Únos domů
Iva Procházková
Reedice klukovského románu o dvanáctiletém Liborovi, který po tragické smrti rodičů nalezne nový domov u strýčka. Stane se obětí únosu, ovšem únosci nevědí, že Libor není synáček z bohaté rodiny. Během chvilky se Liborův život promění v strhující boj o život, chlapec však v mezní situaci neztratí odvahu a obstojí. Celý příběh vypráví Libor svému psovi, a tak mimoděk odhaluje své pocity, osamělost i touhu pro přátelství a skutečném citu. Stejnojmenný film natočil podle scénáře Ivy Procházkové režisér Ivan Pokorný s hlavními představiteli Vojtou Kotkem, Bárou Hrzánovou a Pavlem Landovským. 2. upravené vydání... celý text
Přidat komentář
Pro mě jedna z těch příjemných knih pro dospívající, kde jsem se naprosto sžil s hlavní postavou a fandil jí. Atmosférou sice více melancholický, ale o to srdnatější. Velký palec nahoru. 90%
(SPOILER)
Tahle knížka patřila v dětství k mým nejoblíbenějším. A vracela jsem se k ní i po letech, když jsem chtěla číst čtivou knížku s pěkným dějem. Četla jsem obě dvě vydání, ale tahle filmová verze se mi líbí víc - četla jsem ji jako první a u původní jsem se pak divila, že je jiný konec- Libor se nepřizná a žije ve své nové rodině pod cizím jménem.
Film je taky dobrý, ale stačilo mi vidět ho jednou.
Další kniha, kterou jsme dostali v rámci povinné četby a i přes to, že všichni říkají, jak se jim knížka líbila a jak je to zajímavý a napínavý příběh, tak mě osobně kniha zaujala úplně minimálně. Poslušně jsem jí dočetla, ale ne s takovým zápalem jako ostatní knihy. Do příběhu jsme se “nevžila” a nelíbil se mi. Nešlo mi možná ani tak o příběh, ale spíš o to, že mi byl nesimpatický hlavní hrdina a rozčilovalo mě jeho chování, kdy jednal tvrdohlavě a hloupě.
Dost dobrá knížka, která určitě stojí za přečtení. V knize bylo opravdu málo hluchých míst. Četla se skoro sama. Knížka je vyprávěná v první osobě, možná to je jeden z důvodů okamžitého vtažení do děje. Za mě plný počet hvězd!
Kniha byla velice zábavná a napínavá s Liborem Ješínem jsme toho hodně prožili.Doporučuji si jí přečíst.
Knihu jsme dostali na konci čtvrté třídy jako odměnu od nakladatelství ALBATROS za účast v soutěži KMČ. Teď ji na začátku školního roku čteme coby páťáci jako společnou četbu v hodinách českého jazyka. Je to typický příběh s dětským hrdinou ze současnosti. Myslím, že se příběh Libora Ješína bude mým páťákům líbit a že se jim bude i pěkně číst. Po přečtení příběhu se určitě podíváme i na stejnojmenný film s Vojtěchem Kotkem, Bárou Hrzánovou, Pavlem Landovským, Hanou Maciuchovou... Bude co srovnávat.
Krásně napsaný příběh, dobře se četl. Rozhodně doporučuji na dlouhé zimní večery.
Doputovala ke mně kniha Ivy Procházkové. S chutí jsem se do ní začetl. Zajímalo mě totiž, jak píše dcera slavného spisovatele. Sto dvacet stran jsem nakonec slupl jako malinu. Procházková píše brilantně a zkušeně, nevadilo mi ani, že příběh balancuje na hraně uvěřitelnosti, jenom tempo ke konci kniky poněkud polevilo. Někde jsem četl, že když se knižnímu hrdinovi daří dobře, nepotýká se s žádnými problémy, čtenáři se vede špatně, nudí se. Vedle několika málo nepatrných chybiček, mohu knihu ale jen chválit a chválit.
Knihu jsem musela číst k referátu na paní Procházkovou a bála sem se co mi to tam učitelka vybrala za vážný a nudný čtení,jen co jsem ale otevřela 1. stránku nemohla jsem se vůbec odtrhnout.Měla jsem jí přečtenou za 2 dny a při referátu před třídou jsem pak na ní udělala až příliš přehnanou reklamu :D dodnes jsem paní učitelce vděčná že jsem tak náhodou natrefila na tuto bombastickou knížku! :)
Celkem silný příběh. Jako dítě jsem byla úplně paf, že vás můžou jen tak unést a o to víc, že už se třeba nechcete vrátit. Co si budem povídat, fascinuje mě to pořád, jen v jiných obdobách.
Film už mě tak nebavil, mám silnou alergii na Kotka.
Snad první knížka z povinné četby, která mě bavila. Musím se podívat i na film!
Autorovy další knížky
| 2006 |  Myši patří do nebe |
| 2011 |  Uzly a pomeranče |
| 2006 | Únos domů |
| 2009 | Nazí |
| 2014 | Muž na dně |
Knihu jsem si vybrala do výzvy #proctemesebarvouduhy. Na obálce zvíře nebo zvířátka. Musím se přiznat, že mě kniha velmi mile překvapila. Protože knihy s tak málo stránkami prostě nemohou být dojonale rozepsaný. Ale tady se to autorce poměrně dobře povedlo.
Libor, kterému je 12 let a bydlí u bohatého strýce. Rodiče se mu zabili při autonehodě. Zdánlivě mu nic u strýčka nechybí…až na jedno. Na lásku, která někde měřit peněžitými dary ani drahým internátem.
Po únosu, kdy ho vězní v lese pro bohaté výkupné a až pak zjistí, že není syn, ale synovec se rozjíždí příběh. Je vyprávěný zpětně Liborem svému psovi, kterému říká Pane.
Příběh je plný emocí a dojmů kluka, který si prošel bolestivou částí únosu ale i psycycké následky po únosu, kdy si přizná krutou pravdu, že příbuzným zas až tak nechybí a lásku si nejde koupit. Se psem pak rozebírá veškeré svoje pocity z žití. A konec je dojemný. Pár detailů by bylo víc dotáhnuto, kdyby bylo víc stran, ale stálo čtení za to.