Dobrodružství Toma Sawyera
Mark Twain (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/237486/mid_dobrodruzstvi-toma-sawyera-237486.jpg
4
975
975
Dobrodružství Toma a Hucka série
< 1. díl >
Klasické dílo americké literatury je sice vyprávěním o dětech, ale teprve dospělí ocení autorovu charakteristiku chlapeckých hrdinů. K romantiku Sawyerovi, vychovávanému laskavou, ale bigotní tetou, a vykutálenému Finnovi se druží uprchlý otrok Jim. Jejich očima sledujeme pro chlapce tak přitažlivou řeku i venkovskou společnost počestných usedlíků a nebezpečných vyvrhelů. Poklidný život maloměsta chlapce ubíjí. Při jednom nočním výletu se ale stanou svědky vraždy – a dobrodružství může začít. Knihu doprovázejí neméně klasické ilustrace Kamila Lhotáka.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno:
2015
,
Carpe diem
Originální název:
The Adventures of Tom Sawyer, 1876
více info...
Přidat komentář
No, tím, že jsem to nečetl v dětství, to má asi kapku jiný rozměr, ale je to super čtení. U mě je trochu tendence srovnávat s Pány kluky (filmem), ale časem už je to opravdu úplně jinde. V podstatě dokonalá dobrodružství, která ještě snad zažívala naše generace a dnešní děcka už asi nedocení. Každopádně pobavilo a hybaj do knihobudky. :-)
Smrt indiána čekajícího na kapku vody z krápníku se mi vepsala do nočních můr na hodně dlouhou dobu.
Jinak naprosto parádní dětské dobrodružství z konce 19. století. Kniha funguje i jako malý tunel do minulosti a důkaz toho, že dětské roky jsou v jakékoliv historické době a věku víceméně stejné....
Kdo tohle v dětství nepřečetl, tak se dost ošidil, ale i v dospělosti je to parádní četba, ke které se rád občas vracím, je to jedna z těch, na které se prostě nezapomíná.
Nadcasove dielo. Omylom sa povazuje za literaturu pre deti a mladez. Ano, mladeho citatela urcite pobavi pribeh a opis uz zaniknuteho sveta. Dospely citatel musi ocenit Twainov jasny styl, vyborne vykreslenie charakterov a postav, a v podstate reportaz a zdokumentovanie svojej doby a zivota na americkom malomestecku. Zurnalisticky vycvik sa proste nezaprie ani pri pisani zanru odlahceneho.
Tom, Huck Finn, tetička Polly...... Příběh z amerického maloměsta v předminulém století, který lety neztrácí své kouzlo. Dodnes se směju, když si vzpomenu, jak Tom natiral plot.
Je to takové jednodušší čtení - rozhodně se u toho člověk nenudí, má to náboj a děj sám o sobě je zajímavý. Zároveň dílo poskytuje dobrý vhled do tehdejší americké maloměstské společnosti a do toho, jaké vyznávala hodnoty. Samotný Tom je pro mě docela rozporuplná postava - někdy mu člověk fandí, někdy je jeho chování pro mě až "moc". Přijde mi, že se svou představivostí to občas, i na poměry malého kluka, poměrně přehání - možná je to tím, že jsem byl jiný, ale nezvládl jsem se s ním zcela ztotožnit.
Takže zase povinná četba. Neměla jsem zrovna valná očekávání, když jsem se pustila do téhle knížky. Protože číst o každodenním životě malého kluka… prostě bych si to fakt nevybrala, kdyby to nebylo v té povinné četbě. Což je škoda. Nechápu, že mě označení „povinná četba“ pořád ještě trochu odrazuje. Vždyť tohle bylo dobrý. A spousta další povinné četby je dobrý.
Překvapilo mě, že se mi opravdu líbilo číst z pohledu malého kluka. Překvapilo mě, že mě zajímalo, co se bude dít dál, co zase provede.
Tom byl skvělý, dobře popsaný. Nebyla tu jen jeho dobrodružství, ale i jeho vnitřní svět. A byl tak bohatý, že jsem si Toma opravdu oblíbila. Ale ještě o trochu víc mě bavil Huck. Což je jedině dobře, protože mám už koupenou i knihu přímo o něm.
