Tři přání
Liane Moriarty
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/299069/bmid_tri-prani-xj8-299069.jpg
4
1299
1299
Říká se „do třetice všeho dobrého a zlého“ a pro Kettlovy sestry to platí trojnásob – jsou totiž trojčata. Rozumná Lyn se pokouší ustát roli vzorné matky, starostlivé manželky a úspěšné podnikatelky, aniž by přitom přišla o rozum. Její zdánlivě méně úspěšná sestra Cat, pracující v oddělení marketingu, se snaží nepřijít o vysněné dítě a o manžela, jakého jí každá závidí, a „chudák“ Gemma ani nemá co ztratit, střídá příležitostné práce, bydlení i muže. Ale je tomu opravdu tak, jak se na pohled zdá? Co když je ve skutečnosti všechno trochu, anebo možná dokonce úplně jinak?... celý text
Přidat komentář
Prima pohodový příběh.))
Takovou super babču Kettleovou bych si přála.! A vlastně i nějakou stejně praštěnou ségru a možná i dvě.☺
Bylo to hrozně fajn čtení - bavilo mě to, trojčata a hlavně některé členy jejich rodiny jsem si vlastně docela oblíbila, nechyběl tomu občas vtip, občas dojemnost, občas romantika... Jenom jsem se pořád tak trochu děsila konce a bála jsem se, jestli to všem neskončí nějak moc smutně a občas jsem z knihy obecně měla takový tísnivý pocit, jako by se schylovalo k nějaké velké tragédii. Jinak se mi ale líbil styl vyprávění, nahlédnutí do třech odlišných životů i to, jak se tam trojčata sem tam objevovala z pohledu cizích lidí. Kniha v sobě neměla nic převratného, ale bavila mě.
Právě jsem dočetla a mám takový optimistický pocit... není tam nic dechberoucího, naopak, tím nenuceným popisem jsem byla hrdinkám blízko - mne se moc líbilo a hvezdicku ubírám jen za to, že nelze zcela srovnat s ostatními 5*. Milé čtení!
Kniha se četla snadno a lehce,jak už to u téhle autorky bývá. Ale příběh byl zvláštní. Do poloviny knihy se řeší jen jedna ze sester - Cat a potom se po ní slehne zem. Chybělo tomu trochu šťávy do příběhu.
!!! POZOR SPOILERY !!!
Možná kvůli tomu, že jsme od jiných knih autorky měla odstup a chybělo mi srovnání, hodnotím poměrně vysoce, protože kniha mne zase dostala. Přečtena za tři dny, ale kdyby mé sobecké děti nechtěly jíst, pít, kakat a spát, dala bych ji za jeden. Moriarty (jejíž jméno mne - coby někdejší čtenářku Sherlocka Holmese - nepřestává brát) prostě píše čtivě a vtáhne Vás za chvilku do děje, i když je rozjezd někdy těžkopádný či zmatený (u "Manželova tajemství" jsem musela vždy přemýšlet, kdo je zrovna vypravěčem a osvěžovat si, co o něm vím, nebo u "Sedmilhářek" přepínat z okamžiků "po vraždě" k těm "před").
Jednu hvězdu ubírám za to, že se Dan ke Cat nevrátil - do poslední chvíle jsem doufala, že v tomhle ohledu dojde k happy endu. Přepadení babičky mi pak přišlo navíc a zbytečné, jeho účel - kromě toho, že se z Franka stal muž jeho věku a Maxine ho požádala o ruku - mi nějak unikal...
Jinak klasický scénář - na začátku jsme postaveni před scénku, která nás navnadí a chceme vědět, co jí předcházelo. Jenže ten návrat do minulosti je tak dlouhý, že na scénu v restauraci nakonec zapomeneme a užíváme si rozběhnuté osudy, sledujeme každou sestru zvlášť a necháme se unášet proudem vyprávění. A pak to přijde a člověk se nestačí divit, i když už dávno očekával, že k něčemu takovému dojde (Gemma si to dítě prostě musela nechat!). A pak si říká, jak si na začátku mohl myslet, že ta, která hodila vidličkou byla ta a ta, když to nakonec byla ta a ta... V tomhle ohledu mi nesmírně smutný přišel Catrionin potrat - když na začátku knihy bylo napsáno, že jedna z trojčat byla těhotná, člověk automaticky předkládal, že to bude ona... V tomhle tkví mistrovství autorky, že čtenáři zboří jeho očekávání a překvapí ho, i když se mu zpětně to překvapení může zdát prvoplánové.
