Ohnivý anděl
Yrsa Sigurðardóttir
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/216155/mid_ohnivy-andel-216155.jpg
4
358
358
Tóra Gudmundsdóttir série
< 5. díl >
Jaké hrůzy se děly za zdmi ústavu pro postižené, který lehl popelem? Advokátka Tóra Gudmundsdóttir má toho nejděsivějšího klienta své kariéry. O její služby se zajímá duševně narušený sexuální deviant ve výkonu trestu. Nežádá však osvobození pro sebe.
Přidat komentář
Další kniha od Yrsy se mi zase moc líbila, i když případ s požárem a postiženými lidmi byl dost drsný. Až mi mráz přebíhal po zádech.
Island je pro nás exotická země, kde by však asi chtěl žít málokdo z nás. Ale přečíst si jak to tam chodí je samozřejmě dost atraktivní, zvláště, že se tam řeší téměř stejné problémy jako u nás. Zde se jedná o péči o postižené. Skoro se nechce věřit, jaká svinstva se zde mohou stát, ale stávají se, bohužel. Kniha je, jako vždy u této autorky, pěkná, přitažlivá a celkově na úrovni.
Už se známe, Tóra mě pořád baví. Tentokrát jsem nečetla jako divá, kniha asi měla pomalejší spád, ale zase jsem si jí užila delší dobu.
Advokátka Tóra nás provází už pátým polodetektivním případem a nerozlučně i její rozvětvující se rodinou. Navíc ústavem pro postižené, který autorka zabydluje svéráznými nečernobílými postavami – a to se týká jak pacientů, tak i personálu. Oba mé oblíbené současné islandské autory (Yrsa Sigurðardóttir a Arnaldur Indriðason) spojuje několik skutečností, díky nimž se na každou jejich knihu těším:
1. Samotné prostředí Islandu, země, do které se už léta chystám a jejíž lidé, příroda i historie mě na dálku fascinují.
2. Tykání. V malé populaci, kdy většina je do sedmého kolena příbuzná, zajímavý a logický jev, přinášející často pro Středoevropana humorné situace.
3. Neobyčejně přesná vyjadřovací schopnost přímé řeči i vypravování, což může být i zásluhou překladu, to neposoudím, tenhle jazyk mám v plánu se naučit až v příštím životě.
4. Pokud se pátrá, pak jde o mravenčí a trpělivou činnost, plnou kouzelně asertivních dotazů a zajímavých postřehů s minimem nepravděpodobného superakčního řádění.
90 % (254 hodnotících, dosavadní průměr je 82 %).
P.S.
Možná malý spoiler. Autorka mě v jedné situaci překvapila. Tóra, kladná hlavní hrdinka, je jedináček, kterého celý život podporovali rodiče. Ti ji požádali, zda by v obtížné životní situaci mohli bydlet dva měsíce v jejím domě (kde žije ona, její přítel, její dvě dospělé děti, její vnuk a snacha). A Tóra? Velmi těžce se rozhodovala, jak tuto „nepříjemnost“ vyřešit. A to navrhovali, že by bydleli v garáži.
Jelikož Katarze byla mnohem lepší, tak dávám o hvězdu méně. Nedá se ale popřít fakt, že autorka je opravdu nadaná . Příběh se mi líbil, i když ,,duchařská linka,, není nic pro mě. Člověk si musí zvyknout na islandská jména . A v knize mi vadilo tykání .
Zapeklitý případ! Do věci je zapletena řada postav s různými pohnutkami, jsou vzájemně propojeny složitými vztahy, které Tóra postupně objevuje. Vyšetřování je obtížné i pro těžký hendikep některých postav. Autorka však nezapře vypravěčku, a tak zamotané dějové linie nakonec rozplete a dočkáme se překvapivého závěru.
Přese všechno nepatří tahle detektivka k nejlepším ze série s Tórou. Z knihy mám pocit, že autorka toho chtěla sdělit až moc. Příběh tak ztrácí přímočarost a drajv, v některých pasážích Tóra dezorientovaně těká od ničeho k ničemu. Druhou výtku (pozor menší spoiler!) směřuji na vysvětlení duchařské záhady. Duše mrtvé dívky terorizuje rodinu, malý syn ji vidí; tyhle záhady Yrsa umí velmi dobře. Vysvětlení je na konci velmi chabé, prakticky se autorka vůbec nevypořádala s jednou z linií, kterou tak dobře rozehrála.
Až si zvyknete na islandštinu a opět ta jména, tak se začtete. Nemám co vytknout, příběh, spád, sympatické postavy, nesympatické postavy, smutné osudy, protknuto tajemnem. Spousta hrůzy, popsaná nenásilně, pokud to tak jde napsat. Musíte si knihu přečíst sami, kdybych měla popsat všechny myšlenky co kniha podle mne má, komentář bude asi na více stránek. Dávám pět hvězd a DOPORUČUJI!!!
