Tulák po hviezdach
Jack London
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/388153/mid_tulak-po-hvezdach-cJn-388153.jpg
4
3185
3185
Tulák po hviezdach patrí k Londonovým najpoetickejším prózam, hoci prostredie, v ktorom sa odohráva, tomu nenasvedčuje. Univerzitnému profesorovi Darrellovi Standingovi zmenia doživotný trest na trest smrti. Tú vo veľmi zvláštnych obmenách zažíva dávno pred popravou. Vedenie väznice ho na celé dni zväzuje do zvieracej kazajky a v stavoch blízko smrti jeho myseľ prekonáva hrubé múry a nachádza slobodu. Putuje nielen po hviezdach, ale aj po svojich minulých životoch. Darrell Standing žil už v dobe kamennej, prežil mnoho životov, bol lovcom, lukostrelcom, zažil sťahovanie národov, začiatky poľnohospodárstva, krotenia divých koní. Žil celé veky, miloval a nenávidel, a to sa mu zakaždým stalo nejakým spôsobom osudným.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2015
,
Premedia
Originální název:
The Star Rover, 1915
více info...
Přidat komentář
Kniha byla zvolena na základě takřka povrchního průzkumu jednoho z témat Čtenářské výzvy, ale naprosto předčila má mírná očekávání. Doslova mě uchvátila! Neměla jsem ani tušení, co všechno mi Tulák na pouhých 333 stranách nabídne a s upřímným obdivem i vřelým díkem za potěšující počtení ji řadím nejenom mezi top klasiky, ale i mezi nadprůměrná díla, která se nebojím doporučit. Skvělý zážitek!
Návrat po neuvěřitelných pětatřiceti letech. Okouzlení trvá. Jen těžiště pozornosti a libosti se posunulo - víc než dobrodružné a romantické příběhy od Francie a Mountain Meadows, přes Koreu, pustý ostrov, Judeu a Egypt plus chvála meditace mne zajímá nenápadné ohledávání vztahu života a smrti a to, proč hlavně London tuto knihu napsal - příšerné poměry v San Quentinu, nespravedlnost některých zákonů a nepřiměřenost trestů, včetně trestu smrti. A ten nabádavý, sebevědomý, chlapský styl s empatickými záblesky mi velmi vyhovoval.
Působivé. Jen trochu chvástavé... jako by nikdo jiný na světě nikdy netrpěl víc než tento hlavní hrdina... Odbočky do minulých životů fajn nápad, ale mě teda poněkud zdržovaly a většinou ani moc nezajímaly.
Str. 255: "...lidská osobnost je růst, součet všech dřívějších životů dohromady, jak mohl vrchní dozorce Atherton zlomit mého ducha mučením v cele? Jsem život, který přetrval, stavba vybudovaná za minulé věky - jaká to byla minulost! Co pro mě znamenalo deset dní a deset nocí ve svěrací kazajce? ..."
Str. 284: "Sedím teď ve své cele, mouchy bzučí v ospalém letním odpoledni a já vím, že můj čas se krátí. Brzy mě nastrojí do košile bez límečku... Ale tiše, mé srdce. Duch je nesmrtelný. Až přejde temnota, budu žít znovu a zase budou ženy. Budoucnost mi schovává roztomilé ženy v životech, které mám ještě prožít. A přestože hvězdy plynou a nebesa lhou, stále zůstává žena, skvoucí, věčná, jediná žena, tak jako já ve všech svých převlecích a při všech svých neblahých příhodách jsem jediný muž, její druh."
Tato kniha patří k mým nejoblíbenějším a přečetla jsem si ji nyní znovu už potřetí a stále v ní nacházím tu sílu myšlenek a únik duše za hranice poznání.
Tak já nevím. Začátek se hezky rozběhl, je to psané fakt čtivě, ale čím dál jsem šla, tím víc jsem se musela nutit, až jsem se přistihla, že některé řádky úplně přeskakuji. Bohužel toto nebyl můj šálek kávy, tak 2,5 bodu.