Trochu víc bych čekala rozpracování postavy Lyn, která ze všech sester prodělala - z mého pohledu - nejmenší vývoj. Stejně tak vztah matky k dcerám mohl být trochu víc rozpracován - celou dobu je líčena jako chladná mrcha, ale pak se ukáže, že se jen nedokázala se svou rolí popasovat a že ji vlastně dcery tak trochu chápou... těchhle záblesků pochopení tak ale bylo příliš málo na to, aby to mohlo působit katarzně. Cat a její osud mi přišly neuvěřitelně tragické a smutné; v některých momentech jsem jí velmi rozuměla. Moriarty umí velmi dobře vystihnout pocity podváděných žen či těch, kterým se těhotenství ne a ne zadařit - viz sestra Alice z knihy "Na co Alice zapomněla" (až se člověk musí ptát, jestli něco takového sama neprožila?). A Gemma pro mne měla největší tragiku - navenek pro všechny ztřeštěná, potrhlá a nesvědomitá, ale v reálu dusící v sobě hnusné tajemství...
Mužské postavy opět vykresleny nesmírně sympaticky a až trochu nereálně. Pokud v Austrálii fakt takoví chlapové jsou, jdu si snad podat žádost o rozvod a jednoho takového si najít :-).
Popadl zase knihu. "A proto ti taky nehodlám být nevěrný."
Lyn zamrkala a dívala se, jak se jí slova na stránce rozplývají a dávají se do tance.
"Protože mi připomínáš kámoše Jimba."
Zavřela knihu a pleskla ho s ní po břiše.
"(...) Ale my asi normální nejsme. Když jsme byly malé, máma nás brávala do jednoho klubu trojčat a některá z nich se navzájem zbožňovala. Štvalo nás to tak, že jsme po nich házely kameny."
"Vy jedny divošky." (...)
"Vyloučily nás za to z klubu trojčat na celý měsíc. Ty se hádáš se svými sestrami? Když jsem byla malá, snila jsem o tom, že mám staršího bráchu."
"Moje sestry by ti mě nechaly hned a ještě by ti za to zaplatily. Já se s nimi pral. Mou specialitou byl pěkně hnusnej ohníček."
"To ne!"
"Ale jo. Pak jsem si prošel etapou mladistvé delikvence a na ně jsem kašlal. (...) Potom mě jednoho dne delikvence přestala bavit, a tak jsem se s nimi začal kamarádit. Bylo to fajn. Ze dne na den jsem měl najednou tři další kamarády. Teď si navzájem radíme se vztahy."
"No páni. A co ti říkají?"
"Ále, samozřejmě samé hlouposti. Já je neposlouchám. Zato já jim radím velice moudře."
Pořád přemýšlím, co o této knize vlastně napsat...
Kniha v podstatě nemá žádný příběh, je to jen takové vyprávění o rodině, o sestrách trojčatech a jejich rodinných příbuzných.
V polovině jsem si říkala, že ji odložím a nebudu pokračovat, nejlepší byl asi konec, ale jsem ráda, že jsem dočetla a zřejmě se už k ní vracet nebudu.
Není nejhorší, ale už jsem četla lepší...
Pokud potřebujete odpočinkovou literaturu na víkend, je to dobrá volba.
Fajn knížka, co se příjemně čte. Oddechovka, žádné velké drama, prostě "jen" takové vyprávění ze života trojčat. :) mě to bavilo, postavy si mě získaly.
příjemná knížka, oddechovka, čtivá. Ze začátku jsem z toho byla zmatená, která je která, a kdo ke které patří, ale postupně jsem se zorientovala:) Moje druhá knížka od autorky a zase super:)
Velkou devízou autorky je, že umí velice věrně vystihnout lidský charakter, takže v postavách dost často můžete poznat některé povahové rysy své či svých přátel nebo příbuzných. Díky tomu je "příběh" celkem zábavný, přestože ve srovnání s jinými tituly autorky působí spíše jako ten druh příběhu, který byl napsán, jen aby v edičním plánu bylo něco od Moriarty.
Nosná linka trochu chybí, jde spíše os střípky životních situací, jimiž hlavní hrdinky procházejí. Pointou má být pak zřejmě to, že si každá z nich před 20 lety představovala svůj život trochu jinak.
