Tři přání
Liane Moriarty
Říká se „do třetice všeho dobrého a zlého“ a pro Kettlovy sestry to platí trojnásob – jsou totiž trojčata. Rozumná Lyn se pokouší ustát roli vzorné matky, starostlivé manželky a úspěšné podnikatelky, aniž by přitom přišla o rozum. Její zdánlivě méně úspěšná sestra Cat, pracující v oddělení marketingu, se snaží nepřijít o vysněné dítě a o manžela, jakého jí každá závidí, a „chudák“ Gemma ani nemá co ztratit, střídá příležitostné práce, bydlení i muže. Ale je tomu opravdu tak, jak se na pohled zdá? Co když je ve skutečnosti všechno trochu, anebo možná dokonce úplně jinak?... celý text
Přidat komentář
Knihou jsem byla mírně zklamaná. Od Liane Moriarty z jejích předchozích knížek jsem zvyklá na nějakou "záhadu", která se poté postupně osvětluje. A podle posledních vět anotace jsem také čekala něco jiného, než mi pak bylo dáno. Postavy mi ale byly opět sympatické a čtení mi rychle odbíhalo, když jsem se ke knéžce dostala.
Asi jsem od knížky čekala víc. Na jednu stranu byla čtivá a vztah a život trojčat byl celkem zajímavý, na druhou jsem čekala trochu "hlubší" příběh. Rozebíhat se kniha začala bohužel až v poslední třetině, začátek knihy mi přišel utahaný, zdlouhavý a místy i nudný.
Málo napětí, hodně pocitů, podobný vzorec, uplatněný v Sedmilhářkách. Spíše román, než thriller.
Po Sedmilhářkách zdlouhavá a rozvláčná kniha. Přestože se četla sama a některé scény byly zajímavé, mohla být klidně o něco kratší. Každá z hlavních hrdinek měla nějaké to tajemství, ale s Gemmou jsem měla asi největší problém. Její myšlenky jsou rozutíkané a špatně jsem se v ní orientovala. Přesto jsem byla zvědavá, co se na té oslavě stalo. No.. Nic závažného..
U Liane mám vždy na začátku zmatek, kdo je kdo. Ale pak mě začne příběh tak bavit, že je těžké odejít. Posledních 100 stran jde vždy na jeden zátah až do noci. Zajímavý příběh o životě trojčat, kdy každá svůj život pojala odlišně, ale přesto k sobě mají až moc blízko.
Oddechové čtení pro ženy. Jiné knihy se mi líbily víc, ale na vyprázdnění hlavy zabírá. Jen nedoporučuji číst více knih hned za sebou.
Nejdřív jsem se do toho vůbec nemohla začíst, ale nakonec mě to docela pohltilo. Není to nijak přehnaně romantické ani ufňukané, je to trochu šílené a často i zmatené (podobně jako hlavní postavy) a snad nejlepší na tom je nápad prokládat kapitoly krátkými epizodami líčenými z pohledu cizích lidí, kteří tomu, co se odehrává, prostě jen nechápavě či pobaveně přihlížejí. Děj není nijak překvapivý ani strhující, ale v knize je opravdu barvitě popsáno, jak blízký a zároveň konfliktní vztah mezi sebou mohou sourozenci (a obzvlášť dvojčata, trojčata) mít.
Aj ked ma L.Moriarty lepsie knihy,Tri prani ma bavilo citat,trojcata a kazda iná,rozdielne zivotne pribehy...taka dobra oddychovka
Bohužel celkově příběh mě ale vůbec nechytl a jak Liane Moriarty mám fakt ráda a knihy se čtou jedna radost, tak tohle bylo pomalu za trest. Kniha mě strašně nebavila, příběh je sice fajnový a takový i ze života, ale strašně nudně pojatý. Vleklo se to, nedokázalo upoutat a mě to fakt nebavilo. Pokaždé jsem u čtení raději usnula, takže s knihou jsem strávila snad tři týdny, což je šílená doba.
Z knížky jsem zklamaná. Čekala jsem detektivku, nebo thriller a vyklubala se z toho červená knihovna. Některé scény jsou navíc naprosto přitažené za vlasy.
Závěr je předvídatelný a jen těžko uvěřitelný.
Je to super oddechovka, která se dobře čte. Poutavý příběh který zaujme, člověk se u knihy i pobaví.
Mám knihy této autorky ráda, jsou o obyčejném životě a to se mi líbí. Tato nebyla výjimkou, četla se dobře, prostě jen tak plynula.
Bylo to hrozně utahané. Neustálé přeskakování mezi minulostí a přítomností, až má čtenář co dělat, aby si pamatoval kdo, kde, kdy a s kým. V poslední třetině knihy jednotlivé příběhy konečně začínají dostávat pointu a spojují se dohromady, ale pořád jsem se do toho musela nutit, abych to dočetla.
Autorovy další knížky
2014 | Manželovo tajemství |
2017 | Sedmilhářky |
2015 | Na co Alice zapomněla |
2017 | Šílené výčitky |
2016 | Tři přání |
musím dát plný počet. spisovatelka patří mezi mé oblíbené. kniha splnila vše, co jsem od ní čekala. čekala jsem RELAX. A toho se mi dostalo. čtení zábavné, nenáročné. náročné pro mně bylo vyznat se ve jménech postav. prvních několik kapitol jsem měla v hlavě guláš kdo je kdo a kdo zrovna situaci popisuje. svůj styl (kniha jako mozaika střípků) si autorka zachovala, ten je pro mně dost zajímavý. pro holky na léto jak dělané. takže doporučuji. samozřejmě že to není žádná vysoká literatura, která změní váš pohled na svět a budete o ní bádat ještě měsíce po dočtení.