Továrna na absolutno
Karel Čapek
Čapka nepochybně zasáhl ohromující rozvoj válečné techniky ve čtyřicátých létech první světové války. Popularizovaná ba vulgarizovaná „atomistická teorie" ho přivedla k chestertonovskému nápadu, že po totálním spálení hmoty nezbude nic jiného než Bůh. Že se bůh nemusí nutně projevovat jako bytost dobrotivá a tvůrčí, to je zase myšlenka naveskrz čapkovská. Román končí nepříliš přesvědčivou vizí všeobecného smíření.... celý text
Přidat komentář
Výborná kniha plná originálních témat. Kapitoly na sebe příliš nenavazovaly, ale nezdálo se mi, že by to nějak ubíralo na hodnotě díla. Také jsem doufal ve větší propracování postavy Marka v druhé polovině díla, ale hádám, že se již touto dobou stal vedlejší postavou a neměl takový vliv na děj.
2,5/5 ⭐
Audiokniha
- Zákony trhu jsou silnější, než zákony boží. -
No, tohle je moje třetí kniha od Čapka a omlouvám se všem fanouškům a svému učiteli češtiny, ale tohle opravdu není pro mě. Já miluju scifi, je to jeden z mých nejoblíbenějších žánrů. Kritika komunismu, socialismu? Kritika náboženství? Vše mi je naprosto blízké, všechny předpoklady pro to, aby se mi to líbilo byly splněny. Audiokniha byla skvěle zpracovaná... Ale mně to nezaujalo, přišlo mi, že kdejaká blbost je naprosto nesmyslně vysvětlována na několik desítek minut, úplně zbytečně, prostě jen aby se něco napsalo. Začátek byl velmi dobrý, ale pak to začalo velmi rychle a prudce upadat. Zdá se také, že poskládat fejetony za sebe a udělat z toho knihu není příliš šťastný nápad... Nepomůže tomu už bohužel nic, ani sarkastická kritika. Přijde mi taky dost laciné, když se autor odkazuje sám na sebe - to už Čapek předpovídal, na to už Čapek přišel apod.
Další věc je, že bych možná ocenila větší reálnou základnu... Přišlo mi úplně na hlavu, že vše vzniklo tím, že si jeden člověk jen tak ve slepě štěpil a rozbíjel atomy, hrál si s uranem, neskutečnými teplotami, vysál z hmoty všechnu energii a pohodička.
IG: ctenislaskou
Knihu jsem poslouchala zřejmě jako rozhlasovou hru s úžasným panem Högerem. Moc se mi líbila.... nadčasová a zvláštní
Pro mne neuvěřitelně těžké čtení, ačkoli je kniha tenká, neuměla jsem se jí prokousat rychleji než za 8 týdnů. Neuvěřitelné, že kniha byla napsána v roce 1921 a je další o světové válce. Kniha je plná velkých myšlenek, fikce, nejen filosofických symbolů, občas i nějaký ten vtípek se v ní najde. Předmluvu si po 5 letech dopsal sám Čapek. Přečíst ji doporučuji každému, jako ostatně celé Čapkovo dílo.
Jednou je to souhrn fejetonů, tak je to zkrátka souhrn fejetonů, brečet tady nad formou je pak dost liché.
Čapek se nesnaží, osvětlit, co je to Bůh (absolutno) a ani si vůbec nemysím, že ho tak sám chápal. Spíš bych v jeho humanistickém duchu chápal pointu, že vše je o toleranci, a tisíc lidí může věřit tisíci různým věcem. Absolutno bylo v tomto případě jen prostředek této myšlenky. Výmluvně je to vše uvedeno v kapitole Na tichomořském atolu.
Tak si říkám, že je možná dobře, že pan Čapek absolutno nepochopil a neprocítil jako někteří místní čtenáři, asi by mě to pak nebavilo :)
Ach jo... Ten Čapek prostě nedokázal ani tak kolosální téma zpracovat nějak jinak, než aby mu z toho vylezla miliontá zaprděná maloměšťácká fraška. Jsem opravdu hrubě zklamaná. Slibné téma, chytlavý název, jenže uvnitř prostě Čapek. Nevím, zkusím ještě Bílou nemoc, třeba to bude lepší...
Továrna je moje už několikátá přečtená čapkovina a je to opět úplně jiný literární zážitek, byť ze stejného pera.
První stránky zastihnou G. H. Bondyho nad Lidovými novinami, které pročte a odloží. Jeho pohled je však přitahován třemi písmeny -LEZ, tedy koncem slova, z něhož zbytek je skryt. Ta neúplnost ho dráždí tak, že je nucen vzít noviny zpět do ruky a přečíst si, o co jde. A tak se dozví o vynálezu inženýra Marka, který je vlastně středobodem celého toho vyprávění.