"Nemůžu zemřít! Jsem nesmrtelný, jako jsou nesmrtelní i oni. Rozdíl mezi námi je pouze ten, že já to vím, ale oni ne." (s.200)
Musím přiznat, že ne každou větu jsem vyloženě hltala, našlo se i několik částí, které mne tolik neoslovily a je dost možné, že si knihu už v tomto životě znovu nepřečtu. Ovšem myšlenky a poselství knihy se mnou už zůstanou nejspíš na věčnost.
Kniha mého dospívání. Poslední léta už jen souhrn pocitů, které byly tak silné, že mě stále provázely. Nutilo mě to vrátit se k téhle knize a znovu číst. Jsem unavená, mnohdy se špatně soustředím, ale teď jsem se zase zaposlouchala do vyťukávání zpráv mezi vězni a rozlétla se mezi hvězdy do minulých životů. Stále se zabývám myšlenkou, že Jack London psal to, co zažil, čemu věřil, co viděl. Kolik toho prožil z této knihy? Je to silné dílo, léty se nic nezměnilo, mám zase o čem přemýšlet.
Když si uvědomím, kdy byla kniha napsaná, musím uznat, že autor měl úžasný dar vypravěče.
Poslouchaná audiokniha.
Četla jsem víc jak před 15ti lety a tehdy jsem byla z knihy úplně unešená. Plný počet hvězdiček nechávám, i když z rereadingu už tak nadšená nejsem. V pubertě moje skorobible a dnes kniha jedna z mnoha. Ale příběh krásný, to jo.
U Tuláka po hvězdách záleží na tom, jak k němu čtenář přistupuje. Tím, že je vychvalován, dokonce vychází v edici Nejčtenější knihy světa (Leda, 2020), tak se od něj čekají velké věci a ono to tak úplně není. London je de facto spoluzakladatelem sci-fi, protože jde o jeden z prvních sci-fi románů vůbec, zároveň je ale filozofickým dílem a příběhem o nezdolné síle ducha, kterého porazit nejde, i když fyzická schránka trpí sebevíc. Obžaloba (nejen) amerického vězeňství funguje báječně a pasáže z temné kobky jsou až mrazivé a nespravedlnost až hmatatelná. Některé výlety do minulých životů nejsou až tak zajímavé a je trochu s podivem, že hlavní hrdina se vždy narodí jako hybatel děje, to se ale dá autorovi odpustit. Nesmí se samozřejmě vyhnout setkání s Ježíšem, které ho dost ovlivní a tady asi přichází klíčová pasáž knihy, která spočívá v tom, že právě víra v něco je to, co drží člověka nad vodou i v těch nejkrutějších chvílích a občas je potřeba se upnout k možnosti zázraku. Celou knihou se prolíná hodně zvláštní melancholická atmosféra, která přes veškerou krutost a utrpení dává určitou naději v to, že někde existuje lepší svět, v němž se člověk dočká relativní spravedlnosti, je všeobecně uznáván a třeba se setká s někým, kdo mu změní život. Tulák po hvězdách není kniha na první dobrou, jde spíš o dílo, které uzrává a až dlouho po dočtení čtenáři dochází, s čím vlastně měl tu čest a v neposlední řadě může někomu opravdu změnit život a dodat potřebnou naději. A takových knih opravdu není moc. 85 %
Úžasná kniha Jacka Londona o svobodě člověka, utrpení a útěku z reality před brutalitou a násilím mimo tělo, kde je lepší život. Skutečný příběh Eda Morrela naštěstí nakonec skončil díky autorovi dobře, i když to, co zažil, už nikdo nemůže vrátit :-(
(Audiokniha)
Když pominu za jakých podmínek se Darrell do věznice dostal, musím přiznat, že je to silný a nezlomný muž. Stahují se mi útroby nad nespravedlností, příšerným zacházením a při tom všem je jeho duše smířená a cestuje po hvězdách.
