Továrna na smrt
Ota Kraus , Erich Kulka
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/357800/bmid_tovarna-na-smrt-9cV-357800.jpg
5
256
256
Tato kniha vyšla poprvé v roce 1947, tedy dva roky po skončení druhé světové války, a ihned po svém uvedení na knižní trh způsobila hrůzu a šok. O genocidě v koncetrační táboře Osvětim se vědělo již za války, ale nikdo si zřejmě nedokázal představit, v jak hrozných podmínkách tam žily a hlavně umíraly miliony lidí. Kniha je doplněna o rozsáhlý obrazový materiál, plány celého komplexu Osvětimi, ale i fotografie zubožených vězňů a dokonce i mrtvol, které si nacističtí důstojníci v táboře pořizovali a dokumentovali tím tak své dílo. Tyto fotografie naštěstí nebyly při likvidaci tábora zničeny, a tak mohly posloužit jako důkaz vražedné mašinerie. Autoři knihy Ota Kraus a Erich Kulka byli během protektorátního režimu politickými vězni. V Osvětimi začali pracovat jako zámečníci, dostávali tak lepší stravu a měli i lepší ubytovací podmínky. Díky své práci se mohli téměř volně pohybovat po rozsáhlém areálu tábora, pomáhali tedy při různých sabotážích i pokusech o útěk. Po skončení války se rozhodli sepsat tuto knihu jako hrůzné a děsivé svědectví nacistického režimu. S výstavbou koncentračního tábora Osvětim se začalo v dubnu 1940 a to pod vedením pozdějšího velitele tábora Rudolfa Hösse. První vězni sem byli deportováni již v červnu 1940 většinou z politických důvodů, až později byli přivlečeni první Židé a další lidé určeni k hromadné genocidě. První plynová komora byla v Osvětimi zřízena v září roku 1941, jako smrtící plyn se zde začal používat tzv. cyklon B, prostředek určený původně k deratizaci. Systém plynových komor byl důmyslně propracovaný, komory byly postaveny do podoby sprchovacích a dezinfekčních místností, aby tak vězni mohli nevědomky a dobrovolně odcházet na smrt. Během masového vyvražďování zemřelo v koncentračním táboře okolo 1,4 až 1,7 milionů lidí. Mnoho vězňů zde ale také zemřelo na následky podvýživy, vyčerpání z celodenní práce a někteří podlehli dlouhodobému fyzickému týraní ze strany německých důstojníků. Stovky vězňů z koncentračního tábora také sloužily k pokusům lékařů, ti experimentovali především se sterilizací žen. Jedním z nejznámější osvětimských lékařů se stal Josef Mengele (přezdívaný anděl smrti), který prováděl bezohledné pokusy zejména na dvojčatech. Těsně před příchodem Rudé armády bylo nařízeno naprosté zdemolování plynových komor i spaloven k veškerému zahlazení stop a několik tisíc vězňů bylo posláno na tzv. pochody smrti. Koncentrační tábor Osvětim byl osvobozen 27. ledna 1945. Tento den je proto věnován všem obětem holocaustu a zločinům proti lidskosti. Osvětim ale nebyla jediným koncetračním táborem určeným k masovému zabíjení lidí. Neměli bychom proto zapomínat i na taková jména jako Buchenwald, Dachau, Mauthausen, Treblinka nebo Bergen Belsen.... celý text
Přidat komentář
Syrová kniha o surové pravdě. Při čtení se mrazení v zádech nevyhnete. Knihu by rozhodně měl přečíst každý, byť by to slabším povahám mohlo být nepříjemné.
Dobrá kniha, zařadila bych ji do knihovny každému, kdo nejen doplní svoje vědomosti o historických událostech 2 sv. války a koncentračních táborech, ale také proto aby si každý vážil svého života.
Tato kniha mi dlouho ležela doma, než jsem vzala odvahu a přečetla jí. Byla to opravdu síla! Když si člověk uvědomí že se toto zvěrstvo stalo nedávno a nedaleko nás, tak mi běhá mráz po zádech.
Teď když chci nadávat na počasí, tak si řeknu: " já mám na to alespoň vhodné oblečení"
Lidé co přežili, a zvládli vše se zdravím rozumem, klobouk dolů. Musí to být opravdu silní lidé!
Tuto knihu, bych dala jak povinou četbu do všech škol.
