Trosečník sibiřský
Světlana Glaserová
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552255/mid_trosecnik-sibirsky.jpg
4
148
148
Volné zpracování vzpomínek autorčina otce, který se narodil v roce 1925 v Sovětském svazu. Po otci Čech, po matce Rus. Slávek pokojně strávil první léta života na Sibiři v rodinné zemědělské usedlosti. Kulaci však byli nepřáteli revoluce, proto se otec rozhoduje statek odevzdat a oba rodiče se čtyřmi malými dětmi cestují i s krávou Stračenou v dobytčáku do Vladivostoku. Přicházejí další anabáze přes pouště Tádžikistánu i zasněžené pláně Západní Sibiře a nekonečné stepi. V roce 1937 je otec zatčen a ze zbytku rodiny se stávají psanci. Matka s dětmi se přestěhují do Československa, ale Evropa stojí na prahu druhé světové války. Líčení těžkého života i hrůz hladomoru z pohledu dítěte dodává vypravování určitou míru odlehčenosti.... celý text
Dobrodružné Pro děti a mládež Historické romány
Vydáno:
2024
,
Tympanum
Interpreti: Světlana Glaserová , Jan Zadražil
více info...
Přidat komentář
Příjemné překvapení čtenářské výzvy, bez níž bych po knize určitě nesáhla. Zážitky z putování celé rodiny jsou opravdu dobrodružné.¨Jak to bylo se Slávkem dál se můžeme dočíst v knížce Rusanda na větvi, úplně pozitivní to však není.
Vyzdvihla bych zpracování a ilustrace, na první pohled velice pěkná kniha, i když na můj vkus velká a hlavně těžká. Nejsem si jistá, jestli může mít někdo detailní vzpomínky již od velmi útlého dětství, ale chvílemi jsem měla pocit, že Slávek byl prostě dobrodruh a rebel a to se odrazilo i v jeho popisech zážitků. Na kolik jsou opravdu všechny autentické nebudu polemizovat, ale jistě bude něco "přikrášlené" stejně jako Slávkova oblíbená historka, jak Evžena málem sežrali vlci. Sice je to literatura pro děti a mládež, ale asi knihu čtou hlavně dospělí. Největší hodnotu musí mít hlavně pro autorku a její rodinu. Název bych asi volila jiný, vzhledem k tomu, že ne vše se odehrává pouze na Sibiři, vždyť světoběžník Slávek se nakonec dostal i do Československa a Německa.
Knihu jsem začala číst s mírnými rozpaky, ale zhruba od 50té stránky mě začala opravdu bavit. Neuvěřitelné putování a šílené zážitky Václava Kličky a jeho rodiny z třicátých let minulého století. Velmi čtivé a odlehčené vyprávění očima malého klučiny. Chvílemi se četlo s úsměvem na tváři a jindy s mrazením v zádech. Doporučuji i jako povinnou četbu.
Knížka se mi moc líbila, dobře se čte, osud rodiny je zajímavý, krutost stalinistických poměrů si naštěstí ani neumíme představit, a přesto se často mezi těžkými a dramatickými odstavci ukázal i humor nebo nadsázka, což bylo příjemné. Měli to všichni těžké, ale já, stejně jako ostaní čtenáři, se přidávám: chudák maminka. Knížka je určená pro děti, ale myslím, že hodně osloví i dospělé
Kniha se mě moc líbila. Popis těžkého života v Sovětském svazu ve třicátých letech 20. století, náročné cestování z jednoho konce země na druhý, vyhoštění do předválečného Československa a život za války. To vše viděno dětskýma očima. Ať už čistá nebo přibarvená pravda, pro malého kluka to přes všechna negativa muselo být úžasné dobrodružství. Teprve s přibývajícím věkem a starostí o živobytí dobrodružství končí.
Škoda, že autorčin tatínek nestihl zaznamenat více svých vzpomínek. Ale autorka nenechala příběh neuzavřený. V doslovu stručně dovyprávěla příběh své rodiny.
