Umění milovat
Publius Ovidius Naso
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36460/bmid_umeni-milovat-QFQ-36460.jpg
4
316
316
Rady pro muže a ženy pro navázání vztahu. Ovidiův dva tisíce let starý text dává rady mužům a ženám, kterak lásku získat a udržet si ji.
Přidat komentář
Rady Ovidia nám v dnešní době mohou skutečně připadat velmi zvláštní, nicméně některé z nich by se daly i dnes uplatnit. V první řadě je kniha spíše určená k literárnímu obohacení než k praktickému využití. Při čtení knihy se předpokládá určitá znalost antických bájí, mytologie a pověstí, jelikož se zde často objevují odkazy slavný heroických postav tehdejší doby. Je to tudíž spíše náročnější čtivo. Avšak milovníci poezie nemusí být v nejmenším zklamáni.
Ohromně nadčasové. Celé čtení jsem se podivovala nad tím, jak je člověk prostě pořád stejný. Už tak dlouho.
Objevují se tu názory, že tohle dílo je už přežité, zastaralé a k nepřečtení. Nesouhlasím. Ano, jsou v něm sice rady, nad kterými se dnes člověk snad jen pousměje nebo nebude věřit, že to někdo myslel vážně, jsou zde i pasáže, které se někomu mohou zdát jako by je psal generátor náhodných slov. Jenže všechno vyrovnává ten jazyk, to jak si Ovidius hraje se slovy, vymýšlí nejrůznější básnické obraty, aby popsal třeba i úplně běžnou věc.
Kdyby už pro nic jiného, kdyby ne pro svůj obsah, kdyby ne pro historickou hodnotu, tak pro to, jak je to napsané, si to zaslouží přežít.
Když jsem četl známým nějaké úryvky, dívali se na mě s podivem, jak něco takového můžu číst. Je pochopitelné, že dnes, když je svět zavalen takovou spoustou různých motivujících knih o tom, jak uspět ve vztazích nebo třeba v byznyse, se může lidem zdát tohle dílo staré a nepotřebné. Co na tom, že podle některých rad se hodí chovat i dnes. To, aby se muž choval slušně, pečoval o sebe a zušlechťoval ducha, by měl být základ pro každého.
Tohle dílo si vůbec nezaslouží zapomenout. Byla by to ohromná škoda.
Kniha Umění milovati je naprosto dokonalá. Jestli mají existovat kánony povinné četby, tak tyhle Ovidiovy spisy o lásce a vztazích by tam měly být. Je to smysluplné čtení s řadou docela rafinovaných rad. Leckdo by se z knihy napsané na počátku letopočtu mohl něco přiučit.
Přestože se lidstvo vyvíjí v "umění milovat" jsme stále stejní již staletí. Pořád platí psát dopisy (sms, emaily,apod.), chodit na večeře a společensky se bavit, být vytrvalý i výmluvný. Platí, že každá žena se někomu líbí. Dbát o vlastní vzhled ale i ducha. Nechat ženu, ať se bojí o muže, ať žárlí (trochu). Pěstuje se tím láska...POřád stále všechno se dá využít.
To samé i pro rady ženám.
Oddychové čtení, na které je ale potřeba se soustředit. Člověk se i pobaví, poučí. Něco si připomene.
Hezké. Milé. Minimalistické.
Pokud se jedná skutečně o klasický překlad Ivana Bureše s ilustracemi Oty Janečka, přimlouvám se o náhradu stávající obálky tou správnou. Zde se na nás dívá obálka titulu, který vydala r. 2002 Academia (přel Dana Svobodová, il. Květoslav Hísek), a protože přístup k překladu je u obou překladatelů výrazně odlišný (nejen pro několik desetiletí, které obě verze dělí, ale také pro rozdílnost ve vidění toho, co je pro tlumočení dva tisíce let starého textu (a hlavně jeho obsahu) adekvátní, působí stávající avízo zmatečně. (Stálo by za to zjistit, která z obou verzí připadá čtenářům "čtivější", aktuálnější... S pobavením čtu nesouhlas některých čtenářů / čtenářek s některými antickými sociálními a kulturními jevy... Emancipace a jiné výdobytky naší stávající civilizace holt do antiky nedokvačily. Přesto snad lze souhlasit s tím, že některé zásadní momenty lidské existence jsou nadčasové, a tedy i dnes aktuální.
Myslíte si že žijete v "moderní době" Už Naso psal o věcech, které řešíme, které nás trápí, které prožíváme. Poučili jsme se?
Ač neholduji verším, nebylo to zas tak zlé. První část, která je hlavně o tom, jak se seznámit a získat ženu (například cirkuse), byla velice úsměvná :-) Zároveň musím uznat, že je to nadčasové dílo.
Tedy.... Dva tisíce let starý návod na to, jak si sehnat ženskou (chlapa), jsem opravdu nečekal, takže určitě velmi zajímavé a především "poučné" čtení :)
Hic ego qui iaceo tenerorum lusor amorum, ingenio perii Naso poeta meo.
At tibi transis, ne sit grave, quisquis amasti, dicere: Nasonis molliter ossa cubent.
