Alžběta z Yorku: Poslední bílá růže

Jak to říct... Už dlouho jsem nezažila takové zklamání. Knihy od Alison Weir jsou mojí srdeční záležitostí. Zbožňuju je, stojí na předním místě v mé knihovně a pravidelně se k nim vracím. Na tuhle jsem se těšila a nemohla se dočkat, až ji budu mít v rukách. Po několika prvních stranách mi ale zamrzl úsměv na rtech a každá další stránka potvrzovala neblahé tušení. Prostě a jednoduše, takhle zmršený překlad jsem už dlouho nezažila. Gramatické chyby by člověk ještě odpustil, záměnu jmen nebo pojmenování pro rodinné příslušníky snad taky. Ale takhle zprasit vyznění celého příběhu... Překlad je podivný, často naprosto nelogický, zarážející a neohrabaný... Věty bohužel dost často vůbec nedávají smysl nebo jsou seskládané dohromady podivně strojeně. Tu a tam pod tím vším zazáří původní příběh od Alison, ale ta mizérie překladu mu bere veškerou živost, krásu a barvitost.

Přitom překlady pana Zdeňka Hrona bývaly výborné- Šest žen Jindřicha VIII i Jindřich VII: Král a dvůr jsou famózní knihy. Netuším, co bylo příčinou, tak špatně odvedené práce u Alžběty z Yorku, ale zklamání je to obrovské.

Moc jsem se na tuto knihu těšila, po těch šesti královnách namlsaná, co bude dál. Teda ale mám obrovský problém s překladem. Špatně se to čte, občas se musím vracet, protože mi věta nedává smysl. Tak jsem se jukla, a zjistila jsem, že celou sérii královen překládala paní Křístková, a to se četlo samo. Tuto knihu překládal pan Hron a tento překlad mi opravdu nesedí... Ani nevím, jestli knihu dočtu :(