Uloupený život
Jaycee Dugardová
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/159556/bmid_uloupeny-zivot-JJ6-159556.jpg
4
125
125
Příběh dívky, která se v jedenácti letech stala obětí únosu. Desátého června 1991 se Jaycee probudila jako jindy, ale netušila, že večer se už do svého pokoje nevrátí. Cestou do školy ji unesl neznámý muž, zavřel ji do vlhkého sklepa, kde ji znásilňoval a držel celých osmnáct let. Bez lékařské pomoci porodila dvě děti. V současné době vede nadaci na pomoc podobně postiženým rodinám.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2013 , Ikar (ČR)Originální název:
A Stolen Life, 2011
více info...
Přidat komentář
Co prováděli únosci s jedenáctiletou holčičkou, byl děs, nejvíc mě ale vzalo, jak unesené Jaycee neuvěřitelným způsobem vymyli mozek. Přestože celou dobu vzpomínala na svou mámu a ve svém vězení neobyčejně strádala, nikdy neudělala ani sebemenší krok tomu, aby se vysvobodila, a to ani v době, kdy již byla dospělá, mohla chodit – byť jen v doprovodu - mimo dům, měla internet a stýkala se občas i s jinými lidmi. Dokonce i na probačním úřadě při odhalení zapírala, kdo ve skutečnosti je. Zmanipulování a pro svobodného člověka nepochopitelná závislost na únoscích...
Wow, je neuvěřitelné co dokáže člověk přežít, co dokáže přežít malá holčička. Stejně jako je neuvěřitelné jak moc bolesti je schopen způsobit jeden člověk a lhostejnost jeho okolí. Velmi krutý a drsný příběh napsaný s neuvěřitelnou otevřeností a upřímností. Jaycee jsi úžasná.
P.S. velmi jsem ocenila za každou kapitolou z minulosti dnešní pohled na věc.
Kniha popisující krutý a nemilosrdný osud jedenáctileté dívenky, která byla nucena dospět v tak brzkém věku a zároveň odsouzena k tomu, aby se do skutečného světa dospělých lidí mohla podívat až po dlouhých 18 letech vězněných v zajetí dvou šílenců... Snad budu vůči svému okolí méně lhostejná po přečtení této knihy... Hodně štěstí Jaycee Dugardová.
je to zaujímavá kniha, keďže je napísaná podľa skutočného príbehu. Pri niektorých riadkoch, oprava: pri všetkých riadkoch mi behali zimomriavky po tele. Mnohokrát som sa zamýšľala nad tým, ako je možné, že existujú ľudia, ktorých si nikto nevšíma a nikdy nevieme, kto ako skončí. Je mi veľmi ľúto, že autorka, dievčatko, muselo prežiť toľko nepohody, väzenia a násilia. Toho chlapíka (ako to tu mnohí píšu) by som dala vykastrovať, ponúkla by som mu kreslo a ešte všeličo iné. Je to veľmi ťažké hodnotiť, hlavne ak sa budíte ráno s vedomím, že neviete, čo si oblečiete a prečo musíte ísť do práce ak sa vám nechce. Po tejto knihe mám pocit a myšlienky, že by sme si mali uvedomiť, že nemáme byť sebcami, ktorí sa starajú len o seba a svoje potreby. A myslieť aj na druhých, príp. pomáhať podobným dievčatkám, malým deťom, ktoré sú na tom podobne ako bola autorka.
Pred autorkou skláňam klobúk dolu z hlavy, že sa vedela vrátiť do čias neustálych obáv, strachu, znásilňovania a klamstiev. Túto knihu odporúčam prečítať. Upozorňujem, že spotrebujete min. 2 krabice vreckoviek.
Člověk se takhle v klidu opaluje na zahradě.. S džusem a sušenkou.. Všechny své blízké na vzdálenost pár kilometrů.. Ví, že je brzo uvidí nebo minimálně může vidět.. A do toho si vezme tuhle knihu.. Neumím si a ani si nechci dokázat představit čím vším si J. musela projít a přežít.. Nechápu, že necítí nenávist.. Já bych tomu chlapovi přála křeslo.. Sebral jí kus života, prakticky celý, protože takovéhle vzpomínky nezmizí.. U takových knih vždycky cítím zvláštní pocit, že moje starost je, kam půjdu v pátek na večeři a že bych si už opravdu měla uklidit svůj pokoj.. Nejhorší je, že takových lidí je a bude víc než dost.. Co ubližují malým dětem.. Ani nejhoršímu nepříteli bych nepřála, aby mu tohle nekdo udělal a neskutečně J. obdivuju za to co dokázala a ještě určitě dokáže..
Po prvních pár stránkách jsem si myslela, že knihu odložím a raději to nebudu číst, protože hned bylo jasné, že to bude odporné-Už jen s jakým dětským nádechem to bylo psané, tak nevinně a neposkvrněně a přitom víte o čem to bude....V dobu, kdy její matka uslyší, že se našla její dcera jsem propadla pláči a musela jsem se chvilku uklidňovat, než jsem četla dál. Jsem značně empatická a takové věci těžko rozdýchávám.
