Tmavá studnice

29.12.2015

Vydání obsahuje dvě novely - Tmavá Studnice a Lidožrout.
V Tmavé Studnici se setkáváme s mladým Otou Finkem coby soustružníkem pražského Pragokovu a technikem bigbendu tamtéž, který se shodou okolností, vinou vlastní zvědavosti a smyslem pro galantní pomoc krásným dívkám zaplete do soukromého pátrání, z něhož se nakonec vyklube pátrání po vrahovi a odhalení udavače z doby "protentokrátu".
Příběh, zápletka i odhalení jsou vcelku banální (dalo by se říci ve stylu epizody majora Zemana) avšak spád vyprávění, a zejména jazyk a slang dělají čtení poutavé, napínavé i humorné.
V příběhu Lidožrout se Ota Fink ocitá v jednom severočeském městě, kde přijeli na soudružskou výměnu zkušeností mladých a samozřejmě s bigbandou zahrát po skončení oficiálních projevů. Ota Fink navštíví svého kamaráda z vojny, který ve městě žije a stane se tak nechtěným svědkem neštěstí, které vlastně tak úplně neštěstím není! Ve snaze pomoci svému kamarádovi, obviněnému z vraždy, se Ota pouští soukromě do vyšetřování ostatních podezřelých. Kdo je nakonec skutečným pachatelem? Ota Fink jich odhalí hned několik, aby se nakonec sám ocitl v ohrožení života, ze kterého ho zachrání jeho starý známý kapitán Moldánek...
Detektivní příběhy jsou velmi čtivé, s budovatelským humorem, čtenář může sledovat stopy, motivy a indicie a vyřešit tak zápletku spolu s Otou Finkem. Slang a jména osob byla pro mě někdy matoucí a zaměnitelná, takže jsem se musel vracet o pár stránek zpět, abych si ujasnil, o kom je vlastně řeč. Ale možná to bylo jen tím, že jsem knihu hltal a pořádně nepřežvykoval jednotlivá sousta! :-) Je to příjemné čtení a čtenář tam zajisté objeví i další rovinu, řekněme společensko-budovatelskou, která z tvorby pana Velinského dělá něco víc než jen českou detektivku. Doporučuji!

04.12.2015

Kriminální zápletku dost upozaďuje vyprávěcí balast všedního dne, což moc nevadí, protože jde o líčení zemité, jadrné, odpozorované ze života. Avšak občas vzhledem ke slangu, době a prostředí ne úplně srozumitelné. Jiné Velinského detektivky, co jsem četl, mají lepší spád než tato prvotina soukromého očka / dělňase Oty Finka. 20/15

03.12.2015

Četla jsem již několik Finkovek dříve, a jsem zato ráda. Vždy mě detektivní příběhy velice bavily. Tato prvotina až zas tak ne. Posledních dvacet stránek jsem teprve začala mít pocit, že jde o stejného autora :-)

21.05.2014

Četla jsem kdysi dávno a byla jsem v rozpacích.. Kapitána Kida jsem si pak už nechala jen jako skvělého písničkáře.

11.02.2013

Kapitán Kid umí. Děj baví, člověk do poslední chvíle neví "kdo je vrah" a socialistické reálie takřka nevadí (osobně mi příjdou zajímavé). Výborná je mluva postav, hodně slangu a hovorových výrazů - ozvláštňuje to dialogy. Pro milovníky Francisova typu psaní (nemyslím koníčky, spíš typ "detektiva všudybyla beroucího spravedlnost/pátrání do svých rukou, mnohdy ke své škodě") je Velinský povinnost.