To nejlepší, co máme
Griet Op de Beeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/398841/bmid_to-nejlepsi-co-mame-c94-398841.jpeg
4
81
81
Citlivý román o krizi středního věku, stínech minulosti, hledání sebe sama a nalézání druhých. Lucas je na konci sil. V kariéře soudce se mu nepodařilo naplnit mladické ideály, ubíjí ho dlouholeté manželství a straší ho vlastní minulost. Jednoho dne se uprostřed soudního líčení sebere a uteče — ze soudní budovy, z dosavadního života. Aniž ví, co přesně hledá, zastaví se na mostě sebevrahů… Díky této události dostává jeho život nový směr. V dobrovolné izolaci od soukromého i pracovního světa se Lucas pokouší rozklíčovat dávné prožitky a pocity, které ho nepřestávají traumatizovat a ovlivňovat. To nejlepší, co máme je první díl plánované trilogie, v níž se Griet Op de Beecková pouští do citlivých osobních témat. Ve třech románech chce dát prostor třem různým úhlům pohledu na stejné téma. Protože jisté věci se zkrátka špatně vysvětlují.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2019 , HostOriginální název:
Het beste wat we hebben, 2017
více info...
Přidat komentář
Kniha je označená za román. Jedná se o román, ale rozhodně to není čtení oddechové a odpočinkové na dovolenou. Člověk nad těmito řádky opravdu musí přemýšlet.
Přesto se mi kniha moc líbila.
Velmi čtivé, možná jsem už otrlejší, ale nepřišlo mi to vlastně vůbec depresivní, spíš naopak, plné naděje. Autorka píše moc hezky, přirozeně a přijde mi, že se v každé její knížce najde něco, co snad zasáhne úplně každého. Tady už je to drobet pohádka, ale proč ne. 4 hvězdičky pouze proto, že srovnávám s předchozími knížkami, které se mi líbily o něco více, byly více realistické a které byly přeloženy jinou překladatelkou, než tato zatím poslední kniha.
Pro mě první kniha této autorky a dobře se mi nečetla. Ne kvůli stylu, nebo kvůli překladu (ten naopak považuju za velmi zdařilý), ale kvůli tématu, nebo spíše tématům, protože autorka otvírá více "třináctých komnat". Rozhodně to není kniha odpočinková a optimistická, takže já, která nečtu anotace, jsem byla zpočátku zaskočena naléhavostí a silou příběhu. A děkuju za komentář Enxinka, ten mi připadá velmi trefný.
"Suzanne mu kdysi řekla, že podle Dannyho názoru vyhledáváme lidi, kteří nás utvrzují v tom, jak v hloubi duše smýšlíme sami o sobě, i kdybychom si tím měli škodit. Před léty nechápal, jak to myslela, ale dneska ráno se mu ta věta znovu vybavila."
Od konce jsem očekávala trošku více .. například, že se Isabelle postaví atd. Nicméně hodně zajímavý námět knížky, která se velmi pěkně četla. :-)
Lucas si na své cestě k sobě samému prochází svými a sestřinými traumaty z dětství a nahlíží na své manželství s tvrdou a ambiciózní ženou a na nenaplněné ideály své soudcovské praxe ....
"Možná víc řeže samota, kterou pociťujeme ve společnosti ostatních, než když jsme odkázáni jen sami na sebe."
Výborná kniha o hledání sebe sama a o vyrovnávání se s minulostí. Sami si určujeme svou budoucnost, pokud neustrneme v netečnosti a pohodlí. Prostě se jen rozhodnout.
Po přečtení "Výš než v sedmém nebi" jsem byla zklamaná, předcházející kniha nastavila vysokou laťku, přestože to byla, tuším, autorčina prvotina.
Tento příběh mi připadal nereálný.
Tohle mně nesedlo. Téma mě velice zajímá, ale zpracování se mi nelíbí. Knihu napsala žena s mužem v hlavní roli, na mě to bohužel nepůsobí autenticky, neznám žádného muže, který by takhle přemýšlel.
Velmi mě oslovilo. Krize středního věku u muže. Hledání a tápání. Problematika zneužívání dětí a jeho důsledky (a nepřijetí tohoto problému společností). Určitě sáhnu i po další knize autorky.
Mám ráda takovéto knihy k zamyšlení, ale protože sama nejsem v nejlepším psychickém rozpoložení, tak mi kniha dala docela zabrat. Přesto se těším na další díly.
Kniha o tom, jaký je rozdíl mezi mít a být, bolestných zážitcích, které mohou ovlivnit celý život i o tom, že nikdy není pozdě na změnu. Těším se na další díly.
