Třinácté nebe
Neil Smith
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/295630/mid_trinacte-nebe-4F6-295630.jpg
4
25
25
Je první týden školního roku a Oliver Dalrymple, neoblíbený a vysmívaný outsider, který je posedlý biologií a chemií, stojí u své šatní skříňky a v duchu si přeříkává periodickou tabulku. To je poslední, co si pamatuje, když se náhle probudí a zjistí, že se ocitl v podivném nebi zvaném Město a určeném jen pro třináctileté. Brzy se dalším nebešťanem stane jeho spolužák Johnny a přináší s sebou první kousíček do obrazu, který se hrdina snaží složit, aby se dozvěděl, jak a proč zemřel. Ve Městě nerostou stromy ani nežijí zvířata, jsou tam jen nekonečné řady cihlových ložnic obehnaných vysokými zdmi. Nikdo tam nestárne, ale každý je trochu jiný, než jaký býval za života. To, pro co se Oliverovi doma vysmívali, je teď předností a on si získá kamarády. Najednou se cítí šťastný, je to pocit, který dosud nezažil. Jenže posmrtný život má i svou stinnou stránku: Oliver a Johnny pátrají po tom, co se v onen osudný den stalo, a přitom odhalují znepokojivé skutečnosti.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno:
2016
,
Argo
Originální název:
Boo, 2015
více info...
Přidat komentář
Mě kniha úplně nezaujala. Příběh byl zajímavý,ale nic co by mě nějak nadchlo.
Chodím do jedné malé knihovny. Mají tam malý regál s novinkami, kde pokaždé najdu něco, co za to stojí. A tahle knížka patří mezi perly letošního léta.
Skvělá kniha. Drsná, napínavá, dobře napsaná, orginální, silná. Čtu ji svému osmiletému synovi a je plně pohlcený. I když je to drsné a silné, je to pro něj dobré téma a dokáže o něm zajímavě přednášet.
Velký literární počin. Škoda že není více známá.
POZOR, SPOILER
Podezření, že Johnny pude střelcem, jsem měl tak od 20. strany. V průběhu knihy jsem se radoval, že jsem měl pravdu, ale ouha, jak šeredně jsem se spletl.
"Ach můj Zigu." (ano, ten Jenin hlas z Přátel je nutností) Tak tohle je prostě to největší literární překvapení tohohle roku. Ta knížka je (pro mě) prostě dokonalá (a že jsem ji víc než mnohokrát vyhodila z košíku než jsem si ji doopravdy koupila, za to se budu hodně dlouho stydět) A co na tom, že to třinácté nebe je dost divné a ještě divněji funguje, že by se tam nejspíš víc lidí zbláznilo, než odpočívalo v pokoji, že je dost zneklidňující, že si vás tam bůh tak trochu upraví, abyste zapadali i to, že se tam dostanou lidi, kteří jsou ochotni udělat mnohem horší věci po smrti než za života. To všechno není důležité, protože jediné na čem záleží je Oliver a Johny.
Olivera zvaného Bubu byste určitě našli na autistickém spektru (rozhodně je blíž k extrémní hranici než většina populace). Ve škole moc nezapadá, s lidmi to příliš neumí, za to miluje vědu. Stejně jako jeho velký vzor Richard Dawkins je ateista. O to překvapenější je, když se ocitne v 13. nebi. Tam začíná nejzajímavější dobrodružství jeho života. Tedy po-života.
Třinácté nebe sice pro mě nepřekonává Podivný případ se psem, ale nutno říct, že je těžké srovnávat dvě knihy, které jsou každá postavena trochu jinak, byť pracují s podobným tématem a postavou. Třinácté nebe má strhující příběh, který navzdory Oliverově tendencím k zamýšlení se nad fungováním nebe letí dopředu tak zběsile, že jsem knihu přečetla za necelé dva dny. Jen nejsem schopná odhadnout, nakolik je kniha skutečně pro mládež (možná teenagery podceňuji...).
Kniha typu "střídavě oblačno". Tu a tam přemýšlivá a pomalá, tu a tam akční a až zběsile k závěru letící; tu a tam drsná a nelítostná, tu a tam dojímající (se); tu a tam skvělá, tu a tam banální... Taková jemnější verze Pána much s příchutí Žita a ve Chboskyho omáčce... (Zkuste si říct poslední větu nahlas. Asi tak se kniha čte.)