Toulky s Charleym
John Steinbeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/17030/bmid_toulky-s-charleym-e7i-17030.jpg
4
320
320
John Steinbeck se na stará kolena rozhodl „prohlédnout si Ameriku“, o které celý život psal ve svých románech. Pořídil si obytný náklaďáček, dal mu donkichotské jméno Rosinanta, vzal s sebou svého „modrého“ pudla Charleyho a vyrazil od Atlantiku k Pacifiku, odtud na jihozápad až do „Dixies“ a zase zpátky do New Yorku. Tato kniha je fascinujícím cestopisem. Vypráví o Spojených státech v době kdy studená válka spěla k vrcholu a kdy americký Jih ještě sto let po občanské válce tonul až po uši v rasismu. Autor nám předkládá mozaiku zážitků, rozhovorů s lidmi, které na svých cestách potkal, i vlastních vzpomínek a reminiscencí na místa a události dávno minulé. V dnešní době je to v podstatě vzácný historický dokument.... celý text
Literatura světová Romány Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2004 , PasekaOriginální název:
Travels With Charley: In Search Of America, 1962
více info...
Přidat komentář
môj najobľúbenejší Steinbeck v šalátovom vydaní... zaslúžil by si aseptické balenie a uloženie do vitríny, ale keď sa to tak dobre číta. a možno ste to neskúsili, ale dajte si dokopy Steinbeckove postrehy a postrehy Miroslava Holuba z Ameriky!
keby som chcel napísať vyznanie lásky krajine, v ktorej som sa narodil a žijem, neurobil by som to lepšie (a asi ani inak), ako to urobil Steinbeck. aj s tým mierne rozladeným záverom, pretože aj v ňom sa skrýva láska.
fakt parádny (ne)cestopis!
Cestopis, který řadím vedle Čapkových (napsal ho výborný spisovatel) a Svobodových (jedná se o osobní, pocitový, nikoliv faktografický záznam).
Nemá to vybroušený styl Plechárny a Pláně Tortilla, ale to není účelem. Naopak, Toulkám sluší uměřené vyjadřování, proložené poetickými pasážemi týkajícími se krajiny, vtipnými promluvami s lidmi v náhodných setkáních a soužitím se spolucestujícím Charleyem. Co mě pobavilo nebo zaujalo nejvíc: jak si autor střílí z Američanů, jak navštívil své rodné město, jak dumal, jestli má nebo nemá zastřelit kojota: „ Myslím, že na dobrého občana jsem příliš starý a příliš líný.“ (Nezastřelil ho.) Co mě pobavilo, aniž by to zřejmě autor zamýšlel: jak se kriticky pozastavil nad skládkami kovového odpadu a o tři stránky dál se přiznal k vlastnictví jednorázových hliníkových pánví, kterých se po jednom použití zbavil hozením do vody či jinam. Inu, ekologické povědomí v 60. letech...
Steinbeck je výborný; po jeho kratších prózách zamýšlím přečíst od něho všechno.
Krásně obyčejná knížka. Časová konzerva lákající k otevření. Obsah je ale všední, jako nedělní ráno.
Steinbecka mám fakt rada.. a rada sa túlam. toto je nebo! pre knihomoľa v túlavých topánkach je to dokonalá knižka.
Raz za mnou prišiel môj dedo so slovami ako: "Nesiem ti knižku, určite si ju prečítaj, veľmi dobré dielo." Knižka teda so mnou poputovala do skautského tábora, kde som ju za 6 dní prečítal. Môj dedo mal pravdu. Sám teraz môžem povedať, že ide o jedno z najlepších diel svetovej literatúry, románov a cestopisov/miestopisov vôbec.
O 100% pravdivosti rozprávania by sa síce dalo diskutovať, no ako cestopisný román ide o knižku napísanú veľmi jedinečným štýlom. Potulky s Charleym/Po Stopách Ameriky je zároveň prvá kniha od Johna Steinbecka, ktorú som si prečítal. Ako cestovateľa ma veľmi inšpirovala, ponúkla úplne nový pohľad na cestovanie samotné, prístup k životu, zážitky a vnímanie okolia a ľudí. Páčila sa mi úprimnosť, prirodzenosť textu a celkovo forma, akou spisovateľ vykreslil príbeh čitateľom.
Umelecké opisy s takým veľkým množstvom jedinečných umeleckých prostriedkov som si hádam ešte v žiadnej inej knižke nevšimol. Obrovské množstvo úvah - filozofických myšlienok, ktoré ma nútili zamyslieť sa tiež považujem za obrovský plus. Dielo podľa mňa nemá žiadne výrazné negatíva. Potulky s Charleym mi predstavili unikátny príbeh napísaný ešte unikátnejším štýlom - plánujem si prečítať aj ďalšie knižky od Johna Steinbecka.
Po Stopách Ameriky mi viac pomohla pozerať sa na USA ako obrovský a stále záhadný kus Severnej Ameriky. Hovorím "pomohla" - dielo ma utvrdilo v tom, že ak chcem Ameriky zažiť všetkými zmyslami, musím sa tam sám vydať. Travels With Charley: In Search Of America ma motivovali k vlastnej ceste - k mojim potulkám Amerikou. Som za toto dielo vďačný.
Spíš pohodové čtení, které vám to v hlavě nijak nerozhází. Po přečtení váš svět zůstane stejný, možná s více úsměvnými detaily.