Když pominu zvrácené hledisko extrémně cynických vykonavatelů táborové brutality, jeví se mi věc takto: Syrový a surový dokument, jehož pochopení je dnes pro většinu lidí limitováno naprostou nemožností prakticky porozumět osudu vězně koncentračního tábora, nebo si alespoň přibližně představit, o co šlo. Děs, při kterém vstávají vlasy a naskakuje husí kůže má vpravdě existenciální rozměr. Lidské bytosti zakoušející takové utrpení na hranici naprosté nesnesitelnosti mne, postmoderní civilizací zhýčkaného pokojového mopslíka, dovádí k otázce, v čem spočívá ta exkluzívní síla, která dohání některé jedince k závratným výškám vystupňované touze prostě žít a přežít. Za každou cenu to přežít. I takoví se kupodivu našli. Když to vztáhnu na sebe - kam až sahá moje představivost, nikde sám u sebe neshledávám pud sebezáchovy takového druhu a rozměru, abych mohl vydržet hotové inferno osvětimského lágru. To, co popisují autoři jako běžný provoz, bych já nevydržel ani jeden jediný den. Jeden filozof kdysi řekl, že jakákoli zrůdnost, která se stát může, se taky stane. Dřív nebo později. Propojení masového průmyslového odvětví s fyzickou likvidací lidí je toho těžko stravitelným důkazem. Chápu tento výrok tak, že příroda (nevyjímaje člověka) podrobuje svoje produkty těm nejneuvěřitelnějším experimentům a zkouškám, jaké jen lze myslet a vymyslet. A že Bůh mlčel? Že do těch neuvěřitelných hrůz nezasáhl? Tady můžu říct jen jediné: jsem ateista, a to mne, jak se domnívám, přece jen poněkud více přibližuje alespoň chvilkovým náhledům na podstatu zrůdnosti holocaustu. Není pro mne žádným překvapením, že vesmír při těch hrůzách dál a dál prostě jen dýchal těmi svými několika málo Kelviny tepla. Už Lao-c´ jasně řekl: „Nebesa neznají slitování. Zacházejí se všemi tvory jako se slaměnými psy“. A propos – problém existence zla ve všech jeho formách je těžko rozlousknutelný oříšek (zejména pro věřící). Na druhé straně pokud existuje jakýsi spirituální rozměr lidské existence, pak lze předpokládat zlo jako integrální součást dobra. Doufám, že tzv. „zločiny proti lidskosti“, tak jak je přímočaře a přitom ve výsledku tak plasticky popisuje tato kniha, nebude nikdy možné zamést pod kobereček a tvářit se, že na Zemi není místo pro peklo. Moje poklona těžce zkoušeným autorům této jedinečné knihy je tak hluboká, jak jen může být.
Tato kniha byla pro mne v mých jedenácti letech, kdy jsem ji četl, jako zjevení! Běžnou knihu pro děti jsem nečetl s takovým zápalem jako knihu "Továrna na smrt"! Tato kniha udělala na mne takový dojem, že se mi v noci zdáli strašné, "živé", sny, přesto doporučuji tuto všem k přečtení bez rozdílu věku! Již v tom období jsem totiž jasně věděl co je "zlo" v člověku! A jak do tohoto reálného zlého člověka, může být vmanipulován každý, kdo taková svědectví nezná a není ochoten respektovat druhou živou bytost, protože mu může být snadno takzvaně vymyt mozek a projeví se vněm "takzvané" zvířecí pudy a lidské chtíče moci nad životem lidského jednotlivce a poté se z něj stává lidská bestie! Tato kniha by neměla být povinnou četbou, protože ta od čtení odrazuje ale můj názor je, že pokud si takovou knihu nepřečtu nejsem dospělým člověkem!
Čtení velmi nepříjemné jako všechny knihy z tohoto prostředí, přesto by si to měl povinně každý rozumný člověk přečíst. Celou knihu jsem si pokládal otázku, proč se tolik vězňů i ještě zdravých při plné síle nevzbouřilo proti hrstce esesáků, ale na konec přišla kapitola, že se mnohý čtenář určitě ptá- proč se vězni nevzbouřili. Přesto k pár drobným vzpourám docházelo. Dokonce jeden nováček nafackoval krutému esesákovi Danishovi, že ten byl tak překvapen, že ani nevěděl kdo.
Němci nejprve vyvraždí milióny pracující inteligence a nyní milióny nefachčenků nabírají.
Dva političtí vězňové, Ota Kraus z Prahy a Erich Kulka ze Vsetína, stáli za vznikem knihy Továrna na smrt. Tento dokument o Osvětimi nejsou jen sepsaná fakta a statistiky, ale také konkrétní osudy, konkrétní jména a také fotografie. Je to autentická výpověď o hrůzách, kterou museli denně zažívat uvězněné děti, ženy, muži, starci různých národností. Nad některými hrůzami zůstává rozum stát a člověk se musí samosebou ptát - jak je to možné? Kde se v lidech bere tolik nenávisti, zloby a krutosti.
________________________
My mrtví žalujem
Neznámá autorka poslala tuto a další básně před smrtí dne 8. března 1944 z krematoria v Birkenau
Ne, na našich hrobech nehnijí kříže
a náhrobky se neklenou,
ne, nejsou tam věnce, ni tepané mříže,
andělé s hlavou skloněnou,
vrby a věnec se zlatým vláknem,
svíčka, jež nikdy nezháší.
My hnijem v jámách, politi vápnem,
v kostech nám vítr haraší.
Vybledlé lebky beznadějí
na ostnatých se drátech chvějí
a popel náš jde do všech stran
v tisíci urnách rozmetán.
Tvoříme řetěz kolem světa,
semena větrem rozvátá,
čítáme dny, měsíce, léta,
čekáme, čas nám nechvátá.
A stále víc je nás tu dole,
bobtnáme, rostem den co den,
už nadouváme vaše pole,
až jednou pukne vaše zem.
