Noc trifidů
Simon Clark
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12027/bmid_noc-trifidu-ViJ-12027.jpg
4
690
690
Sci-fi román volně navazující na Wyndhamův Den Trifidů. Fabule knihy se zaobírá nejenom hrozbou mimořádně agresivních rostlin, ale také vrozenou rivalitou lidí. Čtvrtstoletí po globálním oslepnutí lidstva se nevidomí i vidomí lidé neustále potýkají s hrozbou trifidů. Jak se zdá, trifidi se nejenom rychle učí, ale i mutují do nových forem a druhů. Lidé se brání, ale jedna lidská enkláva po druhé se hroutí pod náporem trifidích mas. Boj o existenci lidského druhu navíc přiostřuje náhlá ztráta slunečního světla. Hlavním hrdinou je pilot David Masen, jeden z mála letců komunity na ostrově Wight. David má za úkol dopravit do oblak Meteorologa, který má neznámému úkazu přijít na kloub. Letadlo však havaruje a Masen se po mnoha peripetiích dostává na průzkumnou loď newyorské komunity. Ta jej dopraví do New Yorku. Masen je oslepen vnějším pozlátkem komunity, záhy je však unesen a seznámen s pravým stavem věcí. Statečně se postaví na stranu odboje a bojuje proti uzurpátorovi, který hodlá ovládnout svět. 2. vydání... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2008 , PolarisOriginální název:
The Night of the Triffids, 2001
více info...
Přidat komentář
Kniha postupně dobře navázala na předchozí díl. Výborné dílo. Škoda, že nemá další pokračování :(
První půlka knihy mne ještě docela zaujala, ale dál jsem se prodíral textem jen ztěží. Nerad odkládám rozečtený příběh, ale u této knihy jsem to skoro opravdu udělal. Nakonec tedy tři hvězdy jako takový průměr. S knihou den trifidů se to nedá vůbec srovnat!
Bavilo mě to, to nemohu popírat. Čtivější je to dokonce i více než první díl. Jen konec se mi zdál už jen trochu přehuštěnej a oproti tempu na začátku to nabralo rychlý spád na úkor popisu. Člověk nestíhal vstřebávat všechny ty zvraty až jich nakonec bylo prostě moc. No a bez toho naprostého konce, kde se zjistilo, že čtvrtina civilizace je imunní bych se také obešla. Taková ledabylá zmínka na mě působila dost odflákle. Oceňuji ale snahu to celé uzavřít.
Účel pocty panu Wyndhamovi to splnilo skvěle. Není za co se stydět. Poklona panu Clarkovi za jeho úspěšnou troufalost.
V podstatě se ztotožňuji s většinou komentářů. První půlka knihy fajn, druhá absolutně ztrácí na tempu. Mohlo by to být minimálně o třetinu kratší. Blesková evoluce trifidů mi také přišla neuvěřitelná.
JAk jsem řekl, být kniha o třetinu až polovinu kratší, hodnocení by bylo mnohem vyšší...
(7.5/10) Začátek je fajn, ale ke konci to sklouzne k takovému klasickému akčňáku. Co se povedlo, je staronový záporák, jehož plán mi přišel opravdu obludný, ale docela mi vadila příliš rychlá evoluce Trifidů. Právě za to jsem strhl nějaké body, protože pochopím ještě ty věci, co byly naznačeny už ve Dni ("mluvení", schopnost se učit), ale ty nové formy mi už přišly trochu moc... za přečtení ale stojí.
Ano, jak píší kolegové, už to není takový sci-fi klenot jako wyndhamovská klasika (podobně nemůžeme vyčítat Lagercrantzovi rezervy ve srovnání s Larssonem), nicméně Noc trifidů můžeme označit důstojným pokračováním. Přestože se občas při čtení vkrádá do mysli pocit, jak by asi kniha fungovala na filmovém plátně v čele s Brucem Willisem či Arnoldem Schwarzeneggerem (akční scény plné přestřelek a výbuchů nechybí), kniha má spád a o zvraty není nouze.
Pokračování knihy mně neurazilo a hodnotím ho kladně.Navázat na jinou knihu jiným autorem je jistě těžké, ale celkem se s tím nový autor dobře popral. Kniha má své mouchy a slabiny ovšem má i nějaké zajímavé myšlenky a vývoj.Popravdě, kniha mile překonala mé očekávání.Obával jsem se , že to bude horší.Klidně bych si ji ještě někdy jednou přečetl.
