Tři kamarádi
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/90_/90514/bmid_tri-kamaradi-srX-90514.jpg
5
3269
3269
Robby, Otto a Gottfried se stali přáteli na život a na smrt během první světové války. Jako demobilizovaní vojáci neměli v poválečném rozvráceném a vyhladovělém Německu život o mnoho lehčí. Kamarádství jim však pomáhá obstát v boji o holé živobytí a dokážou se postarat i o dívku jednoho z nich, když ztratí zaměstnání a těžce onemocní. Kamarádství je to jediné, čemu dobrému je válka a bezvýchodnost po návratu z ní naučila, a právě kamarádství a láska muže k ženě, opravdová láska bez frází a patosu, obyčejná, silná, ohrožená nepřízní osudu je to, pro co stojí za to žít.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1985 , MelantrichOriginální název:
Drei Kameraden, 1937
více info...
Přidat komentář
Velmi silná kniha plná životních pravd a skvělých výroků. Zpracování je famózní. Čte se úplně sama, mě osobně vtáhla téměř okamžitě do děje a nemohla jsem si snad přát lepší vstup do autorovy tvorby.
Tato knížka je napsaná tak, že pořád Vás nutí číst. Není kousek knížky, kde by to drhlo nebo bylo zbytečně dlouhé.
Knížka se mi četla velice dobře. Četl jsem ji vždy večer, někdy až do rána.
Děj knížky ke konci nabírá smutný životní zvrat, ale patří to k životu.
Je to jedna z knížek, která mi zůstane v knihovně.
Kniha sama o sobě byla dobře napsaná, ale příběh mě vůbec neoslovil. Dočetla jsem knihu do poloviny a pak jsem ji odložila protože jsem nedokázala přijít na to o čem vůbec je. Chyběl mi ten silný příběh který mě tolik oslovil u Na západní frontě klid a dalších válečných románů tohoto autora. Kniha byla pro mě zklamáním ale vidím že většině lidí se líbí, takže se mým komentářem nenechte odradit. Pokud vás baví romány ze života určitě stojí za to ale to není můj šálek kávy.
Tato kniha se mi líbila a navnadila mě na to, abych si přečetla i další knihy od tohoto autora. Už se na ně těším.
„Zásady je třeba nedodržovat, jinak nedělají člověku radost."
„Kdo je sám, nemůže být opuštěn."
„Nikdy toho nechtěj moc vědět! Čím méně toho člověk ví, tím snadněji se mu žije. Vědění činí člověka svobodným - ale nešťastným."
„Láska je nádherná. Ale pro jednoho je příliš dlouhá. A ten druhý, ten tu pak jen sedí a čumí. Čumí jako pomatený."
„A s našimi polopravdami napácháme už beztak dost nesmyslů. S celými pravdami bychom nemohli vůbec žít."
„Čím více toho jeden o druhém ví, tím méně si rozumějí. A čím důkladněji se lidé znají, tím jsou si cizejší."
„Jak věcně jednotvárné a neměnné jsou výrazy lásky - a jak proměnlivá je naproti tomu stupnice nadávek."
Naprosto úžasná knížka. Neměla jsem v plánu ji číst, ale nakonec jsem se k tomu přinutila. A musím říct, že příběh je skvěle zpracovaný. Nebyla část, kde by se zrovna nic nedělo! Jak nádherná je láska:)
Na konci jsem brečela...
Kdysi jsem s nechutí bral do ruky tuto knížku , antož to byla povinná četba na Gymplu . Ale , ....začetl jsem se , následovaly další Remarqovi romány , a od té doby patří k mým oblíbeným spisovatelům .
"Pokud jde o úmysl, je člověk vždycky velkorýsý. Ale má-li jej uskutečnit, je to jiné. v tom tkví jeho kouzlo."
Výborná kniha, tak neuvěřitelně čtivá a pohlcující. Plná zajímavých myšlenek. Už dlouho jsem nečetl tak krásný a přitom lehce melancholický příběh. Mnohem lepší dílo, než Na západní frontě klid (které je přesto mnohdy upřednostňované). Remarque zkrátka nezklame.
