Umění být zdráv
Věra Keilová , Jan Vojáček
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493760/bmid_umeni-byt-zdrav-Qs9-493760.jpg
4
616
616
Vše je propojené: Jak se chovat k vlastnímu tělu a předcházet nemocem? Proč neustále roste počet chronicky nemocných lidí? A proč si s těmito chorobami současná medicína neumí poradit? Jak naslouchat signálům těla a napojit se na svou skutečnou podstatu? Jeden z nejuznávanějších představitelů funkční medicíny Jan Vojáček vám ukáže, jak ve vlastním organismu probudit schopnost samoléčby a najít ztracenou harmonii. Umění být zdráv může ovládnout kdokoli – zjistěte, jak na to!... celý text
Přidat komentář
Mnoho témat bylo otevřeno, často v průběhu knihy zopakováno, ale často se mi nedostalo konkrétní odpovědi. Neříkám, že jsme měli dostat přesný návod, jak daný problém vyřešit, ale čekala jsem trochu víc reality, míň filozofie.
Uch... tak tohle byla zase síla. Zhmotněné blábolení. Redaktorka, která rozhovor dělala, nejspíš všem těmto věcem (jakože kvantová fyzika dělá zázraky, homeopatika jsou skvělý nápad a voda si pamatuje naše emoce) věří, takže to bylo takové dost otravné přitakávání dvou... no, lidí, s nimiž asi úplně nesouhlasím. Pro upřesnění - pan Vojáček je nositelem Bludného balvanu za odvážnou redefinici epigenetiky a za téměř úspěšné znovuobjevování základního učiva normální a patologické fyziologie. https://www.sisyfos.cz/clanek/1458-mudr-jan-vojacek-cfmp
I mně, ač nejsem odborník a o těchto věcech moc nevím, připadalo čtení o tom dost divné. Samozřejmě v knize nenajdete jediný zdroj - zkrátka jen "říká se", "všeobecně je známo", "spousta lidí", "v jedné studii se dokázalo, že...".
No a nebo jsem jen bojovná hašteřivá žena, která v sobě postrádá prvky ženství a naopak se chová moc mužsky, jsem nevyrovnaná a tím spíš bych potřebovala navštívit Vojáčkovu kliniku, kde mě za velký peníz zanalyzují, propláchnou a doporučí mi koupit si stříbrnou vodu, nepoužívat sociální sítě a přestat si hrát na feministku. :-D
Naprosto skvělá kniha! Doporučuji každému, kdo se jen trochu zajímá o své zdraví. Většina fungujících principů je velmi jednoduchých, ale musí se někdy připomenout. Za mě 100% a knížku si ráda nechám ve své knihovně!
Nezaujalo. Nudné, ploché, plavající po povrchu bez jakéhokoliv hlubšího vhledu a bez praktických tipů, jak co třeba změnit.
Myslel jsem si, že se snadno nechám ovlivnit hodnocením před přečtením knihy, není to pravda. Funkční medicína mi dává smysl, zabývat se příčinou je podstatné. Tato kniha psaná formou rozhovoru podává pouze neurčité a ničím nedoložené informace, marně se tak snaží napodobit (mám pocit, že nejen formou) skvělou knížku pana profesora Koláře - Labyrint pohybu.
Občas to i hraničí s ezoterikou, např. díky autorovi teď vím, že si mě maminka v porodnici vybrala a já si zase vybral maminku. Doteď jsem měl za to, že rodiče mezi sebou hrají o děti kámen, nůžky, papír.
Některé myšlenky a informace zajímavé, ale kniha by se dala o dost zkrátit kvůli častému opakování. Přespříliš ezoteriky a málo medicínských informací. Očekávání nenaplnilo.
Jsem překvapená, kolik negativně laděných komentářů je u této knihy! Moje maličkost je nadšená. Každou kapitolu jsem četla opravdu poctivě, slovo od slova. A i přesto, že se v knize najde několik drobností, s kterými nesouzním (např. že si naše duše vybírá do jaké půjde rodiny, kolikrát denně jíst aj.) je to pro mě kniha která byla napsána velmi trefně a výstižně pro dnešní dobu. V podstatě shrnuje mé dosavadní poznání a myšlení vůči zdravotnictví, nemocem, stresu a dalších problematik. Cesta kterou kniha nabízí a popisuje je směr, kterým bych se ráda vydala. Vše, co jsem už dlouhou dobu vnímala, pan Vojáček pojmenoval. Tuším, že něčemu takovému se říká osvěta! Těším se na pokračování, věřím, že se bude tento specialista funkční medicíny i nadále rozvíjet.
Pro čtenáře objevující kouzlo celostní medicíny je kniha hodně přínosná, pokud už máte o tom něco načteno nenajdete zde zase tolik nového.
