Tři muži ve člunu
Jerome Klapka Jerome
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/346998/bmid_tri-muzi-ve-clunu-tW7-346998.jpg
4
1116
1116
Nesmrtelný román o výletu tří přátel a jejich psa ve člunu po Temži. Z původně vážně míněného vyprávění se během psaní vyklubal sled humorných epizod, mezi nimiž seriózní a sentimentální pasáže hrají až druhé housle. Autor skloubením podmanivého tématu, svého skvělého pozorovacího talentu a lehkosti vyprávění stvořil dílo, který okouzluje čtenáře už přes sto dvacet let a přitom stále působí neuvěřitelně živě. Román vychází v překladu Milana Žáčka, jenž do češtiny převedl Jeromeovu autobiografii Čas mého života, román Oni a já a několika další výborů z Jeromeova rozsáhlého povídkového a esejistického díla.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno:
2017
,
Carcosa
Originální název:
Three Men in a Boat (To Say Nothing of the Dog), 1889
více info...
Přidat komentář
Mně kniha dala přesně to, co jsem od ní očekával - zábavu a oddych.
Tenhle styl humoru mi sedí a proto musím říct, že ja jsem se u čtení bavil.
Sice se občas vyskytly i hlušší místa, ale která kniha je nemá.
Taková kniha vlastně o ničem. Lehce archaický styl spojený s dobou, ve které se odehrává. "Divoké" příhody Vás nutí zívat, přesto to přečtete, protože je to hlavně příjemně relaxační, žádný stress, žádné napětí, tak relaxační, že je lepší před spaním než tabletka Calminu :-)
Když jsem slyšel několik epizod z knihy v podání Miroslava Horníčka, tak jsem po knize zatoužil. Ale ouha, zdá se, že Horníček pro svojí četbu vybral to nejlepší z knihy, takže to pro mne nakonec žádný objev nebyl.
Na knížku jsem se docela těšila, ale příliš mě nechytila, i když místy určitě humorná byla, ovšem některé příhody byly psané tak hekticky, nepřehledně a až neuvěřitelně, že jsem je musela přečíst i několikrát po sobě, jak jsem se v nich ztrácela. Možná je to překladem, kdoví. Jediné co mě zaujalo, tak popisy městeček a krajiny kolem Temže.
Kniha mě bohužel moc neoslovila. Těšila jsem se, kdy se zasměju, ale bohužel se nestalo. Knihu jsem četla dlouho a musela jsem se do čtení nutit, tento humor mě nepobavil. Mrzí mě to, protože jsem se na četbu takovéto klasiky těšila...
Fascinující, že je kniha víc než 120 let stará a přesto je zábavná. Po pravdě humoristickou literaturu vubec nečtu, maximálně tak Vonneguta, ale pokud si někdo dokáže dělat srandu především sám ze sebe, tak je mi to blízký. Spousta vtipů už zlidověla (práce mi nevadí, vydržím se na ní dívat několik hodin v kuse), pár jich vyjde na prázdno ale vzhledem k hubenosti knihy bych to doporučil každýmu.Hodně mě překvapili ty poetický pasáže, jasně je to nuda, nicméně fakt dobře napsaná. Jsem rád že Jerome nepodlehl týhle spisovatelský onanii a po pár stránkách barvitejch popisů to neváhá shodit blbym vtípkem.
Jako o nic opravdu nejde. Je to jen humorně podaná, sentimentální kniha s mnoha drobnými kapitolami. Dobře to napsala KOKA - kapesní nabíječka dobré nálady.!
Jsem zklamaná,čekala jsem smích,ale zřejmě mám příliš vysoké nároky na humornou knihu. Museli byste mě lechtat,abych se při čtení s chutí zasmála. Ale je to jen můj názor,vás třeba toto dílo rozesměje.
Toto bohužel není můj styl humoru, takže jsem se párkrát mírně pousmála a to bylo tak všechno... Věřím ale, že si kniha své čtenáře určitě najde!
Vtipně napsaná kniha, která tady má vynikající hodnocení a která určitě i vynikající je, jenom asi ne pro mně... Na začátku mi to opravdu přišlo hodně povedené, ale postupem času už toho bylo nějak moc... Hodně mi to připomnělo Poslední aristokratku, u které mnoha lidem vadí, že ten humor je napsán prvoplánovaně a že se tam až moc tlačí na pilu - ano, to je pravda, ale úplně stejné je to i v této knize..
