Továrna na absolutno
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/58_/58104/bmid_tovarna-na-absolutno-olN-58104.png
4
1218
1218
První Čapkův utopický román o vynálezu stroje na využití energie, jenž však z hmoty kromě ostatní energie uvolňuje i „absolutno“- boha a způsobí tím převraty v citech a myšlení lidí i národů. Kladem díla zůstává jeho kritika: kritika nacionalismu, klerikalismu a společenského systému, na jehož pozicích autor stál.
Přidat komentář
Samozřejmě Čapek nezklamal, ale tahle kniha se až moc hemží myšlenkami a moc mi nesedla, asi si ji přečtu ještě někdy znova.
Na začátku autor vysvětlil, že knížku napsal jen, aby zabil čas... ale jelikož je to Karel Čapek, tak to bylo v povinné četbě a vznikla geniální povídka se zajímavou (pan)teistickou zápletkou. Nutí k zamyšlení.
Karel Čapek byl geniální spisovatel. Tahle kniha je naprosto úžasná. Je vtipná a čtivá, ale má i dokonalej jazykovej styl a filosofickou hloubku.
Čapka mám strašně ráda, ale tahle kniha se mi četla hůř. Asi se k ní ještě někdy vrátím, třeba to bude lepší.
Mám tuhle klasiku rád už od studentských dob. Fascinuje mě jistá nadčasovost a věčný boj víry s ateismem. Je to sice jedna z těch Čapkových, které se nečtou příliš lehce, ale řekl bych, že má i dnes co říct.
Sci-fi román popisující základní proměny ve společnosti jako výsledek nového mystického zdroje prakticky volné energie. Lze jej intepretovat jako vizi spotřebitelské společnosti. Román má dvě kresby odkazující na zednářskou symboliku. Jen pro zajímavost a doplnění informací, které se v mainstreamových médií neobjeví, oba bratři Čapkové patřili v letech 1918-1938 k vlivné umělecké elitě nové Československé republiky. Byli to osobní přátelé T. G. Masaryka a silní příznivci moderní, demokratické, západně orientované ČSR. V roce 1919 se oba bratři stali členy lóže Národ, ale bez řádného iniciačního rituálu. To byla v té době obvyklá praxe, aby se rychle vybudovalo zednářské členství. Čapkové se v lóži cítili nepříjemně a v roce 1927 nakonec rezignovali (asi zjistili co jsou zač) a to se neodpouští.
Dost dobré :) Některé pasáže jsem si fakt užíval... Popravdě ale spíše začátek, ke konci knihy mě už moc nebavil styl psaní á la "populárně naučná učebnice dějepisu". Pro mě osobně byly nejzajímavější pasáže, kde docházelo konfrontace katolické církve a Absolutna... Bylo to fakt zvláštní, protože jsem nevěděl, jestli se mám u čtení smát, nadávat, nebo plakat. :´D Čapek se zde do katolíků (resp. do předních představitelů církve) občas slušně naváží..., ale mnohdy má bohužel pravdu.... (jasné, žil v té a té době, kdy u nás to a to a po zpackaném Prvním lateránském koncilu se není čemu divit, že katolíky líčí tak jak líčí) "Církev si živého Boha nemůže dovolit", to mě dostalo. :D Nebo "Bagrový Bůh" to bylo taky skvělé. :D Bylo taky zajímavé pozorovat jednotlivé národy, jak s božskou mocí nakládají... Za mě poctivé 4/5
No, vždyť je to skutečně problém k řešení - co by jako vedlejší produkt produkovalo perpetuum mobile? Samo uvedeno do pohybu počátečním impulzem a navěky už chroupající a produkující, bagrující a vyvíjející pohyb a činnost. Tohleto produkovalo svaté vytržení a mně se to líbilo už jako dorostenci a smála jsem se tehdy a dneska zas. Ostatně, už jsme to tady u nás "na prahu" párkrát měli, takové svaté vytržení a následné zklidnění.
Kniha vzniklá z fejetonů mi připadá dost nekompaktní, příběh nějak kulhá za svou filosofickou hloubkou. Ukazuje, že fungování světa lidi je založeno na jemném předivu drobné práce a obchodních vztazích, že zásahem zvenku se vše jen zkazí.. Že nejhorší je, když moc lidí začne věřit nějaké iluzi. Jediné v co věřit je věřit lidem.
Když jsem četl první polovinu knihy, kde se děly různé zázraky a vůbec se v různých formách projevoval bůh, bylo to takové lehké, až nadnášející, a jako bych to četl v takovém bílém oparu. Tak nevím, jestli nějak z knihy nevyzařovalo Absolutno :-) Náramně mě pobavila Čapkova hra se jmény "vůdců" jednotlivých národů a také to, jak se podle autora samotné národy chovaly a jak postupovaly. Je ale pravda, že druhá polovina se poněkud táhla a bylo znát, že byla uměle natahována. I přesto se v závěru projevila Čapkova nádherná snaha věřit v lidi.
