Ulička tisíce květů
Gail Tsukiyama
Příběh dvou dorůstajících tokijských bratrů, nadějného zápasníka sumó Hirošiho a stejně slibného uměleckého řezbáře masek pro klasické japonské divadlo nó Kendžiho, se odvíjí na pozadí druhé světové války.
Přidat komentář
Krasný příběh odehrávající se během druhé světové války a ještě pár let po ní v Japonsku.Poutavá a hezky napsaná knížka.Rozhodně stojí za přečtení.
Krásný, poutavým způsobem vyprávěný životní příběh dvou bratrů, jejich příbuzných, přátel, sousedů, učitelů, spolužáků.... Z knihy čiší životní moudrost, pospolitost, touha mládí, pokora i naděje na lepší budoucnost. Nádherná kniha!
Tak jsem se konečně po dlouhé době dostala k postupnému dočítání mých restů a musím uznat, že Ulička tisíce květů za přečtení rozhodně stojí. Anotace mě sice moc nenalákala, sumo nebylo nikdy tím sportem, který by mě nějak zvlášť zaujal, nicméně to je jen jedna z mála věcí, které se v knize objevují. Hlavně čtenář na životní linii dvou bratrů prožívá osudy lidí v Japonsku během druhé světové války, najde zmínku o bombardování Hirošimy a Nagasaki, nicméně není to válečný román, takže popisy bojů tu nejsou, spíš pohled z druhé strany - toho, jak to prožívali obyčejní lidé. Po válce se Japonsko dávalo z počátku těžce, ale nakonec přece jen dohromady a rovněž i hrdinové románu. Někteří si však své šrámy nesly sebou až do konce svých životů. Zažívali chvíle šťastné i ty smutné a musím uznat, že se od knížky jen těžce odtrhávalo. Také se čtenář potká se zvláštnostmi japonské kultury. Autorka má zvláštní dar psát poeticky a zachytit krásu nebo sílu okamžiku v nepatrném popisu z několika slov, a krása kvetoucích sakur čtenáře provází až do poslední kapitoly...
Poetické, klidné a přesto poutavé líčení života dvou bratrů. Jejich dospívání, vzestup i životní tragédie. Kniha je zároveň jakýmsi deníkem Japonska 2. třetiny 20. století. Přibližuje japonskou povahu - pokornou a cílevědomou, ctící tradice. Seznamuje s některými oblastmi japonské kultury, s válečným strádáním i poválečným rozvojem. Je to kniha nostalgická a smutná. Kniha o osudovosti - je třeba vynaložit veškeré úsilí na splnění svých cílů, ale přijmout i zásahy osudu. Kniha o vztazích, o síle i slabostech těch, kdo tíhu osudu snášejí.
Autorka velice čtivě popisuje v knize dvě silné japonské tradice: divadelní umění a obřadné utkávání zápasníků sumó. Moc hezké čtení.
kniha se mi moc líbila, je napsána moc hezky, bude se mi po postavách stýskat a za některé jsem i slzu uronila ..:-) doporučuji..
Tato knížka je velmi půvabná,jsou tam malé ale krásné ilustrace a přibližují život Japonců nejenom v době válečné,ale i poté.Je to moje druhá knížka z japonského prostředí a nezklamala mě.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus Japonsko tradice společenské romány národní identita Tokio válečné romány sumóAutorovy další knížky
2011 | Ulička tisíce květů |
2005 | Samurajova zahrada |
Nebyl to ten typ knihy od které se nemohu odtrhnout, ale přesto se mi líbila. O Japonsku jsem téměř nic nečetla a tato kniha mě poodhalila tradice, význam sportu sumó pro Japonce i to, co museli mladíci podstoupit, aby se z nich stali sumótoriové.. umění masek pro divadlo nó, dokonalý popis postupu, jak Jošivara a Kendži masky zhotovovali, vyobrazení Miko do dřevěné masky s každým prožitým rokem... vše na pozadí historických událostí druhé světové války. Dojemný a obdivuhodný byl vztah Fumiko a Jošia, jejich láska a souhra... a také jsem byla unešená z popisu kimon, v mysli jsem si je představovala a musela být nádherná, s pivoňkami, kosatci, chrysanthémami, větvičkami sakur... krásná japonská jména Noriko, Fumiko, Emiko, Meiko... škoda jen, že muselo tolik postav zemřít, ale to už je život..