nebo dialogy, není v téhle schizofrenní one man show místa.
5 zprvu nenápadných, ale o to silněji doznívajících *****
PS: Ťukací abeceda.

08.06.2017

Pobavilo mě, že 61 lidí knihu zařadilo do kategorie dystopie, je to totiž děsivě reálné.
A ne v tom smyslu, jako když si u 1984 řeknete -ach-bože-co-když-to-jednou-bude-pravda-,
ale ve smyslu -ach-bože-tohle-jednou-byla-pravda-.
Někde možná pořád je.

Koestler vás vhodí do komunistické společnosti, konkrétně do života Rubašova, a to ve chvíli, kdy dochází k jeho zatčení. Dostáváte se do vězení a nevíte proč, víte však, že zářná budoucnost už vás asi nečeká. Ani Rubašov pořádně neví, kde co řekl (či neřekl), že se dostal do této situace, a tak trávíte čas nejen s jeho vzpomínkami, ale taky s jeho různými polemizacemi nad stranou, jejím vývojem, proč se dobré úmysly mění v zlo, zda je zlo potřeba apod. Padne nejeden zajímavý podnět, který vás přiměje k zamyšlení. Ve chvílích, kdy už jsem si říkala, jestli se náhodou nezačínám nudit, přišly situace, které mi daly naplno pocítit, jak moc už si mě kniha omotala okolo prstu a vtáhla mě do své tísnivé atmosféry.

22.05.2017

Filozoficky pojatý dokuromán o revoluci, která požírá své děti, zevnitř. Třicátá léta a střídání generací - těch, kteří ruskou revoluci zažili, a těch, kteří přebírají - využívají - zneužívají její dědictví. Technologie moci - jak zničit politického protivníka a vytřískat z toho co nejvíce. "Všechno záleží na tělesné konstituci." (Opravdu?) Autor je mistr propagandy (dnes reklamy) - umím si představit jeho pokračování Osudů dobrého vojáka Švejka, které rozepsal v roce 1938...

23.03.2017

Kniha se odehrává ve dvou rovinách. Jedna je příběh zatčeného pohlavára Ruského režimu a popis jeho věznění. Druhá je filozofická zabývající se morálkou revoluce, vraždami ve jménu revoluce, zřízení apod. Musím se přiznat, že i přesto, že jsem věděl jakou stranu hlavní hrdina zastupuje, bylo mi ho lidsky líto. Na druhou stranu i přes to jak dopadl, neměl jsem jakýsi pocit zadostiučinění. Stále jsem přemýšlel proč tomu tak je. A je to proto, že jej soudili stejní lotři a lumpové jako byl on sám, nesoudili ho jeho oběti a oběti jeho revoluce a režimu. Tak asi proto. Knihu mohu jen doporučit autor ji napsal velmi sugestivně a bez obalu.

09.01.2017

Jelikož je teď moje největší hobby Rychle a zběsile 9: Autobusem do Znojma na úřady pro různý dokumenty, začal jsem číst jako zběsilej a pod ruku mi přišel i Koestler. Věděl jsem, že je to něco o rusácích, což mé nadšení poslalo na dno zábavy někam do společnosti karaoke, gay sexu a sledování Hry o trůny. Pak jsem ale knihu otevřel a zjistil, že jde sice o rusáky, ale ne o Putina, ale o jeho tátu Stalina, což mi hned zvedlo náladu - ten uměl rozjet dobrou party, především tu komunistickou. Chápete? LOL-čekingliš joke! Kniha začíná v momentě, kdy je soudruh Rubašov zatčen a uvězněn, což je v Rusku něco jako jít do školy nebo na nákup. Každej to prostě musí jednou za čas podstoupit a proto je v Rusku tak oblíbený film Vykoupení z věznice SSSR.

Co Rubašov udělal nebo neudělal čtenář neví, ale postupem času se to i díky několika flashbackům dozví. Podstatnější ovšem je, co si Rubašov myslí a jak mu to v hlavě šrotuje. A šrotuje mu to přesně tak, jak to asi členovi strany, kterej je ve vykonstruovaném procesu šoupnut do lochu, šrotovat musí. Čtenář si mezitím užívá extrémně tíživou a nepříjemnou atmosféru totalitní diktatury, kdy nikdo neví, co může říct, co nesmí říct, co je dobře a co je špatně, páč špatně je všechno. Co dodat, prostě špatný časy ještě umocněný tím, že v Rusku nebyl Jagermeister a neexistoval Playstation. Co to bylo za život, to si nedokážeme představit. hešteg středověk.

