Tvář toho druhého
Kóbó Abe
https://www.databazeknih.cz/img/books/79_/79790/bmid_tvar-toho-druheho-AtD-79790.jpg
4
173
173
Vědeckofantastický román o vědci, kterému výbuch znetvořil tvář. Přes veškeré úsilí lékařů zústává natolik zohyzděn, že se může pohybovat mezi lidmi pouze s obvázaným obličejem. Neschopen kontaktu s okolím, stává se anonymní, záhadnou bytostí bez tváře. Chce však takovému postavení čelit a vyrobí si dokonalou masku, která mu umožní návrat mezi lidi. Změněná podoba však změní i jeho chování. Zkouší svou novou tvář a své nové já v nejrůznějších situacích – avšak život s tváří „toho druhého“ vyústí v hlubokou rozpolcenost a manželskou roztržku.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1981 , SvobodaOriginální název:
Tanin no kao, 1964
více info...
Přidat komentář
V Japonsku, keď stratíte tvár, stratíte akúkoľvek hodnotu samého seba, stratíte svoj život, stratíte všetko. Abého román o tvári toho druhého, je akýmsi podobnestvom skutočnej straty tváre hlavnej postavy, vedca, ktorý chce svoju znetvorenú tvár nahradiť dokonalou maskou. Teraz si predstavte sami seba v podobnej situácii. Mať možnosť vytvoriť si tvár podľa vlastných predstáv. A predstavte si, že sa vám to podarí. Aký život príde?
"Čím je člověk nedokonalejší, tím přísnějším kritikem má tendence se stát."
Abé perfektne vystihol to, čo by sa mohlo v takom prípade stať. Myšlienkové pochody a celá psychológia hlavnej postavy je bravúrne premyslená, celé dielo ohromí a prekvapí svojou prepracovanosťou a tým, ako je v ňom vystihnutý jeden osud obyčajného vedca. Však každý z nás raz môže stratiť tvár, aj keď sa nemusí jednať o doslovné znenie tohoto slovného spojenia. A preto nie je na škodu, len tak sa zamyslieť, čo by sme v takom prípade robili.
"Člověk, kerý má právo soudit, má současně i povinnost vyslechnout výpověď obžalovaného." 4,5/5
Moje první seznámení s japonskou literaturou. Obecně asijské autory moc nečtu, protože jsou mi příliš cizí. Tahle kniha se mi ale líbila.
Tak originální a přec podivné, a tak dokonalé. Autor v této knize rozehrává podivuhodnou symfonii úvah a filozofování na pozadí prakticky žádného děje. Opravdu, celá kniha jakoby skoro postrádala dějovou linii, je tam pouze v náznacích. A o to podivnější pak je, že od této knihy bez děje jsem se skoro nemohla odtrhnout. Úvahy, které jsou mi blízké a i po půl století stále aktuální, a tak úchvatný styl psaní, že mi nedostatek děje ani trochu nevadil. Vlastně děj by byl možná i na obtíž, protože těch 200 introspektivních stran je napsáno naprosto perfektně. Opravdu úchvatné dílo.
Pořád se k téhle knížce v myšlenkách vracím a čím dál víc si uvědomuji její dokonalost.
dost tazka kniha. hlavne vtedy, ak vam je hlavny hrdina nesympaticky a nedokazete s s nim vobec stotoznit. uz len spomienka na tuto knihu vo mne vyvolava odpor. rozhodne vsak na nu asi nikdy nezabudnem..
Jedná se spíš o filosoficko-psychologické pojednání než o samotný příběh. Mnohé momenty různých významů pojmu "maska" jsou zajímavé. Ale dost textu se točí dokola. Kniha je vyloženě jednou velkou instrospekcí. Textem jsem se prokousával obtížně - nečetl se jedním dechem. Pro mě dílo zkousnutelné se sebezapřením. Ale okruhy spojené s tématy tvář - maska - fraška a život jsou nosné (společensky zajímavé)... Ke konci čtení knihy mi došla nadčasovost zpracování tématu... Dokázal jsem si to hlavní v "ději" (i v úvahách hrdiny) představit v současném světe.
