Třicet let na zlatém severu
Jan Welzl
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57397/tricet-let-na-zlatem-severu-57397.jpg
4
157
157
Dobrodružné i veselé životní příběhy slavného moravského rodáka, který přes třicet let pobýval v ruské, aljašské a kanadské Arktidě a jenž se stal na dálném severu eskymáckým náčelníkem.
Přidat komentář
Pokud se někdo v současné době vydá tzv. s batůžkem do světa, tak asi nikoho moc nepřekvapí. I tak může zažít spoustu zajímavých věcí a udělat hromadu fotek na Instagram. Jan Eskymo Welzl tohle udělal před více než sto lety. Žádné online připojení, žádné mapy, žádné sociální sítě, prostě jenom kárka a koník a hurá do světa, protože si vysnil, že bude žít za polárním kruhem. Už jenom tohle zní neuvěřitelně.
Další příběhy vylíčené v knize Třicet let na zlatém severu jsou neuvěřitelné ještě mnohem víc. Těžko lze posoudit, co je pravda a co dotvořila cestovatelská fantasie. V každém případě se mi líbilo léčení zmrzlých prstů. Bouchne se rukou o stůl, prsty upadnou a je vyléčeno. :):) A podobných absurdit je tam více.
Navzdory všemu se mi tahle kniha nečetla zcela snadno. Podle mého názoru je to tím, že není vyprávěné jako příběh, ale spíš jako souhrn poznámek a pozorování. Navíc je nabitá takovými příhodami, že jsem se občas koukal na obálku, jestli jsem si náhodou z knihovny nepřinesl nějaký nový díl Terryho Pratchetta. Za tohle absurdní dobrodružství na ledu dávám tři hvězdy.
Smutně krásné melancholicky dobrodružné popisy osudů z dalekého severu. Šťastný to malý velký muž. Překrásná knížka
Velká škoda, že si Welzl za dlouhých arktických nocí nepsal podrobný deník, jak je dnes v módě u každého druhého hikera, co se prošel třeba po pacifické hřebenovce. Se špetkou pisatelského nadání by po sobě zanechal neocenitelné dílo. Takhle je to pár matných vzpomínek starce s odstupem a z druhé (někdy třetí) ruky. Dokáži si představit tu zoufalost autorů, kteří se z Welzla snažili dostat v omezeném čase nějaké souvislé vyprávění. I tak očividně odvedli maximum a kniha je to pěkná, autentická a čtivá, byť na 30 let života na Sibiři je v ní vlastně jen naprosté strohé minimum.
Musel zazit zajimavy a svobodny zivot. Pokud si nebyl posera,nebal ses prace, umel ses chovat..mohl si cokoliv..krasna doba..
Čeští trampové v Americe - dokument, který mě dovedl k dlouho odkládané četbě. Dokument smutný, popisující vymírající lidský druh - trampy, český vynález, inspirovaný romantikou nekonečných amerických plání. Někteří z nich, většinou jde o emigranty po roce 1968, objevili na Aljašce hrob Jana Welzla a udržují ho v důstojném stavu. Sám autor je další originální vzácný lidský druh - selfmade dobrodruh staré školy a staré doby, kdy pohyb v severních krajích nebyl omezen železnou oponou. Jeho svérázné popisy neuvěřitelných příhod z ledových zemí blízko pólu, jsou znamenitou ukázkou vynalézavosti, pracovitosti, podnikavosti, odolnosti a schopnosti přežít v těch nejdrsnějších podmínkách. Vyprávění poučné, zábavné, upravené do přijatelné podoby (kdo slyšel staré nahrávky Welzlova vyprávění, dobře ví, co tím myslím). Jan Welzl - postava tak zajímavá, že jsem během četby zhlédl další dokumenty o něm, jsou na Youtube. Hezky to za mě vysvětlil v jednom z nich Ladislav Smoljak: "Jako literatura by se řeklo, že to bude nuda, protože on vlastně napsal - já jsem se rozhod, že pudu tam a tam, budu tam jako svobodnej člověk žít v takový oblasti, no a teď popisuje jak vyrazil, vyšel, co koupil, co si pořídil. To vlastně je strašná nuda, když to takhle řeknete a mě udivilo, jak jsem se od toho nemoh odtrhnout, od té četby."
90 % (zatím 135 hodnotících, průměr 90 %).
...
A také vypadají Eskymáci podle toho. Slabí, zdaleka neudělají takový kus práce jako běloši. A potom - jsou také líní. Viděl jsem často, že nakládali na saně těžší rybu nebo zvíře. Shromáždilo se jich, až bylo černo, jeden povzbuzoval druhého, všichni nakonec křičeli a řvali, ale žádný se do břemene nevzepřel, přenechával to těm druhým. Až přišli na to, že s tím takhle opravdu nehnou, svolali všechny ženy, zapřáhli je do břemene, povzbuzovali napřed křikem, potom je pořádně tloukli, a břemeno se pohnulo.
Zkusil jsem si přečíst zase něco na doporučení někoho jiného, a tentokrát to byla máma :). A fakt to bylo hodně dobré počteníčko, takové zajímavé a neobvyklé. Sice si Welzl něco i vymyslel, ale určitě ne všechno. Takže jsem byl spokojený a je možné, že se někdy znovu ke knize vrátím.
