Dobrodružství Huckleberryho Finna
Mark Twain (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/92_/92163/dobrodruzstvi-huckleberryho-finna-92163.JPG
4
751
751
Dobrodružství Toma a Hucka série
< 2. díl >
Huck je vychováván vdovou Douglasovou. Nemá matku a jeho otec je pohřešovaný opilec, povídá se, že se utopil. Jeho otec se však objeví a chce po Huckovi peníze, které Huck získal díky objevení pokladu s Tomem Sawyerem. Huckův podíl z pokladu bylo 6000 dolarů, které soudce uložil v bance a Huck dostával denně jeden dolar. Huck však již peníze nemá, soudce je od Hucka získal za \\\\\\\"protihodnotu\\\\\\\". Otec Hucka unese a vězní jej ve srubu. Zde je Huck otcem často bit. Huck ze srubu uteče na Jacksonův ostrov. Před útěkem vše narafičí tak, aby to vypadalo, že byl někým zabit a vhozen do řeky. Na ostrově se Huck setkává s černochem Jimem, který utekl vdově, když se dozvěděl, že ho vdova chce prodat otrokářům do Orleansu. Černoch Jim je pak podezírán, že Hucka zabil on. Huck se to dozvídá, když převlečen za dívku ve městě zjišťuje, jaká je situace. Rychle se vrací na ostrov a odplouvají s Jimem pryč. Chtějí se doplavit do Ohio za svobodným životem. Cestou zažijí mnoho dobrodružství a zapletou se do podvodů se dvěma lotry, kteří si říkají vévoda a král. Místní lidé nakonec krále a vévodu chytí a vypráskají, ale ještě předtím král prodá černocha Jima farmáři Phelpsovi. Huckovi se podaří uprchnout a po váhání se vydá Jima hledat. Na jedné farmě zjišťuje, že je u tety a strýce Toma Sawyera. Teta považuje Hucka za Toma Sawyera. Tom přijíždí k tetě a strýci na prázdniny, pochopí situaci, ve které se Huck nachází a vydává se za Sida. Po několika dnech chlapci zjistí, že strýček v kůlně schovává nějakého černocha. Je to Jim. Oba chlapci naplánují, jak Jima osvobodit. Jim dostane provazový žebřík, košili, pera na psaní, talíře na posílání zpráv, nože, vidličky, brusku, všelijakou havěť – krysy, hady, pavouky a další nezbytně nutné součásti k útěku z vězení. Při útěku je Sid (Tom Sawyer) postřelen, protože Jimův útěk zburcuje přes čtyřicet chlapů s puškami. Do města přijíždí Tomova tetička Polly. Jim zjistí, že je celou dobu svobodný, protože vdova zemřela a v poslední vůli mu dala svobodu. Huckův zlý otec zahynul při povodni a Huck je také svobodný. ... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1956 , SNDK - Státní nakladatelství dětské knihyOriginální název:
Adventures of Huckleberry Finn, 1884
více info...
Přidat komentář
Huckleberry Finn a samozřejmě i Tom Sawyer jsou velmi těsně spjati s mými dětskými dobrodružstvími, natolik těsně, že při čtení znovu prožívám to příjemné šimrání v útrobách. Znovu prožívám jejich i své příhody a už jen těžko rozeznávám hranici mezi nimi a nevadí mi to. Naopak, je mi to velice milé.
Znovu hledám cestu ven z jeskyně, znovu se na voru plavím po nekonečné Mississippi a znovu prožívám dobrodružství, jako bych tam byl. Ale já tam vlastně byl, je to můj příběh a je v mé hlavě, nikdo mi ho už nevezme, leda snad Alzheimer.
krásná kniha, za mne podstatně lepší než Dobrodružství Toma Sawyera, zdá se mi na rozdíl od té o Tomovi nadčasová
Jedna z mnoha dobrodružných knih, která mě provázela v dětství. Letos jsem zakroutil hlavou, když jsem ji viděl v seznamu knih, která byla někde zakázaná. Tak si říkám proč že jako, vždyť je to o dobrodružství mladých chlapců, něco jako Mirek Dušín třeba. Tak proč to po letech nezkusit. Rafinovaně jsem si do výzvy vsunul i první knihu ze série a s odstupem více než tří dekád jsem se do toho zase pustil.
A jako asi jo. Netvrdím, že by měla být kniha zakazována, ale je evidentní, že by v dnešní době nevznikla a pokud by vznikla a nebyla tím pádem klasikou, tak že by nevyšla a jestli by vyšla, tak, že by se proti tomu v americe konaly minimálně demonstrace. S naším Mirkem Dušínem má teda Huck společného pramálo, tak možná ten věk, jinak neustále a pořád lže, krade, občas kouří a pije alkohol. A absolutně si z toho nic nedělá a je to prezentováno jako že je to super.