Srovnání naivních přání čtrnáctiletých puberťaček s realitou všedního dne by mohlo být poměrně dobrým východiskem pro knihu. Tato přání (a s nimi i pointa vysvětlující, kam vlastně celé vyprávění směřovalo) se ale objevují až na konci knihy, což sice není nic divného, jenže tím pádem v kontextu jiných, mnohem zajímavějších situací, zanikají a závěr knihy tedy vyznívá trochu do prázdna.
Myslela jsem, že ta tři přání budou nějakou fatální příčinou toho, co se stalo na oslavě narozenin. Byla to jen taková fantazie čtrnáctiletých dívek. Ač trojčata, každá jiná.. V dětství i dospělosti. Knížka nebyla nejlepší co jsem od Moriarty četla, ale bavila mě. Taková "normální" rodinka.
Knihu jsem četla ikdyž mě tolik nebavila bohužel.
Dočetla jsem ji do konce,ale již se k ní vracet nebudu.
Dalo se to vydržet. Byť motivací mi byl jen fakt, že se mi knížka hodí do Čtenářské výzvy v bodu "Žánr, který běžně nečtu". Příběh nemá spád, je to roztahané, vlastně dlouhou dobu o nic nejde, až v druhé polovině začne vyprávění zdánlivě někam směřovat. Vše je však předvídatelné a unylé. Na konverzacích a celkovém stylu je až moc poznat, že jde o překlad z angličtiny. Se dvěma hvězdičkami jsem ještě poměrně velkorysá.
Začátek mi dal zabrat, pořád jsem nemohla vstřebat kdo je kdo a jestli už tam byl. V první třetině už jsem pochopila a celkem v pohodě jsem se chytala. Nakonec se mi líbilo vyprávění o trojčatech z jejich pohledu i z toho, jak je vidí jiní. Jo, dejte si oddechovku.
Knihy od této autorky mi opravdu sedly. Čtou se dobře, i přesto, že ze začátku máte pocit, že jste se v příběhu ztratili :-) Příběh trojčat byl opravdu fascinující.
ke čtení této knihy jsem se musela nutit a to jen kvůli autorce,která patří k mým oblíbeným. Stále jsem doufala,že se děj rozjede a nakonec byl konec a skoro nic se nestalo....
Knížka se mi moc líbila. Vlastně všechny knížky, které jsem od Liane Moriarty zatím četla, byly super. S hlavními hrdinkami - a tyhle tři jsem si hodně oblíbila - se vždycky tak sžiju, že mi až vadí, že nevím, jak to s nimi bude dál. To je asi jediná chyba těchto knížek, že nemají další kapitolu...
(2/18)
Štítky knihy
Austrálie manželství rodinné vztahy těhotenství společenské romány Sydney trojčata
Autorovy další knížky
| 2014 |  Manželovo tajemství |
| 2017 | Sedmilhářky |
| 2015 | Na co Alice zapomněla |
| 2016 |  Tři přání |
| 2017 | Šílené výčitky |
Kniha vytváří krásnou úvodní scénu plnou vnitřní dynamiky. U stolu v restauraci sedí tři sestry a slaví společné narozeniny.
Trojčata.
Do veselého slavení se s obrovskou silou vetře konflikt a výsledkem je zapíchnutá hozená vidlička v těhotném bříšku, omdlelá a zraněná sestra, která vidličkou mrskla a jedna rozumě telefonující o pomoc.
Vyzradila jsem jen úvodní scénu :o)
Moc mě potěšilo, že autorka se již ve své prvotině držela svého stylu psaní, kdy se z různých stran sbíhají nitky příběhu od mnoha lidí, aby ve výsledku utkaly pestrobarevný koberec života.
O tom v knihách autorky jde především.
O život.
O jeho barevnou škálu.
O vědomí, že co prožijeme, zasáhne nejen nás, ale i životy dalších lidí.
Příběh je křehký i silný.
Vtipný i dramatický.
O každodennu i neopakovatelných momentech.
O sourozenecké sounáležitosti i soutěživosti.
Vychutnala jsem si každé slovo.
Hloubkou mě nejvíce oslovily krátké úryvky náhodných kolemjdoucích, kteří "vyprávějí" jak někde potkali trojčata a jaký ta chvíle měla dopad do jejich vlastního života.
Trochu nechápu poměrně nízké hodnocení.
Já nemohu jinak, než doporučit k přečtení.