Tramvaj do stanice Touha
Tennessee Williams (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/120584/bmid_tramvaj-do-stanice-touha-imH-120584.jpg
4
518
518
Vrcholné dílo moderního amerického psychologického dramatu z roku 1947. Příběh odehrávající se po válce ve francouzské čtvrti New Orelansu sleduje hluboce niterný život citlivé a iluzí plné Blanche DuBoisové, přijíždějící navštívit svou vitální sestru Stellu, která se provdala za primitivního hrubce Stanleyho Kowalského. Ve chvíli, kdy si žena poznamenaná smrtí homosexuálního manžela myslí, že našla štěstí v novém vztahu, dojde k zborcení veškerých iluzí.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2012 , ArturOriginální název:
A Streetcar Named Desire, 1947
více info...
Přidat komentář
Dávám čtyři hvězdičky, abych neukřivdila... Ale jsem z četby dost zmatená. Totiž, celkem zkraje mi hlavní hrdinka začala silně připomínat jinou osobu. A to sice Jasmínu, z filmu Woodyho Allena "Jasmíniny slzy". Miluji ten film a tudíž nemohu Tennessee Williamse hodnotit nijak objektivně, obzvláště proto, že jak jsem v četbě pokračovala, bylo mi čím dál zřejmější, že Blanche je Jasmína - i když příběh je poněkud odlišný. Postrádá zcela kriminální motiv, ten je zastoupen motivem homosexuality, což v roce vzniku díla (1947) bylo ovšem daleko otřesnější, nežli dnes... Nebo vlastně obráceně, u Woodyho je homosexualita vyměněna za zločin. V každém případě Jasmin i Blanche jsou úžasné postavy, ze kterých mrazí, a oba příběhy nás ponechávají rozjitřené, abychom si mysleli, co chceme, o jejich proklatě živých hrdinech.
Mne potom nechává ve stavu tápání, jestli je to pravda a Woody Allen opravdu napsal scénář pro "Jasmíniny slzy" podle osy "Tramvaje do stanice Touha".
Na tuto knihu mne v minulosti nalákala jedna čtenářka z Databáze knih, která vytvořila příspěvek 100 knížek, které by měl každý přečíst a mezi těmito knihami se také vyskytovala kniha TRAMVAJ DO STANICE TOUHA. Kniha se mi hodně líbila a knihu hodnotím na 100 %.
Jedná se o drama z roku 1947. Hra se dočkala několika adaptací (film, divadelní hra, opera, balet). Hra byla uvedena v československé premiéře v Ostravském Divadle Petra Bezruče v roce 1960 a v pražském Národním divadle v roce 1965.
Děj se odehrává na jaře, v létě a začátkem podzimu v New Orleansu. Kniha má 11 obrazů. Po přečtení této knihy jsem měl v sobě plno emocí a určitě je nad čím přemýšlet. Myslím si, že pokud si knihu přečtou ženy, mohou se zamyslet nad spoustou věcí. Měl jsem rád BLANCHE, i když si myslím, že hodně čtenářkám se nebude líbit její způsob života a možná i chování, ale jednoduše řečeno je jaká je, a přestože se dopustila některých chyb, měl jsem ji rád. V knize se nachází hodně témat. Po dočtení knihy jsem byl hodně smutný a plný vzteku! Autor hodně čerpal ze svých vlastních zkušeností.
V závěru se nachází medailonek autora a informace o této knize.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Ale pohřeb, to je krásná věc ve srovnání s umíráním. Pohřeb je tichý, jenže umírání – vždycky ne!
Člověk se musí naučit být shovívavý k slabostem druhého.
Čeho muž lehce dosáhne, po tom netouží.
Snažím se lidem dávat iluzi. Ukazuji jim věci v jiném světle. Nelíčím jim věci tak, jak jsou. Líčím je takové, jaké by měly být. A jestli je to hřích, ať mě za to pán Bůh potrestá!
Ale jsou věci, které odpustit nelze. Nelze přece odpustit, když někdo člověku úmyslně ublíží. To je podle mého názoru něco, co odpustit nelze, něco, čeho jsem se nikdy nedopustila!
Některé divadelní hry, je potřeba vidět, aby se vůbec dalo pochopit, o čem jsou. Ale Tramvaj do stanice Touha je napsaná tak dobře, že ani herce nepotřebuje.
Na nemnoha stránkách Williams vytvořil pozoruhodný dramatický příběh o lidské bídě, touze a iluzi. Jednotlivé postavy jsou sice nesympatické, ale velmi dobře vykreslené a realistické.
Nic není černobílé a pravda je nám často ještě vzdálenější, než jsme ochotni připustit.
"Kolem Blanche se objevují přízračné stíny, které se hrozivě a bizarně rýsují na stěnách. Blanche vyděšeně zalapá po dechu, přejde k telefonu a zalomcuje vydlicí. Stenley odejde do koupelny a zavře za sebou dveře. Slečno! Slečno! Prosím vás dejte mi meziměstskou..."
