Tvář vody
Guillermo del Toro , Daniel Kraus
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/374525/mid_tvar-vody-ww2-374525.jpg
4
330
330
Příběh jako z jiného světa zasazený do Ameriky šedesátých let a odehrávající se na pozadí studené války. Elisa žije osamělý život v malé špeluňce nad kinem Arcade v Baltimoru. Pracuje jako uklízečka v přísně střeženém výzkumném středisku a jedinou radostí pro ni je, když si před noční směnou vybírá, jaké střevíčky na podpatcích si obuje. Ale poté, co s kolegyní Zeldou odhalí utajovaný vládní experiment, se její dosavadní život navždy změní. Tvář vody je neobvyklý a křehký příběh o lásce, svobodě, sebeúctě a rovnováze v přírodě, který zpracovali dva umělci ve dvou různých médiích. Tvář vody ve filmovém zpracování obdržena dva Zlaté glóby – za režii Guillerma del Tora a hudbu Alexandra Desplata.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2018
,
Host
Originální název:
The Shape of Water, 2018
více info...
Přidat komentář
Mnoo, přečetla jsem komentáře a s většinou souhlasím. Není dobré psát knihu podle filmu/scénáře. Literárně opravdu bída.
Příběh... no... myšlenka možná zajímavá, ale taky nijak originální. A druhá půlka kniha typicky americká a konec jakbysmet. Někteří zmiňují, že se jim lépe četla druhá polovina. Mně naopak první. To jsem se těšila, co se z toho vyvine, vypadalo to slibně. Jsou tam i blbosti, jak tu již někdo zmiňoval např. že rána v boku Devóňana je zašitá a hojí se... a na konci do něj Strickland střílí a rány se hned zacelí, pak Strickland a jeho prsty...gangréna asi neexistuje... Také to, že se tam sejde partička: němá Elisa, která má snad zakrnělé žábry, psychopat Strickland, agent SSSR Hoffsteter, teplý Giles, černoška Zelda... Asi to má být poplatné době? A aby ukázali, že "jiní" lidé to měli v 60. letech velmi těžké?
Film jsem neviděla. Možná bude zajímavá ta vizuální stránka a hudba k tomu...
Sorry jako, ale zas a znovu se presvědčuji, že současné knihy stojí většinou za starou belu. Opravdu nadaných spisovatelů je poskrovnu. Ostatní je styl typu 'knihu může dnes napsat téměř každý' a rozhodně ho nelze nazvat spisovatelem. A když někde vidím napsáno bestseller, tak už vím, že to bude kravina. Ale čím to je? Lidé to jsou ochotni číst a stačí jim jednoduché a literárně nenáročné knihy. Kdyby to lidé nekupovali, nikdo to nebude vydávat.
Tvář vody je neskutečně originální příběh, se skvělýma zápletkama a ohromujícím koncem. Mluvím o knížce, film se mi nelíbil. Ale ten styl psaní :/ proč...? Naprosto nepoutavý, ztrácela jsem se v ději kdy postava vzpomíná a kdy je to realita (a ne, nemá to být záměr jak u dívky ve vlaku). Taky jsem měla problém se vžít do postav. Slabé místo er-formy. Není to špatná knížka, jen je škoda, že není čtivěji napsaná. I tak doporučuju
Není to nejhorší, ale nebýt to pro mě. je to moc soft. Kdyby to bylo trošku víc hrubý tak by to bylo lepší.
Pro mě to byla úžasná kniha. Líbily se mi všechny postavy, jejich charakteristika apod. i nejasné popisování toho tvora. Řešilo se tam spoustu věcí a i ten jazyk byl suprovej. Mně se to strašně líbilo a i ten film byl super.
Byla to skvělá kniha. Neskutečně opravdová. Teda jasně, je to fikce, ale s tolika realistickými detaily. Tolik problémů, tolik kontroverzí a stereotypů... Některé postavy mě neskutečně štvaly, jiné byly sympatické. Každá však měla velice uvěřitelný charakter, svůj vlastní svět, své vlastní problémy. Být němý. Být černoch. Být žena. Být ze Sovětského svazu. Být v Americe. Být chudý či bohatý. Matka. Milenka. Voják. Vědec. Gay. Stařec. Umělec. Snílek. Blázen.
To, jakým způsobem příběhem proplouvá voda a podivuhodný tvor, je úžasné.
Dobrý nápad, ale zpracování se mi nelíbilo. Dobré popisy děje - některé části byly jak dívat se na film, dobře naturalisticky popsané scény po faktické rovině. Na druhou stranu o utržených prstech a prostřelených rukách do detailu číst fakt nepotřebuju a nechápu, co autory vedlo k tomu se v tom tak patlat. Sympatická mi byla jediná postava (a to vedlejší Lainie), ostatní mě štvali a bylo mi dost jedno, co se s nima stane.
