Totální rauš – Drogy ve třetí říši

30.04.2017

„Když ti před Moskvou dojde pervitin,“ zpívají J.A.R. a vědí o čem. Když Bergier a Pauwels v Jitru kouzelníků nazvali kapitolu o nacistickém Německu „Několik let v absolutním jinde“, byli zdá se naprosto trefní, přestože tím mysleli odtržení od okolní reality jejím zahalením do blouznění (?) o nadčlověku a okultních silách či prosazování bizarní nordické vědy a slídění po mocných artefaktech. Ohlerovo „jinde“ je prozaičtější: pervitin. Zatímco v Jitru kouzelníků jsou Hitlerovy změny stavu popisovány tak, jako by se stal médiem, Ohler přesvědčivě dokazuje, že byl prostě v rauši. Sakra! Fascinuje mě, že existuje tolik paralelních a vzájemně izolovaných neučebnicových výkladů Třetí říše. Neposoudím, nakolik je tahle kniha objevná (pro mě ano), ale každopádně autor píše zapáleně, kriticky a neváhá sahat pro příměry ke Goethovi či vedle citování zdrojů fabulovat o tom, jak se Hitler ploužil bunkrem s fleky od polívky na uniformě. Neříká, že běsnění, nelidskost a vymknutí se z normality způsobila chemie v německé krvi - ale řada věcí se tím docela vyjasňuje. Tahle knížka je bystrá a nadupaná jak Heinrich Böll po balíčku od maminky.

21.04.2017

Totální rauš v četbě. Kniha čtenáře tak vtáhne do děje, že si až připadá, že tam s nimi je, v roli pozorovatele.
Rozhodně stojí za přečtení. Clověk až nevěří co vše se ještě dá dozvědět.
Ptám se, proč toto v dějepse nebývá?

05.03.2017

"The real war will never get in the books.", -- Walt Whitman

Normal Ohler odhaluje paradox, kdy diktátorský režim hlásající čistotu rasy a všechny návykové látky striktně zakazoval, sbíral energii ke svému fungování v tvrdé droze. Byly to chemické preparáty, díky kterým se Hitler držel dál od skutečného světa. Pervitin resp. eukodal mu umožňoval nepřipouštět si stále se zhoršující situaci německé armády. I když generálové trvali na změně strategie, Hitler si dál udržoval euforickou náladu a byl nadále přesvědčen o konečném vítězství nacistického Německa.

07.02.2017

kniha ktorá zásadným spôsobom mení pohľad na priebeh 2.sv. vojny. dalo by sa to maximalizovať až na tvrdenie, že bez tejto knihy vlastne ani neviete čo sa na strane Nemecka a jeho jednotiek Wermachtu vôbec dialo. silné informácie okorenené číslami. a farmabusiness mafia v rozkvete. po tejto knihe budete rozumieť vtipu: žuvačka zo 44´;) len tak ďalej

29.01.2017

Totální rauš je přesně kniha, podle který bych se chtěl učit dějepis. O druhý světový už toho bylo napsáno tolik, že by se to nevešlo ani na tři obrovský náklaďáky, ale i přesto příchází Norman Ohler v roce 2015 s objevným tématem, který dosud nebylo vědecky dopodrobna rozebráno - náckové & drogy.

Důležitý fakt je, že se nejedná o fikci, ale o literaturu faktu. Fakt. Teda prej, ale já mu to věřim. Ohler popisuje svojí investigativní práci v archivech v Německu a Americe, kde se brodil tisícema dopisů, zápisků a výpovědí, aby dal dohromady tyhle perníkový puzzle a to mi stačí. Svý teze betonuje vyobrazením originálních dopisů a tak je buď dobrej fotošopák a nebo Heinrich Böll jel na frontě perník ve velkým.

Kniha skvěle popisuje vývoj fetování v Německu - z nějakýho důvodu jsem byl od mala hrdej na to, že krom Nagana jsme světu dali i perník, ale prej bohužel. Prej Japonci - ale ve velkým se perník začal rozvíjet ne v devadesátkách v garážích na českejch vesnicích, ale už těsně před druhou světovou v Německu. Krom toho Němci dali světu i heroin. Co já se ještě na starý kolena nedovim.

Paradoxně byla celá nacistická propaganda stavěná na čistý rase - sám Hitler byl jak známo vegetarián a abstinent a drogy považoval za buržoázní mor berlínskýho židovstva 20. let. Hlavně teda kokain. Perník byl v tu dobu v pohodindě, protože to byla energetická tabletka, která dokázala divy a díky který Němci zvládli zabrat Francii rychleji než člověk řekne Francie. Celá ofenziva na západní frontě tak byla dost podpořená peřím a naspídovaný Němci dokázali nespat i několik dní. Zvuk tanků se taktéž dá považovat za kolébku techna.

Ústřední postavou Ohlerova bádání je osobní doktor Hitlera, kterej velmi rád experimentoval s chemií a lidským tělem. Shodou okolností se okolo roku 1941 dostal k Hitlerovi a začal mu píchat vitamíny. Se zvyšujícím se nezdarem Wehrmachtu byl Adolf čim dál tím víc na nervy a aby se hodil do klidu, začal dostávat i koktejly obsahující eukodal. Což je vlastně stejný jak kdyby hulil někde za barákem opium.

Celý to eskalovalo, když si v roce 1944 generál von Tomcruise zahrál na Pavla Zedníčka a předvedl na poradě svůj explodující kufr. V rámci léčby šoku dostal Hitler poprvý dávku kokainu. Tentokrát ne od svýho dvorního doktora, ale od ORL specialisty. Kokain mu chutnal stejně jako obyvatelům Berlína - vůbec se ho nemohl nabažid.

No a pak se střelil do hlavy a skončila kniha a válka. 10/10 - dozvěděl jsem se spoustu zajímavých faktů: například když v rádiu zaznělo, že zemřel vůdce, tak si 100.000 lidí v Německu vzalo život. Nedokážu si představit co by se stalo, kdyby měl twitter. Nebo instagram. #kopfschussundtschuss

26.01.2017

Jedním slovem - neuvěřitelná kniha! Norman Ohler má za sebou neskutečnou práci.

01.01.2017

Tak za tuhle prácičku by patřilo autorovi pozlatit klávesnici. Přísahám na psí uši a na kočičí znamení, že už dlouho před vznikem této knihy jsem doufal a fandil nějakému slídilovi, který si důkladně posvítí na drogovou problematiku Třetí Říše. Když jsem se dozvěděl, že dítě se narodilo a má se k světu, tleskal jsem panu Ohlerovi okouzlen těmito fascinujícími a dosud nezmapovanými aspekty života v Reichu. Dějiny promluvily a dočkali jsme se výstižných popisů efektů takových pamlsků, jako je kokain, opiáty, ale zejména amfetaminy na bojovou akceschopnost wehrmachtu. Zvláštní část díla je věnována fürerovi a jeho vztahu s lékařem Theodorem Morellem, jenž jako správný patolízal obstarával vůdci "léčebné kůry", a kurýroval jej tak intenzívně, že z něj pomohl udělat trosku. Pro mne asi nejzávažnější autorův závěr: drogy neměly rozhodující vliv na duševní pochody a názorový svět vůdce, čili neovlivnily to, co bylo (v jeho psýché) přítomno již dříve (viz. štvavý pamflet Mein Kampf). Nemohl být tudíž nikdy zbaven odpovědnosti. Tento obsáhlý studijní nástin dává slušný prostor významnému fenoménu a já jej považuji za zatím nejkomplexnejší, s jakým jsem se setkal. Záslužná a výborně napsaná kniha. 5*