Továrna na absolutno
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/464461/bmid_tovarna-na-absolutno-ZpU-464461.jpg
4
1210
1210
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Další zajímavý Čapkův román. Vědci opět vytvořili látka, která dokáže zničit lidstvo. Opět zde jde o rychlý vývoj techniky a stagnaci ba i propadu morálky a pracovitosti. V tomto románu Čapek vytvořil absolutnu, což je význam pro Boha či božskou částici. Tady v tomto ohledu vidím malou podobnost s knihou Andělé a démoni.
Klobouk dolu pane Čapek za nápad na tehdejší dobu. Bohužel to je jediné, co mohu pochvalit. Kvůli tehle knižce jsem se skoro na 2 roky zasekla se čtením, každou knihu musím dočíst ale styl psaní této mě tak ukrutně nebavil, že jsem se za boha nemohla dokopat ji vzít do ruky a pokračovat.
Chvilku mi trvalo se začíst, ale po přečtení prvních kapitol jsem se opět zamilovala. Nádherná práce. Obdivuji, co dokázal p. Čapek vymyslet.
A závěr? Nejlepší vyústění jaké mohlo být.
První třetina knihy byla famózní, možná až na občasné náboženské monology autorova pera. Zbytek knihy byl ovšem až příliš volnomyšlenkářským výlevem pouze krajně souvisejících záležitostí, které mě nedokázaly zabavit. Vstupy samotného Čapka coby kronikáře se snažily ospravedlnit jeho počínání, ale mně přišly trapné a nezáživné. Jak mám rád další Čapku tvorbu, tak Továrna na Absolutno mi přijde (jak je z jeho doplněné předmluvy jasné) jako skvělá myšlenka rozvedena velmi zdařile, avšak totálně zabita v dalších kapitolách z důvodu nutnosti vydělávat peníze a dostát slibu novinám. Škoda.
Neskutečná kniha. Je sice poznat, že od 13. kapitoly dál házel Karel Čapek novou kapitolu tiskárně do cesty, rozhodně bych však netvrdil, že to nějak odflákl. Občasné vstupy kronikáře jsou možná zbytečné, ale i přesto tato kniha patří k tomu nejlepšímu co bylo u nás napsáno.
Podle mě toto je jedna ze slabších knížek od Karla Čapka. Poté, co jsem přečetla Válku s mloky a Bílou nemoc jsem měla Čapka opravdu ráda, ale tato knížka to trochu zkazila. Knihu jsem nakonec přelouskala, ale moc mi to nedalo. Uvidíme... Třeba se k ní za pár let vrátím a bude se mi to líbit...
Po Válce s mloky, RUR a Bíle nemoci tohle utrpení vzdávám po 70 stranách. Nesmysl střídá nesmysl. Plno náboženských keců, které nikam nevedou a nemají v knize žádný význam, mě nutí přeskakovat řádky. Sám autor přiznává v předmluvě, že vůbec nevěděl, co psát a jen ho tlačily noviny, aby dál tu kaši nastavoval. Ztráta času.
Uf... Kromě školních let asi moje první setkání s K. Čapkem a... na delší dobu nejspíš i poslední. Nevím, co k tomu dodat. Pro mě to nemělo žádný kloudný děj, spousta třpytných slov okolo, která nám vlastně nic neříkala... V tomhle ohledu asi zůstanu kulturním barbarem :-( Ta doba mi je moc vzdálená, i když tehdy musel být příběh určitě velmi nadčasový. Zajímavé myšlenky s pohledem na společnost, to je pravda.
Stejně jako Krakatit mě toto Čapkovo dílo vůbec nenadchlo. Hvězdu navíc ale dávám za dialog národů v závěrů knihy, kdy se každý z nich určitým způsobem postavil k Absolutnu. Čapek zde geniálním způsobem vystihl charakter jednotlivých národů, jak ukázaly věci budoucí.
V Továrně na Absolutno nám Čapek znovu předkládá problémy dovedené ad absurdum, společenské problémy, které jsou schopny rozvrátit zdárné směřování lidské civilizace i celého světa.
Stojí za to se za myšlenkami ohlédnout.
