Tulák po hvězdách
Jack London
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/232635/bmid_tulak-po-hvezdach-JlL-232635.png
4
3162
3162
Poetický a zároveň tragický příběh z Ameriky počátku 20. století patří k nejlepším knihám Jacka Londona. Autor jej sepsal na podkladě skutečné události nevinně odsouzeného Ed Morrella, který si vytrpěl pět let samovazby. Londonovi se podařilo prosadit obnovu procesu a Morrell byl z věznice propuštěn. Na základě jeho vyprávění vznikla románová báseň o svobodě a utrpení bezmocného jedince.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2014
,
Labyrint
Originální název:
The Star Rover, 1915
více info...
Přidat komentář
Výborné. Moc se mi líbilo vyprávění tolika příběhů, střídané s popisem života v samovazbě. Díky tomu se knížka čte svižně a když pominu slabších posledních dvacet stran, které opět přejdou v hladký konec, tak příběh nikde nedrhne. Tulák po hvězdách oplývá úžasným jazykem, což je zřejmě zásluha jak Jacka Londona, tak překladatele Josefa Pospíšila.
Rozhodně doporučuji. Výjimečný kousek.
Tak tohle určitě ano. Sice je to už nějaký ten pátek co jsem ji četla, ale i teď po více jak 25 letech stále můžu říct, že je skvělá a pamatuji si o čem je ( což u spousty knih po týdnu říct nemůžu). A že to napsal Jack London od Bílýho tesáka? Tak to bylo další překvapení...:-)
P.s. : Teď už chybí jenom vzlétnout....
Jedna z mých nejoblíbenějších knih, je prostě skvělá a nezapomenutelná. Což mi připomíná, že bych si ji asi měla zase připomenout. Ve starším (hodně starém) překladu se jmenuje Stopami minulých životů, kdyby to třeba někoho mátlo. Je to kniha plná dobrých myšlenek.
Díky této knize jsem v 17 letech objevila výraz "astrální putování". Velmi silný příběh od dobrého vypravěče.
Zpočátku jsem byla nadšena skvělým tématem. Nejen s hrdinou prožívat nelidské utrpení při mučení, ale navíc se dozvědět, že lze to přežít a také psychologickou metodu jak. Vždycky mi totiž tyto věci vrtaly hlavou a říkala jsem si, jak bych já sama vydržela.. No ale pak přišla nezáživná dobrodružství při toulání po hvězdách a to mně docvaklo, že o tohle Londonovi šlo, v tom se vyžívá, vyprávět a psát co mu fantazie dovolí. A tak jsem si řekla, že možná i ty zážitky a prožitky mučeného člověka nejsou pravdivé, jen Londonovy představy, a zkazilo mi to celý příběh o tom, jak duch zvítězí nad hmotou.
čtena podruhé a myslím že nénaposledy. Je to kniha plná toulek a překvapivě nádherných úvah a vět.
Jaká je kniha Tulák po hvězdách? Je to kniha plná toulání a neskutečných zážitků. Muž odsouzený na doživotí co znovu a znovu prožívá životy minulé. Toulá se ve svých snech, aby nemusel snášet bolest vnějšího světa. Čtenář si z této knihy odnese dvě úrovně - první z nich je, utrpení samotného vězně Darrella Standinga, které prožívá ve věznici s San Quentinu. Druhou úrovní je úroveň duchovní. Momenty, kdy se Darrell Standing nachází ve svěrací kazajce a přivádí se do "malé smrti", aby se tak mohl odebrat mimo své tělo a navštěvovat své předešlé životy. Věřím, že ve čtenáři to na konci knihy, zanechá víc než jen pouhý pocit. Život je přeci duch a duch nikdy nemůže zemřít.
Jaký byl rok 1915 ? .. Nevím, každopádně ve všem úplně jiným než 2000, jenom lidská povaha se nezměnila.. a co ty, kde jsi byl ? .. a kde sto let předtím? ..vzpomínám si na pochybnosti když jsem začal číst tento román.. záhy mi však dal na vědomí, že vede někam mnohem dál než do věznice v San Quentin.. daleko za hvězdy.. neskutečný příběh který se každou cestou zpátky vesmírem napříč času stává skutečnějším.. asi nejlepší od Londona.
Výjimečná kniha o tom, že i v uvězněném, spoutaném a mučeném těle může žít svobodná duše a že smrt nemusí znamenat konec, nýbrž nový začátek.
Tuhle jsem četl, je to asi tak 30 let a bylo mi 15, takže mě nějaká genderové blbosti vůbec nezajímaly...a za komanče nic o výletech do životů minulých nebylo ani zmíněno. Pamatuji si, že jsem knihu četl asi 3x a vždy se zanícením. Teď jsem si jí znovu koupil a přečtu si s tím hrozným odstupem - jsem zvědav, jak po 30ti letech obstojí. Když jdu doma kolem knihovny a padne mi oko na hřbet téhle knihy, je to jako nostalgie těch let, které prolétly okolo..ale vrátit ten čas nelze.