Moc se mi líbí hudba, která doprovází jeho toulky, hodně mi to připomíná meditaci.
A v podání hlasu Jana Vondráčka je kniha velkým zážitkem, i když na konci jsem byla hodně nalomená a smutná.
Knize jde asi vytknout kdeco: autostylizace, resentiment, brak atd.
Ale myslím, že to platí jenom do okamžiku, kdy člověku samotnému začne "téct do bot". Pak jako by to byla úplně jiná kniha ... a já prostě nemůžu dát míň než 100%
Tak jako duch stále buduje sám sebe a propracovává se vzhůru ke světlu, tak i já si budoval vztah k této knize a stoupal k jejímu zářivému vrcholu. K vrcholu knihy, kterou jsem si již dlouhé roky toužil přečíst a jejíž název mi již několik let nedával spát. A ač jsem neměl sebemenší potuchy o čem pojednává, za letních nocí mi pod stříbrem rozzářenou oblohou přinášel teplý vánek odkudsi ze vzdálených časů téměř nepostřehnutelný šepot: "Tulák po hvězdách... Jsi tulák po hvězdách..."
Nechal jsem se tedy zavřít do svěrací kazajky v zatuchlé cele a zpočátku to skutečně nebylo nic příjemného. Ale po mnoha stranách strávených v temné kobce s mě nepříjemnými lidmi jsem se i já začal propadat do jiných časů a míst a stále více nacházel zálibu v prozkoumávání oněch dob a dějů dávno minulých.
Já vím. A vždy jsem věděl. I já byl kdysi Synem Hory a Synem rýže a Synem Řeky. A žil v kmenech Medvěda, Mamuta, Tuleně, Bizona i Kosatky, byl králem Atlantidy dávno před tím, než ji pozřela poušť a kterou jsme tehdy nazývali jinak a byl jsem knězem Opeřeného hada a byl žebrákem v Pompejích a žil jsem v Londýně v dobách královny Viktorie a Jacka Rozparovače.
Všechno to dávno vím a nic z toho si nepamatuji a ze šepotu je křik v mé hlavě a Já jsem Tulák po hvězdách.
A také bych to rád věděl...
Tuto knihu jsem četla už podruhé v rozmezí asi 20 let. A teď podruhé ve chvíli, kdy jsem místo 9 dní náramné dovolené na Azorech, strávila víc než polovinu těchto dnů neprávem v karanténě na hotelu.
Celým poselstvím knihy je pro mě fakt, že duch je víc než tělo. Tělo lze spoutat, ničit, jakkoliv omezovat, ale ducha nikdo spoutat nebo omezit nemůže. Proto je velmi důležité rozvíjet svého ducha - znalosti, svědomí, empatii, .... To je to, co nám umožní dostat se dál. A snad i díky tomu nás pak nezlomí ty věci se kterými nemůžeme nic dělat.
Štítky knihy
20. století vězení, věznice reinkarnace USA (Spojené státy americké) minulé životy podle skutečných událostí mučení povídkové rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Tulák po hvězdách |
| 2002 | Démon alkohol |
| 2003 | Bílý tesák |
| 1974 | Bílý Den |
| 1988 | Mezi zlatokopy |
Tulák po hvězdách je opravu mistrovské dílo a ráda si od Londona přečtu více knih. Každý jednotlivý popsaný život Darrella Standinga by vydal na samostatnou knihu. Trochu mi stylem připomíná Ranhojiče nebo Egypťana Sinuheta, také jde vlastně o putování hlavního hrdiny, jen tentokrát minulými životy. Líbila se mi myšlenka, že lze porazit jakoukoliv bolest silným duchem a člověk se tak stává nezlomným. Jak se vnímáním a prožíváním těch nejobyčejnějších věcí dá udržet zdravý rozum i na tak nehostinném místě. Ta nenávist jakou Darrell musel cítit vůči zrádci Winwoodovi! Je těžké si to vůbec představit.