Za mě daleko lepší než 1984, který vedle toho vypadá jako Pretty Woman. Ok, to srovnání s Orwellem kulhá, protože se Koestler věnuje pouze finální fázi a nepodává natolik univerzální story, ale tím, že to podává skrz člena strany a jeho myšlenky, které se soustavně přelévají mezi oddaností a rozčarováním, tím 1984 válcuje jak traktor.

07.01.2017

Kniha měla určitě mnohem větší potenciál zaujmout v době svého vzniku (paradoxně to tak nebylo), kdy jednak nebylo známo ještě tolik informací o praktikách stalinova režimu a nebylo známo tolik z pozadí politických procesů proti vrcholným členům strany. A také v době, kdy sovětský režim existoval, byl silný a vypadal, že tady bude na věčné časy, vypadala analýza myšlenkovýhc pochodů komunistických funkcionářů jako důležité čtení.

Dnes je Sovětský svaz minulost a my víme, že žádné teorie a myšlenkové koncepty v něm nehrály zásadní roli, že to bylo tupé a kruté násilí, které tento režim drželo pohromadě, tak už jsou rozhovory Rubašova s Ivanovem (a Gletkinem) mnohem méně zajímavé. Přesto kniha nabízí čtivý pohled do světa sovětských mostrprocesů - jak do průběhu příprav, tak do myšlenkových pochodů aktérů.
Neumím odhadnout, jestli Koestler zamýšlel podat Rubašova jako sympatickou postavu a jestli zastával nějaké postoje, které v deníku a rozhovorech zastával Rubašov. Ale z mého pohledu se mu pouze povedlo působivě vykreslit, jak je sovětské, komunistické myšlení vzdálené od reálného světa a jak deformovaný svět vlastně sovětští komunisté žili. Úcta k životu jiných, úcta k pravdě, k základním lidským hodnotám - nic. Intelekt pouze jako nástroj pro vymýšlení omluv pro své vlastní postoje. Hezky je to vidět kdykoli, když se na stránkách objeví nějaká vedlejší postava (domovník, prcek, Richard...). Hned vidíme rozdíl mezi živými lidmi s lidskými vlastnostmi a mezi komunistickými odlidštěnýmí postavami, kteří už dávno nechápou (a nechtějí chápat) opravdové lidské hodnoty, protože je mají nahrazené doktrínou.

Je zde také zřetelně popsána ta zvrácená podstata komunismu (a dalších utopií), kdy se hrstka lidí rozhodne změnit budoucí svět k lepšímu i za cenu toho, že ty lidi (pro které má být budoucí štěstí určeno) klidně masově pomorduju.

V porovnání s 1984 nemá Koestler šanci, orwellova kniha nabízí univerzálně srozumitelnou, obecnou vizi boje prosté humanity (Winston není žádný intelektuál a Rubašov i Ivanov by jim jistě pohrdali) proti totalitnímu světu. Proto nám rozhovory Winstona s O'Brianem mohou říct mnohem víc než Rubašov a Ivanov a jejich úvahy - a diskuze, kdy se snaží "dopočítat", kolik je vlastně 2+2 jsou také mnohem působivější a emocionálně intenzivnější než cokoli ve Tmě v polednách.

07.10.2016

Tma o polednách vcelku dobře vystihuje myšlenkové pochody tzv. pravověrných, čili přesvědčených komunistů, jež skončili v soukolí systému - jména jako Zinovjev, Radek, Slánský, Bucharin...
Svého času musela mít kniha vskutku velký ohlas ( Orwell, Kalandra ), dnes je spíš doplňkem k jiným dílům ( Doznání od A. Londona ), byť ji nemůžu upřít čtivost - knihu jsem přelouskal v podstatě za jediný den.

08.07.2015

Lepšie a zaujímavejšie ako 1984. Dalo by sa to prirovnať, tak ze 1984 je ako pulp fiction( v kultovosti) a tma o polednach ako No country to old men(v lepšom spracovani). Nechcem pliesť jedno cez druhe len podla mna neplatí, ze je to iba jedno z dalších rozprávaní o totalitných režimoch. Ma to svoj spád, fandite Rubasovi a tak.Ale co uz,veľa dobrých veci je podceňovaných.

28.02.2013

Velmi zajímavá kniha přibližující myšlení nutné k potlačení zájmu o jedince - myšlení revolucionářů, nástup nové doby a mnoho dalších podnětů k zamyšlení.

12.01.2012

Další vyprávění z totalitních režimů 20. století. Pro mě hlavní myšlenka: můžete být sebetvrdší, snést sebehorší mučení, ale stejně vás dostanou.... A milostná zápletka si myslím, že by tam byla tak nějak navíc, nemusí se to cpát všude :)