Ukradené modlitby
Jennifer Clement
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/220703/bmid_ukradene-modlitby-Yrc-220703.jpg
4
70
70
Ladydi Garcia Martinez je vášnivá, zábavná a chytrá. Ale to není žádná výhra. Narodila se totiž do světa, kde je nebezpečné být dívkou. V horách mexického Guerrera se musí ženy o sebe postarat samy, protože jejich muži odešli hledat příležitost jinam. Ve stínu drogové války se tu na kraji vesnice kupí těla, aby se za pomoci štírů a hadů vrátila zpátky do země. Vyučování probíhá jen občas, to když se nějaký dobrovolník nechá zlákat, aby na jeden školní rok opustil město. V Guerreru kralují narkobaroni, zatímco matky tu převlékají svoje dcery za syny, a pokud to nejde, „dělají je ošklivé“ – stříhají jim vlasy, začerňují zuby, cokoli, jen aby je uchránili před nenasytnými drogovými kartely. A kdykoli se nablízku objeví černé SUV, Ladydi se spolu se svými kamarádkami schovávají do děr za domy jako zvířata, aby je nikdo neviděl.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , Knižní klubOriginální název:
Prayers for the Stolen, 2014
více info...
Přidat komentář
Neuveritelny pribeh, u nejz ale ani na chvili nepochybuji o jeho bazalni pravdivosti. Ctive napsano, bylo pro me tezke knihu odlozit. Dokonce me ani moc nerusila absence uvozovek pri prime reci.
Knihu bych doporucila vsem, kteri maji pocit, ze se nam zije spatne. Jasne, "nas svet" ma sve mouchy. Ale tohle je uplne jiny level. Clovek o tom sice obcas cte v novinach nebo neco zaslechne z medii, ale skrze tenhle pribeh se realita zhmotnuje a cloveku to dochazi jinak, hloubeji, šířeji, skrz prozitek.
V "doslovu" se autorka vyjadřuje k důvodu, proč Ukradené modlitby sepsala.
Bohužel jen stěží dokážu ocenit její snahu, kdy se bavila s ženami, které to, co popisuje v knížce, opravdu zažily.
Ať je téma jakkoli hrozivé, autorce v knížce nevěřím ani jednu větu.
Chybí tomu jiskra, která by se čtenáři dostala pod kůži.
Nejlepší částí knihy jsou poslední tři kapitoly.
Chvílemi až mrazivý příběh o tom, co si malé holčičky a dívky musí v Mexiku zažívat.
Knížka, kterou si budu navždy pamatovat. Příběh, který se zaryje do paměti a nepustí.
Z dobročinného bazaru, přečteno přednostně kvůli Čtenářské výzvě – kniha s pruhovanou obálkou. A jaké pruhy – barevné a seřazené jako paprsky slunce! :-)
Uvnitř kniha bohužel tolik barevná není. Podává děsivé svědectví o životě mexických žen a dívek. Příběh je vyprávěn z pohledu mladého děvčete, které to, co se děje, bere jako něco normálního. Únosy dívek, nucení k prostituci, odchody mužů za prací do USA, odkud se většina z nich již nevrátí. Školní docházka, kdy ve škole v džungli každý rok vyučuje jiný dobrovolník, některý se snaží, jinému je jedno, co se děti naučí. Chýše s hliněnou podlahou a načerno připojenou elektřinou, ale s televizí s plochou obrazovkou. Neskutečné vedro a spousty všudypřítomného hmyzu. Mobilní telefon v každé rodině, signál ale jen na jednom malém místě na kopci, a to ještě špatný.
Ne, v této části světa bych se nechtěla octnout, už proto, že bych se v tom vedru rychle uškvařila. Toho, jak společnost v Mexiku, alespoň v některých oblastech, funguje, je mi moc líto. Není to chudá země. Žije v ní množství boháčů, kteří si mohou dovolit vše... A pak chudí lidé bez perspektivy. Horší než materiální chudoba je však absence jakéhokoli bezpečí a vyhlídek do budoucna.
Ladydi, hlavní hrdinka příběhu, má odmalička drsný život, a tak když se jí zdánlivě otevřou dveře do ráje, nepozná, že jde jen o zkratku do hlubších pater pekla. Příběh má otevřený konec, ale cítíme v něm naději.
