Upřímnou soustrast
Guillaume Bailly
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405160/bmid_uprimnou-soustrast-S4J-405160.jpg
4
170
170
Upřímné soustrasti – nejlepší perličky ze smutečních obřadů je soubor krátkých vyprávění zaměstnance pohřebního ústavu ve Francii. Jeho historky jsou založené na skutečných událostech v jeho každodenní praxi, ať už při organizování, či vykonávání smutečních obřadů. Během pohřbů se může stát spoustu nepředvídatelných věcí, zvonící telefon, obří jeřáb nebo výkřiky z otevřeného hrobu nás určitě překvapí. Rozesmutnit nás může obětavost některých příbuzných, ale i těžké osudy lidí, které denně potkáváme, aniž bychom si byli vědomi toho, co prožívají. Upřímné soustrasti jsou jízdou na tobogánu emocí, který nás často dovede k zamyšlení se nad lidskostí naší a ostatních.... celý text
Literatura světová Humor Příběhy
Vydáno: 2019 , KontrastOriginální název:
Mes sincères condoléances, 2015
více info...
Přidat komentář
Na tenhle styl humoru musíte být naladěni na správnou vlnu, jinak vám to bude připadat trapné a nic vám to neřekne. Pokud máte rádi černý humor a další podobné, tak je to velmi vtipná kniha. Skoro u všech příběhů jsem se smála a u některých mi ukápla slza. škoda, že poukazuje na lidskou blbost, chamtivost a nezájem jak mezi živými tak i mrtvými.
Smrt dokáže být velice absurdní. Chování pozůstalých je často ještě mnohem absurdnější. Od pochopitelného strachu ze smrti a mrtvých, přes hysterii typu "co si teď počnu" a přes klidné smíření s lidskou smrtelností, po stále častější absolutní bezohlednost, nezájem a přesvědčení, že nebožtík zemřel schválně, aby svému pozůstalému mstivě zkomplikoval život.
Guillaume Bailly ve své knize uvádí reálné příběhy z funebrácké praxe a řadu profesionálních postřehů, ve kterých si čtenář přečte, jak různě tento "lidský prvek" smrti a dění okolo ní může vypadat, jak málo jej může zásadně ovlivnit a jak mnohdy nepomůže nic, ani všemocná náhoda.
Tak tahle knížka pro mě nebyla. V knize jsou krátká vyprávění zaměstnance pohřebního ústavu. Některá jsou tak krátká, že nemají ani půl strany.
V anotaci mě zaujala věta: četba této knihy nás často přivádí k zamyšlení nad vlastní lidskostí i (ne)lidskostí ostatních. Toto se potvrdilo pouze v několika málo příbězích. Většina ostatních mi přišla spíše trapných.
Překonala jsem se, knihu jsem přečetla celou, ale nic mi nedala.
Díky velmi krátkým příběhům se kniha velmi dobře čte. Netvrdila bych, že je kniha humorná, ačkoli některé příběhy k pousmání byly, ale některé byly smutné. Určitě je to zajímavá sonda do hlubin tohoto povolání.
Čtenářská výzva 2019: Kniha poprvé vydaná v roce 2019 (nová kniha).
Zajímavý pohled do funebráctví moderního věku. Některé příběhy jsou úsměvné, jiné smutné.
Je to dle mě takový průměr, ale špatné to není. Dá se to přečíst a některé pobaví a někdy si řeknete, že to není až možné.
Bylo fajn čtení, ale zaručeně to nebyla nejlepší kniha, kterou jsem tento rok četla. Nicméně jsem si moc ráda přečetla o tom, jak vypadá takové netradiční povolání francouzského funebráka.
Rozhodně jsem tuhle knihu ráda četla. Je originální a správně vyvážená. Chvíli jsem se usmívala a chvíli cítila s lidmi, kteří zažili smutné chvíle.
Naposledy jsem četla autentické vyprávění zaměstnanců pohřebních ústavů v knize Caitlin Doughty, Fatální moudra z krematoria. Její styl je tak trochu ujetě morbidní a ona sama vypadá jako pravá členka rodiny Adamsových. Kdežto Guillaume Bailly je podsaditý bodrý chlapík, který na povolání funebráka nevidí nic špatného, práce jako každá jiná. A podobně nekomplikovaný je i jeho styl psaní.
Tak se nedozvíme žádná fatální moudra, ale spoustu neuvěřitelných příhod, které odchod člověka na druhý břeh mohou doprovázet. V krátkých povídkách vypráví o tom, jak různě mohou mrtvoly vypadat, jakými zvláštními a nepochopitelnými způsoby se mohou chovat pozůstalí, co všechno se může během obřadu přihodit. Něco, co snad ani nemůže spisovatel vymyslet...
Dozvíme se o dámě, která uspořádala velkolepý pohřeb pro svého psa, který nakonec spočinul v bílé, uvnitř zinkové, rakvi vedle její postele. O vrahovi, který volal funebrákům, proč oběšence vezou do soudního ústavu, když je to tak jasná sebevražda. Soudní opatrovník, kterému tři roky nebylo divné, že jeho svěřenec nežádá žádné peníze na jídlo, o rvačkách příbuzných před rakví uvnitř kostela, o statečných babičkách, o dětech, které trvaly na tom, že ve smuteční řeči musí být zmíněno, jaký byl jejich otec idiot... a spoustu dalších bizarních příhod napsaných čtivým způsobem, s nadhledem, s lehkou ironií i pochopením.
Upřímnou soustrast
Kniha se dobře četla. Kniha mi sice nepřišla tak vtipná, jak se slibovalo, ale na druhou stranu musím říct, že jsem díky této knize poznala povolání zaměstnanců pohřební služby. A zároveň díky této knize vidíte, že nikdy nevíte, co se ten den může stát. Knihu hodně doporučuji.