Doháním svoje ostudné resty. Tramvaj do stanice Touha jsem nikdy nečetla, neviděla ani film, ani inscenaci. Teď bych ráda i něco zhlédla.
Kruté lidské osudy i běžná trápení v životě za mě nic extra a příliš dramatické v některých momentech ale i tak jde o klasiku která chytí u srdce
Jenom trochu klidu, tak málo stačí člověku, když je na tom bídně, říká Blanche, jedna z hlavních postav ve vypjaté scéně ke konci dramatu. A já říkám, více takto kvalitních textů hlavně v současném divadelním umění. Kontrolní otázka - jaké současné výborné dramatiky známe?
Audioverze. Poslouchala jsem opět na ČR velmi povedené zpracování této klasické divadelní hry. Vzhledem k tomu, že už více jak rok není možné chodit do divadla (pouze s malou přestávkou během září), byla tato dramatizace pohlazením na duši.
Český rozhlas má ve svém archivu opravdové skvosty, a co je úžasné, že i když jenom poslouchám, před očima se mi celý děj odehrává, jako kdybych ho viděla na divadelních prknech. Tak snad se brzy dočkáme.
Psychologické drama, ve kterém nic není černobílé, o to méně postavy, kolem kterých se děj odehrává. Věčná touha po lásce... A opravdu máme tendenci si nalhávat, že vše je vlastně v pořádku, i když to tak není?
Můj první Williams - první, a rozhodně ne poslední ... Nezapomenutelné drama o krizi mezilidských vztahů, rodinných i partnerských. Příběh o tíživých životních osudech prostých lidí s vypjatým koncem a krásně-smutným nádechem po celou dobu čtení. Na takovouto hru se zkrátka nedá zapomenout.
Můj první Williams a určitě ne poslední. Je fajn si občas zpestřit čtení hrou. Už se těším, až zase budou fungovat divadla. Na toto představení bych si ráda zašla, i když většina postav opravdu není sympatická a polezou vám na nervy:)
Klasické drama od renomovaného autora ověnčeného dvěma Pulitzerovými cenami. Williams zde mistrovským způsobem vykreslil charakterové rysy a myšlenkové pochody několika postav, které se ocitají ve vypjatých situacích. Dialogy nepostrádají patřičnou břitkost a dramatičnost - jsou jedním slovem skvělé. Tak, jako i celá hra.
Letos to pro mě byla dvojitá výzva
1. Tady na databázi knih (Kniha, jejíž název se skládá z 21 písmen)
2. Výzva od přítelkyně aneb přečti si něco do Tennessee Williamse
Splněno!
Jedná se o sondu do společnosti na přelomu 40-50. let 20. století, která není zrovna příjemná. Ani jednu z postav jsem nedokázal ani trochu mít rád, Stanley byl prostě šmejd, Blanche otravná a šílená, žijící ve svém vlastním dokonalém světe, Stella, která se mi z hlavních postav zdála nejnormálnější mě nakonec taky dost zklamala..
Nějak nevím co k tomu říct, ale toho Pulitzera rozhodně chápu, někdy bych rád viděl divadelní zpracování:)
Neskutečně roztomilá jednohubka.
Napadá mě jen, jestli Blanche byla opravdu taková naivka nebo to jen překvapivě dobře hrála, až na to dojela? A jak se bude žít Stelle i po narození dítěte s magorem Kowalským?
A hrozně bych si přála vidět naživo scénu “Steeeeeelloooooo!”
"Já nechci vidět věci takové, jaké jsou. Já chci iluzi!"
Asi jsem se na MDŽ potřebovala něčím vyšokovat... A vyšokovala jsem se řádně, kdybych doma měla whiskey a colu, tak si asi rovnou naliju.
Milá Blanche,
na pomoc ti posílám jeden můj oblíbený verš...
"Záchrana nepřijde tou lahví skrz,
pouze jen buduje falešnou tvrz.
Čirá je pro všechny co do ní vidí,
za nový domov tvůj všichni se stydí."
Divadlo je skoro vždy o reálné situaci, kterou můžeme prožít nebo ji vidět.
Tato hra mi znovu jen ukázala, že primitivnější a jednoduchý člověk má život o hodně jednodušší, když složitost života příliš neprožívá.
Štítky knihy
homosexualita zfilmováno americká literatura divadelní hry USA (Spojené státy americké) Pulitzerova cena 40. léta 20. století rozhlasové zpracování New Orleans LouisianaAutorovy další knížky
| 2012 |  Tramvaj do stanice Touha |
| 2012 | Kočka na rozpálené plechové střeše |
| 1980 | Skleněný zvěřinec |
| 1997 | Římské jaro paní Stoneové |
| 1988 | Louka modrých dětí |
Poslouchala jsem audioverzi. Výborně vystavěný příběh. Pořád něco bublalo pod pokličkou, až to v závěru přeteklo.