Turbulentní vesmír
Tomáš Bartoš , Miroslav Žamboch
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/269678/bmid_turbulentni-vesmir-1OQ-269678.jpg
4
123
123
Vesmír dávno nepatří jen lidem. Křemík proti uhlíku, krev proti supratekutým kapalinám, evoluce je neúprosná. Naštěstí pro Homo sapiens sapiens válčí stroje i proti sobě; spojenectví rychle vznikají a ještě rychleji zanikají, a stejně tak vznikají bytosti stojící na pomezí světů.
Přidat komentář
Tahle kniha je úlet. Bohužel úlet velmi špatným směrem. Typicky žambochovská akce utopená v hromadách nesmyslného technoblábolu.
Je mi jasné, že spousta toho má reálný základ. Například jsem hledal Clausewitzovu mez (ano, není to technověc, ale kdo to nezná, tomu to stejně nic neřekne) a narazil jsem na pruského generála Carla von Clausewitz a jeho knihu O válce. Zajímavá informace. Těžko ovšem rozlišit, co je fakt a co je výmysl. Čtenář, který nemá vystudovanou fyziku (a já nemám) nemá šanci poznat, jestli quark-gluonový led má nějaký reálný základ nebo ne. Možná někdy slyšel, že je něco jako quark-gluonové plasma. Quark-gluonový led mi příjde jako hloupost, ale nemám vzdělání na to, abych to posoudil. A nahlíženo touhle optikou v té knize vlastně nemůžu věřit skoro ničemu. A kdyby člověk z knihy chtěl vytěžit všechny opravu zajímavé reálné věci, musel by týden jen googlovat, třídit a prosívat.
A i když je tam spousta reálných věcí, jsou podané chaoticky a absolutně nezáživně.
Nějaké ztotožnění se s hlavním hrdinou? Ani omylem, klidně, ať si ta plechovka chcípne. Bojový bazmek, který havaroval vícekrát, než F16, chrlící nekonečnou záplavu hloupých hlášek... Vlastně klidně, ať si tam chcípnou všichni, protože jsou mi všichni ukradení. Není tam jediná postava (nebo "postava"), která by byla sympatická.
Děj? Nevím, komu bych měl fandit a proč. Když je baví se mezi sebou rubat, ať se rubou...
No, nicméně, aspoň jsem se poučil. Tomáš Bartoš už nikdy více a nefantasy Miroslav Žamboch pouze po předchozím přečtení recenzí :-).
Perfektní záležitost. UI hlášky nemají chybu. Přesně takhle jsem si to podle popisu představoval a moje očekávání bylo naplněno.
Dle mého názoru je autorem spíše Bartoš. Podobný styl použil v Žoldnéřích. Kniha se mi velmi líbila a doufám, že Bartoš napíše co neviděl neco dalšího
Klasický Žamboch doplněný o "technické cancy" od Bartoše. Hodně zajímavé, ke konci už je to moc podobné jiným knihám Míry. Na můj vkus hodně stručné, dal bych si nášup.
Ježíšek vyslyšel mé přání a přinesl mi pod stromeček tuto knížku.
Bude se líbit každému, kdo má rád military scifi a úspěšně shltnul Žoldnéře od Tomáše Bartoše nebo Hvězda 01-02 od Roberta Fabiana. Žoldnéře kniha připomíná prostředím - korporátní války, nové technologie a Hvězdu, zase způsobem vyprávění a hlavním hrdinou, který taky není člověk. Autoři vymysleli spoustu nových termínů, aby románu dali ten správný technický background. I když tím trochu zkomplikovali čtení a není to ta knížka, která při čtení hodně odsýpá. Na druhou stranu, děj graduje a nakonec vás stejně pohltí.
Děj bych parafrázoval následovně:
"Nejsem sice nejchytřejší umělá inteligence, ale přesto vám všem nakopu zadek"
Sympatická hard sci-fi. A to hard, tentokrát znamená opravdu HARD. Autoři nás bombardují termíny z astrofyziky, informatiky a mnoha dalších vědeckých specializací. Nutno dodat, že jsou v těchto oborech více než poučení a vše dává smysl. I když je potřeba zvýšeného čtenářského soustředění. Přestože většina hlavních hráčů v tomto světě jsou umělé inteligence (včetně vypravěče), jedná se o vyprávění hluboce lidské. Je to kniha pro milovníky military space opery o chlapovi, který má srdce na pravém místě. On je to vlastně bojový robot, který má na svém místě Einstein-Boseho jádro, ale v tomto, tolik turbulentním vesmíru je možné lecos.
Tak tohle je opravdové obrovské zklamání. Než jsem se prokousal prvním odstavcem, musel jsem se třikrát vrátit. Chci lehkou zábavu, tak jak jsem u pana Žambocha zvyklí, ale tohle je humus. U druhé části nazvané "Vnitřní nepřítel" jsem to vzdal. Na straně 26 jsem zjistil, že 1 - Hlavní hrdina je blbec, 2 - Neustále musím "překládat" spousty výrazů, pro které by se našlo krásné české slovo 3 - Vůbec nechápu vo co tady jde a 4 - Nemám komu fandit. Tady je malá ukázka o čem, že to píšu: Přestal jsem si hrát s novými gatlingy a vrátil se k opětovnému zpřesňování simulace turbulentních dějů, k nimž dochází při letu kinetického torpéda hustou atmosférou. Cítil jsem, že za temnou clonou neeuklidovské fyziky existuje řád, který - kdyby se mi ho podařilo najít - by umožnil mým střelám na základě superaktivace udržet si supersonickou rychlost řádově déle, než odpovídalo standardnímu brzdění hustou atmosférou. Neustále jsem narážel na nějaká omezení a v kostce - nebavilo mě to. Jdu si raději přečíst nějakou knihu o fyzice nebo Padesát odstínů šedi.
Pana Žambocha je pro Ústav Jaderného Výzkumu (nebo kde to pracuje) vážně škoda. Měl by se raději věnovat psaní na plný úvazek. Ať už píše fantasy nebo sci-fi, výsledkem je výborný čtivý příběh s pěknou pointou. Nejinak tomu bylo i v tomto románku (na mě trochu krátkém). Zpočátku jsem se sice trochu ztrácel - příliš mnoho neznámých termínů a nějak jsem ani nechápal, kdo je hlavní postava, ale pak jsem se začetl a odložil až po poslední stránce.
Kniha se skládá ze 4 povídek (Zrození, Vnitřní nepřítel, Pátrání, S Cháronem tam a zpět), jejichž hlavním hrdinou je UI válečného robota DB 24, který vystupuje pod jménem Kovboj. Kam přiletí, všechno rozstřílí a vyhodí do vzduchu. Používá lidské nadávky a hlášky jako např. mrazení v zádech, parádní jízda, v tom jsem fakt dobrej, apod.) Stále dokola opakující se scény: akce, hlášky, opravy, akce, hlášky, opravy,..). Překvapil mě pouze nečekaný konec poslední povídky.