Jaycee má můj velký obdiv, že dokázala přežít 18 let s únoscem a ještě porodit a vychovat 2 děti! Navíc o tom ještě napsat knihu. Tleskám a zároveň je mi z toho všeho hodně smutno.
Nepochopím jak někdo může udělat něco takového malé holce. Je mi z toho zle .
Tohle by se nemělo hodnotit, aspoň já si na to neodvažuju mít právo. Není to vhodné. Je to opravdový příběh, co se stal, a o to je to horší. Člověk vlastně ani neví, co k tomu říct. pamatuju si to živě a stále mě z toho mrazí.
Nastaly slabší chvíle, kdy jsem myslela, že to nedokážu dočíst, ale potřebovala jsem vědět, že to dopadne dobře. Dobře je v tomto případě špatné a nemístné slovo, tohle už dobré být ani nemůže, nicméně díky bohu, že alespoň tak. A pak taky už kvůli Jaycee. Ona to musela prožít, já to jen čtu v bezpečí a teple svého domova. Čtení to není lehké, ale celou dobu jsem si říkala, že to dočíst prostě musím a chci, nesmím před tím zavírat oči. Člověk si uvědomí, že se má vlastně dobře i se všemi problémy a starostmi, které ho trápí.
Pro nás naprosto nemyslitelné. Člověk ráno vstane, jde do školy nebo do práce, na kterou si stěžuje, večer přijde domů, podívá se na televizi a lehne si do postele, každý den znovu a znovu. Bereme to jako samozřejmost, až nás to někdy štve, ale jaké to je pro jedenáctiletou holku, ještě dítě, která neví, co s ní bude, bojí se, může jen čekat ze dne na den a jediné, co chce, je máma.
Měla jsem šílené nutkání toho chlapa i tu ženskou uškrtit, zničit, všechno jim to vrátit, cítila jsem neskutečný vztek a nenávist a tím jsem si uvědomila ještě větší bezmoc. Že já s tím nic nezmůžu, i když bych chtěla a měla. Člověku se nechce věřit, že takové zrůdy na světě jsou, ale jsou, bohužel. I doživotí je za tohle málo.
Je to hrozné, nemělo by se to dít. Ne každý má tu odvahu a sílu o tom mluvit. Jaycee ji našla. Obdivuju jí, jak to zvládá a že se i po tom všem dokáže na svět smát. A taky obdivuju, jak miluje svoje dcery i přesto, za jakých okolností se narodily a kdo je jejich otec.
Za tuto knihu smekám, přečetla jsem ji jedním dechem, a obdivuju Jaycee, že se k tomu dokázala vrátit a všechno to napsat. A hlavně za to, že přežila.
Tleskám! 5 hvězdiček je povinnost!
Je naprosto příšerné, jaký šlendrián panuje na úřadech a policii! Je to jen jejich chyba, že se jí tohle mohlo dít 18 let! Shame on them all.
Uloupený život se hodnotí těžko. Je to velmi děsivý příběh, protože je skutečný. Je nepředstavitelné, čím si mladá žena prošla a s jakými následky bojuje stále a asi bojovat bude.
Kniha není snadné sousto, v průběhu čtení jsem měla chuť ji odložit a vzít do ruky raději jinou, u které bych si odpočinula, ale...
Jako čtenář jsem měla vnitřní pocit, že tohle je ta kniha, která se dočíst musí. Jaycee byla natolik silná, aby všechny hrůzy přežila, tak já musím být odolná alespoň to přečíst. Nezavřít oči a netvářit se, že se to nestalo.
Kniha je velmi silným příběhem, dobře napsaným, přímo z ní sálá dětská nevinnost, krutost duševně nemocných lidí a především velké srdce Jaycee.
Velmi strhující příběh. Do poloviny knihy jsem se nemohla odtrnout. Je až s podivem co musela zažít a protrpět. Druhá polovina již není tak poutavá a některý časový úsek je dost zkrácen, přesto zanechá příběh silný dojem.
Precteno za noc. Mela velke stesti, ze unosce byl fakt magor, jinak by ji urcite zabil, jak uz to takbyva.
Věděla jsem, že tohle nebude lehké čtení, ale že mi z toho bude tak úzko, to jsem si nemyslela. Ale když to tak uvážím... proboha to muselo být strašné. té holky je mi tak moc líto. Vůbec si neumím představit, kdyby se to třeba stalo mně. To se představit nedá. Ono je to snad lepší. Každopádně Uloupený život jsem četla s kapesníkem v ruce. Nejsem nějak přehnaně emotivní, nebrečím u Titanicu ani u Osobního strážce, ale u téhle knihy ano. Skutečnost, krutá skutečnost mě vždycky dovede rozesmutnit. Tak jako tak, na knize nevidím jedinou chybu. Jasně, není to nic na léto, je to pořádně náročné a nenechá vás to spát, ale... no stojí za to přečíst si o krutosti, která ve světě vládne. Nejde před tím zavírat oči.
Uloupený život
Opravdu silný příběh. Po přečtení této knihy nevím, co napsat. Neskutečné co si Jaycee musela protrpět a nejhorší je jak dlouho to trvalo. Nechápu, že neskončila v těžkých depresích. Má můj veliký obdiv. Jak tohle může někdo provést 11-ti letému dítěti? Nechápu. Silný, dramatický příběh.