Nebyl bych až tak tvrdý, jako někteří autoři předchozích komentářů, ale i pro mě byla knížka v podstatě zklamáním. Jak už bylo řečeno, děj se rozeběhne celkem hezky, ale druhá polovina, možná závěrečná třetina, je poplatná paperbackovému vydání a hodnotit dílo jako béčkové je vcelku lichotivým hodnocením.
Typický příklad toho, jak to dopadne při navazování na klasiku žánru - ztráta času, iluzí i nervů.
Wyndhamovy Trifidy jsem přečetla jedním dechem a věřila, že takhle by se události skutečně mohly odehrát. Proto jsem se těšila na pokračování, byť od jiného autora - ovšem marně. Clark zjevně předpokládá vysokou natvrdlost čtenářů, a neustálé opakování informací (a místy snad i stejných frází) mi celou dobu značně drásalo nervy. Byla bych ochotná to skousnout, pokud by kniha měla slušný či aspoň logický děj - který ovšem taky postrádá. Tolik logických nesrovnalostí pohromadě jsem už dlouho neviděla (pozor, spoilery: Jak mohli trifidi tak rychle zmutovat? Evoluci to trvá celé generace! A proč by američané měli mít něco proti jakémusi Torrencovi? Proč by se vzdávali svého pohodlí kvůli otrokům? Proč posílat na průzkum toho jediného, který kulhá? A proč indiány najednou zajímá, z jakého důvodu jsou imunní?). Konec je ještě horší - strašný a patetický, chybělo jen odkráčet do slunce západu.
Pro mě příjemné pokračování Dne trifidů. Klobouk dolů před spisovatelem, který si troufne na pokračování takové legendy. A podle mě se povedlo.
Nebylo to to pravé Trifidí, ale jako pokračování je to velmi zdařilé a povedené. Je to už dnes prostě takový trend, že si někdo jiný napíše pokračování k něčemu, co nenapsal. Ale když se to povede, je to dobré.
Na to, ze je to "nastavovana kase" a jeste k tomu od jineho autora, se to celkem povedlo. Libila se mi srazka venkovskeho kluka z mirumilovneho prostredi s krutou realitou okolniho sveta. A napada me, ze mozna tady se trosku inspirovala Suzanne Collins prostredim, ktere me tak nadchlo.
Začátek vypadal velmi slibně. Slabší než Den, ale přesto dobře čtivé. Asi od poloviny knihy jsem četl jen proto abych to měl za sebou a věděl jak to vše dopadne.
Ke knize jsem přistupoval s obavami, neboť jsem jí začal číst bezprostředně po dočtení Dne trifidů, ale musím říci, že Simon Clark se nelehkého úkolu zhostil více než slušně. Ocenil jsem, že hlavní úlohu v knize svěřil synovi hlavního hrdiny ze Dne a ne znovu staršímu Masenovi. A ještě víc mě potěšil hlavní zápornou postavou, to byl dle mne výborný nápad. Celkově se mi kniha líbila víc než jsem čekal, rozvinutí Wyndhamových myšlenek ze Dne trifidů se autorovi podařilo velmi dobře, i když jednu poznámku si neodpustím. Ve Dni trifidů Wyndham připisuje vznik Trifidů Číňanům, zatímco Clark Rusům. Asi nějaká osobní animozita. :)
Shrnuto a podtrženo, přes některé drobné zádrhely v logice, kterých se ovšem nevyvaroval ani autor Dne, je kniha myslím důstojným pokračováním a lze ji s klidným svědomím doporučit k četbě.
Máme co do činění s fantasy, takže víc než skryté odkazy a hlubší myšlenky můžeme očekávat hlavně akci a napětí. Obojího Noc trifidů nabízí dostatek. Způsob vyprávění je svižný, Clark si na zbytečné odbočky a kličky nepotrpí. Noc trifidů žene rychle vpřed až k závěrečnému velkolepému finále.
Jako den trifidů je jasně lepší, ale určitě považuji Noc Trifidů za kvalitní scífko hodné přečtení..
Noc trifidů
Ta evoluce trifidů byla trošku moc rychlá, ale i tak se mi toto volné pokračování líbilo.