Ukradený příběh
Elizabeth Coleman
Vanesse je něco přes třicet a ocitla se sama se dvěma syny, hypotékou a dírou v srdci tam, kde býval její muž, kterého jí odloudila psycholožka Natalie z manželské poradny. A tak se rozhodne splnit si svůj dávný sen a napíše zamilovaný román. V nakladatelství, kde vydává knihy její oblíbená autorka, ho zamítnou. O to víc je v šoku na autogramiádě svého idolu po několika měsících. Při čtení ukázky nemůže věřit vlastním uším. Slovo od slova slyší to, co před časem sama napsala! Požádá o pomoc odborníka na autorské právo Marcuse. Když ho poprvé spatří, má pocit, že jí do života vkročil vysněný muž přímo ze stránek její knihy. Je ale Marcus opravdu to, co v životě potřebuje?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2021 , CosmopolisOriginální název:
Losing the Plot, 2019
více info...
Přidat komentář
Před čtením jsem si přečetla jeden komentář ke knize, ve kterém knihu připodobňovali k Bridget Jones. Bridget se mi upřímně moc nelíbila, tak jsem se bála, že se mi kniha nebude líbit. Nakonec to byla ale skvělá jednohubka, kterou jsou zhltla na dva zátahy v jednom dni. Doporučuji na dovolenou, ke kávě či jen tak k vodě. Ideální kniha pro odpočinek. Jedná se opravdu o klasický román s dobrým koncem, ale určitě to není nuda. Příběh má spád, furt se něco děje. Určitě bych nevynechala z knihy ani stránku
Pokud máte rádi Bridget Jones a jí podobné romantické komedie, pak vás bude tato knížka pravděpodobně bavit.
Vypráví o Vanesse, rozvedené matce dvou děti, která pracuje jako zubní asistentka. Jejím velkým snem je napsat román, což se jí po několikaletém úsilí podaří, záhy však přijde odmítavá odpověď z nakladatelství. Vanessa si z toho nedělá těžkou hlavu, přece jen, jedná se o prvotinu, která ve většině případů nikdy neláme rekordy v počtu prodaných výtisků, a hlavně má stále naději, že román může zkusit poslat i do jiného nakladatelství, kde jí třeba neodmítnou. O to větší šok však zažívá, když její oblíbená autorka románů vydává o pár týdnů později novou knihu, která je, světe div se, téměř totožná s Vanessiným příběhem. Vanesse je v tu chvíli jasné, že její dílo nebylo odmítnuto z důvodu neatraktivnosti, ba naopak, atraktivní bylo příliš, ale pro jinou, již známou autorku.
Vanessa se začne soudit, jejím právním zástupcem je rozvedený tatínek, kterému se Vanessa moc líbí (of course - přece jen je to romantický příběh :D), na pomoc jim přichází ještě slavný obhájce Marcus, bývalý manžel oné autorky, která “ukradla” příběh, jelikož svého muže krátce před touto kauzou opustila kvůli jinému vztahu, a Marcus tak využívá příležitosti pro pomstu. No a do Marcuse se zase bláznivě zamiluje Vanessa. Vzniká tak milostný trojúhelník, uprostřed nějž stojí chaotická Vanessa, která se snaží všem dokázat, že si celou kauzu nevymyslela a román je opravdu jejím dílem.
Zápletka je taková nijaká, já vím, také jsem od knihy neměla žádná větší očekávání, mile mě ale překvapila. Je to nenáročná vtipná oddechovka, která aspiruje na filmové zpracování :)
Nenáročné odpočinkové čtení. Příběh má spád, i když je vlastně od začátku jasné, jak to celé dopadne. Bavilo. :)
Originální námět mě zaujal už v anotaci. Příběh není úplná červená knihovna. Řeší se zde nejen partnerské vztahy, které jsou celkem pěkně zamotané, ale i pracovní a právní vztahy, vztahy kamarádské, rodičovské. V knize je příběh líčen ze tří pohledů - právníka Marcuse , který je velmi úspěšný a bohatý , Dava jež je právník pro chudší lidi zato s velkým srdcem a hlavně Vanessy, která je spojena s oběma muži svou velkou právní kauzou bojem o duševní vlastnictví, bojem o autorství své knihy.