Krásné čtení plné neobvyklých a vzrušujících zážitků z dalekých krajů sněhu a ledu. Pokud by Jan Welzl skutečně zažil třeba jen polovinu z toho, o čem se v knize dočteme, tak už i tak se dá mluvit o úžasném životním dobrodružství. Na knihu jsem narazila zcela náhodou, nalákala mě obálka (četla jsem vydání z r. 2019) a jsem za to moc ráda. Doporučuji jako povinnou četbu všem dalším dobrodruhům, jak těm opravdovým, tak i těm, co se jen nechávají unášet fantazií z pohodlí gauče.
Páni! Jedním slovem - neuvěřitelné!
Nepochybuji o tom, že některé pasáže jsou mírně přibarvené, přesto skládám velký obdiv za to, čím vším si Jan Welzl prošel v tak nehostinné zemi, a co vše tam dokázal!
Nevím, na kolik se příběhu Jana Eskyma Welzla dá věřit, každopádně vyprávění je to poutavé a povinné pro všechny milovníky dobrodružství. Nejvíce se mi líbila první půlka knihy, kde líčí putování přes Sibiř jen s koníkem a jeho první léta na severu. Je neuvěřitelné, jakým způsobem dokázal cestovat. Dneska si může člověk pořídit drahé funkční oblečení, ale na ty tisíce(?) kilometrů pěšky by si málokdo troufl... Kapitoly ze života Inuitů či Eskymáků (nevím, co je správně :)) jsou občas natolik děsivé, že tomu raději nechci moc věřit. Je mi jasné, že faktograficky by kniha asi neobstála, ale některé pasáže o praskajícím ledu pod přílivem, o obrovských ruských řekách nebo rozlehlé bílé krajině byly hodně sugestivní...
Velmi čtivé a poutavé. Je pravděpodobné, že některé věci se Janu Welzlovi po těch letech pomotaly, některé vnímal jinak než by vnímali učenci (zatmění slunce) a některé si třeba i přikrášlil. Ale jsou tam věci, které jsem si předtím neuměl představit či uvědomit a na které jsem nenarazil v jiných knížkách. Například to, jak zamrzá moře, jaký to je ohlušující rachot. Nebo jak rychle může člověk omrznout. Nebo smrad v eskymáckých obydlích. Nebo popis cesty od Transsibiřské magistrály k Moři Laptěvů. A je to o to cennější, že to je vyprávění (zaznamenané dvěma novináři) prostého člověka, vyučeného řemeslníka, který se tam rozhodl žít. Jan Welzel nebyl žádný profesionální vzdělaný cestovatel. A komu se nesbíhaly sliny, když popisoval, jak si za polární noci ve své útulné jeskyni smažil na pekáči lososa?
V zásade jeho dobrodružnému rozprávaniu verím, no nemyslím, že je presné. Sledoval som ho na mapách. Nesedí to. Mnoho razy a značne.
Na druhej strane, nevadilo mi to, lebo na čitateľský zážitok a dobrodružno-cestovateľské pocity to vplyv nemá.
Horor: Keď prichytili niekoho s alkoholom, upálili ho. A Eskimo Welzl nám takéto strašlivé vraždy podáva celkom samozrejme a bez náznaku nejakého vnútorného problému, lebo oni - samozvanci - sa tak rozhodli z dôvodu, že Eskimáci nesmú chľastať. Dokonca sa pokladá za sudcu, popri tom, že je lovcom, strojným zámočníkom a kováčom.
Takže výsledný pocit asi taký, ako z románov Marie Jurič Zagorky; hrôza svojvoľného násilia a výborný román. Určite aj zásluhou redaktora, lebo rozprávanie samotného Welzla bol veľmi surový a nepublikovateľný materiál.
Neuveriteľné dobrodružstvá z časti zemegule, ktorú si bežný Stredoeurópan ani nevie predstaviť..
Tohle bylo zvláštní čtení. A jsem moc ráda, že jsem komentář odložila na později. O zlatém severu se mi občas zdává, z pochybovače stal se snílek, strejcovské řeči a stoleté názory pomalu zapomínám (i když ne úplně). Chtěla bych sjet řeku Yukon a zakusit sílu ruské zimy strašidelných krás...
Zaujímavá kniha, stránky sa prevracali samé. Akoby som ani nečítal, skôr počúval príbehy človeka, ktorý sedí vedľa mňa a rozpráva mi čo všetko zažil a kde bol... Čítal som vydanie z roku 1965, krásne zažltnuté stránky dodávali čítaniu starých príbehov punc navyše. Za mňa SUPER!
Výborná kniha a velké dobrodružství. Zlatou horečku už tam nezažijete, ale popis některých míst pořád sedí.
Knihu jsem četl v minulosti. Knihu jsem si půjčil od dědy. Knihu četl také můj táta, když byl mladší.
Štítky knihy
Arktida cestopisné příběhy dobrodružství dobrodruhové Edvard Valenta, 1901-1978 Jan Eskymo Welzl, 1868-1948
Autorovy další knížky
| 1998 |  Třicet let na zlatém severu |
| 2009 | Eskymo Welzl - Paměti českého polárníka a zlatokopa |
| 1967 | Ledové povídky Eskymo Welzla |
| 1997 | Cesta kolem světa 1893-1898 |
| 2010 | Hrdinové Ledového moře |
Nádhera. Welzl byl obdivuhodný člověk. Pracovitý, šikovný a čestný. Knihu sepsal spolu s novináři, aby jednak předal co nejvíce svých zkušenosti se životem za polárním kruhem, ale také aby si vydělal prodejem knihy na cestu zpět do své milované vlasti, kde byl už více doma než v Čechách. Škoda, že jsem se k této knize dostala až tak pozdě.
Kam se hrabou romány Jacka Londona! Také mě napadlo, jestli se jím neinspiroval Jára Cimrman.