Tvůrčí restart: Lázně pro spisovatele v krizi

11.11.2020

Mám zrovna zoufale málo času na čtení, ale na tuhle knížku jsem se tak těšila, že rozhodně stálo za to si pro ni prostor udělat. Trvalo mi stránku a půl, než jsem se naladila a pak už jsem se dostala do takového toho módu, že nebýt v téhle situaci, čtu až do rána. Prostě se mi nechtělo od ní odtrhnout :-) Přestávky jsem ale dělat musela, protože tolik volného času v kuse prostě nemám a bylo to ještě lepší - mezi čtením jsem měla prostor o příběhu přemýšlet, dokonce se mi o něm často zdálo :-) A stal se mi takový ten stav, kdy se během čtení na knížku tolik naladím, že i během přemýšlení začnu místo svojí běžné mluvy zařazovat vzletná slova, která normálně nepoužívám. Hodně mě bavily slovní hříčky (např. zatracený ztracený kufr nebo tričko sahající do půli půlek). Oboustranné ilustrace považuju za úplně geniální. Já jsem si v tom našla, že Jakub se díval na svoje stíny. Vlastně ani nevím, jestli to tak bylo myšlený, ale to je právě to nejlepší, že si tam najde každý to svoje. Stejně tak v příběhu - tam mě hodně zaujalo pojetí pláče jako projevu síly a odvahy, to byla fakt boží pasáž včetně narážky na výchovu. S knížkami a filmy to mívám tak, že buď dočtu/odcházím z kina a jako dobrý, hezky jsem se odreagovala, ale už o tom ani nepřemýšlím. A pak je druhý druh a to jsou příběhy, o kterých přemýšlím ještě dlouho a pak se k nim i vracím. Ty pro mě maj takovou přidanou hodnotu a Tvůrčí restart byl určitě ten druhej případ :-)

09.11.2020

Já jsem nadšenej. Představoval jsem si, jak něco takovýho píšu já a vyšlo mi, že bych napsal asi tak jeden odstavec a bylo by po příběhu. Překvapilo mě, jak dobrý to je. Čekal jsem, že si to přečtu jako exemplární příklad nějaký snahy o knížku, a podle mě jsem si přečetl dospělou profi knihu, která musela dát masakrálně moc práce a je to na tom hrozně znát. Nenašel jsem žádný klišé, kterýmu bych se mohl uštěpačně posmívat, nic, co by mě táhlo za uši nebo za vlasy. Nic, u čeho bych se cítil trapně (jako se bezdůvodně cítíme trapně za účinkující v DO-RE-MI nebo tak něco).

Gratuluju, závidim a těšim se na další! :-)

29.10.2020

Moc pěkná knížka. Když jsem ji měla poprvé v ruce, říkala jsem si, škoda, že je tak tenká, ale jakmile jsem ji přečetla, bylo mi jasné, že tlustější být nemohla.
Autorka má nádherný způsob vyjadřování, jednu větu jsem si dokonce zamilovala tak, že ji nejspíš zařadím do vlastního slovníku. :-)

29.10.2020

Martina Heš přišla s originálním nápadem, který vás totálně dostane. Už jenom prvních pár vět mě naprosto rozložilo a zoufale jsem chtěla vědět, jak to všechno dopadne. Příběh se čte sám, a pokud se do něj jednou pustíte, vážně nevíte kdy přestat. Spisovatelka má rozhodně svůj styl, který znám už z jejích skvělých povídek, a to je podle mě něco, co autorům dost často chybí. Drobná, naprosto trefná přirovnání provází celý text a vy si z každého z nich sednete na zadek. Úžasná je také grafika knihy, ať už tajemná obálka vystihující atmosféru příběhu nebo kresby uvnitř. Těším se na další tvorbu této talentované spisovatelky.