Už od začátku jsem byla příjemně překvapená atmosférou i celkovým nábojem knihy. První strany mi přišly naprosto nejvtipnější a nejtrefnější, hodně jsem se u nich nasmála. Bohužel postupem času mé nadšení trochu sláblo, i když, to podotýkám, nikdy zcela nevyprchalo. Ten pověstný anglický humor se mi snad nikdy neomrzí! Mám takové knihy ráda. Jen se tak napůl úst pousměju, kniha mi zvedne náladu a vlije čerstvou krev do žil. Přesně takový Tři muži ve člunu jsou. Suchý anglický humor, místy bohužel trochu říznutý jakýmsi poetickým blábolením a podrobnou historií každé malé vesnice na břehu Temže.
Pominu-li právě ony poetické odbočky a lekce historie, je příběh svižný a hezky člověku ubíhá. Autor k hlavní dějové lince přidává spoustu zábavných příběhů o milionech svých známých a známých jejich známých a známých známých jejich známých, kteří všichni do jednoho zažili něco, o co stojí se podělit. Rozhodně chápu, proč si kniha našla cestu do srdce tolika čtenářů.
Pokud máte rádi komické příběhy ze života a suchý anglický humor, rozhodně vám Tři muže ve člunu doporučuji (pozn. v některých vydáním se kniha jmenuje Tři muži ve člunu – o psu nemluvě). Mě osobně se moc líbila a její čtení jsem si užívala. Celé je to takové mile domácí a když už nic, vybaví vás kniha řadou výborných historek, které můžete vykládat svým známým, nebo známých jejich známých, nebo známým…. vždyť vy víte.
80%
Skvěle napsaná kniha.Když jsem jí četl poprvé,všichni se doma divili čemu se směju.Pak mi matka nahlédla přes rameno a bylo jí to naprosto jasné.I přes některé popisy míst,které jsou zdlouhavé,děj mě bere i dneska.
Celé je to taková sinusoida. Chvílemi jsou Tři muži ve člunu geniální, chvílemi je to nuda. Ale myslím, že ty dobré pasáže jsou natolik dobré, že to za přečtení rozhodně stojí!
Jsem ve 2/3 a asi ji nedočtu o:(.... rozečtenou ji mám už několik měsíců a mezitím jsem přečetla 5 jiných knih. Mám ráda suchý anglický humor, ale čeho je moc... nějak mi to prostě nesedí. Už mě ani nebaví, ani nejsem moc zvědavá co bude dál, jaké další příhody se stanou. A já musím být příběhem pohlcena, s radostí či napětím se k němu vracet, chtít znát pokračování - a to s touto knihou nemám. Stále jsem ji neodložila, vracím se k ní po kouskách, ale pokud ji nakonec dočtu, již teď vím, že se k ní víckrát nevrátím.
......
o měsíc později: nedočetla jsem, nechci ztrácet čas něčím, co mne nezaujalo a nebaví
Mám rád humoristické romány a ani tento nebyl výjimkou. Líbil se mi syrový anglický humor občas protkaný nešikovností a neohrabaností hlavních postav :D Jediné co bych knize vytkl byl neustálý popis historických míst, který mi do on knihy jaksi nezapadal. Ale jelikož to byl autorův záměr, je nutno se s tím smířit a přijmout to. Už se těším na druhý díl :)
Určitě to není špatné čtení, ale šel sem do toho s přehnaným očekáváním.... Čekal sem, že u toho budu plakat smíchy, ale kromě plechovky ananasu sem se u toho pouze pousmíval....
knížku jsem si skvěle užila v originále, krásný a bohatý jazyk se slovními hříčkami a vtipem, který mám ráda. perfektní čtení pro letní večery.
Štítky knihy
Anglie humor zfilmováno turistika dovolená léto humoristické romány
Autorovy další knížky
| 2007 |  Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) |
| 1998 | Tři muži ve člunu a na toulkách |
| 1982 |  Malvína z Bretaně |
| 2010 | Tři muži na toulkách |
| 2000 | Lenochovy myšlenky |
Pro mě naprostá jednička, už od dob puberty, smála jsem se při čtení nahlas. Je neuvěřitelné, že takto aktuální může být tak stará knížka. Já četla vydání starší (SNDK Albatros 1966), když jsem pak objevila pozdější vydání, tak se přiznám, že se mi už nelíbil novodobější překlad.
V mém vydání byla například ještě v první kapitole "horečka omladnic" - jako jediná nemoc, kterou hrdina zjistil, že ji nemá, v pozdějším překladu to byl již "sklon k samovolným potratům". Ano, jistě, v našem století už horečku omladnic nemáme, ale přece jen si nemyslím, že by se kniha měla při překladu takto přizpůsobovat současnosti...