A potom vyjdem, strašný řad,
na lebce lebku, s hnátem hnát
a zařvem ve tvář lidem všem :
My mrtví žalujem !
Asi nejhroznější kniha o nacistických koncentračních táborech, kterou jsem kdy četl. Není to příběh, prostá fakta. Ne, prostá, strašná a otřesná fakta. ŠKoda jen té komunistické agitace v doslovu. Ale v té době to asi jinak nešlo.
Zatím nejlepší kniha, která kdy vyšla o osvětimském táboře. Mám ji doma a dobře slouží jako "příručka" k dalším knihám k této tématice. Je v ní opravdu úplně všechno.
Kniha slouží jako základní průvodce po osvětimských lágrech, o životě, o práci, o vězních a dozorcích a ... o smrti. Než si přečtete jakoukoliv knihu o auschwitzu, takhle musí být první, abyste porozuměli ostatním. Jinak knihu jsem nedávno stáhl z UložTo.
Neuvěřitelná kniha, popisující naprosto neuvěřitelné hrůzy. Vaše fantazie si nedokáže představit něco tak hrozného, co se člověk zde dočte. Věci, které vhání slzi do očí i mužům. Knihu, kterou by si měli přečíst všichni, kdo tleskají Němcům za 2. světové války. Hrůza hrůz.
Když jsem ji četla poprvé, tak jsem ji dvakrát odhodila, jak mi bylo zle a neustále mě mrazilo.Říkala si jak je toto vůbec možné...Spát jsem nemohla ani jíst. Přesto za ni děkuji adoporučuji
Je mi čtrnáct let. Našla jsem tuto knihu náhodou u nás někde pohozenou na poličce. Zaujala mě a ze začátku jsem si myslela, že to bude nudné čtení. Pár osob mě odrazovalo, abych nečetla takové hrozné věci... Ale já jsem chtěla vědet pravdu. Knihu jsem přečetla mílovými kroky. Všechno, co zde popisovali jsem prožívala, jako bych tam s nimi opravdu byla. Nezapomenu a nikdo by nikdy neměl zapomenout, čeho se lidi dopustili. Chvílemi jsem nemohla číst, protože to na mě bylo moc, ale protože jsem věděla, že to je pravda, nemohla jsem před ní utéct. Doporučovala bych toto jako povinnou četbu na všech školách. Možná by si pak někteří uvědomili, jaké mají štěstí, že žijou po druhé světové válce... Kniha, která mě hodně ovlivnila. A uvědomila jsem si důvod, proč být vděčná a šťastná.
Velmi působivé vyprávění pamětníků Osvětimi. Trošku to kazí komunistická propaganda v úvodech a závěrech, hlavní viník zvěrstev je podle autorů imperialista těžící z levné pracovní síly, ale kniha vznikla už v roce 1945, takže nemůžeme čekat nezaujatost.
Není to moje první kniha o koncentračních táborech, ale rozhodně patří mezi nejlepší, protože kombinuje fakta s osudy jednotlivců. Je těžké uvěřit, co se stane z některých lidí, když získají moc. V normálním světě "pouze" šikanují slabší děti, ale v příznivém prostředí se plně rozvine jejich zrůdnost.
podle mě je to opravdu jen pro silné nervy.. občas jsem knihu musela vyloženě odložit, abych se trošku uklidnila, protože některé popisy událostí jsou tak strašné, že člověk pomalu nevěří, že se toto opravdu někdy dělo :( v Osvětimi jsem se byla podívat a když jsem některá popsaná místa z knihy viděla na vlastní oči, nemohla jsem tomu uvěřit..
Kniha je velmi čtivá,avšak mnoho lidí asi odrazí už jen samotný název. Bohužel nebo možná bohudík, bývalí vězni si skutečně neberou servítky. Tak můžeme proniknout za ostnatý drát a zkusit vžít se do jejich situace. Opravdu to nebude příjemné. Ale je dobré si tu knihu přečíst, aby člověk věděl, co skutečně se dělo.
Neuvěřitelné!!! Knih na toto téma jsem přečetl už požehnaně, ale toto je něco. Podrobný popis jak to v Osvětimi fungovalo,
všechny zvěrstva spáchané na lidech, podrobně popsané, no hrůza....
Krásně ale smutně napsané. Popsané všechny hrůzy toho snad nejhoršího KT!!! R.I.P. všem zemřelým!!
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) holokaust, holocaust podle skutečných událostí
Tuto knihu jsem objevil v knihovně na Vinohradech v mé oblíbené knihovně.Je napsaná velice čtivě,obsahuje autentické výpovědi obou autorů knihy,kteří tento velkokombinát na smrt přežili,pracovali jako zámečníci v dílně v táboře Birkenau nebo Auschwitz II Birkenau,ale obsahuje i výpovědi jiných vězňů,co zažili a viděli,kniha je psaná starým českým pravopisem jako např.místo,"organizace"je "organisace"ale mně se to líbilo dodávalo to knize svou dobovou autentičnost.Fakt doporučuji ale připravte se na to že krev a surovost číší zde z každé stránky kterou otočíte za mně plný počet bodů.