Hucka osud zavane na vor a na něm s uprchlým černochem Jimem putuje mnoho set kilometrů po řece. Prožívají neskutečná dobrodružství a já si vzpomínal, jaké to bylo v dětství úžasné čtení. Následné rozšíření posádky o dva podvodníky krále a vévodu už je docela silné kafe. Jako je ložené, že Huck to všechno myslí dobře, ale i tak je to často síla. Naštěstí se pak díky jednomu neskutečnému oslímu můstku děj dostane zase do klasické Sawyerovské pohody a poslední část už je díky tomu pohodové dobrodružství, které směřuje k tomu správnému šťastnému konci.
A samostatnou kapitolou je otázka postavení černochů ve společnosti a celkově jejich prezentace. To snad ani není "normální" rasizmus, protože knížka podává úplně jednoduše, že černoši jsou jen věci a maximálně je tam hodný nebo zlý pán. Vlastně i otázka černocha Jima je taková divná. Nepostřehl jsem, kolik mu mělo být let, ale podle textu měl děti a měl hodně odžito, byl tedy asi tak 2x starší než duo Huck & Tom, ale choval se jako úslužné a tupé dítě.
Dobrodružství je to pořád krásné, ale očekávanou plnou palbu tomu prostě nemůžu dát, protože ty "dospělé" výhrady mi to prostě nedovolí.
--------
"I propána! Stalo se někomu něco?"
"Ne, milostpaní, nikomu. Jenom to zabilo černocha."
"To to ještě dobře dopadlo; protože někdy přicházejí k úrazu i lidé.
--------
Já věděl, že Jim je černý jen na povrchu, ale uvnitř že je bílý, a počítal jsem, že řekne to, co řekl.
Sláva , objevil jsem ( chtělo By se říci Ameriku,ale v mém případě ...) Marka Twaina v pokročilém věku ????
Na téhle knize jsem vyrostla. Mark Twain má úžasný styl psaní. Člověk se i po letech opravdu od srdce zasměje :) Napínavá kniha plná podvodů, přešlapů, ale je v ní i obraz tehdejší doby, postavení černochů ve společnosti.
Dobrodružné pokračování Toma Sawyera, které je snad ještě zajímavější, akčnější a příběhově nabytější než samotný Tom.
Při čtení jsem procházel sinusoidami baví - nebaví. Začátek byl pěkný, když se ale děj delší dobu nehýbal, nudil jsem se. Takových pasáží ale naštěstí až tolik nebylo. Ta, která se mi vyloženě nelíbila, byla s "králem" a "vévodou". Také potom, co se Huck setkal s Tomem, se začal děj tak nějak zbytečně komplikovat. Na druhou stranu, obdivuhodná dětská fantazie dokáže divy.
Vtipné byly Huckovy komentáře ohledně toho, co se zrovna dělo, jen takové krátké věty prohozené jakoby mimochodem. Byly pěkným okořeněním příběhu. Často jsem se jen tak přihlouple usmíval a sem tam se dokonce uchechtl.
Co je (zvláště z dnešního pohledu) šílené, je zacházení s černochy jako s věcmi:
"Jim vzpomínal na ženu a na děti v dáli, byl skleslá a stýskalo se mu; on totiž ještě jakživ nikdy nebyl mimo domov; a myslím si, že měl svou rodinu stejně rád, jako mají svou rodinu rádi bílí lidé. Zdá se to nepřirozené, ale hádám, že je to pravda."
nebo
"Praskla nám hlavice válce. - I propána! Stalo se někomu něco? - Ne, milostpaní, nikomu. Jenom to zabilo černocha."
"To to ještě dobře dopadlo; protože někdy přicházejí k úrazu i lidé."
Je odporné, že někdo dokázal (a bohužel stále dokáže) naprosto odlidštit člověka jen kvůli barvě kůže...
Tuto knihu zase četl syn, ale už se mu nelíbila tolik jako první díl. Já jsem se do ní nakonec začetla také a nebyla špatná.
Volné pokračování Toma Sawyera se tentokráte zaměřuje na příběhy jeho kolegy od lumpačení, Hucka Finna. Jeho dobrodružství jsou již dospělejší, než ta z první knihy, autor tady řeší věci, které poberou spíše dospělí (otázka rasismu, otázky náboženství, a i ta přestřelka mezi rodinami je hodná „dospělácké“ literatury). A to vše spojuje útěk za svobodou na voru.
Líbilo se mi to, ale pět hvězd přesto dát nemohu, a to z jednoho prostého důvodu – Tom Sawyer. V jeho dobrodružstvích byl za pakoně Huck, v Huckově knize se na konci zase objeví Tom s těmi jeho infantilními nápady (které ale v JEHO příbězích fungují, ne že ne!), a kniha, ve které je perfektně vybalancováno cestování, dobrodružství, dospěláctví a hlubší přesah, je jím těsně před koncem zprasena. Nebýt toho, byla by o galaxii lepší než DTS.
Proto dávám 4 solidně otrámované *.