Honzu Vojáčka mám naposlouchaného ve spoustě rozhovorů a tak jsem si nebyla úplně jistá, jestli mi kniha může přinést ještě něco nového. Ale jelikož je Honza můj oblíbenec, chtěla jsem jeho knihu mít ve své knihovně. Nakonec jsme Umění být zdráv dostali jako svatební dar s přáním zdravého manželství :-)
Kniha přináší více osobní rozměr, kdy Honza obnažuje do hloubky své peripetie a osobní příběh, který ho na cestu hledání umění být zdráv přivedl. To mi bylo velmi sympatické, neboť ukazuje Honzu jak (ne)obyčejného člověka, který si taky "zažil svoje" a životní nepohodlí přetavil do svého životního poslaní.
Jsem moc ráda, že Honzovo "učení" může díky knize proudit k více a více lidem, snad i široké veřejnosti. Z knihy je cítit jakýsi krásný vnitřní klid mezi všemi těmi přínosnými informacemi. Prostě krásný počin! Honzo, děkujem!
Rozhovor s lékařem, kterého nebaví pouze léčit příznaky chorob, ale chce přijít na kloub tomu, proč nemoc vůbec vznikla. A postarat se o to, aby už příště raději nepropukla. Je ochotný tomu obětovat kariéru ve státním a zašít se na soukromé klinice, kde není možnost atestace. Pořád mu to za ten cíl stojí. Chce, aby člověk (slovo pacient nemá rád) našel s jeho přispěním svoji vlastní cestu a směr, jak z nemoci.
Zároveň nenasazuje na "normální" lékaře, ale uznává jejich přínos v urgentní medicíně. Přijde mu jako ideální propojení medicíny klasické s tou komplexní. Což mně také :)
Líbilo by se mu, když by se nemocnicím říkalo uzdravovny. Dobrý nápad.
Zabývá se též mužsko ženskými vztahy, principy, a nabízí možnost rovnováhy s tím, že ženy v sobě najdou sílu "odpustit mužům historickou křivdu" a tím nepoženou věc do druhého extrému, jak se mnohdy, třeba v Americe, děje.
S tím i jako ta, která má k feminismu docela blízko, zcela souhlasím.
Umění být zdráv mi přijde jako kniha, která naše poznání posouvá, podle mého názoru, zase o kus dál tím dobrým směrem.
Proto to asi v určitých kruzích a ohledech nebude mít úplně jednoduché.
Musím se přiznat, že mi chvíli trvalo, než jsem se začetla, ale pak už to šlo vcelku rychle. Knížka asi nebude pro každého, člověk k tomu musí přistupovat s otevřenou myslí a vzít si od všeho trochu. Spousta věcí se tam opakuje, ale ono je to vlastně celé tak jednoduché a není potřeba hledat žádnou vědu. Rozhodně sympatické a těším se na další díl.
Pokud vám zatím není jasné, že psychika a to jakým stylem žijeme je půl zdraví, určitě si knihu prečtěte. Pokud však chcete o sebepoznání a o cestě za lepší psychikou vědět víc, tady to nehledejte ;)
Já fakt nevím, co si o této knize myslet. Se spoustou názorů souhlasím a líbí se mi. Třeba mě velmi potěšila kapitola a ženském a mužském principu. Ale ve spoustě názorů mě pan Vojáček vyloženě vytočil do běla. Třeba očkování a autismus. Za tohle prostě velké NE, protože výzkumy na toto téma byly již několikrát dělány, a nikdy zde vědci souvislost nenašli. Celkově na mě kniha působila jako taková působivá reklama na jejich kliniku. Věřím, že tato funkční medicína je pro budoucnost velmi důležitá, že se musí na člověka nahlížet po všech stránkách (tělo, duše, duch), ale prostě zde byly věci, které mi osobně nesedly a od vystudovaného lékaře je slyšet nechci.
Po přečtení této knihy jsem nabyla pocitu, že pokud nedojdu za panem Vojáčkem, nemám šanci se nikdy z ničeho vyléčit. S odstupem hodnotím, že mi kniha nic moc nového nepřinesla. Věřím ale, že Umění být zdráv může otevřít oči někomu, kdo moc nepřemýšlí nad souvislostmi mezi tím, co se odehrává v hlavě a jeho zdravotním stavem.