Tohle že je víc jak 100 let stará kniha??? Klobouk před Londonem dolů. Taky mi trvalo, než jsem k ní dozrála. Začala jsem jí číst tak trochu z nouze a s despektem. London nebyl zrovna mým koněm. A ona mi přitom vyrazila dech!
Cholerický vysokoškolský učitel Darrel Standing si určitě trest zasloužil. Jestli byly podmínky ale takové, jak autor (či Ed Morrell) popisuje, pak mi běhá mráz po zádech. Oč větší muselo být jeho utrpení, velice schopného intelektuála, když nad ním měli moc tupci. A když tupec dostane moc, vždy se schyluje k tragédii. Svými duchovními útěky primitivní dozorce jen více popuzoval. Hrdý a nepoddajný člověk. Darrele, máš moje sympatie. I když si myslíš, že by žena nikdy tak silného ducha nemohla mít.
Překvapila. Zjistila jsem, že jsem celá léta vlastně nevěděla, o čem tahle Londonova knížka je. Ačkoli mám od něj přečteno vícero, k Tulákovi jsem se chystala roky s narposto jinou představou, než co nastalo. Spirituální přesah možná napoprvé člověk ani nedocení. A výtky k pohledu na muže, ženy jejich role - vypráví muž a popisuje svůj pohled. To, co jsem četla bylo o obdivu k ženě, o přiznání toho, že i kdyby v té době už existoval pojem "genderově korektní" stejně ani tehdy ani dnes nemůžeme nikdo z nás tvrdit, že detailně chápeme, jak ostatní prožívají, myslí, cítí...
Ale jo, mně se to líbilo! Hrdina je trochu šovinista, to je fakt, ale z toho, že se pokaždé narodil jako jako silný, statečný, neohrožený, krásný a já nevím co, si na zadek nesednu, páč je evidentní, že duchovně má pořád co dohánět, protože jinak by se pořád nerodil znovu a znovu, že.. :) Ale je dost možný, že právě v kazajce dospěl k vrcholu nebo hodně blízko vrcholu, takže se třeba už tolikrát nenarodí a je už blízko, hodně blízko.. jak píše.. světlu. Shodou okolností jsem knížku dočetla v den, kdy mi umřela kočka, a když jsem četla ten konec - "Čím budu, až znovu obživnu? To mě zajímá! To mě opravdu zajímá..." - na jejím čerstvém hrobečku právě dohořívala svíčka, tak mi bylo i trochu líp.
Matně zavzpomínám na všechny dosud prožité životy a konstatuji, že jsem nikdy předtím nečetl ani vzdáleně nic podobného jako tuhle spirituální očistu na těle a duši o vybudování nezlomného vědomí a ducha, který i přes neduhy a pošramocení tehdejší morálky jednotlivce přetrvá a dává tak čtenáři tolik myšlenek k zamyšlení, kolik je hvězd nad San Quentinem a celou smrti, kde v útrobách pekla doposud hrají muži ve svěracích kazajkách šachy.
Když jsem Tuláka četla poprvé (cca před 5 lety), byla jsem nadšená, milovala jsem ho, říkala jsem, že je to jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy přečetla.
Teď při druhém čtení jsem nechápala, co mě na něm tak nadchlo. Už nejsem tak spirituálně laděná, jsem více skeptická k tomu, co čtu. A Tulák je prostě... nuda a žvásty.
Ani tak nemám problém s tím, že hlavní hrdina odpoutával svou duši od těla a cestoval do svých minulých životů, to může být možné, né že ne. Ale takový bullshitting, že byl vždycky jedním z nejdůležitějších mužů (mužů!) dané epochy, to bylo na mě prostě příliš. Ano, vždycky byl muž, protože jak v závěru skvěle popsal, žena by takové síly nebyla nikdy schopná, jeho silný duch by přece nikdy nemohl být přízemní ženou.
Och pardon, já jsem vlastně žena, se svou neschopností abstraktního myšlení knihu nemůžu nikdy pochopit, že ano.
Tuláka jsem četla už třikrát a myslím, že se k němu časem zase vrátím. Je to kniha, která má u mě v knihovně jedno z nejčestnějších míst.
Štítky knihy
20. století vězení, věznice reinkarnace USA (Spojené státy americké) minulé životy podle skutečných událostí mučení povídkové rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Tulák po hvězdách |
| 2002 | Démon alkohol |
| 2003 | Bílý tesák |
| 1974 | Bílý Den |
| 1988 | Mezi zlatokopy |
Krásná slova, ale místy zdlouhavé, časté opakování stejných myšlenek. Trvalo mi dlouho, než jsem Tuláka po hvězdách přečetla, nedokázala jsem se do příběhu ponořit (ale to je asi mnou a tím, že upřednostňuji jeden dlouhý příběh před spoustou krátkých, byť spolu souvisí). Každopádně kniha s jedním z nejkrásnějších názvů zanechala dojem.