Neuvěřitelný příběh malého chlapce, který cestuje po světě aniž by tušil, že kolem něho zuří válka. Určitě doporučuji.
Obdivovala jsem tu maminku, s dětmi se neustále balit a valit do nejistoty, musela to být svatá žena. Neumím si představit, že bych sbalila své děti (jenom 2), "všechny věci" a jela dobytčákem tisíce kilometrů.... Poměry v Rusku, co si budeme povídat, někdo z nás tuší, ale asi nikdo si to neumí ani představit. (Naštěstí) Sice o tom čteme, bohužel realita byla asi ještě horší. Psáno s nadhledem dítěte, které když v tom vyrůstá a nic jiného nezná, nepřipadá mu to až tak příšerné.
Moc se mi líbily ilustrace - staré fotky s domalovanými obrázky, tedy aspoň si to myslím, byly nádherné, mělo to atmosféru.
15let Slavkova zivota se odehrava tu i onde, hlavne v Rusku, Nemecku, Praze, Ostrave a Vysokem Myte. Kolikrát jsem si rikala, co bych ja byla schopna zdokumentovat a vzpomenout si co jsem prozivala v detstvi nebo parafrazovat rozhovory. Moc by toho nebylo!! Mela jsem ho totiz dost poklidne oproti Slavkovi. Az jsem si taky nekdy rikala jestli si vetsi cast nevymyslel, kdyz kolikrat je zmineno, ze spoluzakum vykladal pribarvene historky. Rozhodne knihu doporucuji a poslu svym rodicum, urcite se jim bude libit.
Moc pěkná knížka. Všechny ty hrůzy stalinismu a nástupu války viděné a popsané perspektivou malého chlapce zde mnohdy vyznívají spíše jako velké dobrodružství, ale je jasné, že ve skutečnosti jde o velmi těžké období minulého století.
Trosečník se mi líbil, četl se dobře. Všechny útrapy a problémy jsou psány z pohledu chlapce, takže působí jako velké dobrodružství, ale nechtěla bych zažívat to, co musí překonat maminka.
Komentář k této knize jsem musela nechat uležet. Tak silně mě příběh zasáhl. Jedním slovem - nádhera. Velmi se mi líbilo vyprávění příběhu z pohledu chlapce. Všechny ty hrůzy, které se ve 30.letech děly v zemi sovětů pod diktaturou velkého Stalina, zvládla rodina očima Slávka (Vaška) s lehkostí. Putování rozlehlými pustinami v těplušce je pro malého kluka velkým dobrodružstvím. Stejně tak pobyt v Šurabu, v úplně jiném světě, uprostřed Tádžekistánu, kamenité pouště, kam se člověk dostane pouze na hřbetě velblouda. Setkání s naprostou chudobou a hladomorem, který touto dobou v Rusku propukl. A pak zase cesta zpět na Sibiř a nakonec do Československa, které se v roce 1938 stalo obětí Mnichovské dohody. Hltala jsem stránky jedním dechem.
Co jsem obdivovala, byla statečnost maminky. A také jsem si uvědomila, jak těžké pro ni muselo být “pustit” své děti do světa. V době, kdy se musela postarat o děti sama a navíc v cizí zemi. Vůbec si to nedovedu představit, ale na druhou stranu si Slávek našel svoji cestu sám. A tvrdá služba či shánění živobytí v pubertálním věku má také něco do sebe. V dnešní době, kdy mají mladí vše, nač si vzpomenou a vlastně se nemusí o nic starat, by taková “škola života” byla tou nejlepší terapií.
Kniha je krásná, laskavá a přitom s velmi hlubokým obsahem. Souhlasím s tím, že by se měla stát součástí školních čítanek a seznamů doporučené četby.
Děkuji za čtenářský zážitek, Trosečník Sibiřský získává čestné místo v naší knihovně.