Já tuhle spisovatelku miluju. Přesto, že je mi z jejích knížek vždycky tak trochu úzko, protože v nich pokaždé najdu minimálně jedno emocionální rozpoložení, jeden povahový rys buď svůj nebo někoho blízkého, který mi brnkne o srdce a znervózní mě. Jako už dvakrát předtím i u téhle knížky jsem hltala stránku za stránkou, nemohla se dočkat dalších slov, ale zároveň mi s každou další kapitolou bylo víc a víc líto, že se blížím ke konci. Život prostě... ;)
Bravurne zpracovane tema. Mnoho lidi zije ve sve pohodlne ulite a jen malokdo se odvazi vyjit ze sve komfortni zony. Delat a rikat to co opravdu chteji. Vykaslat se na prizpusobovani se vetsine. Bohuzel se kniha dotyka temat, ktere se ve spolecnosti skutecne deji, ale ukazuje nam moznosti jak se k vecem postavit. Vse lze resit, prestoze ne vzdy je reseni prijemne pro obe strany.
Smutné čtení. Odcizení mezi manželi, chladný až nenávistný vztah k rodičům, vyhoření v zaměstnání. To všechno způsobilo, že soudce Lucas jednoho dne odejde od soudního jednání a zůstane bydlet ve starém a zanedbaném domku blízko mostu, který je často posledním zastavením pro sebevrahy.Pokouší se tyto nešťastné lidi zachránit, rozmluvit jim jejich záměr. Přehlušuje tím temné myšlenky v sobě. Nejhorší jsou pro něj vzpomínky na dětství a návštěvy milované sestry, která se léčí na psychiatrii. Suzanne je pro normální život ztracena vinou svého otce, který ji v dětství zneužíval. Lucas se cítí vinen, protože jí tehdy neuměl pomoci. Součástí příběhu je i malý Riley, jehož matka zemřela skokem z onoho mostu. .Lucasovi se podařilo chlapci zabránit ve skoku z téhož mostu a stal se pro Rileyho člověkem,ke kterému se chlapec upnul celou silou své osobnosti.Celá kniha je depresivní, smutná, ale přesto po přečtení člověk musí uznat a přiznat si, že to nejlepší, co máme je život. Není to optimistické čtení, ale čte se velice dobře, doporučuji.
"Je zvláštní, že i slabě se ozývající zvuk neomylně zůstává křikem, byť je jen zlomkem obvyklé hlasitosti."
I ve třetí knize je znát autorčin typický rukopis - píše o temných a depresivních tématech, teď i o vyloženě krutých a zlých, ale tam někde uvnitř toho všeho je úžasný střípek naděje, nenápadné světlo, které se všemi jejími romány prodírá. Spisovatelka si zde opět hraje se svým oblíbeným heslem - je třeba dělat změny, i když se jich bojíme. Všechny její knihy jsou o tom, že musíme čelit svému strachu, srovnat se s minulostí a jít dál. I Lucas to nakonec tak udělal. Protože nejkrásnější na světě je to, když vás někdo chápe, zajímá se o vás, když jste pro někoho nejdůležitější na světě. Chudák Amber. Jo, tohle se děje. A kniha není depresivní, je prostě o životě a o tom, že ať vás potká cokoliv, ve vás je světlo pořád, i když ho nevidíte. A je jen na vás ho znovu pořádně zažehnout.
"Došlo mu, že už v okamžiku, kdy vešel do restaurace, na něj padla únava z představy, že mu cestu k zásadním rozhodnutím zatarasí strach, a také ho pocítil. Potom už nebylo cesty zpět."
Přiznám se, že tak depresivní knihu jsem dlouho nečetla. Možná už jsem nějakou takovou v ruce měla, ale určitě jsem ji brzy pod tíhou beznaděje odložila. Kromě Šedých tónů Ruty Sepetys. To však byl jiný druh hrůz. Že bych už natolik dospěla, rozuměj: zestárla, že dokážu dočíst do konce i tak bezútěšný text? Pravděpodobně to bude i tím, že autorka napsala sice skličující, ale velmi čtivý příběh.
Velmi depresivní a smutné avšak výborně napsané. Je to první kniha z plánované trilogie a tak už se těším na další.
Štítky knihy
soudci, soudkyně belgická literatura hledání smyslu života psychologické romány krize středního věku nový začátekAutorovy další knížky
| 2017 |  Pojď sem, ať ti můžu dát pusu |
| 2015 |  Výš než v sedmém nebi |
| 2019 | To nejlepší, co máme |
Autorku jsem objevila úplnou náhodou a o to víc jsem ráda, že jsem ji dala šanci. Její styl psaní si mě získal.
Moc doporučuji!
Jen dvě věci mě na jejích knihách mrzí - že nejsou tolik vidět a že jsou do češtiny přeložené pouze tři.