Tulák po hvězdách

01.08.2011

Vždycky jsem byl fascinován otázkou "co příjde po smrti?" Moc rád bych Eddu Morrellovi věřil. Tulák je vynikajicí kniha. Ten typ knihy, o které přemýšlíte ještě roky po jejím dočtení.

24.05.2011

Prvá kniha, ktorú som čítala od autora a bola som veľmi príjemne prekvapená, pretože meno "Jack London" sa mi vždy spájalo iba s dobrodružnou literatúrou. Jedinečná kniha!

18.04.2011

Je zajímavé, že London, který byl naprosto bez vzdělání a na okraji společnosti měl tolik znalostí z historie a zeměpisu a že vůbec dokázal psát tak nadčasová díla, i po sto letech sem autorovi úplně všechno věřila, jako by to sám opravdu zažil.Líbil se mi chladný přístup hlavního hrdiny ke smrti, nebál se smrti, věděl, že život je duch a ten nezemře s tělem, kdybychom všichni věděli co nás po smrti čeká, nikdo by se jí tolik nebál. Posledních padesát stránek jsem si pořád říkala jestli ho zajímá co bude v příštím životě, mě by to na jeho místě zajímalo a tak jsem byla na konci příjemně překvapena, že i sám hlavní hrdina na toto myslel.Docela mě překvapilo, že tato kniha ještě nebyla zfilmována.

11.04.2011

Jako Daniel jsem se vznášel na vlnách napětí a nudy. Tahle kniha má hodně co říct, i přesto to není kniha od které bych se nemohl odtrhnout. Kdybych jí nečetl po Klubu rváčů a před Kdo chytá v žitě, snad bych dal i lepší hodnocení.

07.04.2011

Kniha se mi líbila velmi. Co jiného dělat v temné kobce, svázaný v kazajce než se proběhnout minulými životy. Super napsané, prostě mu to věřím.

Říkáme si Homo sapiens, člověk moudrý, ale moudrosti je v nás pramálo. A ještě méně víme o tom, kudy vedou cesty lidského ducha a našeho podvědomí. A taky lidské krutosti a blbosti.

21.02.2011

Jedním dechem čtená kniha, která vás naplňuje esencí, protože si s ní rozumíte, protože vám mluví z duše, i když každému trochu jinak. Po dlouhé době něco, co mě vážně chytilo a kouslo a sálo, dokud jsem nespadl paralyzovaný k zemi. Vytkl bych snad jen občasnou Londonovu agresivitu, ve smyslu "ty, správce, jseš nula! a já jsem jednička!" - (uvítal bych trochu větší skromnost v určitých částech) ten vliv americké touhy být naprostý TOP1 je v knize bohužel patrný. a pak na konci "...Ježíše jen ukřižovali..." - tohle se mi taky nelíbilo, ačkoliv má spisovatel významově pravdu, nemusel to podat takhle - srovnávat se s Ježíšem. Prostě mi po přečtení téhle věty přišlo, jakoby London náboženství jen zesměšňoval a nepochopil, přestože je jeho kniha především o víře. I navzdory tomu dávám téhle zběsilé příručce agresivního buddhismu všechny palce nahoru... řekl bych, že tohle má hodně lidí místo Bible... a není se čemu divit, protože - Není smrti. Život je duch a duch nemůže zemřít! Kniha, které bije srdce - a to dnes chybí u většiny děl.

31.01.2011

Mám jí moc ráda. Mám jí asi třicet let a pořád je nadčasová.

28.01.2011

Standingovy metamorfózy jsou neskutečně reálné. Litoval jsem ho, že měl takovou smůlu objevit se pokaždé ve svízelné situaci. Přitom to pro něj bylo vysvobození. Nádherné myšlenky. Překvapilo mě, jak bravurně při omezeném prostoru a času zvládli adaptaci jihlavští divadelníci - http://www.asgstudio.cz/0_menu/index.htm

23.12.2010

Nádherná kniha, četla jsem ji už 3x a pokaždé v ní najdu něco nového.

30.11.-0001

Člověk je opravdu zajímavá bytost, a to co je ukryto v ní je silné, a je možné to objevit až při extrémních podmínkách, kdy se vracíme k svému prapůvodnímu já. Probuzení ve svěrací kazajce se poštěstilo Darellovi Standingovi, který prohlédl ubohost lidského bytí. Fascinující příběhy o přežití v několika životech, které zachvátila "rudá smrt".

30.11.-0001

Moc krásná kniha, nechápu že není v popředí hodnocených knih a nemá 100%

30.11.-0001

Po celou dobu četby jsem měla pocit jako bych přímo slyšela hlas Darrella Standinga vyprávějícího svůj příběh.Také mi občas připadalo jako bych četla více knih najednou,to když se vracel ke svým minulým životům.Nejlepší potom byl závěr.Jedním slovem strhující.Mně tedy Darrell Standing přesvědčil!!!
Jacka Londona mám zafixovaného jako autora víceméně dobrodružných příběhů.Touhle knihou mi vyrazil dech.

......Člověk jako jednotlivec neučinil za posledních deset tisíc let žádný morální pokrok.Tvrdím to s naprostou jistotou.Rozdíl mezi nezkroceným hříbětem a mezi trpělivým tažným koněm je jen rozdíl cviku.Cvik je jediný mravní rozdíl mezi dnešním člověkem a člověkem pře deseti tisíci lety.Pod tenkou slupkou mravnosti,kterou si vyleštil na svém povrchu,je to týž divoch jako před deseti tisíci let......