Kromě toho, že Markův Karburátor produkuje za nízkých vstupních nákladů obrovskou spoustu energie, ale jeho vedlejším výstupem je také Absolutno – cosi nehmotného, co na člověka působí zvláštním způsobem, snad cosi božského… Každá stávající církev si jej pak přivlastňuje a zároveň vznikají nová náboženství, až se začne bortit společenský řád a problém je na světě.
Čapek Továrnu psal na pokračování a z textu je to rozhodně znát. Prvních dvanáct kapitol zvládl skoro na jeden zátah během několika deštivých dní, ty si tedy drží větší kompaktnost. Ale pak byl příběh rozvíjen po malých částech a už to tak moc nedrží při sobě. Je to ovšem docela zábavné a čtivé a za chvilku jste na konci. Není to to nejlepší, co jsem od Čapka četla, ale není to ani propadák.
Ještě si dovolím stručnou rekapitulaci mé zkušenosti s KČ: na pomyslné zlaté příčce mám už od gymplu R.U.R. (byť dramatu jinak moc nefandím), v závěsu jsou „kapesní“ a další povídky (a samozřejmě Dášeňka) … a jako nejslabší zatím hodnotím Krakatit, který byl pro mě podivnou a ne zrovna snadno stravitelnou knihou.
Tato kniha se mi nehodnotí snadno. Zhruba do 13. kapitoly to bylo za plný počet bodů. Ale potom příběh zamrznul, doslova se vlekl. Díky předmluvě jsem na to byla připravená, ale nečekala jsem to v tak velkém měřítku. Stejně jako Válka Mloků tak také tato kniha utrpěla tím, že byla původně seriálem v novinách. Proto je velká škoda, že před knižním vydáním nedošlo k nějaké úpravě, protože místy jsem byla z této antiutopistické parodie neskutečně nadšená. Celkově je to ale bohužel pouze průměr. Audiokniha je načtena naprosto fantasticky. Načetl jí pan Ivo Marták, kterého jsem před tím vůbec neznala, ale hned si ho řadím mezi oblíbené narátory. Audioknihu tak mohu opravdu všem vřele doporučit
Vynikající nápad podaný i se špetkou humoru. Skvělá Čapkova znalost lidské povahy se projevila v popsaných situacích, které mohly vycházet z dějin, ale překvapivě odpovídají i událostem, které nastaly až po autorově smrti. Dílo samo mělo raketový nástup, ale pak došlo k útlumu. Autor sám popisuje, že šlo o články do novin, které od nějakého 18. pokračování poměrně uměle natahoval. Bohužel, je to znát.
Nadčasové, vtipné, zdánlivě v jednoduchém stylu,a proto geniální.Přístupné všem.A tak aktuální:).
"Každej to myslí náramně dobře s lidstvem,ale s jedním každým člověkem,to ne.Tebe zabiju,ale lidstvo spasim.Svět bude zlej,pokud nezačnou lidi věřit v lidí"
Rozhodla jsem se, že audioknížky mi pomůžou nepřestat číst, i když zrovna třeba musím uklízet a tak jsem si jako první vybrala tuto klasiku od Karla Čapka.
No musím říct, že jsem ráda za svůj výběr u maturity ohledně tohoto období. Měla jsem v četbě zahrnutou Bílou nemoc, která se mi hodně líbila, ale tohle je přesný opak. Bylo to možná i zmatečné, protože nejsem zvyklá na tenhle druh “čtení ušima”.
Postavy mi nepřišli zajímavé a bylo jich i celkem dost. Ve směs člověk pochopí, co tím autor myslel, ale ten poslech mi přišel strašně zdlouhavý a každou chvíli o něčem jiném. Jako kdyby na sebe děj ani nenavazoval.
Za mě tohle tedy opravdu ne a je to moje letošní první zklamání.
Poslech audioknihy mne zaujal, čtení by bylo asi náročnější. Téma velmi neobvyklé, inu pan Čapek je mistr.
Fejetonový seriál s prvky geniality. Ano, styl, kterým Továrna na absolutno vznikala – a autor ostatně souboj s termíny i jednotlivými kapitolami sám v předmluvě z roku 1926 přiznává – přinesla knize určitou nevyrovnanost a po 13. přelomové kapitole text tematicky i místopisně skáče, utíká, vrací se, někde je velmi povrchní, někdy zase trousí moudra. Dějem je pak spíše náhodná, kronikářská, neucelená... Přes to všechno i fakt, že jde o opravdu útlou knížečku, v sobě rokem svého vzniku (1922) i obsahem mnoha zajímavých témat skrývá velký potenciál. Na text jsem se tak mohl dívat tehdejším pohledem a chápat kritiku (všeho a všech od církevních hodnostářů přes novináře a české poměry po zahraniční politiku a různorodé země), myšlenky nad další velkou válkou, náboženstvím či vědou (včetně atomové energie). Výsledek mě tak opravdu bavil.
