Továrna na absolutno
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31040/tovarna-na-absolutno-31040.jpg
4
1214
1214
První Čapkův utopický román o vynálezu stroje na využití energie, jenž však z hmoty kromě ostatní energie uvolňuje i "absolutno"- boha a způsobí tím převraty v citech a myšlení lidí i národů. Kladem díla zůstává jeho kritika: kritika nacionalismu, klerikalismu a společenského systému, na jehož pozicích autor stál. Vyšlo v edici Dílo bratří Čapků, s kresbami Josefa Čapka.... celý text
Přidat komentář
Druhá polovina knihy se zbytečně vleče, poslední kapitola nese důležité politické myšlenky. Nadčasové dílo
A toho by bohdá nebylo aby se na světě dobře žilo.
A ve jménu toho a onoho Tě zabiju.
Budu se mít dobře než jsem se měl.Čeká mě ráj.Vykoupení.Milion panen.ATD.
Iluze a klamy.Dogmata s předsudky.Jak je jednoduché lidstvo vést a držet ho přitom za ručičku díky kouzelným berličkám.
A oni prostě nemohou jen tak žít.Na prostých životech záleží.O lidi jde vždy vskutku na prvním místě.Jestli kvůli tomu jsme na světě ?
...........................................................
Karle.Karle Čapku náš.Jestliže jsem povinnou četbou opovrhoval.O co vynášeného do nebes se strachoval.To jsem vyrůst musel.Ještě nemám plnovous ale vousy už mi raší.Než mě to napadlo a sám si k tobě cestu našel hlavně k tvým knihám.Tak jako i mnozí zde na DK.Jsou i jiné věci než k zábavě a poveselení.Tak přeci.Ne nezakládám modlářský kult osobnosti nebojte.Jen...hmm.On to věděl.Spolu s dalšími jinými varoval.Opět podařeně.Krystalický humanismus.Předehra k Válce s Mloky chcete-li.
Abych jen nechválil.Druhá půlka se kapánek převaluje v duchu popisných částí samotného konfliktu a co z toho vzešlo.Ustupuje příběh a jen zůstává dál rozvíjen hlavní nápad.Psáno pro noviny.Nejde o kl.román.Ale i tak celkem slušnej oddíl.
...........................................................
A zatímco se armády světodějně bijí co se hranice států hýbají jako žížaly a celý svět se hroutí v rumiště škrabe stará paní Blahoušová v Sedmi Chalupách brambory děda Blahouš sedí na prahu a kouří bukové listí a sousedka Prouzová opřena o plot opakuje zamyšleně : Copak je to platný !
Tuhle prej Švejcar psal že už by to jako mohlo přestat.A bude konec.
Já to taky říkám.
A tááák to na světě chodí.
Kdyby tak Čapek věděl, co všechno dnes je možné, že se dnes snad vynalezlo všechno co se dalo, ten by koukal. Jeho mysl šla moc dopředu a nikdo v té době nepředpokládal, že se jeho myšlenky jednou převrátí v skutečnost.
Tak je to Čapek. Ale stejně by nemusela každá legrace končit až takovou alegorií na lidskou nemohoucnost a nenapravitelnost...
CERN jede !-)
Myšlenka naprosto skvělá a když si ji připodobníte k dnešním dním, docela i mrazivá. Ale na příběhu je strašně znát, jak mu původní fejetonová podoba uškodila... Spoustu věcí je třeba si domýšlet podle sebe, neustále přeskakování v ději a "záměrné" vynechávání zajímavých situací... Pak přijde kapitola, kde je do Vás nahuštěno tolik informací, že nevíte, co s nimi, ale vzápětí přijde kapitola, která Vám vlastně nedá vůbec nic, a tak se to vzájemně dorovná. Jako román by byla Továrna na Absolutno asi mnohem údernější, ale i takhle si v tom člověk dokáže najít spoustu skrytých myšlenek.
Kniha se mi nečetla lehce, chyběl mi souvislejší děj. Celkově mi příběh s karburátorem přišel poněkud uspěchaný. Každopádně chápu, že dílo má především vyvolat zamyšlení a tématizovat problémy, což kniha rozhodně splňuje. Také se Čapkovi podařilo ukázat svůj rozhled, i když bych se bez některých enumerací dokázala obejít. Oceňuji zejména konec knihy - tolerance, a to nejenom v náboženství, je moc důležitá.
Dokonale zvrácený svět
"Svět bude zlej, pokud nezačnou lidi věřit v lidi."
Super knížka se spousty zajímavých a pravdivých myšlenek.