Báječná lehká kniha. Plná skvělých postřehů, v mnoha případech platných i v dnešní době. Občas autor spadne do svého obvyklého mentorování, ale není ho mnoho a poté dokáže i sám sebe zlehka a s humorem shodit z piedestalu...a vydat se na další toulky.
Zajímavá forma "filosofického" cestopisu, protkaná pozoruhodnými postřehy vnímavého autora. Určitě stojí za přečtení, byť dnes už je Amerika úplně jiná.
Příjemné putování Amerikou s moudrým panem spisovatelem a jeho psem. Při čtení mě napadlo, co by asi říkal Steinbeck na dnešní svět a současné Státy. Nejsilnější a zároveň nejsmutnější je jeho cesta americkým jihem.
Knihu jsem si vybral v rámci Čtenářské výzvy jako poslední knihu již nežijícího autora. A musím se přiznat, že na mě zapůsobila opravdu jako poslední Steinbeckova kniha. Takové smutné loučení s Amerikou a se starými časy. Steinbeckovy knihy mám rád, ale tato je taková divná, vlastně to není nějaký příběh, na které jsem u něj zvyklý, ale takové postřehy o Americe, američanech a o autorovi a o Charleym. Jsem rád, že jsem si ji přečetl - završil jsem tak Steinbeckovo dílo! Johne díky a R.I.P.
Hezky se to čte,ale občas jsem se přistihla jak čtu a čtu a čtu, ale nevnímám o čem.
Vypráví kudy projel, kde se zastavil a koho tam potkal, ale nejde moc do hloubky.
Typu: dojel jsem do malého města a byl tam muž a ten byl automechanik a ten se rozhodl s manželkou také žít v karavanu a chce si pořídit ještě jeden...
Přijde mi, že klouže hodně po povrchu a skoro nejde do hloubky.
Ale i přes to je to čtivé, ikdyž má pozornost trochu klesá.
Steinbeckův styl vyprávění je takový milý, že si v tu chvíli říkáte, že byste si s ním určitě na jeho cestě Amerikou chtěli pokecat. Hlavně oceňuji jeho lehkost, při které se moc nestaral, kudy přesně pojede, hlavně, že bude na cestě. Občas potkal zvláštní lidi, měl trochu potíže se svým kocourem, ale nakonec se se vším vypořádal. Trocha úvahy a vlastních myšlenek ještě nikoho nezabila. Nejsou zde podávány tak, aby nad nimi moc člověk přemýšlel, ale jak vyplynuly ze situace. Projížďka se mi líbila, ale přece jen tomu kousíček něčeho chyběl....
,,Pane strážmistře, projel jsem v tomhle vehiklu celou naši zem - hory, roviny, pouště. A teď jsem se vrátil do svého města, kde bydlím - a zabloudil jsem.”
John Steinbeck se svým modrým pudlem Charleym a dodávkou Rosinantou projedou skoro celé státy, a svým osobitým, barvitým způsobem nám popisuje, jaký vlastně američan je člověk, s ohledem na každý stát a co si o něm můžeme či máme myslet. Kniha a příběh plyne stejně rychle jako výlet Steinbecka, a my mu můžeme, tu cestu jen závidět.
Až se stydím, že jsem čtení knížky tak dlouho odkládala - je tak hezká... . Autor vyráží ve zralém věku z New Yorku s upraveným vozem Rosinantou a s velmi příjemným spolucestujícím, psem Charleym, poznávat svou zemi a její obyvatele. Já jsem ji začala číst tam, kde se náhodně otevřela (ve státu Maine) a tak mě zaujala, že jsem se do ní hned pustila. Kniha má čtyři části a kapitoly nemají žádné názvy ani přiloženou mapku (to by se mi docela líbilo). Je plná nejen cestovatelských příhod, myšlenek a úvah, často jemně humorných, někdy vážných, vždy velmi lidských a příjemně poučných a jen výjimečně jsou tu krátké části, mnou ne úplně pochopené. Bezvýhradně jsem si vychutnávala psaní o Charlym (kdybych věděla, že Ch. je pes, už jsem měla knížku dávno v přečtených :). Také popisy přírody a přátelských vztahů, to byl balzám a čím více obyčejné bylo téma autorových úvah, tím bylo pro mě zajímavější. Ke konci už cestovatel přiznává únavu z toho všeho a jak píše "přestává vidět". Ale to, co cestou viděl a tak úžasně zapsal, stojí za přečení, a ne jen jedno. (Díky uživatelce Tiffany za odkaz na fotky).
moje oblíbená; dokonce tak, že jsem ji jeden čas odmítala vrátit mamince mé kamarádky, od níž jsem si půjčila, a to až do doby, než jsem si v antikvariátu sehnala svou vlastní;
Tuto knihu jsem si vybrala ke čtení úplně náhodně, ale musím říct, že to byla šťastná náhoda. Vždycky mě tak trochu (možná sebestředně) zahřeje, když nějaký autor popíše mé duševní rozpoložení, tady jsem kromě úžasné shody zažila ještě i podnětné otázky a nastínění nelehkých témat k přemýšlení. Myslím, že se k této knize ještě vrátím.
Autorovy další knížky
| 2004 |  O myších a lidech |
| 2006 | Na východ od ráje |
| 1941 | Hrozny hněvu |
| 2002 | Na plechárně |
| 2003 | Toulavý autobus |
Nejenž, že jsem si po přečtení knihyp ořídil psa, který je mi skvělým parťákem do dnes, ale ještě jsem s ním projel celé Čechy a Moravu, protože Amerika je bohužel pro toulky s mým přítelem příliš daleko. Krásná kniha. Inspirující.