To prší moře
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/483605/bmid_to-prsi-more-OQv-483605.jpg
4
1633
1633
Napínavé psychologické drama jedné zdánlivě obyčejné rodiny, ve kterém autorka umožní čtenáři nahlédnout do křehkých duší, osudů a životů, které jsou tak podobné těm co žijeme. S lehkostí sobě vlastní vypráví nelehký příběh o pocitech. O bolesti, o nedorozumění, o strachu, o bezpodmínečné lásce, o otázkách a odpovědích, které se všichni snažíme v životě najít. O naději.... celý text
Přidat komentář
Radka Třeštíková umí psát, její knížky jsou velmi čtivé, bohužel také velmi depresivní. Po Bábovkách a Osm jsem si tuhle vzala už jen proto, že mi ji hodně doporučovali. A musím říct, že se mi líbila z těch tří nejvíce. Vcelku lehká a čtivá psychologická a vztahová sonda. Doporučuji.
Kniha je ctiva, depresivní, negativní, az v závěru vysvitne to slunce i když přes mraky. Zbytečně některé pasáže dlouhé. Kde to knizka u které přemýšlíte nad postavami ale zároveň nemáte chuť ji číst znovu..
S knížkou jsem měla stejný problém jako s knížkou OSM. Hlavní hrdinka Hanka mi lezla na nervy. Někdy dokonce víc než Hubert :) Dočetla jsem protože 1) nerada nechávám knížky rozečtené a 2) byla jsem zvědavá jak to celé skončí.
“Negativní” styl psaní autorky mi docela vadí, ale nevím proč mě každá její knížka zajímá. Asi to bude tím, že ikdyž není všechno tak happy tak je něco co nás může každého potkat a to dává knížkám asi nějaké zakleté kouzlo. Ikdyž knížka byla trošku zmatená dočetla jsem posledních 150 stran na jeden zátah a nakonec to bylo zajímavé.
Knihu jsem četla již před nějakým časem, přidávám vzhledem ke čtenářské výzvě, jelikož hlavní hrdinka se jmenuje Hanka jako já. Styl psaní mi úplně nesedí, ale tuto knihu řadím k tomu lepšímu co autorka napsala.
Skvělá, poutavá kniha, chvílemi i vtipná, moc dobře se mi četla. Doporučuji.
"...i bolest se dá prožít nebo umřít. Všechny okamžiky jsou si něčím podobné, všechny mají něco společného, když nic jiného, tak to, že úplně všechny nám zkracují život. Je jen na nás, kolik těch vlastních okamžiků prožijeme a kolik jich umřeme."
Nevím, jestli se ke knize vrátím - v polovině jsem ji musel odložit. Moc krásně napsané, ale tak dementní chování hlavní postavy na mě bylo prostě moc...
Třeštíkovou mám ráda, pořád mě baví její styl psaní, a to je důvod, proč se k ní ráda vracím. Příběhově mi ale knížka asi nic zvláštního nedala, hlavní hrdinka mě celkem štvala a docela jsem se těšila na konec, abych se mohla začíst do něčeho nového, co se nebude tolik "hrabat" v nitru nevyrovnaného člověka, ačkoli mám psychologicky zaměřené knihy jinak ráda :)
Mezilidské vztahy stojí nás všechny spoustu energie, úsilí, soustředění. Pohrávají si s naší myslí i srdcem. Když ale nastane situace, kdy řešíte mezilidské vztahy s těmi, kteří už tu nejsou, to je teprve psycho. To zažívá i hlavní hrdinka Hana v této knize, kde se nám chozením dokola nabízí tytéž situace nahlížené různýma očima a vzniká tak hutná síť bolesti. Neschopnost lidí vypořádat se s ne/všedními situacemi je zdůrazněna a podtržena. Niterné erupce jsou na denním pořádku. Zásadní pohnutky nejsou vyřčeny nahlas a zůstávají nepochopeny. Mlha a chlad vytěsňují lásku. I když je všechno popsané zdánlivě lehce, naprosto stravitelně a neuvěřitelně uvěřitelně, po dočtení ve mně zůstal tichý, a o to tíživější, pocit skepse a smutku. Kniha je tak dobrá, že vás strhne svou ponurou atmosférou a zanechá ve vás pocit jisté nejistoty. Za to by si možná zasloužila 5 hvězd. Ale protože ten sžíravý, nepříjemný pocit, že něco je špatně, je tak silný, nejde dát víc než 4.
