Tulák po hvězdách
Jack London
Tulák po hviezdach patrí k Londonovým najpoetickejším prózam, hoci prostredie, v ktorom sa odohráva, tomu nenasvedčuje. Univerzitnému profesorovi Darrellovi Standingovi zmenia doživotný trest na trest smrti. Tú vo veľmi zvláštnych obmenách zažíva dávno pred popravou. Vedenie väznice ho na celé dni zväzuje do zvieracej kazajky a v stavoch blízko smrti jeho myseľ prekonáva hrubé múry a nachádza slobodu. Putuje nielen po hviezdach, ale aj po svojich minulých životoch. Darrell Standing žil už v dobe kamennej, prežil mnoho životov, bol lovcom, lukostrelcom, zažil sťahovanie národov, začiatky poľnohospodárstva, krotenia divých koní. Žil celé veky, miloval a nenávidel, a to sa mu zakaždým stalo nejakým spôsobom osudným.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , PremediaOriginální název:
The Star Rover, 1915
více info...
Přidat komentář
Kniha mě opět poučila, že vymazanost dutých hlav, kterým je dovoleno trýznit ostatní lidi, prostupuje napříč dobou, režimem, či geografickým umístěním. Vždycky budou někde lidé dobří a lidé chovající se hůř než zvířata. Oproštění od bolesti utíkáním do jiných životů člověka nutí opět přemýšlet o smrti...o tom co je po smrti. Nehledě na to, že příběhy jsou napínavé a celou knihu tak stmelují a vyživují. Jako když kořeny napájejí starý strom. Good joob Jacku!
Ano, možná se začátek četl trochu hůř, ale rozhodně se nedá říct, že by byl nudný. :) Tohle byla druhá kniha, která jsem od Londona četla a rozhodně nehodlám v čtení jeho knih přestat (jsou skvělé).:D
Nejen, že je kniha výborně napsaná (přece jenom Jack London je Pan Spisovatel), ale nadto z jejích řádků vyzařuje poselství naděje, lásky k životu a nadhledu nad smrtí a utrpením.
Ze začátku jsem s knihou měla trochu problém, a tak jsem jí odložila a vrátila se k ní opět asi po čtvrt roce.... Tentokrát se mi podařilo překousnout úvodní část a opravdu jsem toho nelitovala! I přes poměrně zákeřný začátek, který může lákat k odložení knihy, stojí za to vytrvat! Toto dílo je velmi povedené, neobvyklé, fascinující... geniální! Za mě určitě ano! Už teď vím, že jsem ho nečetla naposledy.
Duši nelze spoutat. Ani zlomit mučením, natož stovkou smrtí. Silná kniha o nezdolnosti lidského ducha a věčné lásce k životu.
Četlo se to velmi dobře.
Je zajímavé číst o tom jak si London představuje život po smrti. Jeho filosofie se částečně slučuje s mojí, ne že bych věřil na posmrtný život, ale tvrdím, že lidská mysl dokáže více, než si dokážeme představit.
Bohužel jsem přečetl s vypětím sil pouze 98 stran. Něco málo mě zaujalo (např. popis setkání s misionářem), ale většina mi přišla jako rozvleklá nic moc říkající vata, která by v knize buď nemusela být, nebo by v ní mohla zaujmout pětinu místa. Čtení jsem vzdal.
Nevěřil jsem, že tato kniha může být tak dobrá. Jacka Londona mám spjatého s úplně jiným typem literatury. Hluboký příběh člověka, který se vyrovnává se svým osudem pomocí snů/vzpomínek na své předchozí životy.
Neskutečně silné, po přečtení knihy jsem měl pocit neskutečného klidu ve svojí duši.
Excelentní. Jedna z nejlepších knih, kterou jsem četl. Měla neskutečnou hloubku a přesah. To se fakt jen tak nevidí.
Jedna z nejsilnějších knih vůbec. Zcela originální, zcela z jiného světa a přitom naše oči hltají a naše duše se zamýšlí. Kniha duševní o převtělování stejně jako snové scény jsou v kontrastu stavěné drsné reálné podmínky vězeňské. Nejemotivnější a nejduchaplnější Londonovo dílo.
Ačkoliv zde má kniha mnoho nadšených komentářů a nepochybuji o jejích kvalitách, nepodařilo se mi přečíst víc než 30 stran. Rozvleklé povídání, které nikam nevedlo. Třeba se k ní časem vrátím, ze zvědavosti a úcty ke klasikovi, teď asi nebyla vhodná doba.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih, ačkoliv se od mého obvykle čteného žánru trošičku liší. Ale jak už je řečeno v komentáři předchozím, může být i chvíle kdy neustálé opakování svěrací kazajky může čtenáře malinko rozladit. Taky se v příběhu občas člověk ztrácí, protože je tam hodně dob, postav a různě se děj proplétá, ale i přesto je knížka opravdu vynikajícím dílem! Zaslouží 5*
Mně teda - asi proto, že nejsem typickým čtenářem dobrodružné literatury - dost vadilo, že Darrell Standing v minulých životech musel být vždycky něco extra a zažívat něco neobvyklého. Pocházet z dalekých krajů nebo zažívat navýsost neobyčejné věci. Chvílemi mě to i bavilo, ale časem se mi zdálo, že se autor tak trochu předvádí reáliemi a podrobnosti, které ví o dalekých zemích. Víc se mi vždy líbily ty úvahové části z vězení či z přechodu mezi vězením a Tamtím. Po vzoru ostatních amerických autorů i London musí neustále opakovat to nejdůležitější (svěrací kazajka, svěrací kazajka, jsem v kazajce a v samovazbě) a někdy to i čtenáře mírně rozladí, myslí si snad, že jsme na tuto skutečnost zapomene? Některé části jsem musela přeskočit, abych vůbec knihu dočetla, ale nekladu to za vinu autorovi. Jeho cílová skupina bude patrně jinde než u mé osoby.
Štítky knihy
20. století vězení, věznice reinkarnace USA (Spojené státy americké) minulé životy podle skutečných událostí mučení povídkové romány
Autorovy další knížky
2020 | Tulák po hvězdách |
2002 | Démon alkohol |
1974 | Bílý Den |
2003 | Bílý tesák |
1988 | Mezi zlatokopy |
Jediná kniha pana Londona, kterou jsem opravdu přečetla skoro se zatajeným dechem. Čekala jsem sice na začátku Bílé tesáky a zlatou horečku, místo toho se mi ale dostalo astrálních horeček a lidských tesáků, obrazně řečeno. Schopnost lidí nevnímat bolest, ale i ji způsobovat, je prostě neuvěřitelná.
Proč mi přijde, že kniha musela být - alespoň částečně - inspirací pro film Mučedníci???