Opět asi pojedu proti proudu, ale tentokrát naopak. Mně se to prostě líbilo. Moc pěkný poetický jazyk, kterému patrně přispěl i kvalitní překlad. Dobře vymyšlený děj, který pěkně odsýpal, několik dějových linií, aby se čtenář nenudil. A opravdu hodně dobře napsané vyvrcholení.
Ovšem na známku nejvyšší mi tam pár věcí vadilo, zejména přílišná romantičnost některých linií (Elisa) přílišná šílenost jiných (Strickland) a zbytečná linie Lainie. Vím, že ji tu spousta lidí opěvuje, ani neříkám, že je to špatně napsané, jen nijak nezasahuje do děje a přijde mi prostě navíc. Úplně jsem si ji představoval jako Libby Masters z Masters of Sex.
Audiokniha luxusně načtená, doporučuji.
Krásná kniha, mnoho pohledů do světa krutosti, lásky a přijetí rozdílnosti. Hezký se četla a krásně ubýhala. Bylo to originální a zajímavé :)
Příběh mnoha protikladných světů. Svět žen a mužů, civilizace a džungle, světy studené války, atd.atd. Co vlastně ti vědci chtěli vyzkoumat na divném tvorovi, když ho fyzicky ničili. To jsem nepochopil. Výzkumné středisko bylo střežené, ale bídně, když si tam uklizečky dělaly co chtěly. Kniha je plná nelogických dějů, které nějak nezapadají do sebe, motivace některých postav je nejasná. Jedinou rozumnou osobností je zde Striclandova žena, která nehodlá být něčí figurkou a zařídí si život podle svého. Autor si zřejmě spletl lásku s porozuměním.
Fantasy žáner nie je moja šálka kávy a potvrdilo sa mi to aj pri čítaní tejto knihy.
Možno by sa mi príbeh dvoch ústredných postáv, nemej upratovačky a neznámeho tvora, celkom pozdával ako zaujímavá rozprávka pre dospelých, nebyť pre mňa nezaživného spracovania celého príbehu.
Nudné a zdĺhavé pasáže prevyšovali tie zaujímavejšie a ja som sa musela veľmi premáhať, aby som knihu dočítala.
Hádam, že neskôr si pozriem aj ospevovaný film a možno si ním poupravím celkový dojem z knihy.
Poslouchala jsem audioknihu načtenou Pavlem Soukupem a Jitkou Ježkovou. Střídali se ve čtení jednotlivých kapitol. Tohle zpracování se mi líbilo. A líbila se mi i kniha. Film jsem neviděla, ale pustím si ho.
„Kdy anomálie přestane být anomálií a začne být jen součástí běžného života? Co když já a ty nejsme poslední svého druhu, ale jedni z prvních? První z lepších tvorů v lepším světě? Můžeme alespoň doufat. Že nepatříme minulosti, ale budoucnosti.“
Často se komentář snažím uvést nějakou větou z dané knížky, která ji z mého pohledu charakterizuje. A v tomhle případě si myslím, že autoři měli prostě záchvat uvědomělosti a chtěli známé pohádkové téma povýšit na mravoučný příběh o podvědomé tendenci společnosti vyobcovat každého, kdo se jen trochu liší. Takže vedle zvláštního vodního tvora tu máme i tělesně postiženou, homosexuála a černošku. Chvályhodný úmysl, jen kdyby nebylo té jinakosti na tak malém prostoru vměstnáno tolik, že to chvílemi působilo skoro jako parodie (což ale není to, co mi vadilo nejvíc). Podobné téma se v různých variacích objevuje v tisících jiných knih a zdálo by se, že příběh lásky, která nakonec překoná všechny překážky a kde dobro zvítězí a zlo je po zásluze potrestáno, má úspěch předem zaručen. I já mám ráda pohádky. Ovšem dobrý příběh automaticky neznamená dobrou knihu, resp. knihu dobrou pro mne, protože pro mne je mnohem důležitější než příběh sám způsob, jakým je kniha napsaná. A pokud některé věty nechápu ani po několikerém přečtení a nudím se u toho natolik, že mě to nutí přeskakovat celé pasáže, pak nemám z četby vůbec žádné potěšení a jen se snažím co nejrychleji dobrat konce, abych zjistila, jak to dopadlo. Takže za mě závěr: příběh by nebyl úplně špatný, ale zpracování je pro jinou cílovou skupinu čtenářů, než jsem já. Jestli taky patříte mezi ty, co v knihách hledají kromě příběhu i potěšení z práce s jazykem, tak sáhněte raději po jiné. Nebo se třeba podívejte na film, tohle bude totiž asi právě ten případ, kdy je lepší než kniha.