Jo jo, Hucka jsem znala ještě dříve než Toma a angličtinu, vzpomínám si, jak jsem jména a názvy četla doslova tak jak se psaly a když jsem se to později snažila napravit (nezůstalo samozřejmě jen u jednoho přečtení), už to nějak nebylo ono. Prostě to byl Huck s Jimem a brrr žádný Hak s Džimem. Nejvíc jsem hltala tu část s fingovanou vraždou a naopak nejmíň se mi líbili Král s Vévodou, což je asi pochopitelné :-)
Huckleberry Finn byl hrdinou mých mladých let. Kousky, které prováděli spolu s věrným kamarádem Tomem si pamatuji dodnes. Tihle správní hoši nevynechali jedinou příležitost k tomu, aby se nějak "zviditelnili", ať už v kladném či záporném slova smyslu.
Trošku mě mrzí, že jsem si knížku nepřečetl dřív. První půlka knihy mě sice nebavila, zato druhá stála za to. U nějakých pasážích jsem se upřímně zasmál (např. když si dal Huck chleba s máslem na hlavu pod klobouk a máslo mu poté stékalo po hlavě :D), u některých jsem zavzpomínal na to, jak jsme se s klukama chtěli podkopat pod stodolu (samozřejmě jsme to po jednom dni vzdali). Přečíst si to před takovými 10 - 15 lety, užil bych si to nejspíš víc, nicméně i nyní to byla příjemná oddychovka.
Marka Twaina najlepšie dielo. Je pravda, že zo začiatku sa to od príbehu Toma Sawyera moc nelíšilo, ale ako príbeh pokračoval, tak som bol čoraz väčší priaznivec Hucka Finna ako Toma. Twain krásne stvárnil detský pohlad na svet. Pri myšlienkových pochodách Finna mi neraz vyskočil úsmev na tváry a zaspomínal som si aj na svoje detské časy strávene s kamarátmi za cestami dobrosružstva, ktoré neboli ešte v takom rozmere ovplyvnené modernou technológiou. U Finna som si obľúbil jeho rozhodnutia hlavne v tom, čo je správne a nesprávne. Nebudem písať viac. Doporučujem prečítať.
Mark Twain poutavě popsal životní peripetie Hucka Finna. Věřím, že číst v dětství mé nadšení z knihy by dosáhlo ještě mnohem výš a promítlo by se do dětských her. Jedná se o dětskou knihu ale styl psaní (angličtina) je svou vytříbeností a zároveň jednoduchostí bájný, vyžaduje četbu a nedovoluje přestávky.
Ale jo, číst se to dalo, ale mě osobně to moc nebavilo. Bylo to dobrodružné. Nejvíc mě bavilo, jak byl zavřený u toho svého taťky a vymýšlel, jak utéct.
Tak som si povedal, že si po dlhšej dobe zasa niečo prečítam po anglicky. Voľba padla na Huckleberryho Finna. Keďže sa to z časti považuje za detskú knihu, vyzeralo to byť na rýchle, pohodové čítanie. Slová o početných použitých nárečiach v autorovom úvode ma trochu zneistili, ale pustil som sa do čítania.
Poviem vám, že od udalosti, keď si v hotelovom bare odomňa škót vypýtal jedno pivo, a ja som netušil, čo chce, bola toto pre mňa tá najdrsnejšia lekcia angličtiny. Ale po takej stovke strán štúdie černošského nárečia to už šlo. Ako tak.
Inak sú Huckove dobrodružstvá asi tou najlepšou a najzábavnejšou knihou o fungovaní nevinnej detskej logiky a mysle, akú som mal možnosť zatiaľ čítať. Je to jedna z tých kníh, kde vám počas čítania z tváre nezchádza slabý úsmev, ikeď tu ani zďaleka všetko nieje veselé.
Srší z toho nezameniteľný americký folklór zafarbený otrokárstvom, krvou a fanatickým kazateľstvom. Ak my máme Grimmovcov či Dobšinského, tak Amerika má so svojou mladšou históriou Twaina. Potrlé duo "king" a "duke" je nezabudnuteľné a ich príhody vysmievajúce sa ľudskej hlúposti sú skutočným ekvivalentom európskych rozprávok.
Pôvodne som myslel, že Toma Sawyera si prečítam už v preklade, ale použitý jazyk príbehu dodal tak skvelú atmosféru, že znova siahnem po originálne.
Štítky knihy
pro děti 19. století americká literatura dobrodružství dětská dobrodružství pro chlapceAutorovy další knížky
| 1964 |  Dobrodružství Toma Sawyera |
| 1961 | Tajemný cizinec |
| 1999 | Princ a chuďas |
| 1965 | Dobrodružství Huckleberryho Finna |
| 1970 | Dobrodružství Toma Sawyera / Dobrodružství Huckleberryho Finna |
Sice klasika, ale mně bohužel neoslovila. Přečetla jsem knihu pouze v rámci povinné četby a více se k ní nevrátila.