Tulák po hvězdách
Jack London
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/379375/bmid_tulak-po-hvezdach-eX5-379375.jpg
4
3152
3152
Psychologický román vychází z autentického příběhu a je obžalobou americké justice, ale i dokladem nezdolnosti lidského ducha. Darrell Standing, původně profesor agronomie, byl odsouzen za vraždu svého kolegy na doživotí. Většinu času strávil v samovazbě ve svěrací kazajce. I přesto si však dokázal uchovat svou svobodu - svobodu ducha a svobodu myšlení. Přestože byl nejpřísněji izolovaným vězněm, toulal se nejen světem, ale i časem. Každý den opouštěl jeho duch spoutané tělo, aby prožíval dobrodružství mužů z nejrůznějších historických období a tak sledoval nezničitelnou paměť lidstva. Kniha byla inspirována skutečným případem nevinně odsouzeného člověka, který strávil pět let v samovazbě, než byl v roce 1914 propuštěn poté, co Jack London prosadil obnovu jeho procesu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1921 , Ústřední tiskové družstvoOriginální název:
The Star Rover, 1915
více info...
Přidat komentář
Tam v zablešené a světlu nedostupné vězeňské cele jsem s Tulákem prožívala konec jednoho jepičího údobí dlouze zřetězené existence. Cestou z temné místnosti o čtyřech stěnách až na rozbahněné dno lidské podstaty jsem našla zárodky příběhů mnohem větších a slavnějších, které nepodléhají času ani vesmíru. Tulák po hvězdách, jehož kosti z tisícovek předchozích životů klidně odpočívají v hlíně a prachu, si přesto lyrickým a lehce ironickým způsobem stěžoval na absurditu vězeňského systému USA 20. století.
Kniha hodná dlouhému zamyšlení i malé toulce po hvězdách.
Vynikající kniha! Nejde jinak než dát plný počet hvězdiček. Dokázal bych si klidně představit, že by byla obsáhlejší, ale i tak parádní čtení.
Kniha u me byla spoustecem otazky, zda opravdu muze ci nemuze duse zemrit :) a jak dokazi byt nekteri lide takove zvirata. Pekna kniha, jen se mnohdy bohuzel necetla jednim dechem.
Tak já Vám nevím. Tohle je snad moje první knížka, kterou jsem nezvládla dočíst :-( Omlouvám se všem nadšencům zde zdejším za mé hodnocení, ale opravdu jsem se snažila... Byl to pro mě tak trochu čtenářský očistec.
Toulat se po hvězdách a zažívat různé životy - mno, nevím, nevím. Povídky bez spojitosti a se zvláštním poselstvím... Asi jsem ještě do takového žánru úplně nedospěla a nebo jsem se pustila do této knížky ve špatném období.
Každopádně některé přečtené pasáže z vězeňského prostředí byly zajímavé - abych nebyla tak přísná :).
Tato kniha se mi dostala do povědomí, když jsem jednou v rádiu poslouchal pořad Stopy, fakta, tajemství, který připravuje Stanislav Motl. Tento díl byl zrovna věnován tajuplnému životu Jacka Londona a kniha tam byla několikrát zmíněna. Kniha je to opravdu velmi zajímavá a originální. Jde vidět, že Jack London byl hlava otevřená a nezaujatá, neměl předsudky ani vůči takovým věcem, jako jsou minulé životy a nadpřirozené jevy. Dnes se s knihami na podobná témata roztrhl pytel, ještě pár let zpátky by jsme ale takové autory označily za blázny a snílky. To jen dokazuje jeho obrovský nadhled, kniha je v této době, kdy jsou témata života po životě a duchovna společností přijímána docela otevřeně, velmi aktuální. Co víc, Tulák po hvězdách dnešní knihy kvalitou jednoznačně převyšuje. Bude to asi tím, že Jack London chtěl knihou předat poselství, dnešní autoři chtějí v první řadě vydělat peníze a příběhy si vycucají z prstu. Na obálce je zmíněno, že Jack London příběh napsal, podnícen vypravováním Eda Morella. Zajímalo by mě, zda jeho příběh napsal přesně tak, jak mu ho Ed vyprávěl, jen se v něm převtělil do postavy Darrella Standinga, nebo ho napsal podle sebe, jakoby na motivy. Kdo má mysl otevřenou, příběh klidně považuje za skutečný. I když je kniha poměrně tenká, četl jsem ji docela dlouho. Nedá se číst jako normální román, kde děj svižně odsejpá, nad každým odstavcem je potřeba se zamyslet. A teď jedna malá záhada: Když jsem se při čtení dostal do části knihy, kde Darrell při své další "toulce po hvězdách" skončí v Koreji a popisuje japonskou hru podobnou šachům, zajímavou náhodou jsem na internetu narazil na reklamu, aniž bych ji vyhledal, která nabízela právě tuto hru. Jmenuje se Shogi, v knize její jméno zmíněno nebylo. Při čtení knihy jsem narazil na dvě pasáže, které by mohly shrnout podstatu a kvalitu celé knihy:
„Ti blázni! Jako kdyby mohli zardousit mou nesmrtelnost tím neohrabaným zařízením, složeným z provazu a lešení! Budu kráčet a nesčetněkrát znovu kráčet po této krásné zemi. A budu po ní kráčet jako člověk z masa a kostí, budu knížetem a venkovanem, vědcem a bláznem, budu sedět na vyvýšeném místě a sténat pod kolem“.