Je až neuvěřitelné, kolik emocí ve mně tento příběh dokázal vzbudit. Celkově ten kontrast Elisy a Stricklanda bylo zajímavé pozorovat. Také tempo knihy mělo zajímavou linii - pomalý rozjezd vystřídaly vyhrocené situace, jež následně utichly, aby mohl nastoupit dramatický závěr. A konec.. Zpočátku jsem s ním nebyla příliš spokojená a měla jsem ho dlouho v hlavě, až jsem se s ním nakonec smířila.
Tvář vody je kouzelný (a to doslova) příběh o lásce, přátelství, ale také o divech přírody a jak odlišné mají různí lidé představy o tom, jak mohou s dary přírody nakládat..
První jsem viděla film, který mne ponoukl k pořízení knihy.
Oproti filmu má čtenář možnost vniknout do mysli hrdinů a vnímat jejich psychické rozpoložení, včetně postav, kterým nebylo na plátně věnováno tolik času (např. Lainie, manželka Stricklanda) nebo se nemohli srozumitelně vyjádřit.
Příběh sám začíná ještě dříve než ve filmové verzi a odpověděl mi na některé otázky, které jsem si kladla při filmu. Kapitoly jsou poměrně krátké a dobře se čtou.
Jednoduchý příběh o Lásce, co porazí Zlo s velkým Z, stokrát vyprávěný a stále duši potěšující.
A mně se to líbilo. Film mně nadchl, proto jsem si toužil přečíst knihu. Opravdu mě to nezklamalo. Postavy jsou vlastně takovej tým fucked up outsiderů. Němá hlavní postava, kterou našli pohozenou u vody, co prožila dětství v sirotčinci. Kamarádka černoška, jež má naprosto neschopnýho manžela. Záporná postava vojáka, kterej nezvládá svou PTSP. Jeho trpící manželka, která svého manžela nepoznává a v kleci domácnosti je nešťastná. A nakonec ruskej špión, kterej je vlastně velkej klaďas. Dohromady to dávalo velice zajímavej pohled do 60. let, pro někoho možná ujetá romantika, ale já byl nadšenej. Období obrovský diskriminace černochů a všech lidí, kteří se nějakým způsobem vylučují ze společnosti, to samozřejmě vidíme i dnes. Někdo možná tvrdí, že je to ždímání otřepanýho tématu, nesouhlasim. Za mě skvělý čtení, atmosféra na jedničku, děj začíná pomalu, ale ke konci už brutálně graduje a je to napínavý jak svině, i když jsem viděl film. Konec výborně napsanej. Jsem rád, že kniha není jen bezduchý převyprávění filmu, ale je tam spousta věcí na víc, což jsem přesně chtěl. Za mě velká spokojenost.
Americká slátanina převedená do knižní verze, která vlastně neví ani čím chce být.
Stereotypní ploché a černobílé postavy: dobrácké slabé utlačované osoby, které díky svému "hendikepu" nejsou součástí většinové společnosti a proti nim zlý krutý nesmrtelný (otrava krve a gangréna jsou v pohodě) bílý chlap, kterého takto vytvarovaly hrůzy zažité války. Asi proto se to odehrává v 60. letech, dneska by ho možná! poslali na vyšetření s PTSD.
Na to kolik knihy obecně poskytují prostoru pro psychologický popis postav a jejich vývoj je tato stránka naprosto nevyužitá. Sice se dovídáme základní fakta, ale nejdeme nikam do hloubky, kloužeme jen po povrchu.
To není vše, máme tady další jevy amerických trháků... přítomnost hlavního záporáka (kterého je třeba porazit); logické chyby (díra v boku se nehojí několik dní, ale díra po kulce v hrudníku zmizí hned), nesmyslnost děje pro potřeby zápletky (nikdo nehlídá vzorek?), náhodná interakce hlavních postav (že by osud?) a taky ten konec... uf!
EDIT1: Zapomněla jsem dodat... morálně poučné odpovědi na ožehavá témata současnosti (rasismus, homosexualita, práva jiných bytostí než lidí apod.)!
Stačí, že nám poněkud stagnuje kvalita amerických filmů, teď to ještě šoupneme do papírové podoby. Vlastně ani nevím, proč jsem to dočetla, čtivé to nebylo... nejspíš ze zvědavosti jak může vypadat kniha podle scénáře (a kvůli obojživelnému sexu to vážně nebylo).
EDIT2: Na film se koukat nebudu. :)
Nejprve jsem viděla film a s odstupem času teď přečetla knihu. Rozhodně ani film, ani kniha není pro každého. Mně se líbilo obojí, každé svým způsobem. Rozhodně jsem nebyla zklamaná, jen v knize mi vadí zbytečné popisy brutality, Stricklanda si umím živě představit i bez podrobného popisu nechutností, které páchá ...