Tmavá studnice
Jaroslav Velinský
PŘÍPAD PRO ZTRACENOU DÍVKU A JEDNOHO BEZDĚČNÉHO SOUKROMÉHO DETEKTIVA...
Přidat komentář
Někde tady na DK jsem si přečetl komentář jednoho čtenáře ke knize Jaroslava Velinského a hned mě to zaujalo. No a protože rád čtu popořadě, tak jsem si v knihovně půjčil tuto knihu, která obsahuje hned dva příběhy Tmavá studnice a Lidožrout.
Stalo se to, co se mi stává poslední dobou docela často. Pro mě nový autor si mě hned získal svým stylem psaní a zařazuji si ho do svých oblíbených. Určitě si nějaké další příběhy s Otou Finkem nenechám ujít. Krásné popisy drobností, situací a lidí. K tomu vyšetřování, které se několikrát pěkně zamotá. Zajímavé, mnohdy vtipné dialogy, pěkný humor a vše je umístěno do dávné minulosti a doby, která byla složitá.
Takže za mě plná spokojenost.
Uznávám, že začátek je pozvolný, ale je třeba říct, že autor v něm postupně exponuje celou řadu postav, které následně procházejí i dalšími knihami série. Zamotá se to až zhruba ve třetině knihy, kdy se ztratí a posléze zase najde pes jedné z postav.
Je to opět zábavné a vtipné, líbil se mi třeba popis Laokoona zápasícího s armaturou. A opět jsem si musel některé výrazy dohledávat, protože na některé věci z padesátých let se už prostě zapomnělo. Hlavně by mě zajímalo, jak vypadala ta papundeklová hansa, protože Google mi na daný dotaz ukazuje jen samé krásné leštěnky.
První setkání s Otou Finkem se mi líbilo. Mladý soustružník se na konci padesátých let dvakrát zaplete do vyšetřování vražd, poprvé s dozvuky událostí v Protektorátu, podruhé v důsledku žárlivosti. Velice barvitě byla vykreslena dobová situace v továrně i ve společnosti obecně. Bohužel některým pojmům, zejména v oblasti módy a obouvání jsem už neporozuměl, např. jaké boty byly tatranky. Každopádně čtení vůbec nelituji a časem si rád přečtu nějaké pokračování. Také mě zajímá, kam se pohne osobní život detektiva - amatéra.
Tyto dva příběhy jsem poprvé četl před mnoha roky někdy v době jejich prvního vydání, bylo to prostě něco poněkud jiného, než v té době vycházelo. Tehdy mne to až tak příliš nezaujalo, ale s odstupem let jsem si to už dokázal vychutnat a ocenit tu autorovu umně skrytou ironii ve vztahu k tehdejší době. Ostatně ta zřejmě unikla i tehdejším cenzorům.
,,Zrození" Oty Finka v jeho prvním ,,detektivním" případu. Ze začátku se musí čtenář prokousat životem hlavního hrdiny, než se konečně něco stane. Ale i kdyby se nic nestalo stojí kniha za přečtení, jako kronika doby...
Pro mě to byl balzám na duši. Nevystupují tu žádní šílení sérioví vrazi (i když je tu mrtvých dvě hromady), zkrátka, klasická česká detektivka s humorem.
Tak to mám rád.
A hned se pouštím do druhého dílu :-)
Byl jsem naprosto spokojen. Ale je pravda, že si čtenář musí zvyknout na autorův styl psaní. Někdo si zvykne dříve, někdo (třeba jako já), si zvyká o něco déle. V každém případě doporučuji všem milovníkům starších kvalitních českých detektivek.
Už dlouho se mi nestalo, že bych dočetl sérii a hned začal znova od začátku. Při druhém čtení zvyšuju ze čtyř na pět, protože tohle je opravdu dobré. I bez detektivky (která vlastně začne pořádně vystrkovat růžky až v polovině knihy) by to bylo dobré. Především autentické prostředí: přestože mou Prahu a Otovu Prahu dělí nějakých pětadvacet let, jsou v podstatě totožné. Při čtení tak cítím na patře povědomé vůně dehtu, šmíru, lebedy a černého jelita (střídavě, ne najednou) a mám sto chutí se sebrat, sednout na tramvaj a jet se courat do Strašnic. Ale nepojedu, protože by tam na mě padly chmury z toho, že ve fabrice už se nic nevyrábí, ze Slatin je málem vilková čtvrť a cestou na Zahradní město se musí podcházet dálnice.
(Ale stejně je zajímavé uvědomit si, že ti dědové a babky, co se jim dneska občas pošklebujeme v tramvaji nebo v sámošce, bývali v našich letech větší kanóni, než my kdy budeme...)