„A přece jen nebylo v našem příbytku stínů všechno tak všední. Například jsem naučil Oppenheimera hrát v šachy. Uvažte, jak obrovský je to výkon, učit člověka vzdáleného přes třináct cel klepáním na zeď, naučit ho různým tahům, a naučit ho tomu všemu tak důkladně, že jsme spolu nakonec dokázali dík pouhé představivosti hrát v duchu celé partie. Nakonec, říkám? Skládám další hold velkoleposti Oppenheimerovy mysli, protože nakonec se stal v této hře mým mistrem, on, který nikdy v životě neviděl šachovou figurku“.
Mistrovské dílo. Jack London je PAN spisovatel. Nejlepší kniha, co jsem zatím četl.
Touláním se po řádcích této knihy pro mě bylo stejně mimo realitu jako hrdinovi této knihy. Mou oblibou je vězeňské prostředí a vůbec by mi nevadilo, kdyby jich bylo více, ale i tak mě kniha zasáhla. Pasáže ze svěrací kazajky pro mě byly tak nepříjemné, až jsem se nachytal, jak se při čtení vrtoším. Úlety do snových realit je jako prostupování jinými knihami a každý si tu svou najde. Samozřejmě jako v každé knize najdete část, která Vás bude bavit méně, pro mě to byla část z Golgoty, zatímco z ostrova u mě naprosto vede. Zamyšlení nad ženou a jejím opěvováním také není od věci a určitě vřele doporuřuji.
Pasáže z vězení jsou úžasné, ty jednotlivé příběhy z jiných životů už méně. Kdyby vypravěč zůstával jen ve své kazajce a jeho mysl by nikam neodlétala, byl bych nadšený. Ta idea je krásná, ale příklady, na nichž je ona svoboda lidského ducha/duše ukazována, mě osobně nijak nenadchly.
Kniha Tulák po hvězdách nepatřila do mého seznamu knih čekajících na přečtení, přesto jsem ráda, že jsem se k ní dostala. Protože se jedná o téma mé výtvarné maturitní práce, byla jsem jaksi nucena si knihu přečíst, a nelituji.
Nádherná kniha, plna myšlenek, příběhů a životů. Objevovaly se pasáže, které jsem měla chuť jednoduše přeskočit, zejména zdlouhavé popisování těch životů, ve kterých se dlouhou dobu téměř nic důležitého neodehrálo.
První kniha, kterou jsem od Jacka četla, a rozhodně ne poslední. Tulákem po hvězdách mne přesvědčil.
Tulák po hvězdách je knihou,která ke mě přišla tak,jak už to některé knihy umějí. Spíš se ke mně přitoulala,než objevila. A jsem za to rád.
Knížka se mi četla velmi dobře a děj mě neustále bavil. Co se mi snad líbí nejvíce je fakt,že autor již v tehdejší době psal o tématu,které je v dnešní době opět velice aktuální. Ale dnes je tato aktuálnost bohužel spíše hysterického rázu,kdy nějáké duchovno a ezoterika nahrazuje jakýkoliv úsudek a tradici (morálka,výchova apod.),které tu bylo budováno roky a roky před časy internetu. Londonovo pojetí tématu minulých životů vnímám naopak velice prakticky-prakticky pro člověka sužovaného okolnostmi ve vězení,který tak nachází útěchu ve svém nezdolném duchu, a také prakticky ve smyslu růstu ducha člověka na obecně platné rovině.
Věřím,že pro někoho to může být těžko uchopitelná kniha,co do obsahu,ale mně poskytla velkou radost a útěchu.
Tato kniha se necetla lehce, ale ja jsem od ni dostala uzasny pridel dobrodruzstvi ruzneho druhu, na ruznych mistech v ruznych dobach.
"Nic není trvalé,jen mysl.Hmota se přelevá,krystalizuje a znovu se přelévá a jeji tvary se nikdy neopakují.Tvary se rozpadají ve věčnou nicotu, z níž není návratu.
Tento pribeh ma hloubku a poselstvi.Za mne 5*.
irónia č.1: Keď som bol malý, tak som si myslel, že byť vo zvieracej kazajke by to mohla byť sranda. Teraz, keď už som "veľký" a mám už prečítaného aj Tuláka po hviezdach, tak si to už nemyslím. Som o tom presvedčený =)
irónia č.2: apropo "zvieracia kazajka" - pri tomto pojme sa mi vždy ako prvé vybavili slová ako blázinec, psychiatria, znemožnenie pohybu osobe, ktorá bola inak nezvládnuteľná a aj napriek tomu, že som jej použitie neraz videl vo filme, až doteraz som si myslel, že zvieracia sa volá preto, lebo to má niečo spoločné so zvieraťom. Veď keď je niekto blázon a správa sa ako zviera, je preto logické, že mu nasadia zvieraciu kazajku, to dá predsa rozum :-)) Týmto sa chcem Jackovi Londonovi poďakovať, že ma z tohto môjho omylu vyviedol. A týmto je dúfam každému jasné, že v minulom živote som Darrelom Standingom nebol, lebo toto by som bol isto vedel =)
Zasvěcení čtenáře do systému nápravy odsouzených ve 20. letech minulého století, muselo ve své době způsobit slušný poprask. Pro mne zajímavé a překvapivé čtení (nevím proč, ale název knihy jsem měl zafixovaný s úplně jiným žánrem) s bohužel podivným koncem knihy, ve kterém Londonovi viditelně došel dech a nápady, jak vlastně knihu smysluplně zakončit.
Přesto knihu s klidným svědomím doporučuji k přečtení...
Štítky knihy
20. století vězení, věznice reinkarnace USA (Spojené státy americké) minulé životy podle skutečných událostí mučení povídkové romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Tulák po hvězdách |
| 2002 | Démon alkohol |
| 2003 | Bílý tesák |
| 1974 | Bílý Den |
| 1988 | Mezi zlatokopy |
Krásná, filosofická kniha, která v sobě skrývá doslova poklad.