Umění milovat
Erich Fromm
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78447/bmid_umeni-milovat-C5a-78447.png
4
508
508
Kniha o lásce – bratrské, mateřské, erotické, o sebelásce, o lásce mezi rodiči a dětmi, o lásce k Bohu... Z úvodu E. Fromma: „...najít uspokojení v individuální lásce je nemožné bez schopnosti milovat svého bližního, bez skutečné pokory, odvahy, víry a kázně.“
Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Přidat komentář
Kniha o schopnosti milovat a taky o různých patologiích schopnosti milovat, jako je třeba maligní narcismus, aneb zamilovanost do obrazu sebe sama.
Pět hvězdiček s dlouhou řadou otázek.
Kniha v pravý čas. Stává se, když nad něčím dlouho a intenzivně uvažuju, že myšlenky mají tendenci sklouzávat do vyjetých kolejí. Čtení může pomoci, je to jako dobrý rozhovor. Třeba neučiním žádný objev, necítím se o nic blíž vyjasnění a rozhodnutí, ale začarovaný kruh se trošku poláme, slova opět získají na zvuku, na významu.
"... navzdory hluboké touze po lásce se téměř všechno ostatní považuje za důležitější, než je ona: úspěch, prestiž, peníze, moc - skoro všechna naše energie se spotřebuje na to, abychom se naučili, jak dosáhnout těchto cílů, a téměř žádná se nevynaloží na to, abychom se naučili umění milovat."
U této knihy velmi oceňuji její přínos pro rozvoj myšlení čtenáře. Vypichuje důležité body, které mohou být důvodem životních nezdarů a logickým způsobem poukazuje na příčinu a důsledek neúspěchu prožívání nějakého druhu fikce či iracionality.
Autor vybízí čtenáře k osobnímu rozvoji, navrhuje zlepšit time-management a mít otevřené oči. A především nikdy nezabřednout do společensky daného stereotypu. Napsáno odborně a poutavě zároveň.
Pokud si dobře vzpomínám, z větší části kniha popisuje, co láska NENÍ. Potom je na pár posledních stránkách neurčitě naznačeno, co to ta láska coby psychologický fenomén zhruba je. Velmi poučné čtení, pro mě osobně hlavně pro sebepoznání a zlepšení schopnosti vyznat se ve vztazích mezi lidmi.
Toto je 2. Frommova kniha (po Mít, nebo být?) a opět mě nadchla. Je napsána čtivým, srozumitelným způsobem, přitom s vysoce odborným pohledem- obě tyto věci dokáže skvěle skloubit. Uvádí teorii i praxi lásky a moc se mi líbí, že v tom má systém.
Skvělá, vhodná pro pochopení smyslu lásky. Kdo bádá, nalezne odpovědi. Kdo uzavřený je, ani návod nepomůže.
Perfektní. Docela mě překvapilo, jak má psychologický pohled na život blízko k tomu, co popsal např. E. Tolle. Tuhle knížku bych určitě doporučil těm, kteří jsou schopni objektivní sebereflexe (nebo se o ni snaží). Pokud ale máte silné ego, knížka vám v takovou chvíli pravděpodobně nedá vůbec nic.
Fromm mě tak krásně a nenásilně nutí přemýšlet o základních pravdách lásky, obzvlášť mě zaujala láska mateřská.
"Pro tento altruistický, nesobecký ráz bývá mateřská láska považována za nejvyšší druh lásky, za nejposvátnější ze všech citových pout."
Z této knihy jsem si vzala jedno: láska je osobní umění, není to problém, jak být milován, ale jak milovat, je to problém schopnosti k lásce. Četba této knihy tedy pro mne znamenala jakýsi Koperníkovský obrat. Mohu to rozvést? Pokračovat v dalších úvahách? Osobně jsem v průběhu života došla k poznání, že láska je hra. Nejde o to se líbit, ale být sám sebou a to se bez hráčského umění neobejde. Někdo jiný řekl, že člověk je člověku vlkem. Láska znamená neztratit orientaci v šachové partii. Prohráls?
umění milovat je hráčské umění.
„Avšak myšlenkové poznání tj. poznání psychologické, je nutnou podmínkou pro plné poznání v aktu lásky. Musím objektivně znát druhého člověka i sebe, abych mohl vidět jeho skutečnost, nebo lépe řečeno překonat iluze, iracionálně zkreslený obraz, který o něm mám. Jen když objektivně znám člověka, mohu jej poznat v nejhlubší podstatě, v aktu lásky.“
Krátké, ale vydatné dílo. Doporučuji každému k přečtení (povinná četba by to měla být!), snad každý zná ten pocit, kdy několikrát za sebou musí číst jednu a tu samou pasáž, jelikož v těch několika slovech je tolik čisté, neagresivní, nevnucující se moudrosti, až nad tím člověk žasne. Nečekejte, že vám toto dílko zprostředkuje univerzální recept na šťastnou lásku, jde spíše o reflexi soudobé moderní společnosti (ačkoliv to Fromm napsal v 50. letech), nastavení krutého zrcadla. Lásku (případně slovo milovat) jsme proměnili ve zboží, ve službu, směňujeme ji jako ostatní produkty podle tržních pravidel, fifty fifty.
