Uchopit sen
Beatrice Colin
Zajímavé historické pozadí i milostný příběh plný neočekávaných zvratů jsou v pozadí čtenářské atraktivity tohoto krásného románu. Odehrává se v přitažlivém prostředí Paříže před Světovou výstavou roku 1889 s frivolní atmosférou, ruchem, ale i ležérním životním stylem, který je v kontrastu s upjatými mravy panujícími na Britských ostrovech. O své inspiraci autorka říká: „Jednoho dne jsem se dozvěděla, že slavnou Eiffelovu věž ve skutečnosti navrhl inženýr Émile Nouguier. Tento muž mě natolik zaujal, že jsem se rozhodla vytvořit román a vyprávět příběh o věži a o revolučních časech plných života.“... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , Knižní klubOriginální název:
To capture what we cannot keep, 2016
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Krásná Paříž, zajímavosti ze stavby Eifelovky, snad i hezký příběh. Z knihy mě bavila jen úplně závěrečná část. Posledních 60 stran jsem hltala. Ale to, co bylo před tím, to mi nešlo a rok jsem to kousala, abych se dokousala k něčemu, čemu uvěřím. Bohužel i hlavní milostná zápletka mě nechala úplně chladnou. A to jsem nenáročná a chtěla jsem oddech. Škoda.
Ano, miluji Paříž, mám ráda francouzštinu, Eiffelova věž se mi líbí... Knihu jsem si užila, myslím, že si rozhodně zaslouží vyšší hodnocení než 70 procent. Ode mne dostává 5 hvězdiček.
Celkem příjemný příběh z Francie z počátku stavby Eifelovy věže.
Najdete v ní lásku i nenávist, ale hlavně pohled na život ve Francii kolem roku 1887. To, že to ženy neměly vůbec snadné, prostopášnost mužů, lhostejnost šlechty, naivita mladých lidí, čest i souboje a to vše při stavbě věže, která je dodnes dominantou Paříže.
V jádru dobré čtení.
Příjemná a nenáročná oddechovka. Po přečtení několika komentářů jsem se bála, že bude kniha obsahovat až moc technických informací ohledně stavby Eiffelovy věže, ale podle mě tam bylo informací o stavbě akorát a nenašla jsem nic až nic odborného. Příběh se mi četl dobře, i když mě občas některé postavy štvaly (Alice), ale v té době se tak slečny asi opravdu chovaly, jelikož to není první kniha z této doby, ve které se setkávám s takovou pro mě nemilou povahou..
Tuto knížku jsem si koupila, protože se mi moc líbila obálka :-) a ani obsah mě nezklamal :-) Krásné, romantické i zajímavé čtení, skvělá oddechovka mezi detektivkami. Paříž jsem navštívila a bavilo mě číst o době vzniku její úžasné dominanty :-)
"Počítám, že jste ji pojmenoval po nějakém světci." Gustav odložil sklenici.
"Jmenuje se Eiffelova,"odpověděl tiše.
"A ten Eiffel, to je proboha kdo?"
"Já. Já jsem Gustave Eiffel, inženýr..."
Jakožto milovnice všeho francouzského jsem se bezhlavě zamilovala do půvabné obálky, a jakkoli je to odsouzeníhodné, přiznám se, že od té chvíle mi pramálo záleželo na tom, jaký příběh se pod ní ukrývá. Po přečtení komentářů zde na Databázi jsem od něj měla téměř nulová očekávání. I kdyby za nic nestál, koupě bych nelitovala. Nakonec jsem však byla docela příjemně překvapená...
Prvních sto stránek jsem byla přesvědčená, že se budu muset spokojit pouze s onou krásnou obálkou, ale jakmile děj dospěl k druhé části, zjistila jsem, že začínám zvědavě přemítat nad tím, co se stane dál. Ne že by se po dějové stránce jednalo o cokoli převratného - zakázaná láska, nemožnost proniknout do vyšší společenské vrstvy, pozlátko dobových konvencí, honosných rób a sálů, pod nimiž se skrývá nemravnost a zkaženost společnosti. Poslední z témat zde nebyla příliš do hloubky rozebraná, tvořila pouze jakousi dobovou kulisu pro něžný milostný příběh Émila a Cait, ale to mi vlastně ani tak nevadilo. Kdybych chtěla nahlédnout pod pokličku Paříže 19. století, sáhla bych po jednom z francouzských klasiků.