Jednu hvězdičku ubírám za pasáže, které byly vyprávěny několikrát, což by až tolik nevadilo (hrdinka se může ke stejné úvaze nebo vzpomínce vracet), pokud by text nebyl stejný jako přes kopírák. Také musím říct, že mi jednotlivé postavy nebyly příliš sympatické, hlavně matka Ladydi mě iritovala svojí hrubostí, hlavní hrdinka zase svojí naivitou, ale na druhé straně to působí dost přesvědčivě. Za jedny z nejzajímavějších považuji pasáže z vězení, kde se teprve ukazuje síla lidských charakterů...
Poměrně šokující obraz toho, co děje v Mexiku, čím si tamní ženy a dívky procházejí. Absence vzdělání, neustálý strach před únosy, život v hliněných chatrčích... Doporučuji přečíst, třeba už jen pro rozšíření obzorů.
Tuhle knížku řadím spíše mezi oddechovka v tom smyslu, že na jeden dech jsem ji bohužel nepřečetla a nehltala jsem ji plnými doušky. Je tam popsáno, jak se žije v Mexiku, jak každý den mají rodiče strach jestli jim nebudou odvedeny malé hočičky, dívky i slečny. Člověk tuhle knihu ale musí brát s rezervou, není to žádná biografie či příběh podle skutečnosti, jen je v knize lehce nastítěno, jaký může být život jinde nebo čím si lidé prochází a že to rozhodě není procházka růžovým sadem. Moje shrnutí - Neurazí , nenadchne.
Docela mě mrzí, spíše šokuje, že má knížka nízké hodnocení. Pro mě celkem šokující příběh, když si člověk uvědomí, co se ve světě stále děje a nikdo s tím nic nedělá. Takové knihy by měly vycházet ve větším měřítku. Mrzí mě, že u nás nevyšla první kniha této spisovatelky.
Určitě by kniha stála za zfilmování, aby se příběh dostal do širšího povědomí.
Kniha se čte příjemně, vyhovují mi krátké kapitoly, skvělý popis okolí, kdy se člověk při čtení ošije hrůzou (popis hmyzu všude kolem a spalujícího horka).
Je pravda, že mi trochu vadilo, že v knize vůbec nebyla označena přímá řeč. Jinak mě příběh vážně bavil a šokoval. Vždy obdivuji, když se někdo nebojí ukázat na zásadní problémy ve společnosti, a že jich v Mexiku tedy je. Bylo mi těch dívek upřímně líto.
Tak som sa tešila, keď si túto knižku konečne prečítam.... A som mierne sklamaná. Téma je veľmi zaujímavá, ale spracovanie ma vôbec neoslovilo. Bolo to také ťažkopádne. Nedotiahnuté do konca. Neoznačená priama reč, nevedela som, čo sú myšlienky, čo priama reč, domýšľala som si to potom dodatočne....Keď to zhrniem, tak pre mňa je to priemer.
Kniha je skvělá kvůli tomu, že se autorka rozhodla zobrazit krutou realitu v níž žijí ženy (nejen) z Mexika. Bohužel se to všechno neděje jen na stránkách této knihy, ale i ve skutečném světě. Proto je podle mě kniha velmi důležitá.
Co mi ale kazilo dojem byl styl vyprávění. Ladydi mi přišla (až na pár míst) jakoby netečná vůči tomu všemu, co se v knize dělo. A ačkoliv to mohl být záměr autorky, tak jsem se kvůli tomu nemohla do knihy pořádně ponořit a kvůli tomu je hodnocení tak nějak uprostřed.
Upozornění na noční můry, které Mexické ženy prožívají dnes a denně, je perfektní, ale bohužel mi nesedl styl psaní.
Tuhle knížku doporučuji k přečtení každému, komu se nelíbí, kde že to žijeme. To, co prožívá Ladydi a další postavy tohoto příběhu, není nic záviděníhodného. Vlastně..., je to otřesné. Žádné vzdělání, samota, násilí, drogy, vraždy a únosy na denním pořádku, vězení a beznaděj, že se to může změnit. Pouze útěk ze země nabízí mlhavou šanci na lepší život.
Ke knížce se ráda ještě někdy vrátím.
Tato kniha mě skutečně přenesla do slunečného, suchého Mexika.
Drogy, překupníci, vězení, mladé holky. Líbil se mi barvitý popis její matky a jak ona přenáší stopy jejího chování.
Bumerang, splněné a rozsypávající se sny.