"Prava laska je vyrazem tvurci sily a zahrnuje peci, uctu, odpovednost a poznani. Neni to "pohnuti ve smyslu "byt nekym pohnut", ale aktivni usili o rust a stesti milovane osoby, ktera ma sve koreny v nasi schopnosti milovat." A uryvku, ktere me zasahly, bych mohla napsat nekolik. Nestarnouci kniha :)
"Přes hlubokou touhu po lásce se téměř všechno ostatní považuje za důležitější, než je ona: úspěch, prestiž, peníze, moc - skoro všechna naše energie se spotřebuje na to, abychom se naučili, jak dosáhnout těchto cílů, a téměř žádná se nevynaloží na to, abychom se naučili umění milovat."
Celá kniha je založená na jedné premise - láska je umění, ne subjektivní náhodný prožitek. Láska není jen příjemný pocit /takhle se na ni dívá celá naše konformní společnost/, ale sama podstata lidského bytí.
Na lásku bohužel pohlížíme zorným okem vlastní atraktivity (jak jsme oblíbení, jestli dobře působíme na ostatní lidi, ...) ... je to naše naprosto mylná představa o lásce, vycházející z našeho konzumního způsobu života (láska jako výhodný obchod - na lidi kolem sebe se díváme jako na zboží - chceme odpovídající kvalitu za to, co sami nabízíme) ... je docela bolestné zjistit, že i naše chování v lásce je založené na společenských normách - na naší potřebě přizpůsobit se, splynout se společností
... a tak si pleteme popularitu s láskou ... víme to a stejně se tak chováme ... jsme "moderní lidé", a proto máme pocit, že toho musíme v životě "udělat hodně" a proto musíme jednat rychle, abychom neztráceli čas - rychle jíme, mluvíme, pracujeme ... a tak i rychle milujeme ... na slovo "láska" je dnes možné narazit téměř na každém kroku, a přitom jen málokdo ve skutečnosti ví, co opravdová láska znamená.
"Co dává jeden člověk druhému? Sám sebe, z nejcennějšího co má, ze svého života. To neznamená nutně, že obětuje svůj život za druhého, ale dává mu z toho, co je v něm živé; dává mu ze své radosti, zájmu, pochopení, vědomostí, humoru, smutku – ze všech výrazů a projevů toho, co je v něm živé."
Jsem přesvědčen, že kdyby se na základních a středních školách zavedl povinný předmět "Četba, studium, interpretace a pochopení Umění milovat", bylo by na světě hned mnohem lépe. Proč místo toho cpeme dětičkám do hlav Sámovu říši a řešíme zachování jakéhosi ekonomického růstu, je pro mě záhadou. A to nejsem žádný kavárenský esoterik. Ústřední poslání knihy, totiž odhalení schopnosti opravdové lásky nikoli jako čehosi romantického a sentimentálního co je nám automaticky dáno shůry, nýbrž coby životního umění na kterém je třeba zcela prozaicky a cílevědomě pracovat v rámci jistého duchovního nastavení, by se mělo lidem vtloukat do hlavy už od nejútlejšího věku. Vše ostatní je pouze nadstavba a svým způsobem přebytečná veteš. K naší smůle jsme si jaksi popletli směr a místo cesty z "vnitřku ven" se pachtíme přes věci "dovnitř". Jenže zrovna tyhle dveře jsou zavřené.
V průběhu čtení jsem se transformovala do spokojené mručící kočky, která je slovy hlazená po hřbetě. Kombinaci osvětlujících názorů a nadání názory formulovat si užívám a oceňuji u veškerých Frommových děl.
Láska je jediná a uspokojivá odpověď na otázku lidského bytí. Tento citát od Ericha Fromma považuji za rozluštěnou hádanku lidského života.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Umění milovat |
| 1992 | Mít nebo být? |
| 1993 | Strach ze svobody |
| 1997 | Anatomie lidské destruktivity |
| 1996 | Lidské srdce |
Hodně, hodně jsem uvažoval, jestli místo tří hvězdiček nedat jenom dvě. Fromm si mě absolutně získal svým Strachem ze svobody, tak jsem se chtěl posunout dál. A co jsem dostal? Směsku často tak nějak obecně známých banalit, kořeněnou enormním - místy bych se dokonce nezdráhal použít slovo laciným - množstvím nářků na kapitalismus.
Troufnu si říct, že člověk s byť i malou životní zkušenotí už má poněkud představu, že chce-li milovat, měl by vůči druhému člověku projevovat úctu, měl by se o něj zajímat a pečovat o něj. A nepotřebuje Fromma, aby mu to zvlášť vysvětloval. Stejně jako já přirozeně chápu, že vzdychání při sledování romantických filmů může se skutečnou láskou zaměňovat jen mentálně opozdilý. Což by bylo to méně důležité - vyloženě mě pan psycholog ovšem nasral detailním popisem kvalitativních rozdílů mezi "mateřskou" a "otcovskou" láskou a tvrzením, že mateřská láska je narozdíl od té otcovské nepodmíněná. V tu chvíli jsem si musel připomenout, že kniha vznikla v padesátých letech, tedy skoro v pravěku. To mě uklidnilo a já mohl pokračovat v četbě.
Na dílu nicméně musím vyzdvihnout celkovou originalitu jeho myšlenek. Fakt, že s autorem v lecčems nesouhlasím, nemá přílišnou váhu, protože právě vymezením se vůči předkládaným teoriím a jejich kritice si můžu lépe utvořit vlastní názor na věci, na které by mě předtím třeba ani nenapadlo, že bych nějaký názor vůbec mohl mít. Kniha vás donutí k přemýšlení a hledání paralel s vlastním životem. A to je sakra dobře. Abyste se na svůj život, řečeno frommovskou terminologií, mohli dívat objektivně.