Údolí včel
Vladimír Körner
Technický scénář k filmu Údolí včel, který natočil v roce 1967 režisér František Vláčil podle námětu Vladimíra Körnera.
Romány Literatura česká Historické romány
Vydáno: 1967 , Filmové studio BarrandovOriginální název:
Údolí včel Post bellum Podzimní novely, 1978
více info...
Přidat komentář
Novela na mě působila spíš jako lehce rozvedený scénář filmu, což odpovídá tomu, že vyšla až po jeho natočení. Z filmu jsem si pamatovala spíš obrazy než příběh, Vláčil je režisér mojí duše. Körner mi zase začíná velice sedět jako autor, výběr prostředí i způsob vyprávění u jeho knih dost oceňuji, oproti Zániku samoty Berhof tu ale vystupovala na povrch moc ta "filmovost", nebo mi tu zkrátka něco docela malého chybělo (snad ten delší rozsah?). Každopádně z fanatismu řádového rytíře slušně mrazí a středověk rozhodně není žádná idylická pohádka.
Myslim, ze tohle asi nadchne jen tech par krestanu co u nas zustali a resi sve zabomysi problemy, nebo pseudointelektualy. Ja vim, ze toho v cechach moc nemame, ale tohle je strasne prenecovane dilo, to same film, ktery na tom sel, tezko postavit o moc lepsi - kde nic neni ani filmar nebere.
Kdyz tam neni ta pribehova kvalita, tak se ji aspon nekteri snazi najit v pouziti cestiny, ale o toho jsou spis basnicky.
První zkušenost s tímto autorem a zklamaný určitě nejsem. Řekl bych, že vše na této knize bylo specifické: děj, prostředí, postavy, vypravěč, (zvlášť depresivní) atmosféra. Osobně preferuji jiné pojetí, ale jsem přesvědčen, že je tato kniha na vrcholu žebříčku oblíbenosti mnohých čtenářů.
"Za hřích má být smrt. Proto se zve smrtelný."
Těžké, osudové drama provázené černými shluky mračen nad řádem středověkých křižáckých rytířů v českoněmeckém pohraničí 13. století. Zoufalství, úzkost, beznaděj. A touha. Touha po chlebu s mlékem, touha po ženě, touha po svobodě. Moci tak vzít svůj osud do svých rukou. Jak bláhové. Osud má před člověkem velký náskok... Vladimír Körner přitom nepůsobí jako rozervaná duše, na rozdíl od svých děl. Vláčilův film jsem viděla už dávno. Oproti mnoha jiným mi však z paměti doposud nevymizely ty černobílé obrazy brutálního násilí, odříkání a ponižování sebe sama i druhých. A ten pocit strachu a bezvýchodnosti. Osud je mocný a v dobách temného středověku stěží snesitelný, a zrada nejtěžším hříchem člověka. I řádu zaprodaný Ondřej to pochopí. Musí. Körnerova díla si člověk musí dávkovat.
Ani se mi nechce věřit, že už je knize tolik let. Doba, do které je dílo zasazeno a příběh do sebe zapadají a dovedu si představit, že bych si Údolí včel přečetla vícekrát.
Tento velice silný, ponurý, až mrazivý příběh z poloviny 13.století na mě udělal velký dojem. Moc se mi také líbí film, který na motivy této knihy natočil mistr František Vláčil - atmosféra středověku z filmu vyloženě dýchá.
Knize by slušelo rozmáchlejší vyprávění a delší formát, jinak je to prakticky jen strojový opis filmu, který je sám o sobě skvěle natočený. Zde musím vyjevit pro mě netypický názor, že bohatě stačí zhlédnout film. Kniha tomu nepřidá nic navíc a tak jsem totožný příběh viděl dvakrát, nejdřív ve své hlavě během čtení a pak na obrazovce očima režiséra filmu. A musím říct, že v tomhle případě bych upřednostnil film před vlastní fantazií. Vladimíra Körnera obdivuji za napsání temného a opravdu silného příběhu ze středověku, ale samotný film by bohatě stačil. Uniká mi smysl vydat po deseti letech knihu, která příběh filmu nijak nedoplní, nerozšíří, pouze odříká v próze. Díky, ale já očekávám trochu víc. Knihu bych tak poslal na převýchovu do kláštera a film nechal užívat si ňadra mladé Věry Galatíkové. Na věčné časy, amen.
Ze začátku jsem měla trošku problém si představit dobu, ve které se děj odehrává. Nějak to ve mě neevokovalo středověk. Taky jsem měla problém se začíst. Od půlky už bylo tempo svižnější a docházelo k nečekaným zvratům. Jde o krátkou novelu, ale autor dostal do knihy opravdu spoustu myšlenek a témat k přemýšlení.