CITACE:
“Říkám vám, že to je pravý Bůh. Ale něco vám povím: On je příliš veliký.”
“Myslíte?”
“Ano. On je nekonečný. V tom je ta svízel. Víte, každý si na Něm odměří svých pár metrů, a myslí si, že to je celý Bůh. Přisvojí si Ho takovou malou třásničku nebo odřezek, a myslí, že Ho má celého. Eh?”
“Aha,” řekl kapitán. “A má vztek na ty, kteří mají jiný kousek.”
“Právě. Aby sebe sama přesvědčil, že Ho má celého, musí zabít ty ostatní. Víte, právě proto, že mu tak strašně na tom záleží, aby měl celého Boha a celou pravdu. Proto nemůže strpět, aby měl jiný jiného Boha a jinou pravdu. Kdyby to připustil, musel by přiznat, že má jen pár mizerných metrů nebo galonů nebo žoků boží pravdy.”
Čapek má svůj specifický styl a musím uznat, že ne každému asi sedne. To je individuální.
Zcela objektivně je ale schopen na jednoduchých tématech a poměrně nenáročným jazykem psát díla, která mají přesah, zaobírají se celospolečenskými tématy a sugestivně kritizují nejrůznější režimy/ideologie. Ano, je to přiražené za vlasy, ale dost velká část toho, co Čapek píše, je svým způsobem alegorie.
Z tohoto díla si každý odnese svoje - z mojí strany je jedním z hlavních výstupů to, že lidstvo má určitý limit na rychlost svého pokroku. Pokud přijde pokrok moc rychlý a skokový, lidstvo ho není schopno využít, tradiční nastavení společnosti zkolabuje a celá společnost se musí "resetovat" o nějaký čas zpět.
A ono to tak ve skutečnosti je. Žádný přerod společnosti nebyl bezbolestný. Lidé se vždycky prali se změnami a někdy trvalo i několik století, než je dotáhli k dokonalosti.
Čapek je autor, který dle mého psal velká témata pro obyčejný lid. V tomto románu představuje, co dokáže víra a věda. Zpočátku byla věda, která vytvořila stroj na absolutno. To pak vytvořilo víru, samo je považováno za Boha. Proti němu však opět bojuje věda...
Nejvíc se mi líbil konec knihy: "Víte, čím větší věci někdo věří, tím vzteklejc pohrdá těma, co v ně nevěří. A přece největší víra by byla věřit v lidi."
Kniha je krátká, čtivá a velmi dobrými myšlenkami.
Čapek bol možno dobrý novinár a zrejme mal vo svojej dobe takú tú buditeľskú funkciu,
ale bohužiaľ ako literát stojí za starú bačkoru.
Sloh ako na základke,
príbeh = 0,
presah = 0.
To je len také povrchné, hlbokoškolácke "žvatlání", nie moc dobre napísané.
Veľmi som trpel než som to dočítal...
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie atomová energie vývoj Země finanční krize rozhlasové zpracování finanční analýza finanční gramotnost sci-fi
Autorovy další knížky
1948 | Bílá nemoc |
2004 | R.U.R. |
2017 | Válka s Mloky |
2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
2004 | Matka |
(SPOILER) Klenot. Novely zbožňuji a mohu je číst opakovaně. Moudra pročisťují hlavu, a ta skvostná čeština je libozvučná. Jeho styl je hudbou. Naprosto souhlasím s alef.
Mohu jen dodat, že si přečtu znovu a znovu, pro mne drahé stránky a zpřítomním se ve světě, který stvořil Čapek.
Poslední čas jeho života, nebyl radostný. Prožíval obtížně stravitelné situace /které pociťujeme dnes i my/, v době nastupujícího nacizmu před 2. sv. válkou a ve společnosti, všude přítomný strach, vytvářel bezedné a ničím neohraničené propasti nekonečné nenávisti... Dnes tu Gestapo není, ale udávat se někteří učí už v předstihu, však vědí, že se to hodí, až budou kráčet přes mrtvoly, nijak se jich to nedotkne. Vědí, že jsou smrtelní taky, ale využívat a užívat si, je jediný smysl jejich plochého vnímání.
Velmi se omlouvám za tuto negaci, ale chci zdůraznit jeho odkaz: člověk může držet hlavu vztyčenou a tvořit svůj svět podle svého. Obdivuji, vnitřní svobodu si nenechal vzít. Našel si svůj klidný kout a tvořil dál, pro nás, své čtenáře.
Novelu doporučuji.