Tulák po hvězdách
Jack London
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/130/bmid_tulak-po-hvezdach-6GG-130.jpg
4
3158
3158
Tulák po hvězdách vyšel poprvé v roce 1915. Jack London byl inspirován skutečným příběhem nevinně odsouzeného Ed Morrella, který si vytrpěl pět let samovazby. Londonovi se podařilo prosadit obnovu procesu a Morrell byl v lednu 1914 z věznice v San Quentinu propuštěn. Na základě jeho vyprávění autor vytvořil skutečnou báseň o svobodě a utrpení bezmocného jedince. V románu pak ostře obžaloval americkou justici a odhalil barbarsky surové metody vězeňských správců...... celý text
Literatura světová Romány
Přidat komentář
Krásné filozofické, dobrodružné dílo. Velmi nadčasové dílo. Ke knihám se velmi málo vracím, ale toto dílo bude pravděpodobně zařazeno na úzký seznam knih, k znovu prečtení. Rozhodně doporučuji.
(SPOILER)
Jak je možné, že se mi tato kniha dostala do rukou až nyní? Měla jsem dojem, že čtu hned několik románů najednou (Mistra a Markétku, Robinsona, Hrozny hněvu, Staříka...). Stránky plynuly a přitahovaly mou pozornost v každé volné chvíli. Hledala jsem souvislosti na internetu, hltala informace.
"Protože žena je krásná...pro muže. Je sladká jeho jazyku a voňavá jeho chřípí. (...) ona mu umí rozechvět duši."
"Jen duch sám přetrvá a pokračuje v budování sebe sama, jak se stále probíjí ke světlu prostřednictvím následných a nekonečných inkarnací. Čím budu, až zase ožiju? To bych rád věděl...Rád bych to věděl..."
"Tisknu ti ruku na rozloučenou, kamaráde. Vím, že zhoupnutí na provaze pro tebe bude hračka."
Top.
Hodně filozofické dílo. Sama jsem si na základě tohoto zkusila trochu se "odpojit" a bylo to dost meditační.
Věřím, že když (až) to budu číst znovu, bude v tom úplně něco jiného.
Jsem ráda že díky doporučení od kolegyně z práce jsem se k této knize dostala. Velmi zajímavý místy bolestný příběh o síle a nezdolnosti duše. Chování dozorců k vězňům mě hodně zarazilo, ano byli to násilníci a lidé odsouzení za vraždy ale je dozorce lepším člověkem než vězeň když je sám násilník....? jen své krutosti provádí ve jménu spravedlnosti....
Říká se, že Star Rover je klasika. No, ok. Líbí se mi, jak o duši J. L. přemýšlí a celé to krásně popisuje v příběhu, jenž se neutápí v dlouhých popisech, ale jde tvrdě po ději.
Zase jsem jednou rozšířil řadu svých Oblíbených.
Jak já tuhle knížku miluju! Je to jedna z těch knížek, kterou si můžete přečíst v jakémkoliv věku a vždy pro Vás bude znamenat něco jiného.
Není to klasicky dobrodružný román, ale spíš příběh o transcendentním převtělováním.
Klasika od klasika. Za mě po třetině knihy nic, co by mě zaujalo. Příběh rozhodně silný, ale autor mě nedokáže nijak zaujmout, že bych se pohyboval dobře v příběhu nebo měl zájem pokračovat. Škoda. Audio ČRo: Docela chápu, proč jsem to nedočetl. Kniha je přesně ten žánr, který je vlastně dosti psychologický jen o jednom tématu a periodě, která je tak konkrétní, že mi nepřijde nijak strhující. Rozumím, proč je toto dílo významné, ale nějak jsem si nemohl nevzpomenout na Shawshank a na to jak byl zpracovaný lépe. Alespoň za mě.
Na předních příčkách top10 mých nejoblíbenějších knih, četl jsem několikrát a vždy si něco nového odnesl. Dokonce jsem zvolil jako četbu našim větším dětem, také ony byly nadšené. Tolik zážitků a jen jedna knížka...