Člověk musí k určitým věcem dozrát, nejen hlavou a tělem, ale i situací, do níž ho život hodí (a plav!). Už zde bych mohla souhlasit s panem Vojáčkem, jelikož jeho kniha ke mě přišla nenásilným způsobem přesně ve chvíli, kdy jsem již vykročila podobným směrem, a tak mě jen utvrdila v tom, že je to v pořádku. Nikdy jsem neměla ráda motivační, seberozvojové knihy či publikace s podobným ražením. Žila jsem vždy hlavně hlavou, pragmaticky, vědecky, nebo jsem si to aspoň myslela. Poslední dobou ovšem pozoruji, že "srdce" již dávno mluvilo jinak a že to bylo zcela hmatatelné. Proč jsem neposlechla? Ovšem někdy trvá dlouho, než se nám otevřou oči. Knize i panu autorovi tedy mohu velmi poděkovat a také osudu, velké paní Náhodě, že mi je připletla do cesty. Ale zpět ke knize jakožto literárnímu dílu - velmi se mi líbí to pojetí. Jelikož nemusím s autorem ve všem souhlasit a přeci cítím tu rezonanci, neboť text nic nevnucuje, nepřesvědčuje. Spíše jen ukazuje směr tomu, kdo se zeptá na cestu. Z hlediska formálního také nemám větší problém; kniha je čtivá, jen bych doporučila trochu lépe strukturovat - chvíli jde jakoby o rozhovor, chvíli o jakýsi monolog, občas trochu zvláštní přecházení z tématu do tématu. Pokud jde o námět, líbí se mi ten výběr stylů, ukázky a odbočky k jiným směrům/filosofiím apod. Ten antidogmatismus. Budu se těšit na další díl. Jinak věřím, že se najde dost lidí, kteří knihu odsoudí (pokud se k ní vůbec dostanou). A odsoudí ji s tím, že jde buď o šarlatánství nebo naopak o známé pravdy a nic nového (nebo možná od každého něco). Těmto lidem se nedivím. Také bych nejspíš před pár lety reagovala takto. Nyní ale cítím, že tento přístup potřebuju, a čím dál více vnímám i v okolí, že se v tomto ohledu svět řítí do záhuby. Kéž bychom časem všichni z nás dospěli do bodu, kdy se o tuto problematiku budeme aspoň trochu zajímat a uznáme ji jako hodnou naší pozornosti a nejlépe i aplikace ve vlastním životě. Buďte zdrávi :-)
Moc zajímavá kniha.. není to knížka, kterou by člověk přečetl rychle, spíš jsem si ji pročetla proto, abych se v ní orientovala a budu se k jednotlivým částem vracet, pokud budu mít dojem, že je zrovna potřebuju. Vzhledem k tomu, že jsem těsně před tím, než jsem se ke knize dostala, přečetla Alchymistu, teď čtu Cyklickou ženu a ještě jsem se přes výzvu dostala náhodným výběrem k Hygge, tak vážně uvažuju nad tím, jak funguje "náhoda" :-) Ale chápu, že mně tyto knihy daly hodně, ale někomu tento typ literatury nemusí říct vůbec nic.
Asi to nebude kniha pro každého, ale mně se líbila velmi. Vše mi připadalo logické a korespondovalo to s tím, co ve svém životě prožívám a co se mi za určitých okolností děje. Rozhodně to beru jako odrazový můstek pro svůj další osobní rozvoj a vlastní sebepoznání. Vyhovuje mi, že pan doktor Vojáček není dogmatický, nevnucuje pouze své názory, navrhuje, předkládá k zamyšlení a vybízí k vnímání vlastních potřeb a k individuálnímu přístupu.
Skvelá kniha, ktorá ukazuje aké dôležité je konečne prevziať za seba a svoje zdravie zodpovednosť. Škoda, že sa ku mne nedostala skôr...ešte predtým, ako som tak dlho žila v strese. No, ale všetko sa deje z nejakého dôvodu a je potreba prehodnotiť rebríček hodnôt a povedať si, čo je človeku dôležitejšie - práca alebo zdravie, uznanie alebo spokojné, zdravé a oddýchnute telo? Je všetko v našich vzťahoch v poriadku? Cítim sa šťastne a naplneno? Jem zdravo alebo sa krmím polotovarmi? Spím dobre? Hýbem sa dostatočne? Ďakujem Janovi za uvedomenie si. Určite vo svojom prípade zmeny urobím :)
Míň stresu, zdravá a vyvážená strava, nezavírat oči před problémy které máme. Tohle už jste někde slyšeli a je to ta lepší část knihy. O zbytku není důvod se zmiňovat.
Štítky knihy
rozhovory alternativní medicína samoléčba, autoterapie péče o zdraví zdravý životní styl populárně-naučné publikace psychosomatika mysl a tělo
Ačkoliv je kniha místy čtivá , opravdu nic nového nepřináší .Chybí dobrá argumentace a kvalitní znalosti . Ačkoliv na celostní léčbu věřím , tak rozhodně ne na tu Vojáčkovu na klinice Endala , spojené s panem Šulou a velice nákladnou léčbou. Vojáček měl raději zůstat u fotbalu...nebo dělat do modelingu a moc nemluvit. Ne nadarmo se říká , na dvou židlích nelze sedět . A pro lékaře/léčitele to platí obzvláště .