"Každej věří na svýho výbornýho Pánaboha, ale nevěří druhýmu člověku, že ten taky věří v něco dobrýho. Lidi mají nejdřív věřit v lidi, a to ostatní se už najde."
"Víte, čím větší věci někdo věří, tím vzteklejc pohrdá těma, co v ně nevěří. A přece největší víra by byla věřit v lidi."
"Každej to myslí náramně dobře s lidstvem, ale s jedním každým člověkem, to ne. Tebe zabiju, ale lidstvo spasím. A to nejni dobře, Velebnosti. Svět bude zlej, pokud nezačnou lidi věřit v lidi."
Další "těžký Čapek", ke kterému jsem se pokusila proniknout v poživatelnější formě rozhlasové hry. Jo, šlo to líp, než kdysi s klasickou knihou. Sice mi těžce neseděl přednes K. Högera, ta jeho "moravština" mi rve uši a hodí se tak k pohádkám nebo retro komediím... ale budiž.
Námět skvělý (víra, náboženství a konflikt vír a víry vs. ateismu mě vždycky dovedou přitáhnout)... a začátek dobrý. Ale pak, když už člověk za sebou nějakého toho "těžkého Čapka" má, je ten děj značně předvídatelný - lidé jsou furt stejní a i když jim dáte instatní blaho, najdou si v tom nějaký problém a důvod, proč se do sebe pustit. A už to jede a to pak je v horším případě deprese, v lepším těžká nuda. Začátek dobrý, střed nic moc - války, spory, ničení... ale závěr zase výborný. V tom se pár zajímavých myšlenek k vypsání do výpiskového deníku najde. Takže jo, tohle jsou slušné tři hvězdy, což je u mě na "vážného Čapka" dobré.
U této knihy tápu, byť začala dobře, později už to jen ztrácelo na obsahu a formě. Pro mě osobně těžko pochopitelné téma, zázraky a války o náboženství.
Trošku jako by se v tom Karel Čapek plácal, ale takový dojem jsem měl jen doprostřed knihy, důvod je ale podle mne jednoduchý a vysvětlený hned v předmluvě. U této knihy je jasné, co chtěl básník říct. Myšlenka je to geniální a současná, mě to velmi bavilo.
Popravdě, není mnoho knih, o kterých bych po přečtení nevěděl, co si o nich mám myslet.
Při vší úctě k panu Čapkovi (a to si ho velmi vážím!), po velmi slibném začátku se děj rozmělnil do protáhlých linek bez konce.
Ze začátku si říkáte, že by kniha mohla být kritikou náboženství, poté, že by vlastně mohlo jít o kritiku komunismu... Abyste pak zjistili, že skutečné poselství je možná někde jinde - možná varuje před hrabivostí.
Koneckonců, o tom, o čem kniha je, nechť si udělá obrázek čtenář sám.
Tato kniha mne opravdu nebavila. Téma bylo zajímavé, avšak vypravování tak rozvleklé, že jsem se do čtení musela nutit. Za zajímavé a mnohdy myslím i nadčasové myšlenky však dávám 3 hvězdičky.
Poprvé jsem tuto knihu četla krátce před maturitou v roce 1996, nyní (2017) jsem jí četla o prázdninách se synem znovu. Téma je jako "dělané" pro kluky, takže syn byl spokojen a mně po letech došly některé skutečnosti, které jsem před lety tolik nevnímala. Mínus dávám snad jen některým zvláště rozvláčným kapitolám.
Přečteno: září 2017
Jako novočtenář Čapkův, se na začátku ztrácím v tom, co je jak myšleno. Tohle je první jeho dílo, které čtu a jsem sice nadšená, ale na druhou stranu nevím, jestli z věcí, ze kterých jsou nadšeni i druzí a znalci. Tak tedy moje poznatky z průběhu čtení. Občas jsem opravdu nemohla z provázanosti církve a průmyslového světa. To je opravdu úžasné. Nebo popis Boha skrz oči postav. Jaké úžasné karikatury. Nevím, jak to měl Čapek s vírou, ale jistě byl docela racionální. Každopádně jisté skutečnosti a mystifikace z věřícího prostředí znal skvěle. Můžu říct, že mě kniha baví asi hlavně kvůli té spojitosti s náboženstvím, které nemusí všem sedět ????. Je prostě úplně vtipné vnímat všechnu zkreslenost. Ale pak nakonec vidím pěkné popsání některých skutečností. Třeba, když p. Bondy už na ostrově popisuje Boha a vysvětluje tím, jak vlastně funguje náboženský systém. Každý chce kousek Boha a závidí druhým jejich kousek. I když dnes je to spíše, že každý má kousek a nechce ani slyšet o dalších kouscích. Konec se podařil Čapkovi chytře zabalit spolu s hlubokými úvahami o víře. Jsem ráda, že jsem si tuto knihu přečetla a chystám se i na další díla.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie atomová energie vývoj Země finanční krize rozhlasové zpracování finanční analýza finanční gramotnost sci-fi
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Aby bylo mezi námi hned od začátku jasno, obdivuji každé písmenko, které pan Čapek napsal!