Celou knihou prosvítá motiv náboženství, vždyť "Absolutnem" je myšlen Bůh, jehož esence vychází z Karburátorů. Můžeme to brát jako kritiku náboženského fundamentalismu, klerikalismu nebo - a toho chci ve svém komentáři docílit - můžeme přemýšlet dál a pod Absolutnem si představit jakoukoli ideu, která se dá uctívat. Nemusí jít tedy o Boha ve smyslu ryze náboženském, ale může jít o ideu národa, ideu politického zřízení - ideu, kterou si člověk může zbožštit a při jejím uctívání zapomenout na lidi ve své blízkosti.
Záměrně používám slova "lidi" a ne celé "lidstvo", protože je v tom neodmyslitelný rozdíl. Lidé ovlivnění Karburátory totiž často měli na mysli blaho celého lidstva - rozdávali vše chudým, dali své továrny do rukou dělníků a všichni společně bratrsky uctívali své Absolutno. A díky tomuto Absolutnu jim byla dána hojnost všeho - Absolutno uzdravovalo, dělalo zázraky a samo vyrábělo produkty - dělníků již nebylo třeba. Přátelé mi jednou povídali o Čapkově kritice komunismu - kritice "zleva" - při četbě "Továrny" jsem se asi alespoň trochu přiblížil tomu, co tím myslel(i). Lidé v mém okolí a - co si budeme nalhávat - lidé obecně často povídají: "jo, jo, ten komunismus, je to skvělá myšlenka - jen kdyby to tak fungovalo" - tedy neinklinují ke komunismu pouze pro to, že je nemožné ho dosáhnout. Čapek činí něco úplně jiného - ukazuje, že kdyby to fungovalo, bylo by to hrozné - tedy že to vůbec spásná myšlenka není. Ukazuje, že pokud se lidé přimknou k nějaké "spásné" myšlence, ať už je jakkoli skvělá a jakkoli na první pohled směřuje ke prospěchu lidstva jakožto celku, zapomenou na lidi kolem sebe - na jednotlivce - ačkoli třeba milují celý svět, na své blízké zanevřeli pro něco "je přesahujícího". Kritika komunismu se v knize projevuje i jinak (Absolutno a lid mu sloužící neví, co s přebytkem určitých produktů, když jiných má na druhou stranu nedostatek - nezbývá nic jiného než je vyhodit - kritika centralizovaného hospodářství; lid sloužící Absolutnu ruší peníze a uvrhuje svět do absolutního chaosu atd.), pro mě ale nejdůležitější je kritika upnutí se k nějaké idei - a na příkladu ideje pomoci bližním/celému světu to jde ukázat krásně.
Důležitým faktem je, že Karburátorů je mnoho a jejich uctívači se dostávají do sporů o to, jaké je tedy to pravé - jaký je ten pravý Bůh, ta pravá idea. Velmi se mi líbil náboženský konflikt mezi uctívači "kolotočového" Boha a "bagrového" Boha, protože ukazoval v plné kráse tu nesmyslnost takových bojů mezi lidmi.
Bohužel ale musím říci, že způsob kompozice byl dosti rozpačitý. Ačkoli se mi velmi zamlouval způsob střídání míst děje a rychlé skoky z místa na místo, některé kapitoly byly příliš rozvláčné, plné pro hlavní myšlenky zbytečných až snad těmto myšlenkám ubližujících popisů. Taky se mi zdálo, že Čapek se při vypuknutí Karburátorových událostí na celém světě nedokázal rozhodnout, zda dát přednost popisu světa jakožto celku nebo znovu událostí lokálního významu - nakonec tato místa zůstala taková "nemastná, neslaná". Nicméně i stránky naprosto vybočující z myšlenkové linie jsem si sem tam dokázal velmi prožít - velmi se mi zamlouvala kapitola, která se téměř celá skládala ze začátků novinových článků referujících o událostech na různých místech světa.
Kniha by mohla být redukcí zbytečných kapitol o pár desítek stránek kratší a pointa/Čapkovy myšlenky by tak pro každého čtenáře značně nabyly na významu - je nutno přidat slovní spojení "podle mě", protože každý to může vnímat jinak.
I přesto myslím, že poselství knihy je tak silné, že stojí za přečtení. Čapek totiž činí něco velmi specifického - slovo dystopie získává teď v mé mysli i zcela jiný význam než ten "orwellovský" - Čapek ukazuje, že to, co lidé vnímali/vnímají jako utopii - jako splněný sen o spravedlivé a bůhví jaké ještě společnosti - je vlastně dystopie, že ideje svou podstatou často zrazují samy sebe a to, co stojí za to propagovat - jít za tím - nejsou podrobně promyšlené sny - stroje na štěstí, ale prostá (řekl bych "vesnická" - v tom dobrém slova smyslu) láska a úcta k druhým.