Svět, ve kterém nastalo náboženské pobláznění lidí a hospodářská (ekonomická) katastrofa -- "Kde není ceny, není trhu. Kde není trhu, není distribuce. Kde není distribuce, není zboží. A kde není zboží, roste potřeba, rostou ceny a rostou zisky a rostou obchody."
Skvělé k zamyšlení a nadčasové.
"Každej věří na svýho výbornýho Pánaboha, ale nevěří druhýmu člověku, že ten taky věří něco dobrýho. Lidi mají nejdřív věřit v lidi, a to ostatní se už najde."
Stejně to byl neuvěřitelně chytrý člověk, ten Karel Čapek, jen co je pravda. Víte, jako malý jsem měl s Čapkem hrozný problém. Asi jako se Shakespearem. Každý do vás dokola, jak do blbého hustil, jak byl skvělý a úžasný a že je to nadčasový klenot a tak dál a tak dál. Člověku tak lezli ušima, že bylo snad nemožné nepocítit k tomu Čapkovi, Shakespearovy, Němcové a kdovíkomu jinému odpor. Pak si člověk ovšem něco přečetl a bylo, alespoň tedy u mě, po odporu.
A tady máme toho Čapka. Ten vám v jedné tenké knížečce napíše neuvěřitelně sžíravou kritiku církví, kapitálového trhu, ale i komunismu, předpoví Druhou světovou válku, vynález zbraní hromadného ničení, změnu formy válečnictví, dlouhý mír, který bude po válce následovat a pak tedy také to, že nakonec se vůbec, ale vůbec nic na lidech nezmění. Ano, všechny tyto „předpovědi“ obsahují větší, či menší míru omylnosti, ale i tak poukazují jednak na ohromný přehled pana Čapka, jednak také, a to možná hlavně, na jeho vynikající intelekt a pozorovací talent. Inu, ne nadarmo byl Čapek jedním z blízkých známých prezidenta Masaryka, toho člověka, který ve věku osmdesáti tří let napsal jednu z prvních, ne-li první kritiku (a nikoliv zrovna mírnou) knihy Mein Kampf Adolfa Hitlera.
Pěkné je – a v tom se Čapek také silně shoduje s Masarykem), že kniha obsahuje silnou kritiku církví, ale nikoliv kritiku náboženství, pouze náboženství fanatizovaného. Zároveň však více nežli cokoliv jiného prosazuje sekulární humanismus a toho si já neuvěřitelně vážím.
Kniha se čte lehce jako pohádka a přitom obsahuje až neuvěřitelné množství moudrých myšlenek. Samozřejmě obsahuje i některé vědecké nepřesnosti, ale toho času Čapek nemohl tušit, že se o vědecké nepřesnosti jedná a když si je tedy odmyslíme, čistě z důvodu, že v jeho době se o nich nevědělo, zjistíme, že i jeho vědecký přehled byl nemalý a úžasně propojoval některé filosofické směry s vědeckým poznáním.
Říkám bravo a tleskám. Dnes již nemohu neuznat, že Karel Čapek patří k nejlepším českým spisovatelům a je potěšující, že to jistě bude právě jeho literatura, která se přenese dalším generacím.
I já se přiznám, že tato kniha byla pro mě složitější ke čtení. Nemohla jsem se do ní vůbec začíst. A i přesto, že je tak krátká, četla jsem jí dlouho. Karla Čapka mám velice ráda, ale tohle dílko k mým oblíbeným patřit nebude.
Číst knihu od Karla Čapka - to je sázka na jistotu. Zaručeně vás nezklame. Nejinak to bylo i v případě Továrny na absolutno. Autor v ní brilantním způsobem rozebral otázku vztahu člověka k Bohu (neboli Absolutnu), a to z pohledu různých náboženství, národů či etnik. Musím přiznat, že i přes závažnost tématu a nastolených problémů jsem se při čtení velmi dobře bavil. Román je břitkou satirou, která nešetří žádné že známých církví, staví na pranýř i vědecké kruhy, volnomyšlenkáře, zednáře a další. Nejlépe ze všech je na tom prostý český sedlák se svým selským rozumem.
...lidi mají především věřit v lidi... asi tak by se dal parafrázovat autorův postoj k víře.
Výtečná kniha!
Nepřestane mě udivovat, jak byl Čapek progresivní a úžasný spisovatel. Trochu mě mrzí, že jsem na něj jako školačka zanevřela a odmítala si číst jeho tvorbu. Dostávám se k ní až jako dospělá a díky tomu snad můžu říct, že jeho dílo oceňuji o to víc. Továrna na absolutno je úžasné sci-fi, které otevře oči nejednomu člověku moderní doby.