Jednoduchým stylem sepsané vzpomínky na rozhodně zajímavou a těžkou dobu. Jen název je trochu zavádějící. Možná bych spíše volila "Světoběžník", jak se sám nazývá hrdina knihy Slávek.
Moc hezká a zajimavá kniha. Ačkoliv knihy vyprávěné z pohledu dítěte nevyhledávám, velmi mi zajímá život v bývalém SSSR a Sibiř. Nejzajímavější čast knihy byla odehrávající se na území Sov. svazu: cestovaní, příroda, politické poměry, ale predevšim jak rodina držela pohromadě. S přesunem knihy do Československa už byly příběhy pro mě těžko uvěřitelné a jestli je to celé pravda, tak fakt “čumím” . Po přečteni doslovu se nemuzu zbavit dojmu, že ve skutecnosti nebyl pan Klička v Čsr moc sťastný. Krásná kniha, rozhodně si ji přečtěte.
Na databázi je dokonce i jeho profil s psedonymem, když pak jako dospělý psal knihy ;)
Tři body jsou za práci, kterou si autorka dala při sepsání a přepsání tatínkových vzpomínek. V každé rodině jsou příběhy starší generace, o kterých se ví. Často jsou to velmi silné, emotivní příběhy. Ne všechny rodiny si dají práci při zachování těchto příběhů. To oceňuji.
Bohužel ne všechny příběhy jsou přenosné, a proto nemůžu hodnotit lépe.
Velice hezky napsaný skutečný a sotva uvěřitelný příběh chlapce , který musel odcestovat z rodného Ruska do předválečného Československa.
Vyprávění malého Václava - Slávka jsem si doslova zamilovala. Ta lehkost, ten nadhled, ten optimismus, které autorka dokázala do svého díla vložit, čtenáře smiřují s tragičností a hrůzou reality, v níž se celá rodina neustále nachází. Obava z toho, že budete muset číst další knihu o děsivých osudech vyděděnců v bývalém Sovětském svazu, je proto naprosto lichá. Dětská nevinná duše se dokázala vyrovnat s realitou mnohem snáz než dospělí. Jakoby se malý Slávek prostě jen smiřoval s každou novou a mnohdy zas o něco příšernější situací, do níž se on i jeho blízcí dostávali a ještě si dokázal najít to, co bylo alespoň trochu pozitivní...Knížka se prostě čte moc dobře a podle mého je určena i dětem. Koneckonců, skutečný příběh dokáže mnohem důvěryhodněji ukázat, jaké neuvěřitelné hrůzy se ještě nepříliš dávno a nepříliš daleko skutečně odehrávaly.
U mne plný počet a doporučuji :-)
Štítky knihy
vlaky stalinismus životopisy, biografie dětství Sibiř Sovětský svaz dětský hrdina zločiny komunismu pro dospívající mládež (young adult) podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2018 |  Trosečník sibiřský |
| 2020 | Osiánův cestovní kotlík aneb S Kelty nejsou žerty |
| 2016 | Rusanda na větvi |
| 2015 | Kdopak by se šmejdů bál? |
| 2022 | Bedřich z Ořecha |
Popis života v SSSR ve 20. a 30.letech očima malého chlapce, který díky své zvědavosti zažívá různá dobrodružství a chce se stát pionýrem a ruským básníkem, je velmi poutavý. Příběh jedné česko-ruské rodiny, která se raději dobrovolně vzdala statku, aby se nestali kulaky, a putovala po ruských dolech, kde otec pracoval jako zahraniční odborník, vykresluje nelehký osud miliónů obyčejných lidí ve stalinistickém pekle. Malý Václav (Věnčeslav- Slávek) měl boty z toulavého telete a bezhlavě se vrhal do každého dobrodružství. Maminka Antonie byla hotová světice.
SPOILER:Bylo mi líto bratra Evžena, kterého popravili Němci za to, že ruským zajatcům donesl jídlo.