Myslím, že poměr pasáží o stavbě Eiffelovy věže a romantických chvilek byl vyvážen tak akorát, i když je pravda, že někdy mohla autorka ubrat od popisu výroby nýtů a jejich proměny ve známou dominantu současné i minulé Paříže. Líbilo se mi znázornění odmítavé atmosféry podnícené nejen stavbou věže, ale také inovacemi v uměleckém světě, jehož zástupce autorka neopomněla zmínit (Seraut, Debussy ❣️).
Vždycky se s radostí přenesu do slavné francouzské éry, která dala vzniknout tolika obdivuhodným uměleckým dílům, a střípky ze vzniku Eiffelovky spolu s milým romantickým příběhem pro mě v těchto letních dnech představovaly příjemné pohlazení mé čtenářské i umělecké duše, ačkoli některé scény možná byly trochu zbytečné.
DOPORUČUJI, PRO MILOVNÍKY PAŘÍŽE A MILOSTNÝCH ROMÁNŮ TO PRAVÉ OŘECHOVÉ :)
Tak jak natěšená jsem byla z názvu knihy, tak stejně, né-li více, mě její obsah zklamal..
Zpočátku mi dalo celkem zabrat vůbec se začíst a vůbec v průběhu celého čtení bylo obtížné udržet pozornost a zájem. Často jsem knihu odkládala a mnohokrát si říkala, že ji zřejmě ani nedočtu do konce.. Technických pasáží kolem stavby Eiffelovy věže mi tam přišlo zbytečně moc, zbytečně obšírné a zbytečně rušící děj románu. Děj všech postav mě více a více zklamával. Stále jsem čekala, že na další stránce se obrátí vše k lepšímu a přišlo něco dalšího negativního. A přestože posledních (doslova) pár stránek přineslo něco jako šťastný konec, i tak mi to uspokojení z četby nepřineslo. V rámci jisté otrávenosti z celého dosavadního čtení, ten stručný kladný závěr neměl šanci na vyšší počet hodnocení, ano díky němu aspoň ta druhá hvězda, ale opravdu jen s přemáháním.. Myslím, že kdyby se autorka vykašlala na to, že hlavním hrdinou měla potřebu udělat někoho známého a zvolila prostě jakoukoliv osobu spojenou se stavbou věže, udělala by daleko lépe. Takhle zapůsobilo záporně i vědomí toho, že šťastný konec neměl dlouhého trvání, neboť kniha končí rokem 1891 a kdo si dá práci s hledáním informací o Émilovi, zjistí, že ten v roce 1897 zemřel.. Což čtenářky hledající šťastný romantický závěr v podobě "žili spolu šťastně, dokud nezemřeli" ke šťastnému pocitu z četby nepřivede.. Za mě skutečné zklamání, ztráta času a jsem 100% přesvědčená, že knihu už podruhé do ruky nevezmu (maximálně jen proto, abych ji věnovala do boxu místní knihovny..) a rozhodně jí nikomu dalšímu k četbě nedoporučím!
Dokážeme si v dnešní době představit Paříž bez Eiffeovy věže? Knihu jsem začala číst při příležitosti 130. výročí světové výstavy, kde byla slavnostně Eiffelova věž otevřena. Až do roku 1930 nejvyšší stavba světa nebyla zpočátku Pařížany přijímána a spousta lidí se bála, že věž spadne. Původně měla stát jen dva roky.
Tuto knihu jsem měla na seznamu k přečtení již dlouho, Francii mám ráda, takže můj komentář asi nebude objektivní...
Od náčrtu a skicách na papíře nás kniha provádí výstavbou věže až k otevření na světové výstavě v r. 1889.
Úplně jiný svět-krávy pasoucí se podél Sieny, gardedámy a mužské souboje v lese za východu slunce. Život bez tekoucí vody, choroby a ženy nesmějící vyjádřit svůj názor.
Pozlátko velkého města, pod kterým se skrývá...
Moc jsem fandila Émilovi i Cait a vlastně i Alici a Jamiemu-aby dostali rozum a dospěli.