Knížka o nezdolnosti ducha ve střetu s vězeňským systémem v Americe v prvních desetiletích 20. století. Příběh Darrell Standinga nám ukazuje optimistické vyprávění o naději, životě a vůli žít.
Pro fajnšmekry lze dodat, že na motivy knížky nahrál brněnský Progress 2 album Tulák po hvězdách a po přečtení knížky mě album začalo bavit ještě více.
Copak se smíme holedbat, že jsme holou zvířeckost v sobě překryli nějakou učasnějšií slupkou, pokud si naši spolubližní dovolí pokládat takové dotazy odsouzenci, vyadném jim napospas se vším všudy?
Nevycválaný janek se od poslušného tahouna liší pouze mírou drezury. Z mravního hlediska se dnešní individuum od svého praděda toliko odlišuje drilem. Pod nablýskaným pozlátkem se však ukrývá obdobný barbar jako v dávné minulosti. Morálku si společenský tvor lopotně pěstuje po staletí. Novorozeně do skonání zůstane neotesancem, pokud se jeho surové hrany důkladně neuhladí sáhodlouze vypilovaným brusem.
Ptám se vás, milí zlatí, oč vybroušenější móresy do nás vtloukají naši mravokárci, než nám kdysi vštěpovali Kristus, Budha, Sokrates, Platon, Konficius i autor Mahábháraty, vespolek? Pane na nebi, v úplném pravěku matky našich klanů mívaly daleko čitší štít a mnohem pečlivěji dbaly na rodinná pouta.
Tvrdím, že tehdy měly o dost vybranější manýry. Než se proti takovému tvrzení s hodnocením šmahem ohradíte, rozpomeňte se laskavě na dtěskou práci, zmanipulovanou policii, úplatné politiky, ošizené potraviny a zaprodávání dcerek z chudých poměrů. Tak hluboko bychom neklesli ani ve snu. Veškeré bytosti ovládané pánem tvorstva vydržely až doposud bez poskrvny - teprve on - samozvaný vládce, si osedlal hmotu a pustil fantazii na špacír. Leckdy proto upadá až na samé dno mravní bídy. Ostaní stojí možná pod ním, nicméně hlouběji se jakživi nepropadnou.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kalifornský spisovatel zde velmi mistrně propojil tehdy rodící se sci-fi žánr s filozofickým pojednáním o neznalosti ducha a předvedl se ve své vrcholné formě jakožto zanícený filozof, jehož postřehy jsou stále platné i v 21. století.
https://www.youtube.com/watch?v=YcKDgFEms3U
Jsem si myslela, že to bude nějaká tulácká elegie opěvující krásy Ameriky.
Ale dobrý i tak, vážně. Taková odyssea po minulých životech, hoodně drsně převyprávěná (bohužel to taky občas drhne – tzn. dlouhé popisy, opakování myšlenek).