Zkrátka dostatek vtipu, děje, zajímavého prostředí i postav, ke všemu krátké kapitoly a čtivý styl psaní. I když mi ze začátku chvíli trvalo, než jsem mu přišla na chuť.
Jak už to u mladšího sourozence bývá, dost často po starším sourozenci podědí různé věci, včetně oblečení... a i knížek. Za dědictví Marka Twaina jsem bratrovi vděčná. Stejně tak i za úžasné dětství, které jsem mohla se svým bratrem a jeho partou kamarádů, každý víkend a i o prázdninách, prožít u prarodičů na venkově. Díky tomu se spousta věcí z této knížky, dala realizovat v praxi... ; ) Běhat v obnošených kalhotách a roztrhaném tričku po polích a loukách, bosá se brodit v potoce, chytat ryby a i dost často se u toho sklouznout po mokrém kameni a vymáchat se ve vodě... Lézt po stromech, nebo tajně plivat ze střechy nádražní budky po kolemjdoucích... Jo, i v tomhle mě, nás děti tahle úžasná knížka inspirovala. ; ) Takové to krásné dětství, na které v dospělosti můžu jen v dobrém zavzpomínat a v duchu poděkovat, hlavně mému tatínkovi za neskutečnou trpělivost a shovívavost, kterou se mnou měl..., na rozdíl od tety Apoleny - Polly, z knížky Toma Sawyera. ; )
Knížka, která v mé knihovně, nesmí chybět ani dnes.
(SPOILER)
Túto knihu som mala ako povinné čítanie, niektoré kapitoly sa tiahli, ale na to, že to je staršia kniha tak veľmi dobre. Najviac sa mi páčilo keď Huck s Tomom išli hľadať poklad a keď sa Becky a Tom stratili v jaskyni.
Podľa mňa celkom dobrá kniha na jej dobu.
85%
Celý život jsem o této knize slyšel mnoho věcí, proto jsem nemohl odolat, si ji přečíst. Když jsem ji viděl na školním seznamu povinné četby, tak jsem nebyl zklamán. Připadala mi velmi čtivá. Sem tam jsem musel číst pasáže textu s delším popisem. I přesto autor zvládal barvitě popisovat povahu postav, jejich myšlenky a krajinu. Doporučuji přečíst všem, kteří mají rádi dobrodružství a přání.
Mrzí mě, že jsem knihu nečetla v dětství. Ale není čas plakat nad rozlitým mlékem. Jsem ráda, že jsem ji přečetla nyní během studia češtiny, abych ji potom mohla představovat svým budoucím žákům — v komentářích vnímám nelibost k jazyku; pro mě naopak byl ten jazyk přitažlivý a líbilo se mi, jak vykresloval dobu. Co se týče pochopitelnosti u dětí — nemůžeme jim přeci dávat jen jednoduché a nesložité věci, takový krásný jazyk v děské literatuře je důležitý. Když s ním dítě nezačne pracovat v dětství, těžko se potom vrhne třeba na takový Zločin a trest nebo nějakou poezii.
Pokud budu hodnotit příběh, tak ten je naprosto v klidu a nemám co vytknout. Jak už tu někdo psal, měl jsem také před očima nonstop ,,Páni kluci,, a k postavám i některým událostem to nedalo, abych je v tom neviděl . Jsou tak pochopitelně určité věci jinak a ne vše je ve filmu podle knihy. Ale to je vedlejší, to je jen postřeh.
Co ale vůbec nehodnotim kladně, je styl ( asi i překlad, netuším ) jakým je tato kniha a toto vydání napsáno. Vůbec se to nečte dobře, ani mě a to je mi 39. Děti se s tou knihou neskutečně perou. Nevím, jestli už existuje nějaké novější vydání, ale snad jo, protože toto je tragédie. Myslím, že v dnešní době už je na trhu moře jiných a velice povedených a napínavějších knížek pro děti, než je tento pravěk . (Vysvětlujte dětem, co je černošský sluha a tak ) Za mě je prostě povedenější náš film Páni kluci :-)
Netřeba představovat, v mládí povinná četba, kterou všichni četli rádi a nepovinně. Skvělý příběh od Twaina.