Příběh je zajímavý, čtivý chvílemi je veselý a jindy zase nutí k zamyšlení. Romantická linka je tu , ale není úplně hlavní, příběh nebyl úplně předvídatelný takže jsem byla napnutá.
Kniha mě zaujala anotací a námětem, proto jsem po ní sáhla. A není to špatná kniha, Příběh je docela originální a není úplně předvídatelný (tedy kromě romantické linky, u které samozřejmě nechybí přeslazený konec), hlavní hrdinka sympatická (i když byly chvíle, kdy mě taky štvala :D). Hodně se mi líblo, že skoro každá postava prožila takový svůj malý příběh, někam se posunula, vyvinula.
Kapitoly jsou vyprávěné z pohledu tří postav - Vanessa, Dave a Marcus, což mi u tohohle žánru přijde docela zbytečné, klidně to celou dobu mohlo být vyprávěné jen z pohledu hlavní hrdinky. Upřímně, když začala Davova kapitola, byla jsem zmatená, kdo to vůbec je, protože v anotaci o něm nebyla ani zmínka, a tak jsem vůbec nevěděla, kam ho zařadit.
Ještě něco málo k překladu, docela mi v dnešní době vadí doslovné překlání anglických frází. V češtině přece neříkáme "Ti lidé jsou plní sraček" (spíše: Je to banda sráčů), "Tahá ji za nohu?" (spíše: Tahá ji za fusekli/nos?) nebo "Anthonyho 4x4 zastavilo přes ulici" (proč do románu pro ženy nenapsat prostě a jednoduše "auto"? Změnil by se ten význam nějak dramaticky?). Já vím, že možná řeším úplné drobnosti a pitomosti, ale vždy, když v knize na nějaký takový výraz narazím, donutí mě to přestat vnímat příběh a přemýšlet nad tím, proč je to tak blbě a nepřirozeně přeložené, a jak by se to dalo zformulovat lépe. Vadí mi, že mě to brzdí ve čtení a užívání si samotného příběhu. Ale možná je to jen profesionální deformace člověka, který vystudoval jazyky a lingvistiku.
Hodnocení 3,5⭐/5⭐
Vanessu opustil manžel, který se zapletl s jejich manželskou poradkyní. Dva kluci a dům jí zůstal, proto musela její šedesátiletá rozpustilá matka jít bydlet k nim a pomáhat dceři s hypotékou. Aby se Vanessa oprostila od bolesti ze ztráty člověka, který měl vždy stát při ní vrhne se do psaní příběhu o pravé romanci. Po roce života a nočním psaní, Vannesa dokončuje příběh. Je nadšená a svůj zamilovaný román posílá do nakladatelství, které vydává i její oblíbenou a světoznámou autorku. Po pár trýznivých týdnech, přijde odmítavá odpověď. Za pár měsíců je ovšem nemile překvapena, když na autogramiádě oblíbené autorky se předčítá její vlastní román. Vannesa se pustí do boje, proti plagiátorství svého díla… najde toho správného právníka? A co když přijdou rovnou dva?
Abych byla upřímná tato kniha mi trochu připomínala styl harlekýnek. Tím ovšem neříkám, že to bylo špatné. Musím uznat, že už i dle anotace mi přišel příběh velice originální a v důsledku to byl opravdu dobrý a zábavný kousek. Četlo se to výborně a bylo to napsáno velice lidsky. Trochu mi vadilo, že se v knize neskloňovalo jméno Natálie. (např.: Craigu, řekni to Natalie.) Párkrát sem se tam s tím setkala a pořád jsem si nebyla jistá, zda je to chyba či je to tak napsáno úmyslně. Také hlavní postava – Vannesa mi přišla až moc naivní a kolikrát jsem si říkala, že se stará úplně o bezvýznamné věci a ty důležité jdou mimo ní. Ovšem tak to v životě občas bývá, že jo. To, že je příběh vyprávěn skrz tři osoby se mi moc líbilo, odhalovalo to minulost postav a život mimo hlavní hrdinku, což mi právníky velice přiblížilo. Tento příběh je hlavně o romanci a také rodině, její případ plagiátorství tam bohužel docela zanikal.