(SPOILER) Těžko se mi hodnotí kniha s tak dobrými recenzemi od autora, který příliš nezapadá do mého čtenářského záběru. K četbě mě inspirovala právě kladná hodnocení zde a také doporučení od známého. Takže: líbí se mi nápad knihy, propojit několik dobrodružných příběhů jako líčení minulých životů hlavního hrdiny a líbí se mi také vítězství ducha nad tělem a odpoutání se od tělesné schránky, pomocí kterého hlavní hrdina "cestuje" svými minulými životy. Jeho příběhy mě většinou bavily, i když se v nich opakoval jistý stereotyp silného, výjimečného a výjimečně odolného a životaschopného muže nadaného extrémní houževnatostí. Někdy toho chlapáctví bylo až příliš, ale u dobrodružných příběhů to lze chápat. Téma reinkarnace mi není proti mysli, takže celkově mě vyznění knihy v tomto směru potěšilo. Co se mi líbilo méně byla závěrečná oslava lásky k ženě, která přišla až příliš nečekaně a ze které mi žena vyšla jako stvoření velmi hodné lásky, ale poněkud přízemní a tělesné. Jako ženu mě tento pohled příliš netěší. Co mi vadilo asi nejvíc, byla snad až idealizace vězňů, se kterými se hlavní hrdina přátelil ve svém aktuálním životě. Adorace jejich chlapáckého charakteru mi přišla neúměrná, když uvážíme, že ve svém předvězeňském životě spáchali závažné zločiny, patrně i vraždy. O těchto zločinech nebyla ani zmínka, žádné zamyšlení se, žádné pokání, což se týká i hlavního hrdiny. Podobně ani náznak, aby se zamyslel nad svými předchozími životy, plnými násilí. Celá kniha mi tudíž vyzněla jako oslava přímočarého násilí a obžaloba násilí posvěceného úřady a společností. Nejsem příznivce krutého zacházení s odsouzenými, nicméně tato jednostranná obžaloba vězeňského systému a "ctihodných občanů", kteří to tolerují, se mi zdála nevyvážená. I v případě reinkarnací by mě potěšilo, kdyby se hlavní hrdina nad svými minulými životy a jejich konci zamyslel a vyvodil z nich nějaké ponaučení, provedl sebereflexi a některé své činy kriticky zhodnotil. Překvapilo mě, že se ani jednou nepozastavil a neprojevil lítost nad tím, že zavraždil svého kolegu profesora. Pouze nenáviděl kruté dozorce a vyjadřoval respekt některým spoluvězňům, kteří obdobně jako on vzdorovali dozorcům a správci věznice. Absence takovéto sebereflexe hlavního hrdiny vedla k tomu, že knihu hodnotím pouze třemi hvězdičkami
Kniha není žádným thrillerem ani dobrodružným románem. Podle mne je to autorova úvaha o neuspořádanosti světa, kdy jedinec nic neznamená a vše je podřízeno nějakému vyššímu řádu. Autor ve svém reálném životě zajistil, aby dostal z vězení nevinně odsouzeného a po obnově procesu byl potom vězeň Morell osvobozen a tento Londonovi popsal své zážitky z vězení a to bylo předlohou tohoto románu. Jack London na pozadí tohoto příběhu mohl ke konci svého života vyjádřit své postoje k životu.
Tak tato kniha je má nejoblíbenější od mého oblíbeného spisovatele a patří k těm knihám, které určitě doporučuji všem ke čtení. I když bohužel neoslovila mé dospělé děti. Škoda. Mám ještě dvě malé děti a možná, že právě je, skvělý Jack London a třeba právě tato kniha jednou osloví :-)
Začátek knihy se rozběhl v celku dobře, je to psané místy čtivě, ale čím dál jsem četla, tím víc jsem se musela do knihy nutit. Tento žánr asi není nic pro mne. Nicméně něco od autora ještě zkusím.
Nadčasová kniha s ústřední myšlenkou síly a nesmrtelnosti ducha, koloběhu života a smrti, růstu i pádu lidské duše.
"Není smrti. Život je duch a duch nemůže zemřít. Jen tělo umírá a pomíjí...
... duch trvá a dál buduje sám sebe postupným a nekonečným převtělováním, jak se propracovává vzhůru ke světlu..."
Štítky knihy
20. století vězení, věznice reinkarnace USA (Spojené státy americké) minulé životy podle skutečných událostí mučení povídkové rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Tulák po hvězdách |
| 2002 | Démon alkohol |
| 2003 | Bílý tesák |
| 1974 | Bílý Den |
| 1988 | Mezi zlatokopy |
Není to lehké čtení už jen pro praktiky které věznice používala, ale také pro jazyk kterým Jack London píše. Doba kdy tento román vznikl je jiná (čti před 100 lety) a je to znát oproti dnešní tvorbě.
Oceňuji rozmanitost Darrellovo minulých životů i zpracování, kdy ani v minulosti neprožíval jednoduché osudy.
I přes to mě příběh vtáhl a já se vydala na toulky po hvězdách společně s Darrellem.