Za mě nadčasové dílo, opravdu jsem se pobavila. Jen možná jsem čekala trochu víc.
Musím říci, že když jsem si to v antikvariátu kupovala, tak jsem netušila, o co se jedná. Byla jsem přesvědčena, že půjde o nějaké milostné verše a že si semtam jednu přečtu. Po otevření knihy jsem byla naprosto v šoku - v kladném slova smyslu. Kniha je báječná, velmi zábavná, někdy i lechtivá. Prostě takové antické čuňačinky s tou výhodou, že jde o praktický návod :-)
Rozhodně doporučuji alespoň k nahlédnutí komukoli, sama nejsem žádný vášnivý čtenář nějakých antických eposů nebo poezie.
[015/12] I když to není zrovna literatura, která by s dalšími a dalšími překlady konečně získávala na čitelnosti, pokud se člověk bude opravdu snažit a zvládne se naladit atmosférou a alespoň částečně rýmem, stane se pro něj tento text srozumitelný až dost. Sice se i tak člověk musí sem tam vrátit a znovu si některý z úryvků projít, ale čím se dostává dál, tím se stává čtení snazším a snazším.
‘Umění milovat‘, i když se to možná nezdá, má velkou historickou hodnotu. Dozvídáme se o zvycích a také o tom, že neprovdané ženy ještě mohly pít víno, což byla pro mě novinka, protože nás na římském právu učili, že ženy měly alkohol přísně zakázaný. Je tu zdroj informací o líčení, účesech, odívání se, o společnosti jako takové, o tom, že zženštilost nebyla zrovna atraktivní a o všem možném. Některé věci mě zarazily, jiné pobavily a u některých jsem nemohla s autorem souhlasit, ale když si člověk uvědomí tu letopočtovou vzdálenost, mávne nad tím rukou. Přeci jen, žijeme v jiné době, kdy se už za nevěru, loupež a poškození cizí věci oficiálně a oprávněně nezabíjí. A i když je rada, že nevěra je přístupná pokud o tom ten druhý neví, dost nemorální, mávněme nad tím rukou a vzpomeňme si na: ,,Co oči nevidí, to srdce nebolí.“
Ale i přes tu historickou hodnotu se mi kniha z části nelíbila. Pasáž věnovaná ženám mi připadala až příliš jednoduchá. Jistě, omezení svobody a vnímání žen hlavně jako interiérový doplněk a přací vřeteno značně zužují možnosti jak radit, ale i tak mi zaměření se pouze na zevnějšek a veřejný projev a chování přišlo jako málo. Autor nám vlastně říká, že žena má jen sedět a dívat se hezky a na mužích nechat veškerou iniciativu. (V jistém slova smyslu hrozná to doba.) Naopak pasáže pro muže jsou vyloženě návodem pro jejich loveckou vášeň. Z některých vlezlých praktik by se dnešní ženě nejspíše zježily vlasy a místo přítulnosti by mladík obdržel kopanec do intimních partií, ale o to více zábavné to bylo.
Rady o tom, že by člověk měl dbát na hygienu, neměl by páchnout v podpaží a mazání se jelením lojem si nechat až na doma, to jsou věci, které by se měly radit i dnes. A právě to je ta praktičnost celé knihy. Kapitolky o seznamování jsou zcela aktuální. Nahraďte je největším náměstím ve městě, diskotékou či koncertem v nočním klubu, pomožte holce sesbírat spadené učebnice a hle, máte tu první verzi takových těch trapných knížek s audio nahrávkou, které vám dávají hloupé testy na to, aby jste si uvědomili, že stačí vytáhnout zadek z domu a jednoduše oslovit holku, na kterou si už nějaký ten pátek myslíte a buď to vyjde a nebo naopak. To jest celé „magiko“ seznamování a neříkejte, že to prostě nejde. Jde, jen nebýt líný.
Kniha mi dělala veliký problém. Nějaké části jsem vlastně ani nepochopila. Po opakovaném přečtení veršů jsem pár větám rozuměla, ale ve zbytku jsem nemohla najít souvislost. Přímá řeč a citáty mi oživili čtení a pomohli k pochopení, naopak zastaralé výrazy slov mě moc nenadchly. Kniha mi příjde trochu nevkusná vůči ženám, jakoby si muž přečetl tuto knihu a v tehdejší době svedl každou? To byli ženy tak primitivní? Anebo v tom horším případě je muži brali primitivně?.. Ovidius se snažil vysvětlit význam lásky, myslím si, že láska úplně popsat nešla ani nepůjde, ale Ovidius měl aspoň dobrý a úspěšný pokus.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Umění milovat |
| 1969 |  Proměny |
| 1964 | Listy heroin |
| 1969 | O lásce a milování |
| 1985 | Verše z vyhnanství |
Jako ukázka antické poezie budiž. Jde o lehčí žánr než třeba Odyssea nebo Aeneida. Vztahy mezi muži a ženami se zase až tolik nezměnily, jen nám je už trochu cizí odkazování na klasické báje, mýty a jejich hrdiny a hrdinky.
Knihu doplňují lehce frivolní, ale vkusné ilustrace Oty Janečka (Odeon, 1971), díky kterým ty tři hvězdy dávám bez výčitek.