Moc krásná kniha, ráda jsem se vrátila v čase zpět a společně s Emilem si užívala Paříž konce 19.století (jen ty kostice....)
Nejprve mě zaujala krásná obálka knihy. Překvapilo mě, že pojmenování Eiffelovy věže má pouze po majiteli konstrukční firmy Gustava Eiffela, nápad je ovšem konstruktéra firmy Émila Nouguiera a jeho kolegy Maurice Koechlina. Taková stavba je v té době přijímána pařížany s nevolí, celkový ruch a stávající nepořádek vše doplňuje. Jen letmo je zmíněno několik jmen známých malířů a hudebníků žijících v té době, příběh je rozšířen o skotské sourozence s jejich společnicí a navázané vzájemné přátelství. Mezi Cait a Émilem vznikne hlubší pouto, ovšem stavovské rozdíly nedovolují v pokračování vztahu. Ovšem konec je šťastný, dvojice se po pár rocích odloučení sejde. Celkem zajímavá kniha.
Příjemný román pro ženy, kniha se dobře čte, je nenáročná a pohodová. Pěkné oddechové čtení.
Doporučuji pro dlouhé zimní večery :-)))
Nezáživná kniha. Stavba "Eiffelovky" je pouze v pozadí nezajímavého romantického příběhu. Postavy nejsou vůbec sympatické a jejich jednání mi přišlo dost hloupé.
Za mě to rozhodně není "příběh o věži a revolučních časech plných života". Věž je jen lehce v pozadí. Hlavní je bohužel "milostná" slátanina plná postav s jednáním příliš předvídatelným a hloupým, že to nedokáže omluvit ani doba, ve které se vše odehrává, a intrik, kterým nerozumím a rozumět nechci.
Historické romány mám opravdu moc ráda, tento ovšem dle mého názoru a srovnání s jinými mnou přečtenými romány nebyl úplně povedený. Osudy dvou hlavních hrdinů mě nebavili, ale doufala jsem, že konec knihy mě aspoň mile překvapí. Bohužel ani to se nestalo. Závěr příběhu byl zbytečně moc rychle zakončený.
Kniha mne velmi příjemně překvapila. Byla čtivá, oddechová a autorce se podařilo zdařile vykreslit prostředí dekadentní Paříže na sklonku 19. století. Samozřejmě, že v popředí příběhu je milostná zápletka, proto od románu nemůžeme očekávat, že naplní veškerá očekávání týkající se fakticity, nic takového ale nejspíš autorka ani neměla v úmyslu a kniha proto nezklamala.
Eiffelova věž - dominanta Paříže...
Do období výstavby tohoto monumentu umístila autorka rozvíjející se román o lásce skotky Cait a francouzského inženýra Émileho. Kniha krásně popisuje Paříž 19. století i svobodomyslnost jejich obyvatel.
Pěkné čtení s kouskem francouzské historie. Doporučím.
Moc pěkně napsaná knížka. Čtenáře vtáhne do doby konce 19. století hned na první stránce. Hlavní postava - Caitriona - mi byla velice sympatická. Kniha je milá, nenáročná a pohodová. Uvítala bych propojení více faktografických informací o Émilu Nougiérovi a Eiffelovce s příběhem, přesto se mi kniha líbila. Pěkné oddechové čtení. Příběh sice pro dobu typický, ne jedinečný, ale v žádném případě není laciný nebo hloupý. Více v recenzi.
Trochu mě to přišlo jako řecká tragedie. Zpočátku lidé se svými představami o životě a v závěru totální rozpad hodnot i když relativní, protože hrdinové knihy nacházejí nové cíle a cesty. I když to epilog, trochu srovnal.
Snad kromě Eiffela, který dokončil svoji věž a nenechal se ani odradit nezdary v Panamě.
Příběh se mi četl dobře a lehce. Mohlo to být lepší, kdyby český překlad a korekce nebyly tak odbyty. Často jsou v knize věty, kde je markantně špatný slovosled. Někdy jsou použity nevhodné výrazy, takže je text matoucí.
Autor, nebo překladatel neumí používat interpunkce a často místo tečky, nebo čárky používá pomlčky, jakoby si nevěděl rady, jestli má větu ukončit, nebo rozdělit. Proto jsem ubral jednu hvězdu navíc.