Kniha bohužel není můj šálek kávy. Četla se mi těžce. Dočteno a jsem ráda, že je tomu tak :).
Nechci být škarohlíd, ale působí to na mne dojmem spíš jako něčí prvotina, nebo delší slohové cvičení.
Ne příliš srozumitelný a nepřehledný, jakoby uspěchaný styl. Díky tomu je to celé plytké, bez šťávy.
Příběh a námět dobrý, ale dal se využít mnohem lépe...
Asi jsem namlsaný a náročný od lepších autorů :)
Nádherná kniha, drsná, ale zároveň poetická. Ukazuje souboj mezi fanatickou vírou a touhou po svobodě, volbu mezi řádem a volností. Na jedné straně stojí asketický řádový rytíř Armin von Heide, na druhé straně zemanský syn Ondřej, kterého poslal do řádu jeho otec. Po letech odříkání však mladík poznává, že existuje ještě jiný svět než ten, který poznal ve zdech řádového hradu daleko na severu. Zatouží po rodném Vlkově a pokusí se o návrat. Je však pronásledován Arminem, bývalým přítelem, který jej chce potrestat za jeho selhání. Vše spěje k tragédii...
Podle knihy natočil František Vláčil film, kde černobílá kamera a mrazivá hudba vytváří baladickou atmosféru středověku. Navíc s vynikajícími herci.
Je zajímavé, že se dá říci tak málo slovy tak hodně. Rozsahem nevelká balada ze středověku, ale v těch krásnou češtinou psaných větách to vše je. Studené moře a strohý křižácký hrad, poušť a písek daleko na jihu, vlci v lesích i údolí se včelami, kde je ztracený domov. Nakonec Ondřej domov znovu najde, i když jen na krátkou dobu, a Armin zase dojde až na konec cesty, protože nemůže jinak. Krásné a moc smutné.
Tento velice silný, ponurý, až mrazivý příběh z poloviny 13.století na mě udělal velký dojem. Výborná je také audio verze, kterou čte Jan Kačer, který ve skvělém filmu Františka Vláčila ztvárnil jednu ze dvou hlavních postav a sice řádového rytíře Armina von Heide.
Z počátku jsem byl na pochybách kvůli stylu psaní. Příběh se na začátku zdá nezajímavý, to však s dalšími stránkami není tak pravda. Příběh je zajímavý, ale mínusy dávám za styl psaní.
Román o náboženském fanatismu a zbytečnosti Řádu německých rytířů (zvláště v dnešní době). Úžasné historické rytířské psychologické dílo, kde se vyskytuje souboj dvou ideí. Náboženské idee rytíře Armina a filozofii obyčejné člověka, který se chce vrátit zpátky k normální životu, bez řádových povinností jeho kamaráda Ondřeje. Opět skvělé filmové zpracování Františka Vláčila v hlavních rolích Jan Kačer jako Armin a Petr Čepek jako Ondřej.
Kniha se četla rychle, velice totožná s filmem. Ponuré, depresivní čtení se smutným koncem.
Nevím...prostě mi to úplně nesedlo. Jednotlivé kapitoly mi připomínali vždy jakési výjevy, nebo spíše obrazy, kdy čtenář musí podlehnout jejich atmosféře, aby mohl plně vychutnat a pochopit jejich význam. Bohužel na mě to působilo tak, že jsem děj pochopil, ale vychutnat jsem si ho moc nedokázal. Jakoby zde byla určitá nadstavba, kterou jsem sice objevil, ale už nedokázal rozklíčovat. Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale nakonec jsem se přiklonil k třem s tím, že se zde nepochybně promítá v hodnocení má nedokonalost ve schopnosti vnímat tento přídavek.
knihu jsem přečetl spíše kvůli filmu a utvrdila mě v tom, že je lepší se na autorova díla podívat na stříbrném plátně
Štítky knihy
náboženství zfilmováno středověk útěk 13. století křižáci náboženský fanatismus Řád německých rytířů celibát antihrdinové
Autorovy další knížky
| 1967 |  Adelheid |
| 1997 | Údolí včel |
| 1973 | Zánik samoty Berhof |
| 2007 | Písečná kosa |
| 1984 | Lékař umírajícího času |
Nejdříve jsem viděla film a později jsem se dostala ke knize. Můžu říct, že se mi to líbilo obojí. Atmosféra té doby byla fascinující. Co všechno člověk musí psychicky zvládnout, sáhnout si na dno, jak se porvat se společenstvím, která má svá pravidla a vy chcete odbočit. Jak bylo řečeno pan Vláčil uměl natočit a pan Körner napodobit historickou dobu.