Od knihy jsem nic moc neočekávala. Ovšem velmi se mě dotkla. Většina komentujících si stěžuje, že u přímé řeči nebyli uvozovky. Ze začátku mi to vadilo, ale velmi rychle jsem se do knihy začetla a zvykla si styl psaní autorky. To samé, že neustále přeskakovala mezi částmi příběhu. Myslím, že když čtete pozorně tak se v tom dá zorientovat bez problému. Kniha se mě velice dotkla a myslím, že o ni budu přemýšlet velice dlouho. Nedokážu si přestavit, jak se tam ženy musí cítit. Neustále ukrývání a strach z překupníku musí být hrozný. Násilí a únosy na každodenním pořádku. Za mě určitě palec nahoru!
Pročítám si zde spíše negativní komentáře, ale mě se kniha líbila. O Mexiku jsem toho moc nevěděla, jen že je to země třetího světa a že je tam spousta drogových gangů.
Spisovatelka líčí fiktivní příběh, který vychází ze skutečnosti. Velmi zaostalý venkov, téměř žádné vzdělání ani sociální jistoty a všudypřítomný strach z drogových kartelů, kteří pod pohrůžkou smrti odvádějí za účelem sexuálního otroctví mladé dívky. Co to je za svět, kde musejí rodiny kopat díry, aby v nich mohly schovávat vlastní dcery? Na konci příběhu jsem si řekla, že je fajn, že žijeme v České republice.
Kniha má podivný způsob vyprávění, autorka vůbec nepoužívala v přímé řeči uvozovky, takže jsem nevěděla, co jsou pouhé myšlenky a co konverzace postav.. Ztrácela jsem se v tom, už bych se ke knize asi nevrátila.. Jediné, co mě zaujalo, že jsem se dozvěděla, jak to mají dívky v Mexiku těžké...
Musím víc než souhlasit a této knize také dát přízvisko ZVLÁŠTNÍ, není to nic, co si vezmete k posteli nebo čtete za nudných zimních večerů. Alespoň mě to tak přišlo.
Zvláštní byla úzká propletenost osudů postav, věřím ale, že se Na Mexiko a jeho obyvatelky se od teď budu koukat jinak.
Nicméně jsem se v v knize špatně orientovala, byla nelogická, něco jako deník ale
Tuhle zvláštní knihu mám za sebou. Byla podivně napsaná a sestavená, ale musím přiznat, že se celkem dobře četla. Pokud to tahle v téhle době, v tomhle století, ještě na nějakém tom kusu rádoby civilizované planety/země/státě chodí, je to hodně smutný příběh. Těžko se tomu věří, ale i tak věřím, že to je holá realita, bohužel. Zanechá to smíšené pocity. Bylo to hodně drsné.
Dívám se do ostatních komentářů a většinou mi mluví z duše, obzvláště jeden, naopak jeden je podle mě hodně mimo. Kdo si přečetl doslov, kdo trochu zná situaci v Mexiku či kdo tam dokonce byl, ví, že takto to tam chodí. A kdo se z toho nechce zbláznit, ten žije, chrání holý život a nad věcmi příliš nepřemýšlí, protože by se zbláznil. Přesto i v tomto světě má své místo láska, přátelství, důvěra. Četla jsem to a nemohla přestat, před očima těžký život dívek a žen, ale i mužů, úplně jinou mentalitu, tolik odlišný svět od toho našeho. Četla jsem to a říkala si, že si nesmím už stěžovat na to jak a kde žiju, protože se proti jiným koutům světa mám královsky! A četla jsem to a obdivovala, jak autenticky je to napsané - jako kdybych si mohla vlézt do hlavy jedné mexické dívky a poznat díky tomu její život až do nejniternějších drobností. Doporučuji.
celkom zaujímavé čítanie, neviem, či nie aj podľa skutočného príbehu, no v každom prípade to vyzeralo uveriteľne, bolo to veľmi pekné, nič romantické, skôr tvrdá realita ich života
príbeh bol rozprávaný z pohľadu hlavnej hrdinky, len ako rozprávanie jej spomienok, žiadna priama reč, žiadne rozhovory, no aj napriek tomu sa to dobre čítalo
vadilo mi tam ale to, že autorka sa neustále vracala k predchádzajúcim spomienkam, niekedy aj bez toho, aby ukončila tú aktuálnu, proste miešala piate-cez-deviate
našťastie sa to dalo pochopiť a časom som si aj zvykla, lebo som vedela, že neskôr to asi dokončí