To by se zvěrolékaři stát nemělo
James Herriot (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488844/bmid_to-by-se-zverolekari-stat-nemelo-hFL-488844.jpg
5
1094
1094
Zvěrolékař série
< 2. díl >
James Herriot pokračuje ve své venkovské praxi, překonal první těžké začátky, získal si oblibu, a někdy se sám sobě diví, proč setrvává na nevlídných yorkshirských blatech. Ovšem na druhé straně má už v Darrowby zavedenou praxi, a trampoty se zvířecími pacienty a často nevypočitatelným šéfem, které dovede Herriot tak kouzelně vylíčit, mu vyvažují schůzky s krásnou dívkou Helen. Herriotova knížka je vyprávěním o úspěších a omylech, životních výhrách a klopýtnutích, s nimiž se musí vyrovnat každý. A autor to dokázal s nepřekonatelným hřejivým humorem, který je nadčasový, a proto získává stále nové a nové čtenáře po celém světě.... celý text
Literatura světová Romány Příroda, zvířata
Vydáno: 2013 , BaronetOriginální název:
It Shouldn't Happen to a Vet, 1972
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem si vybrala kvůli čtenářské výzvě.
Bohužel jsem byla dost zklamaná , asi je na mě moc anglická. Nějak jsem tam toho humoru moc nepostřehla. Z knížky je vidět jak je povolání veterináře těžké , zvlášť ve 30tých letech dvacátého století. Knížka mě , ale nebavila , nebyla moc čtivá , přišla mi taková strohá, jak už tu někdo psal jako deníkové zápisky celkem bez nějakých emocí asi to bude tím anglickým humorem, který já nechápu.
Přes dvaceti lety jsem knihu četla poprvé a moc se mi líbila. Přiznávám, že dnes už jsem z ní tak nadšená nebyla, ale stále splňuje termín poučná oddychovka, takže 4 hvězdičky.
Kniha, ač zdlouhavá, je plná jemného anglického humoru a nadhledu. Pobavila jsem se.
O Herriotových knížkách jsem slýchala, asi jako všichni, dlouhou dobu a pak jsem se do jedné také pustila. Kniha je psaná takovým tím milým, něžným, upřímným a vzpomínkovým stylem, který si mě získal. Četla jsem ji celkem dlouho, většinou kapitolku, dvě, před spaním a musím se přiznat, že jsem si ji takhle možná i úmyslně šetřila. Teď jsem začala číst další jeho knihu (Zvěrolékař a jeho přátelé) a je stejně prima, uff :-D Myslím, že jsem skrz tuto knihu získala nového oblíbeného autora a zaplať pánbůh, knih napsal celkem dost, tak mám zase něco „do zásoby“ :-)
Kterej čert vymyslel tuhle anotacI? Že Herriot pokračuje ve své venkovské praxi?
Tahle kniha je o tom, jak Herriot po dokončení studií přijede autobusem za svoje poslední peníze do Darrowby ucházet se o místo veterinárního asistenta u doktora Farnona. Je to úvod do celé Herriotovské ságy, končící, jak jinak, svatbou s Helen Aldersonovou. Po svatbě ho Farnon přijme za společníka, takže teprve od té chvíle lze hovořit o tom, že má Herriot nějakou venkovskou praxi.
Skvělá oddechová knížka ideálně před spaním. Četla jsem vždy tak jednu dvě povídky a knížka mi tím pádem vydržela poměrně dlouho. Protože tu téměř není žádný navazující děj, není třeba se čtením spěchat a můžete si ho vychutnat velmi pomalu.
Bohužel mám opačný názor než ostatní. Knihu jsem dočetla jen kvůli čtenářské výzvě. Nezaujala mě, čekala jsem asi víc humoru. Jednotlivé příhody byly prostě jen deníkové vyprávění, škoda.
Díky čtenářské výzvě jsem se dostala k této knížce a musím se přiznat, že byla fajn.
Takovéto lidské povídání ze zemědělského prostředí, ke kterému mám velmi blízko.
Kniha mi vždycky zvedne náladu, četla jsem ji už víckrát. Laskavý humor pohladí, takže doporučuji proti stresu dnešní uspěchané doby.
Krásná oddechovka o laskavém člověku milujícím zvířata. Knížka, ke které se člověk moc rád vrací.
Nádherná knížka plná laskavého humoru. Prostě bez chyby a s mými pěti hvězdami.
Precteno snad stokrat, stejne jako vsechna ostatni Herriotova dilka. Krasne, hluboce lidske, zabavne cteni. Knizka, po ktere clovek muze sahnout kdykoliv, aby mu zlepsila naladu.
Čím to je že se mně kniha líbí? Asi proto, že od pravěku máme všichni rádi zvířata, protože jsou chlupatá. Máme to v sobě zakódované. Zvířata nepoužívají peníze a proto nejsou takové mrchy hrabivé jako lidi. Lidé kteří pracují se zvířaty mají jinou morálku než lidé, kteří se zvířaty nepracují. Mezi zvířaty a lidmi se vytváří pozitivní citové vazby, které se částečně přenášejí na lidi a jejich jednání. I když někteří dnešní veterináři jsou hraboši k nezaplacení, protože jsou formováni tržním hospodářstvím.
Upřímně si nejsem jistá, jestli jsem četla zrovna tenhle díl, ale myslím, že jo. Každopádně veterinárních příběhů jsem četla několik a všechny byly stejné: veselé, úsměvné, milé, povzbudivé a vždy optimistické. Doporučuji pro zlepšení nálady.
Já to prostě miluju, vracím se do Darrowby často a ráda - alespoň prostřednictvím J. Herriota :)...
Necítíte se dobře? Asi na Vás něco leze? Tak zajděte k panu doktorovi Herriotovi! On totiž ošetří, obváže, pofouká a pohladí a ještě Vás dobře naladí! A vůbec nevadí, že je to veterinář!
Nádherná, vtipná kniha ze života. Autor má dar psát všechno tak živě. Nejlepší oddechovka, jakou můžete zvolit, pokud máte rádi kopce, vítr, pláně a zvířata :)
Štítky knihy
povídky zvířata, fauna zvěrolékaři, zvěrolékařky láska k přírodě Yorkshire anglické romány láska ke zvířatům
Autorovy další knížky
| 1981 |  Když se zvěrolékař ožení |
| 1991 | Zvěrolékař mezi nebem a zemí |
| 1993 | To by se zvěrolékaři stát nemělo. Díl 1. (Zvěrolékař na blatech) |
| 1995 | Zvěrolékař a psí historky |
| 1995 | Zvěrolékař a kočičí historky |
Kolem knihy jsem chodila dost dlouho. Kdysi jsem ji dostala k narozeninám a neotevřenou jsem ji poslala dál. Téma mě nezaujalo. V rámci čtenářské výzvy jsem se do ní přece jen pustila. A žádný zázrak. Jsem skoro v polovině a pokračovat nebudu. Zvířata mám ráda, ale nechci číst o kolikách koní, zauzlených střevech krav a zalepených zadečcích pejsků. Nevím, co je na té knížce tak skvělého, humoru je tam pomálu a veterinární praxe mě nezajímá. Za mě zklamání.