To prší moře
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488258/bmid_to-prsi-more-cXQ-488258.jpg
4
1633
1633
Napínavé psychologické drama jedné zdánlivě obyčejné rodiny, ve kterém autorka umožní čtenáři nahlédnout do křehkých duší, osudů a životů, které jsou tak podobné těm co žijeme. S lehkostí sobě vlastní vypráví nelehký příběh o pocitech. O bolesti, o nedorozumění, o strachu, o bezpodmínečné lásce, o otázkách a odpovědích, které se všichni snažíme v životě najít. O naději.... celý text
Přidat komentář
I tuhle knížku jsem nedočetla. Prostě Bábovky jsou top a top zůstanou asi dlouho. Musím říct, že Moře a Dobře mi tak mě tak "zastavily", že jsem kolem nich chodila hodně dlouho, než jsem si řekla že to nemá cenu a vrátila je. Zpět do hry mě dostala až paní Mornštajnová a nyní Martin Goffa.
Zprvu mě moc nebavila, protože jsem před ní právě dočetla Osm. Nakonec jsem jí ale zhltala až do konce. Třeštíková mě baví, přestože tato kniha je depresivnější než nedělní večer po dovolené a je v ní více smrti než v leckterém detektivním thrilleru. Třeštíková umí psát o bláznech, o lidech s bizarními osudy, které jsou děsivé hlavně v tom, že bychom mohli podobné postavy znát i z reálného života. V příběhu je napětí i předvídatelnost. Postavy zprvu nesympatické jsou nakonec sympatické a naopak.A na úplně posledních řádcích autorka příběh definitivně zakončuje. Je konec tragický, nebo je to happy end?
Prostě Radka Třeštíková. Druhou nejstarší knihu této autorky se mi podařilo sehnat až jako poslední. Stejně jako ostatní Radčiny knihy, je i "Moře" zvláštní. Mám poměrně problém, u každé z jejich knih, s orientací. Více POV a několikavrstvé retrospektivní děje trošku soustředění vyžadují.
Kniha se mi líbila, přečtenou jsem ji měla velice rychle, a to především díky její "napínavosti". nedá se říct, že by to byla kniha drásající nervy, ale rozhodně potřebujete vědět - jak to dopadne. Co na tom, že si skoro celý konec dáte dohromady ještě předtím, než se k němu pročtete? Hlavní hrdince budete v průběhu čtení držet palce, ale většinu času budete nechápavě vrtět hlavou nad tím, jak může být někdo tak "blbý". Některé části mi byly vyloženě nepříjemné, ale nakonec jsem "Moře"za víkend přečetla a spíše ji mohu doporučit. Otázkou pro mě je, zda bych tuto knihu začala číst, pokud by se nejednalo o dílo Radky Třeštíkové.
Já jsem si knihu užila. Je to výborný kus k čaji, do autobusu i do postele. Člověk s představivostí se dle mého názoru u knihy zasměje. Postavy jsou, pravda, docela nesympatické, ale i v tom jsem našla kouzlo této knihy. Nic tam vlastně není tak, jak by si člověk přál, a o to je to náročnější. Věřím, že kniha nebude bavit čtenáře, kteří se chtějí začíst a čekat na to, že se hlavní hrdinka na konci probudí zpocená a oddechne si, že všechno špatné v jejím životě byl vlastně jenom sen.
Ze začátku mě kniha vůbec nebavila, myslela jsem si, že ji ani nedočtu, všechny postavy mi byly nějakým způsobem nesympatické, nakonec mě však kniha chytla a dočetla jsem ji. Celkem fajn příběh, kniha se velmi dobře čte, ale nevím jak to popsat, prostě jsem asi od knihy čekala něco víc, než mi přinesla.
Sice se mi to líbilo víc než Bábovky, ale i tak mě docela překvapuje zdejší vysoké hodnocení. Jak tady píšou ostatní, i mě se líbilo vybrané téma a aktuálnost příběhu, stejně tak můžu potvrdit, že je to opravdu čtivé. Chvilkami mi to dost připomínalo rukopis Lenky Lanczové, kterou jsem hltala na základce (možná, že Radka Třeštíková taky a tímto jí vzdává hold...). Na druhou stranu má ten příběh dost logických trhlin, celkově to do sebe rozhodně nezapadá tak, jak si asi autorka přála a o uvěřitelnosti chování většiny postav taky pochybuju. Ale jestli nejste náročný čtenář, hledáte něco na dovolenou nebo si potřebujete zkrátit čas například při čekání na vlak, fungovat to bude.