U tohto diela by som skôr preferoval formu divadelnej hry, než pri R.U.R a Bielej nemoci. Zábavné a určite aj nadčasové, o tom niet pochýb.
"Nastala na světě neomezená hojnost všeho, čeho je lidem třeba. Všeho je však lidem třeba, jenom ne neomezené hojnosti."
"Člověk si třeba může myslet, že druhá víra je špatná, ale nemá si myslet, že ten, kdo ji má, je špatnej a sprostej a podvodnej chlap."
"Každá víra a každá pravda má něco dobrýho, a kdyby to bylo jen to, že ji ten druhej má rád."
"Je v povaze lidí, že když zažijeme něco tuze špatného, najdeme zvláštní uspokojení v tom, je-li to "to největší" v řečeném nepříjemném oboru, co svět světem stojí. Tak například uhodí-li vedro náramné, zavděčí se nám noviny, sdělí-li, že to je nejvyšší teplota dosažena od roku 1881, a přitom ještě máme trochu vztek na ten rok 1881, že nás přetrumfl."
Čekala jsem něco jiného, ale genialita pana Čapka mě zase překvapila. Už jsem na podobnou atmosféru narazila u Věc Makropulos, ovšem zde autor píše o utopické budoucnosti a o negativních myšlenkách či činech, jenž se člověku mohou vymknout z rukou. Kam až se to může dostat, když si každý stojí za svojí pravdou a co je schopen pro ni udělat. Doporučila bych přečíst každému!
Továrna na absolutno bylo moje shledání s Čapkem po mnoha letech. Naposled jsme se setkali během povinné četby k maturitě.
Továrna mě moc příjemně překvapila. Celou dobu mi styl, kterým byla kniha napsána, připomínal Zeměplochu Terryho Pratchetta - způsob vyprávění z pohledu více postav, popis nestranného pozorovatele, komické postavičky a dokonce samotný nápad s "přebytkem víry", který se objevuje i v Pratchettově Otci Prasátek. Nikdy bych neřekl, že najdu podobnost Pratchetta s Čapkem. Svět knih je nekonečný. :)
Jako audiokniha perfektní, ale po přečtení Krakatitu bych knižní podobu Továrny na absolutno nedala.
Poslouchala jsem ji jako audio. Skvěle propracováno, má to myšlenku.. ale jako tištěnou knihu bych ji asi nedokázala dočíst.
„...Místo toho by s větší chutí vykreslil například příjezd beduínů v bílých turnusech do Ženevy s napíchanými hlavami nepřátel na dvoumetrových kopích; nebo milostné příběhy francouzského chlupáče v Tibetě; kavalkády ruských kozáků na Sahaře; rytířské půtky makedonských komitů se senegalskými tirailleury na březích finských jezer. Jak vidíte, látka je velmi rozložitá. Bobinetovy vítězné pluky doletěly; abych tak řekl, jedním elánem po stopách Alexandra Velikého přes obě Indie do Číny; ale zatím žlutá záplava čínská dorazila přes Sibiř a Rusko do Francie a Španělska, čímž odřízla musulmany operující ve Švédsku od jejich mateřských zemí. Ruské pluky, ustupující před drtivou převahou čínskou, octly se v severní Africe, kdež Sergej Nikolajevič Zločin založil své carství; byl však záhy zabit, protože jeho bavorští generálové se spikli proti jeho pruským atamanům, načež nastoupil na carský trůn v Timbuktu Sergej Fjodorovič Zlosin.“
Hravé vylíčení té největší (ale opravdu ze všech, potěší-li to přeživší) náboženské války ve světových dějinách. Jako vždy trefné a mistrovsky zpracované, velkolepé i komorní, i když to nedosahuje té mrazivé realističnosti děl z let třicátých.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie atomová energie vývoj Země finanční krize rozhlasové zpracování finanční analýza finanční gramotnost sci-fi
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Kdokoli jiný než Čapek by byl asi hodnocený méně kriticky, ale tady prostě nemůžu jinak. Nápad skoro geniální rozbředl do nudy a ukecanosti. Škoda toho potenciálu.