Slova, která z nich stvořil, varují a přitom zároveň léčí! Jsou absolutně nadčasová … v době svého vzniku, kdy rychlost „nového světa“ teprve začala nabírat na obrátkách, a úplně stejně i dnes, kdy se někam řítíme nadsvětelnou rychlostí, aniž bychom alespoň tušili, kam naše cesta vede … nám můžou pomoci, zorientovat se!
Pro Čapka je „člověk“ a všechno to, co k němu náleží, tím nejdůležitějším, proto se tak často konfrontuje s otázkou, jak najít dobro – v sobě, v každém z nás, proto se tolik zaobírá těmi protichůdnými silami, které v sobě máme … tvořením vs. ničením, a proto nám, stále dokola ukazuje a zároveň nás před tím varuje, že tyhle dvě síly spolu jednoduše koexistují, a tak nemůžou jedna bez druhé být, protože teprve pak je jasné, proč je to na světě tak, že čím efektivnější prostředky v rámci pokroku vymýšlíme, čím víc tak naši civilizaci „zdokonalujeme“ … tím efektivněji a účinněji ji i ničíme!
Jak jsem psala, pan Čapek varuje, ale taky léčí! On totiž, na rozdíl od mnoha jiných autorů, nikdy neztratil základní důvěru v obyčejného člověka, v jeho schopnosti a taky víru, že všechno to, před čím varuje, si nakonec nějakým způsobem vezmeme k srdci.
… „největší víra by byla věřit v lidi“ …
A toho se pan Čapek drží :-). Jsme lidi, důvěřujme tedy našim schopnostem, ale, bacha, nepřeceňujme je, měli bysme totiž taky pochopit, že naše lidskost nás tím zároveň omezuje!
Opakování je matka moudrosti, takže, znovu a znovu, ale zase trochu jinak … největší problém moderního světa, nebo řekněme 20. století, se totiž plynule přesunul i do století následujícího, tedy našeho. Jak je vidět, stále řešíme to samé …
„co je největší problém moderní techniky?“ „Obchod,“ řekl prezident. ... „Žádný obchod, rozumíš? Spalování! Dokonalé využití tepelné energie, která je ve hmotě!“
Takže pozor, moc dobře to víme, jen na to rádi zapomínáme, že každý vynález, který naruší zaběhnutý řád světa … způsobuje jen problémy!
A přitom je nám to servírováno stále dokola :-) …
„Víš, co je to panteismus? To je víra, že ve všem, co existuje, se projevuje jeden Bůh, nebo Absolutno, jak chceš. V člověku i v kameni, v trávě, ve vodě, všude.
A víš, co učí Spinoza? Že hmotnost je jenom projev nebo jedna stránka božské substance, kdežto druhá stránka je duch.
A víš, co učí Fechner?“ „Nevím,“ přiznal se prezident Bondy. „Fechner učí, že všecko, vůbec všecko je oduševněno, že Bůh oduševňuje všechnu hmotu na světě.
A znáš Leibnize6? Leibniz učí, že hmota je složena z duševních bodů, z monád, které jsou boží podstaty. Co tomu říkáš?“ „Nevím,“ řekl G. H. Bondy, „já tomu nerozumím.“ „Já také ne; je to strašně spletité. Ale představ si, že dejme tomu opravdu v každé hmotě je Bůh, že je v ní nějak zavřen. A když tu hmotu nadobro rozbiješ, … Spálíš jeden atom, a máš najednou plný sklep Absolutna. To ti je úžasné, jak se to hned rozprostraní.“
Nemůžeme říct, že bychom nebyli varovaní.
Víte, pane Čapku, já teda takový optimista asi nejsem, mě teda čím dál víc připadá, že jsme stále absolutně nepoučitelní! …
„Nedá se to uzavřít ani vysát. Je to rozpoutané zlo.“ „Nu a co,“ řekl pan Bondy, „je to opravdu takové zlo? I kdyby to všecko byla pravda… je to takové neštěstí?“ „Bondy, … je to ohromná věc. Převrátí svět technicky a sociálně; nesmírně zlevní výrobu; odstraní bídu a hlad; zachrání jednou naši planetu před zmrznutím.
Ale na druhé straně vrhá do světa Boha jako vedlejší produkt. Zapřísahám tě, Bondy, nepodceňuj to; my nejsme zvyklí počítat se skutečným Bohem; nevíme, co by jeho přítomnost mohla napáchat …!“
...
„Vůbec, nevidím tě tu rád. Jsi trochu příkrý; já si nechci Absolutno hned předem urazit.“
„Bondy,“ šeptal Marek s hrůzou, „varuji tě naposled: uvedeš Boha na svět!“