Přečetl jsem již více příběhů detektiva Oty Finka a rozhodl jsem se pídit po kořenech - kde je první příběh? Je to tato detektivka - pozor! - stylem to snad ani není detektivka - je to snad pokus o napsání nějakého příběhu s detektivní zápletkou. A hodně svérázným stylem! Moc se mi začátek nelíbil, ale postupně jsem si zvykl a snad jsem tomu všemu porozuměl!
Chtěl jsem vyzkoušet i tuto sérii. Přiznám se, že nebylo to úplně ono. Třeba ještě někdy další díl přečtu.
První případ Oty Finka je docela napínavé čtení které je prošpikované úžasným humorem Jaroslava Velinského. Moc pěkné čtení a skvělá zábava.
Chvíli trvalo než jsem si zvykla na styl psaní. Jinak pěkné čtení. Jo pátrání na vlastní pěst.
Strašně zajímavá série. Narazila jsem na ni náhodou a jsem mile překvapená. Doufám, že se časem dostanu ke všem dílům, je to výborné čtení.
K pilotnímu románu finkovské ságy jsem se dostal až po přečtení prakticky všech dílů. Bylo to takové zvláštní, když po všech předchozích knihách čtete o seznámení s Housetem nebo Moldánkem. Také je zde patrné, že se mistr Kid teprve rozehříval, takže je to poněkud rozhárané. Navíc to má dost proletářský nádech, i když někdy s velkou ironií. Přesto jsem se náramně bavil!!!
Další díly už jsou psány normálně a víc se tak ukazuje, že detektivní zápletky vlastně nejsou moc dobré a stranická naivita z toho kouká příliš, ale Velinského prvotina je kouzelným kusem zvláštní poetické postmoderny - o to víc, když je žargon dnes pro mě už skoro úplně nesrozumitelný.
"... ticho a bzukot a pivo a vůně a kamarádi a barvy a vzduch a léto, že by člověk brečel samý SLZIČKY PANNY MARIE, která byla panna, aby lidi neřekli, a zatím kdovíkde kdovíco s Josefem, pro kterýho byla stejně jenom VOTRAVA... tělo osamělýho pilota stíhačky SPOWITH F. 1 CAMEL voráží a duše je na mučidlech. Jenže duše je dávno zrušená, je jenom blbě organizovaná hmota. A chrchlavej dýzlák autobusu, kterej veze BIG BAND PRAGOKOV."
Tak jo, jde to. Je to zábavné, docela napínavé a hlavně retro. Čtu v e-formě a tak nevím, jestli mi čtečka špatně ukazuje některá písmenka, nebo jdou chyby na vrub slangu. Lehká rychlá četba s připomínkou nadšeného budování socialismu. Jsem sice o generaci mladší než Ota Fink, ale z mnohého podobného mám dosud kopřivku - pod modrou košilí srdce rudá, brigády socprc, závazky. Ten detektivní příběh jde spíš pod tím jako druhý plán, ale není špatný. Taková srandička na koupaliště nebo do vlaku. Mám už rozečtenou dvojku, ale myslím, že pak na dlouho sérii vysadím, je to na jedno brdo.
Doplněno po půl roce a dalších sedmi dílech _ ach, jak jsem tady byla kritická! Nemístně! Nějak se už během dvojky stalo, že jsem se zformátovala a začala vnímat to fluidum _ a stala se velkou milovnicí série a co jsem původně měla za nedostatky, stalo se přednostmi.
Opět velmi zdařilá detektivka tuzemského autora. Skvěle zachycena atmosféra doby.
Když jsem knihu začala číst, byla jsem nadšená . Skvělý jazyk , neotřelej , vtipnej , českej .
Připadala jsem si jakobych se vrátila do mých mladých let . I když jsem nakonec zjistila,že se příběh odehrává v padesátých letech , ta atmosféra mohla klidně zapadat do let 70.
Takže atmosféra skvělá,ale detektivka moc ne .
Nevím jestli budu pokračovat v dalších dílech .
V Temné studnici ze začátku spousta slangu co mě nic neříkal, ale postupně mizel a čtlo se to dobře a rychle. Lidožrout už je "profesionálnější" a stejně zábavný. Celkově jsou obě povídky v rámci detektivek originální.
Štítky knihy
nevěra vraždy vydírání ZOO - zoologické zahrady
Část díla
Autorovy další knížky
| 2002 |  Poslední tajemství Jana T. |
| 2003 | Tmavá studnice |
| 2007 | Bestie z Tamberku |
| 1969 | Spravedlivá pistole |
| 1999 | Zmizení princezny |
Ota Fink jako vždy boží, super příběhy, vtipné - autor byl génius.