Příjde mi, že když Čapek psal tuto knihu, tak Československo bylo ve světě někdo. Z dnešního pohledu se mi zdá až neuvěřitelně naivní a psaná stylem, který mi nesedí. Celkem jsem ji četl třikrát, ale pokaždé jsem ji vnímal jen hůř a hůř.
,,Svět bude zlej, dokud lidi nezačnou věřit v lidi."
Absolutní pravda nebo lež?
Jako bych byla unášena nekonečným prostorem...
Zpočátku nadšená nápadem, později zmatená jemnou naivitou,snad.
Na konci ohromená fantazií, však mezi tím trochu nuda.
V určitých momentech jsem se musela smát.
Zelí mám ráda na všechny způsoby...
P.S.: A možná jsem neměla číst v neděli. Možná jsem měla číst v pátek....
Má úcta, Pátečníci...
Mně to teda s prominutím přišlo jako úplná kravina. Do poloviny je to docela v pohodě, ale jakmile začnou kapitoly popisovat války, tak jsem to chtěl zahodit. A nevím, jestli je to tím stylem, ale trvalo mi snad čtvrt roku se tím prokousat, i když je knížka docela krátká.
Utopistický román. U-to-pi-sti-cký???
V jednom seriálu o historii mne zaujala tato věta: ,,...a pamatujte, že na světě se nic nemění. Jen kostýmy a kulisy..."
Pan Čapek svým mírným, chytrým a velice ironickým způsobem komentoval konání lidského plemene. A nebál se to uveřejnit! A ještě za to byl a stále je milován!
Pan Čapek by měl sestoupit z literátského nebe a vtělit se do některého z dnešních psavců. Potřebujeme ho jako soli. Já teda jo.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie atomová energie vývoj Země finanční krize rozhlasové zpracování finanční analýza finanční gramotnost sci-fi
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
„Absolutno“ je, řekněme, fyzikálně numinózní, tak jako je „Krakatit“ chemicko-numinózní. A já nemůžu odolat tomu, když Karel Čapek hledá boha: v románech, v povídkách, v cestopisných listech, všude. Obdivuji tu hluboce osobní soustředěnost, s níž zkoumá, jaký by byl, kdyby byl.
Tak třeba bůh „Továrny na Absolutno“ prý „... nemůže vystát politiku a peníze, rozum a hrdost a povyšování; vím, že má hrozně rád lidi i zvířata, že je moc rád, když sem přijdete, a že schvaluje dobrý skutky. Je to náramnej demokrat, bratři.“ Ecce, dobří lidé mají dobré bohy.
Zní to jako výsostně vážné téma, ale tenhle malý románek-fejeton vážný není. Přinejmenším od poloviny autor vymění občasné žerty za neskurpulózní švandu. Neobává se zatáhnout do ní (tehdy) žijící lidi, a tak se dočteme o rozbrojích, které Absolutno způsobilo mezi PřF a FF UK: „... Historikové obsadili univerzitní knihovnu v Klementinu a bránili se zoufale, hlavně knihami. Děkan Rádl dostal do hlavy vázaným Velenovským a byl na místě mrtev.“ Co na tuhle pasáž asi říkali pánové Velenovský s Rádlem? :D (V duchu slyším škodolibé kolegy: „A četl jste už toho nového Čapka, profesore?“)
Zvlášť líčení (předjímané) druhé světové války má jasné prvky nonsensu (obyvatelstvo českých zemí je kompletně vyhlazeno, dokonce několikrát, ale vůbec mu to nebrání objevit se v následujících scénách) a celkově hravě rozpoutané, pochechtávající se fantasie. Což je fajn, protože jinak by si nad válečným armageddonem člověk musel rvát vlasy.
Když čtu Čapkova velká díla, vždycky si vzpomenu, jak Jára Cimrman „položil Praze k nohám moře“. K.Č. totiž udělal totéž: ve svých knihách učinil Československo velmocí, střediskem pokroku, dějinným epicentrem. To Čechové vynalezli Krakatit a Karburátor, objevili Mloky a našli lék na Bílou nemoc; někdy pak různí Bondyové tyhle novoty distribuovali pokornému zbytku světa. Impérium Československo — jak typická představa 20. let! Nemůžu se neradovat nad tím, jak spisovatel nabírá do plic celého ducha doby. Mně se to tak líbí!
Ano, knížka trpí roztříštěností stylu, autorovy pozornosti a místy i jeho zájmu. Ano, je znát, že spisovatel uprostřed zapomněl, jak to mělo skončit. (:DD) Ale přesto „Absolutno“ zůstává skvělým zamyšlením nad povahou boha a lidí, sektářstvím a tolerancí. A je krásné a laskavé. To nestačí? — „Všechno, co je, je pozoruhodné.“