Co mě na knihách od Remarqua dostává je, že zdánlivě nudné a nezajímavé téma zpracuje tak výborně, že se člověk nemůže odpoutat. V podstatě mi tato kniha nepřišla příliš zajímavá, věděla jsem, jak skončí, ale díky výbornému stylu psaní jsem četla denně sto stran.
Typické Remarqueovské dílo; potom, co pár jeho knih přečtete, dokážete odhadnout konec, a stejně čtete. Čtete dál kvůli krásným popisům, kvůli otázkám, které ve vás kniha evokuje aniž by se na ně přímo ptala, kvůli postavám, které jsou věrohodné i kvůli lehkému humoru či satiře, ze kterých chvílemi mrazí.
Četla se jedním dechem.Chvílemi na mě kniha působila, jako kontrast mezi syrovostí/surovostí života a světem snů, za což může jistě autorův skvělý styl.
Skvělá kniha, četla se jedním dechem. Konec sice tragický a smutný, ale tak to holt v životě občas chodí. Krásná knížka.
Kniha je zaujimava, no napriek tomu ma neoslovila ta romanticka zapletka v nej. Mozno som od nej ocakavala prilis mnoho.
................Spoiler
Na mna posobi dost otrepane motiv lasky, v ktorom dievca trpi nevyliecitelnou chorobou a nakoniec umrie. Celkovo ma neoslovil vztah Pat a Robbyho, nevyvolaval vo mne nic, ziadne emocie, ani literarne potesenie :)
Zaujimavo (a ovela lepsie) bol ale popisany vztah kamaratov medzi sebou. Bavili ma prihody s Karlom a viac ma dojalo to, ked bolo nutne ho predat, nez samotna smrt Pat.
................Koniec spoileru
Velmi peknyy pribeh o priatelstve. Priemerny pribeh o laske.
Moje hodnotenie: 80%
Nádhera, čte se jedním dechem. Vrátila jsem se k této knize po dlouhém čase a zas bylo co objevovat, jw to jak vybroušený drahokam.
Na ikony se neplive, leč- to, jak ti 3 kamarádi chlastali, tomu se nedá věřit. Vím, že to nikdo z nás nepamatuje, ale to se tehdy smělo řídit auta pod vlivem???
Úžasné.. ze začátku mi Robby dost vadil. Vlastně mi vadil téměř až do konce. Asi to bylo tím, že má první kniha od Remarqua byla Na západní frontě klid a Paul mi byl přeci jen sympatičtější.
Nicméně výsledný dojem - úžasné.
S blížícím se koncem jsem si přála, aby kniha přes noc měla podstatně víc stránek a aby to přeci jen happyendem skončilo.
Určitě doporučuji!
Opět úžasná kniha. Druhá, kterou jsem od Remarqua četl, po Černém obelisku. Teď si ale musím dát chvilku pauzu, aby mi jeho skvělý vypravěčský styl nezevšedněl.:-)
Ve Třech kamarádech popisuje těžkou dobu mezi dvěma světovými válkami a popisuje to tak dobře, že si to umím živě představit. Nebyla práce, nebyly peníze, přesto kamarádství bylo nad tím vším a díky němu se ta doba dala zvládat. A samozřejmě s humorem, který má Remarque jako spisovatel, úžasný. Baví mě. Chtěl jsem si vypisovat životní moudra, ale je jich tam tolik, že jsem to neudělal. Mám přece v knihovně tuto knihu.:-)
Konec je smutný, velmi. Proč to tak musí být? Ale to je život a ten bývá někdy krutý.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) přátelství láska nemoci německá literatura 30. léta 20. století
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Poprvé jsem knihu četla na střední a pamatuji si, že jsem nechodila ani s kamarádkami ven, dokud jsem ji v slzách nedočetla do konce. A také jsem měla po celou dobu hroznou chuť ochutnat Calvados.......