Vlastně jsem mněla před očima film Páni kluci, který miluju. Kde jsou ty časy, kdy si děcka hrály a užívaly si venku na vesnici. O co přišly ve městech. Teď si umí hrát tak akorát na počítači a telefonu.
"Tome!" Žádná odpověď. "Tome!!"
Jako by teta Polly volala mé dětské já. To já jsem byl Tom Sawyer, to moje dětství je v knize zaneseno, to o sobě čtu, když převracím ty stránky. Tom Sawyer a samozřejmě i Huckleberry Finn jsou velmi těsně spjati s mými dětskými dobrodružstvími, natolik těsně, že při čtení znovu prožívám to příjemné šimrání v útrobách. Znovu prožívám jejich i své příhody a už jen těžko rozeznávám hranici mezi nimi a nevadí mi to. Naopak, je mi to velice milé.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány pro děti 19. století americká literatura Amerika dobrodružství dětská dobrodružství pro chlapce
Autorovy další knížky
| 1964 |  Dobrodružství Toma Sawyera |
| 1961 | Tajemný cizinec |
| 1999 | Princ a chuďas |
| 1965 | Dobrodružství Huckleberryho Finna |
| 1970 | Dobrodružství Toma Sawyera / Dobrodružství Huckleberryho Finna |
Jsem rád, že jsem neprošvihnul úzké časové období mezi tím, kdy moje dcera začala číst dobrodružné knížky a nástupem její puberty. V těch několika málo letech jsme si spolu o přečtených knížkách povídali. Hráli jsme takovou hru:
Hádej co to je, začíná to: Stoupáme? Ne, klesáme!
Tajuplnýýý ostróóv!!
Dobře, a tohle?: Zdalipak víš, milý čtenáři, co je to greenhorn?
Vinetóóóu!!
Dobře, a tohle?: Tome? Žádná odpověď. Tome?? Žádná odpověď.
Tom Sojééér!!
Když už jsme pak byli u toho Toma Sawyera, uznale jsem Toma pochválil, jak uměl své kamarády motivovat (ovšemže jsem neřekl manipulovat), aby za něj natřeli tetin plot.
Dceři se zase líbilo, jak Tom uměl chytře obchodovat (řekla ovšem kšeftovat) s těmi barevnými lístečky.
Já jsem rafinovaně zmínil, že se mi líbilo, jak se Tom zamiloval do spolužačky Becky, že jsem se v jeho věku taky zamiloval do spolužačky (ovšem Elišky), že jsem jednou kvůli ní skočil z prvního patra do kupy písku a málem si zlomil nohu... Udělal jsem v řeči malou pauzu, doufaje, že se dcera chytí, a prozradí taky něco ze svého citového života...
Ale nic, nenaletěla.
Tak jsem pokračoval vzpomínkou, jak jsem se ve svých deseti letech strašlivě bál, když jsem četl, jak Tom s Huckem o půlnoci na hřbitově, skrčeni za pomníkem byli svědky, jak Indián Joe se svým kumpánem vykopali z čerstvého hrobu rakev a Indián Joe potom svého kumpána zavraždil...
Bála ses taky? zeptal jsem se dcery.
Proč?, podivila se.
Ále, jen tak, odvětil jsem, odvedl řeč jinam a začal přemítat, zda je dcera vůbec moje.
Pak jsem si uvědomil jakousi poučku, že mentální vlastnosti se dědí ob jednu generaci.
Mám tedy takový plán:
Počkám, až se narodí vnoučata. Až jim bude deset, dám jim přečíst Dobrodružství Toma Sawyera. A jestli se budou bát, když Tom a Becky, uvězněni ve spleti jeskynních chodeb, ze kterých neznají cestu ven, zahlédnou na opačném konci chodby strašlivou tvář Indiána Joea, jestli se budou bát tak strašně moc, jako jsem se bál já, budu mít konečně jistotu, že moje dcera je mojí dcerou.