Už hodně dlouho se mnou nějaká kniha obsahově tak nezamávala a naprosto mě myšlenkově nerozhodila. Maska, pouhé slovo, pouhý předmět o kterém tento, zdá se, geniální Japonec dokázal napsat celou knihu. Ta kniha o ničem jiném není, jen o Masce. A to je na ní to výborné. Zpočátku by se zdálo, že to nemá žádnou dějovou linii, ucelený příběh, ale ten nakonec z hromady filosofických a sociálních rozvah nejen o lidském těle, ale o mezilidských vztazích, rasismu, údělu a postavení různých věcí a činů v lidském životě, vykoukne. A to je možná to jediné negativní. Že ten příběh přeroste a zašlape do země to výbosné filosoficko-hloubavě-bádavé přemýšlení, jež tvoří značnou část knihy. Ono negativum (lehká šmouha na kráse celé knihy, jež ji však připravila o pátou hvězdičku) vygraduje v poslední část knihy, jakýsi dodatek po přečtení tří barevných deníků/záznamníků, která je dle mého názoru (vyjma popisu děje jistého filmu) naprosto zbytečná a v kontextu celé knihy kontraproduktivní. Připravilo to celý dojem z knihy o tu sílu po přečtení posledního deníku. Ta nejistota, široce otevřené dveře mnoha různým možnostem, by byla strašně krásná. Škoda.
vynikajúci námet, len škoda, že to je podľa mňa 200 stránková esej na tému tvár vs. maska....dej je minimálny, nejaký extrémny náboj to nemá a samotný obsah úvah tiež nebol úplne vhodný pre moju optiku..tak objektívnejšie myslím, že je to veľmi dobrá kniha, len ja som sa pri približne tom tisícprvom použití slova maska ( alebo tvár? ) strácala a už ma to vlastne ani nezaujímalo...škoda, že je to tak nevyvážená kniha, ktorá má svoje silné stránky, ale naopak aj miesta, kedy som uvažovala, že ak by som to nečítala v taliansku a mala na výber, skončila by znova v knižnici
Kniha je příkladem dobře vystavěného děje, který čtenáře vtáhne a... rád bych napsal, že nepustí, ale bylo by to proti mému přesvědčení. Někde uprostřed se děj jakoby zadrhne a jen velmi těžce postupuje dopředu. Přesto, že je to velmi krátká kniha, začne mít čtenář pocit, že ji nedočte. Naštěstí to trvá jen krátkou chvíli, motor se znovu nahodí a jízda pokračuje.
To je snad jediné mínus knihy, protože jinak je vše na jedničku. Čtenář se dostává někam doprostřed děje a delší dobu (pokud si nepřečetl obsah) neví co se stalo. Dovídá se to pomalu, v náznacích. Tak to autor zamýšlel a v tom tkví i velká část účinku vyprávění. Škoda proto, že je všude pečlivě zpracován děj, který kus prožitku čtenáři vezme.
Tvář toho druhého
Skvelá. Prvoplánovo i v druhom pláne. Až nakoniec metaforická rovina (relevancia tváre pre spoločnosť i jednotlivca v dnešnej modernej, citovo chladnej dobe, problém osobnej identity, narušené medziľudské vzťahy, pocit osihotenosti, krehkosť ľudskej duše, či symbol masky, faloš a pretvárka) ďaleko predbehne príbehovú a žiari nad ňou. Zmrzačený bezmenný hrdina, povolaním vedec, skúma po nehode prístup okolia k svojej osobe. Výsledkom jeho „bádania“ je však krutá, šokujúca pravda o ňom samom. Táto kniha má všetko čo má mať – príbeh, zápletku, prepracovanú psychológiu rozprávača príbehu, prekvapivý záver a tiež množstvo úvah, hlbokých životných právd, schopnosť nakopnúť uvažovanie čitateľa, ktoré jej zaručujú aktuálnosť, hoci sa dostane do rúk čitateľov mnoho rokov po svojom vydaní – a predsa má chybičku krásy. Minimalizmus, silno zvýraznený síce nezvyčajnou a pôsobivou, zdanlivo protirečivou formou výpovede (citový život hlavného hrdinu podrobený prísnej vedeckej analýze), ktorý mám inak rada, na mňa priveľmi doliehal, prenasledoval ma, takže som si text musela dávkovať po častiach. Zaskočilo ma to, nakoľko pri Písečnej žene, ktorú som čítala niekoľko krát, mi text vždy odsýpal veľmi plynulo. Takže to je dôvod štvorhviezdičkového hodnotenia a presne z tohto dôvodu, hoci knihu pokladám za vynikajúcu, na rozdiel od Písečnej ženy nemám potrebu vrátiť sa k nej.