Abych to shrnula, čekala jsem trochu víc, ale od další knížky od autorky mě to neodradilo.
Do ČV kniha s tématikou moře tuhle knihu nedám, to je jasný.
Příběh je to pro mě dost ulítlej, to je jasný.
Je to hodně čtivý a taky jsem se u toho pobavila a to je taky jasný.
Ale co není jasný, jestli bych to chtěla vidět jako film, to myslím, že ne.
Marne premyslim nad tim, ktera postava byla otresnejsi. Sobecke, nevychovane, naprosto nevyspele dite nuceno zit tragedii svych rodicu? Nebo stalker s otresnymi vzpominkami na detstvi, z jehoz pece cloveka mrazi a jen pri predstave setkani v opravdovem zivote pocitujete strach?
Prectete sami (pravda, misty se dej potahne a nebude vas uplne bavit) - tentokrat me Radka Trestikova potesila.
Výborná knížka. Moderní styl, zajímavý námět, nevšední slovní obraty, neobvyklá přirovnání, vtipnost. A to i přesto, že je kniha trochu depresivní, je v ní dost smutku a katastrof. Přesto na mě nepadaly splíny, četla se lehce, závěr přijatelný, ač opět poznamený tragédií. Je perfektně poskládaná, všechno do sebe bezchybně zapadá. Poslední dobou je buď hodně knížek (nebo se mi hodně dostávají do rukou), kde vše se vším souvisí, vše je propojeno, vše na sebe navazuje, kruh se uzavírá.
Navíc jsem si uvědomila důležitou věc: je snadné někoho odsoudit na první dobrou, když o něm nic nevíme. Dáme-li si ale tu práci a pronikneme trochu pod povrch, zjistíme, že každé jednání má své příčiny. Pochopitelné, mnohdy i ospravedlnitelné.
"Věci kolem nás mají význam jen tehdy, pokud jim ho sami dáme nebo jim ho aspoň nebudeme brát.To, co děláme, to jsme my. Ne to, co si někde hluboko v sobě myslíme a v srdci cítíme. Dokud myšlenku nebo cit nepřeneseš do skutku, tak úplně skutečná nikdy není..."
"Zora v Boha nevěří. V naší rodině, nebo spíš v tom, co z ní zbylo, už v něj nevěří nikdo. Bůh nám vzal všechno, na čem nám kdy záleželo. Jediné, co nám zbývá, jsou naše vlastní životy a ty jsou zjevně tak zoufale k ničemu, že ani Bůh je nechce. Jinak by mě tenkrát nechal zemřít. Nechal by mě klidně vykrvácet ve vaně, něžně sklouznout po hladkém smaltovaném povrchu a pomalu odtéct kanálkem do odpadu."
Tak slubne vyzerala ukazka, ako hrozne sa to citalo. Des, nestastie, dlhe vety, malo dialogov, pochmurne, depresivne, donutila som sa docitat, ze snad sa to zlomi a zmeni na nieoc lepsie, ze treba len vydrzat. Nestalo sa tak.
Velmi velmi depresivní kniha. Měla jsem co dělat abych ji dočetla. Kniha měla spád až po 200 stránce.
V poslední době se mi líbí knížky českých autorů, Radka Třeštíková k nim patří. Tato kniha od ní je moje třetí, co jsem četla a opět mě nezklamala. Musím dát 5 *.
Velice čtivá knížka, naprosto vás vtáhne do děje a nepustí, dokud nemáte přečtenu poslední stránku. Psychologický vhled do postavy hlavní hrdinky románu, která přijde o oba rodiče a pluje životem jako osamocená loďka v oceánu...
Ze začátku hodně nudné a depresivní čtení, knížka mě zaujala až v poslední třetině.
Zbývalo mi 50 stránek do konce a stále mě neopouštělo doufání, že to skončí dobře.
Když jsem knihu dočetla, docela to na mě padlo. Takhle smutný příběh jsem dlooouho nečetla.
Jelikoz jsem cetla Osm, ktera me bavila a ani mi tam nevadil otevreny konec, u knihy To prsi more me konec docela mrzi, je hodne otevreny. Jinak to byl trochu depresivni pribeh, ale takovy je opravdu zivot. Kniha se mi docela libila a nemuzu rict, ze bych se musela nutit do cteni. Na styl psani jsem si zvykla v predchozi knize, takze se mi knizka cetla dobre a rychle.
Štítky knihy
sebevražda láska rozvod rodinné vztahy psychologické romány ztráta blízkých české romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Poutavý, čtivě napsaný příběh, od kterého jsem se neodtrhla