Tuhle knížku jsem odkládala s tím, že bude smutná a to nemám zapotřebí. Nakonec jsem to zkusila a musím říct, že byla skvělá. Od Radky možná nejlepší knížka. Za mě doporučuju.
Kniha se mi velice dobře četla. Radka Třeštíková má výborné vyprávěcí schopnosti, dokáže zachytit pocity postav tak výborně, že se do nich lehce vžijete. Na druhou stranu mě na konci knihy čekalo zklamání. Stejně jako u knihy Osm, jsem měla pocit, že se autorka snaží rychle příběh ukončit na pár stránkách a výsledek je nevalný. Na můj vkus je závěr této knihy lehce kýčovitý.
Já vlastně nevím jak tuhle knihu hodnotit. Čte se moc dobře, jednotlivé věty mě bavily a do poslední stránky jsem byla zvědavá, jak to nakonec dopadne. Co se děje týče, tak vůbec nevím, jestli se mi líbila anebo ne. Napsané je to hezky, ale rozhodně to není kniha, po jejíž přečtení se ještě hodinu usmíváte a baví vás, jak to vlastně dopadlo. Po přečtení knihy jsem byla vnitřně smutná a v depresi kvůli různým životním vzpomínkám. Přesto se mi kniha líbila, ubírám jen jednu hvězdu za to smutno.
Čtivá knížka, moje první od Radky Třeštíkové. Děj dost bezútěšný, na můj vkus až depresivní, ale příběh dobře napsaný. Brzy ráda zkusím další.
U knížky jsem narazila na stejný problém jako u Bábovek - nesympatická hrdinka, která se chová iracionálně a místo, aby vzala život do svých rukou, tak chodí a fňuká. Celkově mě příběh nijak neuchvátil a po přečtení mi zůstala akorát depresivní nálada a rozčilení.
Z knihy jsem ze začátku byla trochu v rozpacích, protože mě vůbec nebavila. Přišla mi depresivní a Hanku jsem opravdu nesnášela za její chování. Nakonec se z toho ale vyklubal zajímavý příběh se sice trochu podivnou zápletkou, ale ke konci mě to hodně bavilo a posledních cca 100 stran jsem přečetla na jeden zátah.
Ze začátku mi trvalo, než jsem se do knihy začetla. Hlavní hrdinka Hanka mi byla protivna a dlouho jsem ji nemohla přijít na chut. Nakonec se z knihy vyklubala příjemná oddychovka a příběhy jednotlivých postav do sebe hezky zapadaly.
Chtěla jsem ji, protože se mi líbil název. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem si ji pořídila a rozhodně jsem se nezklamala. Hlavní hrdinka Hanka mě chvílemi neskonale rozčilovala, ale asi právě proto jsem ji nakonec měla ráda. Nejlepší je ta část, kde se sbližuje se Zorou. Určitě stojí za přečtení. Člověk se v ní najde víc, než by řekl :)
Štítky knihy
sebevražda láska rozvod rodinné vztahy psychologické romány ztráta blízkých české romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Moje první Třeštíková, sáhla jsem po ní z takové vnitřní povinnosti, že bych tedy asi měla a záměrně jsem sáhla po této knize, protože mi byla velmi doporučovaná. Prvních 100 stran jsem se trochu trápila. Bojovala jsem z předsudky a se stylem psaní. Nakonec mě ale příběh uchvátil a kápnul mi do noty. Druhou polovinu knížky jsem zhltla jedním dechem.