Hezky napsaná krimi,moc zajímavá zápletka,jediné co mi nesedlo bylo to všeobecné tykání,jakoby všichni byli nejlepší přátelé. A plus má ode prostředí Islandu
Kniha je velmi čtivá, trošku jsem měla problémy s příjmeními. Ale úplně mě zklamal závěr, který zůstal otevřený.. Tohle nemám ráda ani u knih, ani u filmu.. Proto čtyři hvězdy..
Advokátka Tóra tentokrát řeší případ Jakoba, který trpí Downovým syndromem. Jakob byl obviněný že žhářství, při kterém lehl popelem ústav pro nemocné, ve kterém zahynulo několik lidí.
Další povedená krimi z islandského prostředí. Nechybí mysteriózní prvky a ponurá atmosféra. I když celková zápletka byla tentokrát na můj vkus zbytečně složitá. I tak ale opět super čtení.
Kniha se čte příjemně, zajímavý nápad a pojetí. Co mi na knize vadilo bylo tykání si mezi všemi, sic je to v úvodu vysvětleno, ale i tak to pro mě bylo rušivé. Ráda mrknu i na další knihy této autorky.
Wau efekt se nekonal... Tora byla na muj vkus moc naivni,pribeh trosku moc prekombinovanej, ale četlo se to tak nějak dobře...
K téhle autorce jsem přišla náhodou. Příběhy píše zajímavé, i když nic monstrózního, místy jsou spíš schématické. Atmosféra Islandu je super. Navíc všechny knihy poslouchám a škodolibě se bavím tím, jak předčitatelka, paní Helga Čočková, zvládá ta nevyslovitelná jména.
Jméno autorky je jen slabý odvar :). A co teprve názvy ulic atd :). Kdyby to po mně chtěl někdo zopakovat při výslechu, rozbrečela bych se a trvala na tom, že nic nevím.
Advokátka Tóra zase dostane jeden zapeklitý případ. Zavede ji až do ústavu pro duševně choré, který navíc za záhadných okolností vyhořel.
Zemřeli tam lidé. Fotky ohořelých mrtvol, které si Tóra prohlížela na začátku příběhu, mě zastihly takhle jednou v noci, když jsem ještě vůbec nebyla zachumlaná pod dekou - čili tam, kam ohořelé mrtvoly prostě nemůžou :). Jedna z nich seděla připečená k židli.
Ne, nepodívala jsem se ke stolu :).
Podezřelý je takový zaostalý truhlík.
No... a pak to nějak dopadne :).
Mezitím se zase něco dozvíme o Tóřině rodině. Tentokrát jsem nemusela její sekretářku Belu, která byla protivnější než obvykle a také jsem, jako u všech předchozích dílů, měla dojem, že mi v příběhu pořád něco chybí.
Není tam napětí, jen děj nenudí, plyne a člověk u toho vydrží, ale...
Věc, se kterou musím souhlasit, se týká "náplně" zmiňovaných ústavů. Názor, že lidé s duševním a tělesným postižením by se neměli ubytovávat v jednom takovém domě společně, je věc, pod kterou bych se podepsala. Už proto, že znám tuhle situaci z první ruky a vůbec se mi to nelíbí.
Moje druhá kniha od této autorky a opět spokojenost, ačkoliv Plavba smrti se mi líbila více. Její dej byl opět trochu strašidelný a napínavý. Konec trochu přehnaný, ale pěkný.
Skvělá kniha, ostatně od této autorky jsem čekala, že to bude pecka a byla! Obvykle konec předvídám, ale u této knihy jsem byla vedle jak ta jedle! Vřele doporučuji přečíst, je úžasná!
Štítky knihy
Island psychiatrické léčebny islandská literatura požáry severská krimi Downův syndrom lidé se zdravotním postižením islandské detektivky
Autorovy další knížky
| 2017 |  DNA |
| 2015 | Pamatuji si vás všechny |
| 2018 | Černá díra |
| 2007 | Poslední rituál |
| 2019 | Katarze |
Jeden z nejlepších případů, které Tóra zatím řešila. Na rozdíl od předcházejících jsem ani na chvíli neztrácela nit napínavého příběhu. I když tentokrát jsem už před koncem tušila, jak se věci asi mají...
Dávám za pět a doporučuji. I když Yrsa tentokrát nechala konec otevřený a jednu z tajuplných linií vlastně nevysvětlila.
A propos: to všeobecné tykání mi docela vadilo - kdyby se stejným způsobem překládaly knihy německých autorů, to bychom se dočkali onikání?